Jste unaveni prací i životem? Využijte toho!

Původně jsem dnes chtěl psát o tom, kde brát neustále sílu a energii, když se vám jí nedostává. Ale místo psaní jsem se předevčírem pustil do čtení knihy, kterou mi půjčil můj přítel farář. Myslíte si, že máte málo energie, že vám síly ubývají a že jste unavení? Možná to tak má být…

Kde brát energii a sílu

Pěsti„Když mám nějaký problém, tak ho večer svěřím Bohu a ráno se probudím a ono se něco stane,“ prozradila mi jedna hluboce věřící kamarádka, kde bere energii a sílu. „Bůh nám nikdy neklade na ramena víc, než bychom byli schopni unést,“ pronesl další můj kamarád, katolický farář, na téma proč se nikdy nevzdávat. Věřící lidé to mají v životě o něco jednodušší. Víra však nemusí ani zdaleka být jen v Boha nebo Bohy. Potkal jsem policisty i lékaře, kteří měli úplně stejnou a nezlomnou víru v to, co dělali. Stačí, když věříte, že to, co děláte, má smysl, je to pro vás výzva a navíc vás to baví (viz tento článek o trvale udržitelné práci). Do problémů s nedostatkem energie byste se neměli dostat ani tehdy, když máte své Ikigai. Přesto anebo právě proto na vás občas může padnout únava.

Když na vás padne únava

Jsou různé druhy únavy. Únava po sportu, únava z nevyspání, únava z dlouhého soustředění se na cokoliv anebo také únava životem (latinsky acedia). Každá únava má svůj přesný účel a hluboký smysl a každá únava má ve skutečnosti sloužit k načerpání sil. Ta poslední z nich, únava životem, je však nejzhoubnější, protože jen tak neodezní a protože s ní neumíme většinou pracovat. A právě o únavě životem pojednává německý mnich Anselm Grün v knize Lék na únavu ze života, kterou mi můj kamarád otec Josef (asi by se hodně zasmál, kdybych mu tak někdy řekl) minulý týden půjčil.

Anselm Grün si dal tu práci, že prostudoval o únavě všemožné zdroje, od Bible přes antické až po moderní filosofy. Jan Kassián, balkánský mnich, pojmenoval již ve 4. století našeho letopočtu 8 průvodních jevů únavy životem (acedie):

  1. Zahálka (otiositas) neboli naprosté odmítání oddat se jakémukoliv úkolu či danému okamžiku.
  2. Chorobná ospalost (somnoletia), a to zejména jako reakce na to, že se mě má něco vnitřně dotknout anebo mě oslovit.
  3. Špatná nálada (importunitas) – takové to, když malé děti najednou začnou zlobit. U dospělých se to projevuje přecitlivělostí a podrážděnými reakcemi na kritiku.
  4. Neklid (inequietudo), kdy se necítíte dobře a nejste schopni posedět chvíli na místě.
  5. Bloumání (pervagatio), kdy bezcílně bloumáte po chodbách, nákupních centrech či jen tak městem.
  6. Nestálost myšlení (instabilitas mentis et corporis), kdy každou chvíli myslíte na něco jiného, ale vaše myšlenky stejně nemají hloubku.
  7. Tlachavost (verbositas), kdy sice mluvíte a mluvíte o spoustě věcí, ale vaše slova kloužou jen po povrchu jejich podstaty. Takové mluvení pro mluvení.
  8. Zvědavost (curiositas), kdy projevujete zvědavost o nepodstatné věci, abyste tak nepřímo zabránili tomu, že se konverzace dostane do hloubky.

Acedie přitom může trvat minuty nebo hodiny, kdy zmizí nad ránem spolu s tím, jak naše tělo načerpá ve spánku nové síly, ale také dny, týdny, ba i měsíce, kdy ji začneme říkat únavový syndrom či syndrom vyhoření. Problém je, jak se s těmito dvěma nepříjemnými syndromy zkusit poprat anebo ještě lépe, jak zabránit tomu, abychom k nim dospěli.

Proč jsme unavení životem

ÚnavaAnselm Grün ve své knize pojmenovává hned několik příčin vedoucích k únavě ze života, která se může stát až chronickou. Pojďme si projít ty nejzajímavější a nejvýznamnější z nich. Nenaplněná očekávání a deziluze z toho, že nic není tak, jak jsme si představovali. Když nám delší dobu nic nevychází podle našich představ, naše energie začne rychle vyprchávat. Neustálá orientace na výkon, důvěrné známá z prostředí korporací, pak může být ještě více vyčerpávající. Zejména v okamžiku, kdy nám začne haprovat plnění „kápéíček“ (KPI – Key Performance Indicator), ať už těch externích (daných od zaměstnavatele) anebo těch našich interních (za 5 let dovolená v Jugoslávii, druhé dítě…). Velice častou příčinou únavy je také strach. A vůbec nejhorší je v tomto ohledu strach ze selhání. Utkvělá představa, že se nám musí vše podařit, vždy musíme být perfektní (perfektně vypadat, perfektně vystupovat, perfektně se chovat) a že cokoliv kromě pomyslné jedničky na vysvědčení je tragédie. Ostatně právě škola a známkování, ze kterého se někteří z nás nedokázali nikdy osvobodit, je popisováno jako velice častá příčina únavy ze života. A přitom latinské schola se původně v antickém Římě používalo pro tvůrčí nic-nedělání, které má našeho ducha rozvíjet. Některé věci se holt v čase mění. Poslední velkou příčinou únavy ze života je život v nesouladu se sebou neboli život podle představ ostatních. Musím říct, že sám jsem se potkal s řadou lidí, kteří právě tímto byli unaveni. Je to častý syndrom dětí z bohatých rodin. Ano těch, kterým velká část populace závidí. Anselm Grün popisuje případ dědičky průmyslové továrny, která ji převzala po otci, avšak řídit ji musela podle jeho představ a nikoliv podle sebe a toho, co se naučila na univerzitě, když se připravovala a těšila na svoji novou životní roli. Příčin únavy životem tedy může být opravdu hodně. A občas se sejdou třeba i všechny najednou. Pokud se však s takovou únavou máme vypořádat, je nezbytné odstranit její příčiny. A ty jsou paradoxně jen v nás samotných a v tom, jak vnímáme svět kolem nás.

Máte právo být unavení

Když uběhnete maraton ani na sekundu nebudete pochybovat o tom, že máte právo být unavení. Naopak. Pyšně si sednete (případně se svalíte) na zem, napijete se a pak třeba půjdete na pivo. Následující dny si budete „lízat rány,“ vzpamatovávat se a brzy budete zase svěží a plní energie. Je mnoho okamžiků, kdy si zcela automaticky dovolíte být unavení a budete vědět, že je to tak v pořádku. Přesto nám, z nějakého záhadného důvodu, tento pocit chybí v okamžiku, kdy jsme unaveni životem. Únavu najednou vnímáme jako cosi, co nám brání pracovat, jít ven, uklidit dům anebo třeba dojít nakoupit. Něco, co nám brání v (perfektním) výkonu. Jenže ono to tak možná má být. Zatímco uběhnutí maratonu si hravě všimneme, řadu každodenních činností, které nás unavují, máme tendenci podceňovat a přehlížet. Jenže únava je vybídnutím k dočasnému zpomalení či zastavení a k odpočinku. Je to vlastně obranná sebezáchranná reakce těla. A každý z nás má právo být unavený! Čím víc však budeme únavu přehlížet, tím víc se nám pak nastřádá.

Jaká máte práva

Velká část z nás má na sebe až příliš tvrdé požadavky. Máme je často proto, že nám je kdysi někdo jiný nastavil a my jsme je vzali za své. Právě ty nás pak nezadržitelně ženou do spárů acedie (únavy životem). Přesto a právě proto se vyplatí připomenout, že všichni jsme jen lidé a jako lidé máme i svá práva. A to nejen ta daná Listinou základních práv a svobod (zák. 2/1993 Sb.)… Tato práva bychom si měli opakovat každý den. Třeba i několikrát. Dokud se nám všechna nevryjí do paměti a hlavně, dokud se nestanou integrální součástí naší osobnosti.

  1. Mám právo něco nezvládnout
  2. Mám právo být unavený
  3. Mám právo nebýt perfektní manžel/partner, manažer, zaměstnanec, kuchař, rodič, řidič, atd. (a totéž přirozeně i v ženském rodě)
  4. Mám právo být nazlobený
  5. Mám právo se necítit dobře
  6. Mám právo cítit radost i smutek, kdy je cítím
  7. Mám právo tohle všechno říct nahlas, říct nahlas, co si myslím a cítím!

Hlavně bod 7 je přitom klíčový pro naše štěstí. Dokud nepochopíme, že máme právo vyjádřit své vlastní pocity, těžko můžeme očekávat, že je ostatní vyslyší. Tedy pokud nejsou jasnovidci.

Jak využít únavy ve svůj prospěch

Jenže co dělat, když už jsme prostě unavení? Když se nám nic nechce anebo když dokonce cítíme, že už prostě nemůžeme dál. Antická literatura nám na to dala už před více než 1 600 lety odpověď. „V hodině pokušení bys neměl pátrat po více či méně věrohodných záminkách, proč opustit celu. Rozhodni se zůstat a buď trpělivý. Prostě jen přijmi, co ti pokušení přináší. Především sleduj toto pokušení acedie, neboť je nejhorší ze všech, ale také má za následek nejdokonalejší očištění duše. Utíkat před takovými konflikty nebo se jich bát činí ducha neobratným, zbabělým a ustrašeným.“ Evagrius Ponticus, Praktikos s. 28. Cítíte tedy únavu? Přijměte ji! Přijměte ji a využijte všeho, co vám tato únava nabízí. Přestaňte něco dělat za každou cenu jen proto, že „se to od vás očekává.“ Přestaňte se obviňovat a nenávidět za to, že jste unavení.

Anthony de Mello, indický jezuitský kněz a psychoterapeut, říká, že při únavě se mnohé zakrývá, a může tedy vyjít najevo to, co je vlastní a podstatné. Tedy vnitřní souvislost veškerého bytí. Únava je zúžení pozornosti na podstatné, jak dodává Grün. „V zásadní únavě se věc nejeví jen sama o sobě, ale vždycky společně s jinými. Byť by šlo jen o hrstku věcí, nakonec přeci jen všechny do sebe zapadnou,“ říká rakouský spisovatel Peter Handke a dodává, že: „Inspirace únavou neříká, co se má udělat, ale spíš, co se má nechat být.“ Únava nás také vybízí k tomu, abychom se nedali určovat výkonem, ale vlastním bytím, jak dodává Anselm Grün.

Únava životem jako příležitost

DSCF1454Únava životem je tedy velká příležitost k tomu, abychom se zastavili a zaměřili se na to podstatné. Abychom vytěsnili to nedůležité, co nám jen bere síly – negativní lidé, sociální sítě, televize, snaha pomáhat lidem, kteří si často naši pomoc ani nežádají, anebo třeba schůzky s přáteli, kteří vlastně až takoví přátelé nejsou a se kterými se vlastně ani vidět nechceme. Těch věcí jsou určitě desítky. Cítíte se teď unavení? Dovolte si svou únavu pocítit a prožít, a hlavně – užijte si ji. Berte ji jako příležitost k tomu dozvědět se o sobě něco nového, nebo přesněji něco, co už víte, ale vaše vědomí to stále přehlíží.

Jak rozdávat energii a přitom „nekrást“

V úterý, kdy jsem se sám cítil být hodně unavený, jsem potkal v nákupním centru postarší ženu. Seděla na lavičce ověšená taškami, hlavu v dlaních a plakala. Přišel jsem za ní, pozdravil ji, usmál se, z klopy saka vytáhl bílý květ eustomy a řekl jí: „Ta je pro Vás. Abyste měla lepší den…“ Utřela si slzy, usmála se a řekla: „Já nebrečím. Jsem jen z toho všeho opravdu šíleně unavená. Moc Vám děkuju, udělal jste mi fakt radost!“ Stálo mě to 30 sekund času a mé vlastní energie mi neubyl ani jeden duševní kilojaul, spíš naopak.

Lidé, kteří jsou unavení a kteří třeba ztratili svou víru, zoufale potřebují dodat energii. Čekají na byť jen maličký náznak, že bude zase líp. K tomu, aby načerpali energii, jim stačí jen velice málo – povzbuzení, úsměv, vlídné slovo, cokoliv. Proto na vás mám na závěr jednu prosbu – až někoho takového potkáte, zkuste to být právě vy, kdo dodá takovému člověku energii. Vás to nebude nic stát, ale pro něj nebo ji to možná bude rozhodující okamžik v boji proti únavě životem…

PohledO autorovi

Martin Zikmund je lektor firemních workshopů a seminářů a průvodce lidí a firem klíčovými změnami. Je také autorem všech textů a většiny fotografií na tomto blogu. Více se o něm dozvíte na Nekouč.cz.

3 comments

  1. Dobrý den Martine,
    děkuji Vám za výborný článek, potěšil mne a jako obvykle vyšel ve správný čas 🙂 Sama jsem často a hodně unavená… možná si jen neumím zorganizovat čas a možná je za tím něco víc, jak píšete… vida, i únava má svůj hlubší smysl.
    Přeji Vám příjemné podzimní dny,
    Lenka

    To se mi líbí

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s