13 pravidel ze světa korporací, která vám pomohou ke štěstí

Podle teorie Larry E. Greinera, někdejšího profesora z Harvard Business School, publikované v roce 1972 si všechny firmy na světě procházejí obdobným cyklem střídání ekonomického růstu a poklesu. Za každým růstem je skryta evoluce, která vyústí v krizi, kdy firma začne stagnovat a potřebuje revoluci, aby pak mohla růst zase dál a výš. Pokud revoluce nepřijde, přichází pokles a někdy i bankrot. Jenže, co když je to tak i v našich životech?! Není tu přeci jen něco, co bychom se ze zákonitostí fungování světa byznysu mohli naučit? Něco, co z malých živností dokázalo udělat nadnárodní korporace?

Teorie evoluce a revoluce

TransformaceGreinerova teorie, či také teorie evoluce a revoluce, ve skutečnosti není až tak moc teorií. Sám prof. Greiner v současné době působící na University of Southern California to v novějších pracích nazývá spíše modelem toho, jak organizace rostou. Je důležité přitom zmínit, že tento model či teorie není umělým modelem, vychází z mnohaletého studia a analyzování vývoje korporací v žebříčku Fortune 500 (z dob, kdy byla teorie publikována). Za zmínku stojí fakt, že tato „teorie“ je neustále platná a nikdo ji nevyvrátil, spíše naopak, neustále se publikují nové vědecké články potvrzující její správnost (např. zde). Detailnější byznysové pojednání v češtině o tom, co je hlavní myšlenkou celé teorie jsem sepsal zde. Nicméně, klíčovou myšlenkou této teorie je fakt, že u všech firem bez výjimek se střídá ekonomický růst a pokles. Firma roste, roste, roste, dostane se k nějakému stropu svých možností, a pokud neprojde radikální revolucí jednou pro vždy měnící zaběhnuté uvažování, procesy, způsoby práce a často i management, tak už nikdy neporoste, či dokonce půjde zcela ke dnu. U firem se jednotlivé fáze rozvoje neustále opakují a jsou dobře popsány. U lidí si tím nejsem jist, ale aspoň mám o čem přemýšlet 🙂

Co si vzít ze života korporací

Základní tezí, proč se domnívám, že Greinerova teorie může být klíčem k osobnímu štěstí člověka, je fakt, že firmy budují lidé pro lidi, pracují v nich lidé, rozvíjejí je lidé a ke dnu je opět táhnou lidé. Ostatně celý model začíná tím, že člověk, co umí péct třeba chleba, si založí malou pekárničku, kde ho sám peče. A když je ten chleba opravdu dobrý, dostane šanci z ní udělat jednoho dne gigantickou pekárnu se stovkami zaměstnanců. Z principu tak není od věci zamyslet se nad tím, zda náhodou některé revoluční myšlenky z oblasti strategického managementu nejde aplikovat i v osobním životě tak jako jsem to udělal se studií společnosti IBM z roku 2008 Making Change Work. A popravdě, nejsem první, koho to napadlo. Řada psychologů se totiž podle samotného prof. Greinera právě jeho teorií již řadu let zabývá, byť třeba z jiného pohledu. A teď již k některým zajímavým tezím této teorie, které mají mnohdy až překvapivou hloubku a platnost pro životy lidí.

O vašem osobním růstu

  1. Každá fáze začíná obdobím evoluce se stálým růstem a stabilitou a končí revolučním obdobím obrovského zmatku a změn. Je tedy normální, že se vám roky daří, všechno vychází a najednou narazíte na to, že už to nejde jako dříve, ba dokonce, že to začíná jít od desíti k pěti anebo se vám rovnou vše zhroutí (to, když ignorujete zastavený růst). To je právě ono období, kdy musí přijít revoluce, jinak se nepohnete z místa, či půjdete zcela ke dnu.
  2. Rychlost vašeho růstu (a opakování evoluční a revolučních fází) je dána vaším prostředím. V korporátním prostředí to supluje slovo odvětví. Když v době průmyslové revoluce budete vyrábět nástroje, byť třeba nebudou nejlepší a výroba nebude nejefektivnější, vždycky je prodáte. Můžete pak růst, i když nejste zrovna ideální. S člověkem je to stejné. Problém nastává, když změníte své prostředí. Buď se nic nestane (nové prostředí má stejnou dynamiku) anebo se dostanete do situace, kdy je najednou všechno špatně a vaše výkony nestačí (např. dítě, co nastoupí na gymnázium nebo vysokou školu) anebo naopak přejdete z ostřejšího prostředí do klidnějšího, kde najednou potřeba revoluce nebude tak urgentní či zmizí úplně (např. odchod z korporace na volnou nohu).
  3. Pokud snadno dosahujete svých cílů, doba evoluce se prodlouží (a ve vhodném prostředí vám zároveň hladce projdou i zásadnější chyby), ale krize stejně jednou přijde. Tohle osobně nazývám „problémem geniálních dětí.“ Geniální dítě nastoupí na základní školu a všechno mu perfektně jde, bez většího úsilí a je nejlepší. Pak nastoupí na střední školu, všechno mu jde, s minimálním úsilím a je pořád nadprůměrné. No a pak přijde vysoká a s ní první neúspěchy a zcela nové situace a emoce, se kterými se ostatní naučili vyrovnat už mnohem dřív. Krize totiž přijde a přijde vždycky. Jen někdy to trvá déle, mnohem déle, takže přijde třeba v situaci, kdy vaši vrstevníci už překonali krizí několik. O to méně pak mohou mít pro vaši krizi pochopení. Plus jsme samozřejmě v Česku, takže mnohým pak vaše problémy přinesou osobní „satisfakci.“ Co tedy poradit těm, kterým jde všechno od ruky, a co bych si býval přál, aby někdo poradil i mně. Snad jen to, abyste byli na své okolí milí a chápaví, protože jednou postihne krize i vás a ti okolo budou mít v tu chvíli v této oblasti mnohem více zkušeností.
  4. Pokud nechcete růst, vystačíte si delší dobu s těmi samými dovednostmi a zaběhnutými procesy. Včera jsem měl shodou okolností poměrně dlouhý telefonický rozhovor s majitelem jedné české malé firmy. Bavili jsme se o tom, že on vlastně nechce nikam růst ani expandovat, že je spokojený s tím, jak to má nyní. Jen velmi málo majitelů firem, zejména zde v ČR, má tento přístup, se kterým osobně sympatizuji. A v životě je to stejné. Není vůbec nic špatného na tom dospět do oné „pohádkové“ fáze „a jestli neumřeli, žijí tam spolu spokojeně až dodnes.“ Jen to nevyhovuje každému.
  5. Nejpokročilejší fáze je o skloubení zvykové struktury zajišťující každodenní operace a reflektivní struktury pro stimulaci nových pohledů a osobní růst. I když se tento výrok týká až těch největších korporací, které si prošly všemi pěti fázemi vývoje, v životě člověka si z něj lze hodně vzít, ať už se ve svém životě zrovna nacházíte kdekoliv. Jde o to umět skloubit perfektní optimalizované provedení každodenních činností a zároveň mentálně neustrnout a třeba i uměle (v rozvinutých korporacích to dělají speciální týmy lidí) hledat, co byste mohli na sobě ještě zlepšit (i mimo provozní záležitosti) a v čem byste se mohli zdokonalit. Sebeaktualizační mechanismus, jak to nazývá Rogers, je v tomto neústupný. Váš vývoj musí být neustálý, je to jeden ze základních pudů skrytých v našem DNA.

O řešení problémů

  1. DSCN3470_editedVaše problémy mají spíše než v současných událostech a dění kolem vás kořeny ve vašich dřívějších rozhodnutích. To je extrémně důležitá věc! Nikoliv pouze v ostatních kolem vás, nikoliv pouze v současných okolnostech, ale velice často ve vašich dřívějších rozhodnutích, aktivitách a reakcích dřímá příčina vaši současné situace. Neříkám to (respektive prof. Greiner to neříká) teď proto, aby se nám úspěšně podařilo najít viníka toho, proč je něco špatně, ale proto, aby bylo možné najít to, co je třeba začít dělat jinak.
  2. Při snaze růst si dejte pozor, abyste nezapomněli na klíčové otázky pro vývoj, jako kde jste byli a kde jste teď. Na základě odpovědí na ně se zamyslete, kam vlastně směřujete. Čím rychlejší růst, tím méně času a chuti na hloubavé, nepříjemné a šťouravé otázky a odpovědi. Jak v korporaci, tak v životě. Jak ale bylo řečeno už výše, tak i když jdete rychle a nahoru, tak stejně jednou narazíte na strop a přijde krize. Je dobré proto vědět, že přišla na cestě, po které jste skutečně chtěli jít a že nepřišla třeba na cestě, po které někdo jiný chtěl, abyste šli. Pro řešení každé krize i délku jejího trvání to má totiž doslova fatální význam.
  3. Firmy, které překonají krizi, se těší čtyř až osmiletému soustavnému růstu bez větších nezdarů či rozvratů. V žádném případě se nechci teď odvážit transponovat tento časový úsek do života lidí. K tomu nejsou dostupné vědecké podklady. Důležitá na téhle tezi je jiná věc – po každé bouři, kterou zvládnete, přijde období nejen klidu, ale pohodlného setrvalého růstu. Takže hlavu vzhůru!
  4. Kritickým úkolem v době revoluce je najít novou sadu nástrojů, která se stane základem dalšího období evolučního růstu. … Až příliš často máme tendenci k volbě vyzkoušených řešení, která však znemožňují zrození nové fáze našeho života. Tyto dvě věty říkají svým způsobem totéž, ale málokdo si to na první pohled uvědomí. Pokud řešíte krizi, stávající vyzkoušené nástroje vás z ní nedostanou. I proto, že dle teze 6 k této krizi ve skutečnosti větší či menší měrou přímo přispěly.
  5. Kreativita je nezbytná k tomu, abyste se zvedli ze země. S vaším růstem se však stává problémem. Důležitý postřeh, který se vztahuje k způsobu, jakým vzniká firma (kreativita původního majitele) a jakým pak funguje dál, když je z ní už třeba korporace, se dá ve skutečnosti vztáhnout i do našich životů. Řada lidí, včetně mě, má často spoustu nových nápadů a myšlenek. Problém je v tom, že v určitém bodě se nápady stávají na obtíž. Převedeno do řeči smrtelníka – nemůžete chtít v jednom týdnu vymalovat obývák, procestovat Island, udělat si trenérský kurz a do toho ještě napsat knihu. Jak říkal jeden reklamní slogan: „Tolik chuti a tak málo času…“

O vině a sebemrskačství

  1. Každá fáze života, ve které se nacházíte, je důsledkem té předchozí a příčinou pro tu další. Jinými slovy, když uděláte chybu, musíte nést její následky, ale dobrá zpráva je, že právě ty následky jsou příčinou vzniku něčeho nového a lepšího. Bez krizí by nebylo růstu. Bez růstu by nebylo krizí, po kterých však přichází další růst. To je prostě život.
  2. V každé fázi svého života máte jen omezené možnosti toho, co můžete dělat. Návrat k předchozím metodám je nepřípustný. „Kdybych to byl tenkrát věděl, tak…“ Jenže vy jste to nevěděli a ani nemohli. Jednali jste v rámci tehdejších omezených možností. To je to, co je skryto za tímto sdělením. Nevyčítejte si, že to, co vám dřív nevyšlo, byste uměli vyřešit dnes lépe. Naopak, radujte se z toho. Znamená to, že jste udělali velký kus práce a posunuli jste se kupředu! Je to vlastně takové manažerské připomenutí důrazu na přítomný okamžik.
  3. Nová řešení přinášejí nové problémy. Když něco začnete dělat jinak, nepůjde to hladce. Per aspera ad astra (přes potíže ke hvězdám), jak říká staré latinské přísloví. Jste teď v krizi? Víte, že musíte něco honem změnit, aby přišel další růst? Nečekejte, že to půjde zcela hladce a bez problémů. Problémy budou, jen budou nové a budou vyžadovat nové dovednosti k jejich řešení. Aspoň bude trochu legrace, no ne? 😉 Tohle je právě onen růst! Růst není umět vyřešit stokrát stejný problém stejně. Růst je umět poradit si s úplně novými problémy stejně dobře jako s těmi, které už jste řešili stokrát.

Proč se střídají krize s růstem?

KompasProč je očividně krize tím, co nás posouvá kupředu? Proč přicházíme na nové způsoby řešení, až když musíme? Proč vlastně krize vždycky musí přijít, byť v některém odvětví (prostředí) přijde dříve a jinde později? Těžko říct. Odpověď na tyto otázky popravdě neznám. Jen vím, že lidská historie je tím nejlepším důkazem, že tomu tak je. Na přizpůsobování se změněným podmínkám a nově vzniklému nepohodlí stojí stejně tak evoluční teorie jako Starý zákon, kde vývoj všeho lidstva začíná vyhnáním Adama a Evy z Ráje, tedy překonáním prvotní krize. Je na každém z nás, jak se s těmito zákonitostmi života popere. Kdybyste však hledali pro svůj boj, ať už osobní anebo v byznysu, pobočníka a rádce, neváhejte mě kontaktovat.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s