5 věcí, kterých lidé nejvíce litují před smrtí a 2 kroky, jak jednou také nelitovat

Čas od času se na sociálních sítích přežene vlna sdílení článku o x věcech, kterých lidé nejčastěji litují před svojí smrtí. Asi nejsilnější odezvu vyvolal kdysi seznam pěti věcí posbíraný Bronnie Ware, bankovní úřednicí, která se po deseti letech své kariéry rozhodla stát se písničkářkou a zároveň pečovat o staré, nemocné a umírající lidi. Jeden její článek z roku 2011 na tohle téma pak vyústil v knižní bestseller pojmenovaný The Top Five Regrets of the Dying. Ten vyšel i v českém překladu pod názvem Čeho před smrtí nejvíce litujeme u nakladatelství Portál. Klíčová otázka však nezní: „Co je to za věci,“ nýbrž proč vůbec nějaké jsou…

Smrt jako tabu

Než se pustíme do rozboru této otázky, stojí za to si položit ještě jednu – proč je pro nás smrt takové tabu? Vypadá to, že totiž žijeme ve společnosti, kde se velká část lidí smrti děsí. Smrt je pro ně něco nepříjemného a smutného. Přitom naše společnost byla po téměř tisíc let převážně křesťanská a křesťanská víra staví na tom, že pokud žijeme život „v souladu s učením Pána,“ tak přijdeme do Nebe. Z podstaty křesťanství bychom se tak ze smrti měli v původně křesťanské společnosti vlastně radovat. Faktem však je, že se z ní na rozdíl od např. Mexičanů neradujeme. Naopak, když se objeví za dveřmi, její bezprostřední přítomnost nás děsí. Onen děs nás pak nutí k sumarizaci toho, co všechno jsme chtěli stihnout a nestihli. Možná proto se jí tak bojíme, protože je zrcadlem toho, jak jsme doposud vedli náš vlastní život. Je totiž bezprostředním nástrojem uvědomění si, že za svůj život si můžeme my sami…

LebkaJenže velká část z nás žije tak, jakoby neměla umřít. Když se vám však v Outlooku (či Notesech) náhle objeví jasný (byť třeba jen potenciální) konec vašeho životního kalendáře, všechno náhle začnete vnímat jinak. Ostatně filmů, knih, článků a videí o tom, jak si lidé se smrtelnou chorobou a posledními x měsíci života začali konečně plnit své sny, je bezpočet. Proč si ale svůj život neužíváme i tehdy, když jsme zdraví a nevíme, kdy zemřeme? Přitom, jak s oblibou říkám i svým klientům, v České republice máte pravděpodobnost 1:10 000, že v následujících 12 měsících zemřete při dopravní nehodě. Kdybyste měli identickou pravděpodobnost, že vyhrajete jackpot Sportky, pravděpodobně si běžíte okamžitě vsadit…

TIP: Přečtěte si článek o tom, co udělat před smrtí.

Proč se objevuje lítost nad tím, co jsme neudělali?

Pojďme se ale podívat na to, co dnes již slavná Bronnie Ware při své péči o staré lidi zjistila. Podle ní nejčastěji opakovali, že:

  1. Přál(a) bych si, abych si byl(a) dovolil(a) být šťastnější.
  2. Přál(a) bych si, abych byl(a) býval(a) víc v kontaktu se svými přáteli.
  3. Přál(a) bych si, abych bývala(a) měl(a) víc kuráže vyjádřit své pocity.
  4. Přál(a) bych si, abych býval(a) nepracoval(a) tak tvrdě.
  5. Přál(a) bych si, abych býval(a) měl(a) dost kuráže, žít život podle sebe a ne podle toho, co ode mě ostatní očekávali.

Když jsem to kdysi četl poprvé, tak jsem to osobně moc nechápal. Nic z toho se mě netýkalo a třeba bod 2 mi přišel vyloženě triviální. Stačilo jen zvednout telefon a přátele pozvat třeba na večeři. Nechápal jsem to ale proto, že jsem všechny tyto věci v té době už změnil. Pak jsem se ale zamyslel a začal být k sobě o něco upřímnější. Vzpomínal jsem tehdy na dobu, kdy jsem ve svých 25 letech, pár dnů před operací srdce, bilancoval o svém životě. Tehdy jsem se popravdě soustředil na to všechno krásné, co jsem prožil. Na operační sál jsem šel s tím, že kdyby to náhodou neklaplo, tak jsem prožil vlastně docela pěkný život. Ten vnitřní pocit klidu a štěstí byl neuvěřitelný.

Tehdy jsem se ale ve svých myšlenkách, možná i záměrně, nesoustředil na to, co jsem mohl udělat líp. Kdybych to udělal, došel bych patrně ke stejným závěrům jako lidé z Bronniina průzkumu. Otázka zní, k čemu takové závěry člověku, který během pár dnů či hodin zemře, mají být. Na změnu už je v tu dobu pozdě a umírat s výčitkami a vráskami na čele je asi to nejsmutnější, co člověka může potkat. Ten, kdo by se podobnému rozjímání naopak měl věnovat, je spíš člověk, který má svůj život před sebou. Ten s tím totiž může něco dělat…

Jak byste na tom byli vy?

Luxus dočasného setkání se smrtí, ať již ve formě reálného prožitku anebo reálné hrozby, kdy díky moderní medicíně utečete hrobníkovi z lopaty, popravdě nemá k dispozici zase tolik lidí. Slovo „luxus“ jsem přitom použil proto, neboť právě v takovýchto okamžicích máte často vůbec poprvé dostatek času i sebereflexe k tomu, abyste k sobě byli dostatečně upřímní a dokázali se na svůj život sami podívat z nadhledu. Práce, peníze, osobní spory, rozbité auto anebo výše hypotéky jsou náhle zcela podřadné problémy. V tomhle okamžiku totiž poprvé začnete vnímat skutečné priority i naprosto nedoceněnou hodnotu zdraví.

Jenže ohlédnout se za svým životem můžete i bez bezprostřední hrozby smrti. Vlastně to můžete udělat hned teď. Jak totiž říká současný Dalajláma, tak existují jen dva dny v roce, kdy není možné nic udělat – jmenují se včera a zítra. Dnes je ten správný den k tomu milovat, věřit, dělat a především žít… V kontextu diskuse o smrti není nic pravdivějšího…

2 kroky jak jednou nelitovat

Prostě si teď sepište pět věcí, které byste ze všeho nejvíc chtěli začít dělat jinak, a také pět věcí, za které jste v životě nejvíce rádi. Máte to? Jaké pocity ve vás vyvolává pohled na váš seznam? Začali jste už hledat výmluvy, proč to nemůžete začít dělat? Zkuste si místo toho říct či rovnou sepsat, co můžete udělat pro to, abyste věci z toho prvního seznamu mohli začít dělat jinak. A co můžete udělat proto, abyste si těch pěti věcí, které máte v životě nejvíce rádi, mohli užívat častěji? Všechno jsou to velice těžké otázky, ale pokud k sobě budete dostatečně upřímní a pokud pro vás nadešel ten správný čas na změnu, už pouhé hledání odpovědí pro vás může být průlomem na cestě ke šťastnějšímu a spokojenějšímu životu. Cestou k tomu, abyste až budou vaše dny sečteny, nemuseli řešit otázku toho, co jste bývali měli udělat jinak… Pokud byste náhodou na této cestě potřebovali pomoci, neváhejte mě kontaktovat.

Každá klíčová změna v životě zabere jen zlomek sekundy

DSCN4680_editedKaždý zlomek sekundy je z definice spojitosti času vlastně nekonečně dlouhý okamžik. Ve zlomku sekundy můžete počít nový život, ve zlomku sekundy můžete zemřít a ve zlomku sekundy můžete podniknout životní krok, který jednou pro vždy změní celý váš dosavadní život. I u něj, stejně jako u dalších dvou příkladů, však nějakou dobu trvá, než se následky tohoto zlomku sekundy naplno projeví. Výlučnost zlomku sekundy, kdy podniknete krok ke změně vašeho života, je pouze v tom, že od samého začátku je vše pouze a jen ve vašich rukou a že to budete pouze a jen vy, kdo ovlivní, jak rychle a zda vůbec k požadované změně dojdete. A pokud jste v uplynulých 12 měsících nezahlédli nějakou horu, která by k vám sama kráčela, bude to muset být tentokrát vy ten Mohamed, který k této hoře bude muset dojít.

Měl jsem jednu klientku. Pracovala od rána do noci, téměř každý den, včetně víkendů. Ve svém poměrně mladém věku měla jasnou představu o své kariéře, budoucí rodině i o tom, jak bude žít, až bude starší. Jenže ve svém životě nebyla šťastná a ani v práci se jí už tolik nedařilo. V jednom okamžiku se naše debata stočila na téma smrti a toho, čeho by nejvíce litovala, kdyby věděla, že druhý den ráno už se neprobudí. „Přála bych si být víc s přáteli, víc cestovat a víc si povídat s lidmi. Taky miluju, když je ostatním se mnou dobře, když mi třeba po schůzce řeknou, že jsou rádi, že mě poznali. A možná bych chtěla zkusit jet za kamarádkou do zahraničí, už přes rok mě přemlouvá, abych se tam za ní přestěhovala a pracovala u ní ve firmě. Moc se jí tam daří a je tam konečně šťastná. Jenže já tu mám svoji kariéru,“ pokračovala. Poté jsem jí poprosil, ať mi řekne, jak probíhaly tři poslední okamžiky, kdy byla opravdu šťastná. Nastalo ticho. Dlouho mlčela. Nemohla si totiž na žádný vzpomenout… Po dlouhých okamžicích ticha si ale přeci jen vzpomněla. Za posledních čtvrt roku to byly tři okamžiky, dohromady čítající pár hodin. Ani jeden z nich nesouvisel s prací, které věnovala běžně přes 60 hodin týdně.

Cítil jsem, že zrovna u ní by mohla dobře fungovat jedna technika, která mě napadla právě v souvislosti s přemýšlením o znalosti data svého úmrtí a která částečně vychází i z metody SFBT (Solution Focused Brief Therapy). Důvodem, proč se tento krok dal použít, bylo to, že měla jasný manažersky detailní životní plán, který v následující pětiletce počítal s rodinou a dětmi. Byl dán přesný rok porodu, počet i pohlaví obou dětí. Jakkoli to někomu může připadat absurdní, tak lidé, kteří jsou zvyklí plánovat a držet se svých plánů, mají ve svém životě jednu výhodu. Pokud zjistí, že jejich plán by mohl vést k jinému než požadovanému cíli, jsou připraveni ho okamžitě upravit.

Vzal jsem si tedy do ruky kalkulačku v mobilu a začal počítat. Vyšlo mi, že jí zbývá v životě posledních 200 víkendů, které si bude moci užít sama podle svého, bez ohledu na potřeby svých dětí a nároky životního partnera, kterého se jí taktéž nedařilo najít. Byl pátek večer, spíš už vlastně noc. Jediný volný termín na schůzku totiž měla v pátek ve 20:00. A tak jsem dodal: „Zítra začíná Tvůj první víkend z posledních dvou set víkendů. Co tedy budeš dělat? Budeš ho zase trávit prací?“ Cítil jsem, že právě tento moment byl oním zlomkem sekundy, kdy podnikla svůj životní krok ke změně dosavadního života. A víte, jak ten víkend nakonec prožila? Jela s kamarádkami na výlet do Karlových Varů a neskutečně si to užila. A podobně probíhal i víkend č. 2, 3, 4, atd. Najednou šťastných okamžiků v jejím životě bylo mnohem mnohem víc.

DSCN1758Po pár měsících mi pak napsala: „Setkání s Tebou byl krok správným směrem. Člověk si myslí, že kolikrát věci vyřeší sám nějak, ale svému „duševnu“ tím naopak ubližuje. Díky dobře mířeným otázkám, jsem se velice snadno začala v sobě orientovat. Najednou jako by to, co se tak strašně dlouho, úspěšně a důkladně schovávalo v podvědomí, vyplulo během hodiny na povrch. Člověk někdy hledá v životě složitosti a tím si to komplikuje – sám sebe nevidí z nadhledu. Taky jsem po našem setkání změnila svůj dosavadní životní rytmus. Neskutečně mi to prospívá. Díky za to!“

Jednou umřete i vy!

Na závěr mám pro vás možná i trochu nemilou zprávu. Je to sice pro vás notoricky známá informace, kterou jste obdrželi už v dětství, ale vědět neznamená chápat a chápat neznamená věřit. Přesto mi dovolte teď říct, že jednou umřete i vy. A i když teď přesně neznáte datum, kdy se to stane, vězte, že to může přijít i nečekaně brzy. Pokud tedy chcete někoho milovat, v něco věřit, něco udělat a konečně žít, tak právě dnes je ten správný den, aspoň podle Dalajlámy. Zítra může být už pozdě.

jezeroJe tomu již 12 dní, co zemřel člověk, s kterým jsem sice měl možnost strávit jen několik málo dní svého života, ale i přesto je v mém životě velice důležitý. Jmenovala se Sára. Polka žijící v Rakousku s přáteli, které potkala v Indii. Byla jedním z nejveselejších a chci věřit, že i nejšťastnějších, lidí, které jsem v životě potkal. Svou radost rozdávala všem lidem, se kterými se potkala. Každý okamžik svého života prožívala naplno, tady a teď. Zemřela v mladém věku a při činnosti, kterou milovala. Při koupání se v opuštěném jezeře v Alpách. Jsem si téměř jistý, že její seznam věcí, které by chtěla dělat jinak, byl už dlouhé roky prázdný… A jak dlouhý je ten váš…?

PohledO autorovi

Martin Zikmund je lektor firemních workshopů a seminářů a průvodce lidí a firem klíčovými změnami. Je také autorem všech textů a většiny fotografií na tomto blogu. Více se o něm dozvíte na Nekouč.cz.

3 comments

  1. Martine, děkuji Vám za další skvělý článek. Dokážete tak přesně vyjádřit to, čím se zrovna zaobírám… pomíjivost, možnosti volby… Ač jsem zdravá a dá se říct plná sil, je dobré si uvědomit, že i na mne tam někde čeká konečná…

    To se mi líbí

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s