Všichni žijeme v Matrixu, v zajetí našich předpokladů

Musíš pochopit, že většina lidí není připravena na to, aby byla odpojena a že mnoho z nich je tolik zvyklých, tak beznadějně závislých na tom systému, že budou bojovat za to, aby ho ochránili.“ To je jedna z důležitých rad, které dal Morpheus hlavnímu hrdinovi filmu The Matrix, Neovi, během jednoho z prvních výcviků. Výcviků, které měly směřovat k tomu, aby se dokázal v Matrixu pohybovat a přežít. Pravda je taková, že my všichni v takovém Matrixu žijeme. Náš Matrix, ve kterém jsme uvězněni a čekáme na odpojení, má název Předpoklad a doslova vytváří veškerý svět, který známe.

Zrozeni v Matrixu

Stejně jako lidé ve filmu, i my se v Matrixu rodíme. Veškeré naše vnímání je postaveno na předpokladech. Zavřete jedno oko a podívejte se na náhodně vybranou stránku v knížce, časopisu, novinách, prostě v čemkoliv, co jste předtím nikdy neviděli. Vidíte tu černou tečku? Jakou? Tu, která je u ústí očního nervu v tzv. slepé skvrny, kde nemáte žádné receptory světla, ani tyčinky ani čípky. Tu, která může za to, že při vyšetření očního pozadí u očního lékaře vám na chvíli zmizí ono světýlko z dohledu. Samozřejmě, že žádnou nevidíte. Váš mozek se o to dávno postaral. Chybějící část obrazu totiž předpokládá. Je to jeho přirozenost. Scéna s černou tečkou je pro něj nepřípustná. Obraz musí být úplný, i kdyby to neměla být pravda. Na tom ostatně staví všechny oční klamy a většina současné magie. David Copperfield je vlastně takový Neo, porušuje pravidla Matrixu – vaše předpoklady o tom, co a jak se má stát. Náš mozek nám lže už v tak základních věcech, jako jsou naše smysly. A teď si představte, co dokáže v těch ostatních.

Předpoklad jako základ našeho utrpení

Když k nám domů přijde návštěva, předpokládáme, že se zuje. Leč třeba Angličané nebo Američané se uvnitř nezouvají. Předpokládají, že se chodí vevnitř v botech. Když manžel odjíždí na služební cestu, předpokládáme, že nám bude věrný. Když odjíždíme od svých rodičů, předpokládáme, že je příště zase uvidíme živé. Když nám někdo řekne, že nás miluje, předpokládáme, že se to do zítřka nezmění. Předpokládáme, že musíme nějaký projekt v práci dokončit i přesto, že nás nedávno pro totální vyčerpání organismu odvezla sanitka rovnou do nemocnice. Náš život je samý předpoklad. Předpoklad postavený často na chabých konstrukcích, zbožných přáních, vlastních iluzích či předešlých zkušenostech. Když se něco začne vyvíjet jinak, než jsme předpokládali, nastává problém. Občas dost výrazný.

Každý z nás si asi vzpomene na to, když nějaký jeho základní předpoklad o fungování světa najednou nebyl naplněn. Třeba ten, že vás partner či partnerka přeci nemůže podvádět anebo že když vám někdo řekne, že za chvilku za vámi už vyráží, a přitom až do cíle k vám už nikdy nedojel. Na druhou stranu všichni tak nějak tušíme, že něco podobného se může stát a že se to také stává.

Proto jsou nejnebezpečnější ty předpoklady, které se nám dostanou pod kůži, aniž bychom to tušili. Předpoklady, které doslova formují svět kolem nás a které zůstávají a priori nevysloveny. Takové předpoklady jsou pak totiž často zdrojem nedorozumění, sporů, nářků i neštěstí.

Na čem stavíme své předpoklady aneb pravidla Matrixu

LinieExistuje několik základních skupin našich předpokladů, které naplno využívají toho, jak funguje náš mozek. A je to právě náš mozek, kdo nám následně doplní scénu v okamžiku, kdy zahlédne něco povědomého, o čem už má uložený svůj předpoklad (asociaci). Je to také právě náš mozek, co doplňuje automatická očekávání. Klíčový problém však často bývá v tom, že každé dva různé mozky se liší, a s nimi často i ony předpoklady. A jak k jejich tvorbě dochází?

Obecný předpoklad – tento předpoklad vychází z obdobného vnímání určité skutečnosti velkým množstvím lidí v dané společnosti. Na jeho tvorbě mají největší podíl média a dnes i sociální sítě. Uveďme si pár příkladů: politik = zkorumpovaný, dálnice = předražená, české jídlo = nekvalitní, uprchlík = člověk, co nám přišel sekat hlavy/člověk zbídačený válkou, který potřebuje pomoci, atd. Stačí říct jediné slovo – třeba tunel Blanka – a váš mozek okamžitě celou věc zhodnotí, zařadí, obohatí o připravené asociace, atd. A stejně to funguje i u dalších předpokladů.

Předpoklad získaný v dětství od rodičů – řada našich předpokladů je vytvářena v raném dětství, našimi rodiči, případně jinými rodinnými příslušníky, se kterými se pravidelně stýkáme, a to i v době, kdy nemáme možnost se jim nijak bránit. A je přitom jedno, zda tyto předpoklady vytvářejí rodiče vědomě a v dobré víře, či nikoliv. Příklad? Budu mít dobré známky = budu mít dobrou práci, maminka i tatínek jsou lékaři = musím být také lékař, ale také třeba, maminka/tatínek se na mě zlobí = nestojím za nic, budu plavat příliš daleko od břehu = utopím se, atd. Je také prokázáno, že rodiče nám vštěpují předpoklady o tom, jak má vypadat chování partnerů k sobě. Proto dochází také k tomu, že se děti z rozvedených rodin častěji samy rozvádějí. Příklady v této oblasti jsou sice velice smutné, ale je vhodné je sem také uvést. Tatínek po hádce odejde neznámo kam a pak se vrátí = problém je vyřešen, tatínek maminku bije = maminka si to „zasloužila,“ protože ho naštvala, maminka se rozpláče = tím hádka končí, atd.

Abych to ale trochu odlehčil, dám sem humornou vsuvku, kterou jsem před pár lety zaslechl na pražské Kampě při rozhovoru jedné velmi staré paní se svoji vnučkou. Její exmanžel Mirek bydlel s rodiči jako malý přímo na Újezdu tam, kde teď jezdí tramvaj. Před začátkem první světové války přesně tamtudy v den narozenin císaře Františka Josefa, a shodou okolností v den narozenin Mirka, procházela každoročně vojenská přehlídka. V pravé poledne vždy pod jejich okny. A tak trochu vychytralí rodiče řekli malému dvouletému Mirečkovi, že mu k narozeninám přichystali vojenskou přehlídku, v pravé poledne otevřeli okna a nechali Mirečka se dívat. A od té doby ji měl k narozeninám každý rok. Když začal chodit do školky, tak se ale tuze podivoval nad tím, že ostatní děti od rodičů nedostávají k narozeninám vojenskou přehlídku. No a pak nám jednoho dne zabili Ferdinanda a to už rodiče asi museli s pravdou ven. Jeho vcelku nevinným předpokladem vštípeným od rodičů tak bylo, že děti dostávají k narozeninám vojenskou přehlídku 🙂

Předpoklady získané ve škole – na našem Matrixu má lví podíl i škola, a to jak ve smyslu látky, kterou se tam učíme, tak i v tom, jak se k nám chovají naši učitelé. Nejde mi krácení zlomků = nejsem dobrý na (celou) matematiku, němčinářka je „pitomá“ = němčina je pitomá, přicházet s alternativními řešeními = vyrušovat a otravovat ostatní, atd.

Předpoklad získaný vlastní zkušeností – v pozdějším věku v dospělosti si začínáme na základě vlastních zkušeností stavět své vlastní, nové, předpoklady. Stáváme se tak spoluautory vlastního Matrixu. Nejde mi pár týdnů zhubnout = vždycky budu tlustý, nevylezu při tělocviku ve škole na tyč = nikdy to nedokážu, hezká holka, co má o mě zájem = zlatokopka, atd.

Předpoklad vštípený od přátel – někdy nám dokáží náš Matrix pořádně rozšířit i naši přátelé či „přátelé.“ Chci chodit s hezkou holkou = musím mít spoustu peněz, „všichni kolem“ jsou ve vztazích nespokojení = vztahy nefungují, „všichni kolem“ jedou na drahou dovolenou = musím jet na drahou dovolenou tam, co oni, „všichni kolem hrají golf“ = musím začít také hrát golf, atd. Tady leží hlavní těžiště řady mindráků a nejvíc k němu přispívají sociální sítě a psychologický fenomén zvaný Facebook Envy (viz tento článek, bod 6). Jeden z předpokladů plynoucích ze sociálních sítí totiž je, že všichni se mají neustále tak skvěle, jak popisují a ukazují na fotografiích na Facebooku.

DSCN3179_editedPředpoklad vštípený od našich životních partnerů – dokáže být stejně tak obohacující jako zničující. Naši životní partneři mají totiž neuvěřitelnou moc měnit naše zaběhnuté předpoklady. „Ošklivé“ ženy se najednou mohou začít cítit být krásné, „hloupé“ jako chytré, atd. Bohužel to funguje i přesně naopak a samozřejmě nezávisle na pohlaví. Mimochodem, velká část žen, které jsem potkal a které se cítily být méněcenné, tlusté a ošklivé si toto sebepojetí nechala naimplantovat od některého ze svých předešlých partnerů. Některé z nich dokonce i posléze znatelně přibraly. K tomuto fenoménu ale za chvilku.

Předpoklad, který jsme si sami vytvořili – řadu předpokladů si vytváříme my sami. A v tom je největší kouzlo i záludnost Matrixu zároveň. Záludnost proto, že si svůj Matrix tvoříme nepřetržitě a už od raného dětství. Občas tak od lidí můžete slyšet: „Já se nikdy nenaučím plavat/jezdit na bruslích/…, protože…“ Proč? Protože jsem to párkrát zkusil, když mi bylo 7 a vím, že to nešlo. „Anebo já neumím moc zpívat, protože…“ Protože mně samotnému se ve 12 víc líbilo, jak zpíval ten či onen, kterého jsem znal. Ale ve skutečnosti se můj zpěv v dospělosti může líbit milionům lidí. Jenže je tu i ono kouzlo, které se třeba s úspěchem využívá v současném vrcholovém sportu. Kouzlo, že když můj předpoklad je, že něco dokážu, tak to prostě dokážu. Ve sportu se přitom využívá nejen kouzla sugesce, ale, a to především, také přehrávání si celého sportovního výkonu v mysli, krok za krokem. Ukázalo se totiž, že při efektivním využití této metody je výsledek stejný jako kdyby to dotyčný sportovec skutečně trénoval. Využívají toho s velkým úspěchem třeba krasobruslaři, bobisté, rallyoví jezdci, ale také třeba běžci, tenisté, atd.

Jak vypadá náš Matrix

Jak vidíte náš „Matrix“ neboli náš svět, ve kterém žijeme, je tvořen obrovským množství předpokladů. Abychom se utvrdili v tom, že náš Matrix je ten správný, obklopujeme se lidmi, kteří staví na obdobných předpokladech, a tudíž nás utvrzují v tom, že je vše v pořádku. Jsme na něj totiž zvyklí a beznadějně závislí. „Však Máňa se s Pepou taky pořád hádá, tak co bys nechtěl…“ „Moje kamarádka si taky myslí, že máš problém.“ Atd. Jsou vám tyto věty povědomé? A když se objeví někdo, kdo chce náhodou nabourat jeden z našich základních předpokladů? „Víš, ale Tvůj táta od vás neodešel tenkrát proto, že vás neměl rád.“ „No, ale to není normální, že na Tebe kluk řve anebo Tě nedej bože mlátí!“ Budeme bojovat za to, abychom ten předpoklad ochránili.

Deja vu jako chyba v Matrixu

Ve filmu The Matrix byla vyslovena hypotéza, že pokud nastane deja vu efekt, intenzivní pocit, že tohle už jste jednou přeci zažili, tak se jedná o chybu v Matrixu. Ano, přesně tak to je. Díky chybám, které ve svém Matrixu máme, se totiž dostáváme pořád a pořád do stejných životních situací. „Tak už zase mě opustila ženská, protože si našla někoho jiného.“ „Zase mě podrazila nejlepší kamarádka,“ atd. Dokud tyto chyby ze svého Matrixu neodstraníme, budeme nevědomky směřovat k jejich opakování.

Minulý týden se v lotyšské Rize konala zajímavá konference o problematice osamělosti. Hovořilo se tam o tom, že někteří singles, kteří tvrdí, že nemají štěstí na vztahy, ale chtějí mít životního partnera, mají nastaveny filtry na to, jak by měl takový partner vypadat. Údajně klidně až 40 (nesmí být ženatý, tlustý, smradlavý, chudý, ošklivý, atd.). A následně přesně takové partnery vyhledávají, aby si potvrdili, že jejich předpoklad, že nemají štěstí na vztahy, je naprosto správný. Aby si tak potvrdili, že v jejich Matrixu je vše správně. Případ s ženou, která hodně přibrala během vztahu s přítelem, co jí říkal, že je tlustá, je stejný. A takových případů je mnohem mnohem víc. Dokud žijeme v rámci pravidel našeho Matrixu, tak se mu snažíme vše ostatní přizpůsobit.

Jak z toho ven

SchodyPosledních deset let jsou všechny manažerské semináře plné „out of the box“ myšlení. „Out of the box myšlení“ je ještě mnohem víc „
cool“ než nový iPhone. Co to ale vlastně ono out of the box myšlení je? Není to nic jiného, než oproštění se od našeho vlastního Matrixu. Od limitů, které jsme si i my sami stanovili a teď v nich dobrovolně(!) žijeme. Ne, nenabídnu vám teď v závěru žádnou červenou pilulku, která by vás dostala ven z Matrixu. Navíc ti z vás, kteří ten film viděli, zajisté vědí, že mimo Matrix to nebyla rozhodně procházka růžovým sadem. Většina lidí není připravena na to, aby byla odpojena.

Důležité však je, uvědomit si, že nějaký Matrix vůbec existuje. Že se pohybujete v hranicích, které vám byly dány vašimi rodiči, učiteli, sourozenci, přáteli, předchozími i stávajícími partnery a především vámi samotnými. Chtěli jste se vždycky naučit anglicky, ale nakonec jste se nenaučili, protože „nejste dobří na jazyky?“ A kdo vám to řekl? Odkud tento předpoklad pochází? Víte, že se experimentálně prokázalo, že pokud učitel řekne průměrnému studentovi, že je skvělý a podporuje ho, že se z něj skvělý student stane? A že přesně naopak to funguje se skvělým studentem, kterému se začne říkat, že je špatný a hloupý? Nenechte se ovlivňovat zažitými předpoklady. A zkuste si co nejvíc předpokladů, na kterých stojí váš vlastní jedinečný Matrix uvědomit. Jedině pak se budete moci posunout dál. Dokážete všechno, o čem budete předpokládat, že to dokážete. Chcete skočit s padákem z letadla? Pokud budete předpokládat, že o nic nejde, že je to ve skutečnosti velice bezpečné a jednoduché, určitě to dokážete. Pokud budete předpokládat, že je to příšerně nebezpečné, nepříjemné a že si při přistání zlomíte nohy, dost možná strachy nevystrčíte ani hlavu z letadla.

Nastal tedy konečně čas, aby se váš Matrix začal řídit vašimi pravidly. Tak jako to dokázal Neo v samém konci úvodního filmu. A pokud byste s úpravou a opravou vašeho Matrixu chtěli pomoci anebo pokud byste se dokonce rozhodli, že Matrix chcete opustit, neváhejte mě kontaktovat. Ale mějte na paměti, já vám mohu pouze ukázat dveře, vy jste tím, kdo jimi musí projít

PohledO autorovi

Martin Zikmund je lektor firemních workshopů a seminářů a průvodce lidí a firem klíčovými změnami. Je také autorem všech textů a většiny fotografií na tomto blogu. Více se o něm dozvíte na Nekouč.cz.

7 comments

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s