Papež František: Proč by manažeři neměli vést lidi tvrdou rukou

„Lidé tady v Evropě jsou takoví necitliví, tvrdí…“ řekla mi v neděli kamarádka, když jsme jeli spolu v autě a ona vyprávěla o tom, jak moc se těší zpátky na indonéský ostrov Lombok, který si zamilovala hlavně pro to, jak se tam cítí uvolněně. Tvrdost se stala pro nás Evropany i Američany charakteristickou. Tvrdí lidé toho v životě hodně dokázali – Alexander Veliký, Napoleon, Steve Jobs i mnozí další. Málokdo se ale někdy ptal, jak velkou daň za jejich úspěch museli ostatní zaplatit. Ještě méně lidí se pak asi ptalo na to, jak zraňující musela být ona tvrdost pro ně samotné…

Jak se rodí tvrdí lidé

Lidé se nerodí tvrdí. Tvrdost v nich vypěstuje až život, jejich okolí, dětství, rodiče, přátelé a „přátelé,“ učitelé, první nadřízení. Potkal jsem třeba lidi, které jejich rodiče nikdy za nic nechválili. Perfektní výsledky byly očekávanou samozřejmostí a rodičovská láska byla a priori podmíněna jejich doručováním. Něco jako v mnohých dnešních korporacích. Neplníte KPI (Key Performance Indicator)? Nezasloužíte si ani elementární lidskou úctu, zejména pokud jste obchodník. Plníte KPI? Za to si vás přeci platíme, nač vás za to chválit. Ostatně, máte za to bonusy. Děti, které vyrůstají v podobných podmínkách, jsou poznamenány na celý život. I jejich děti pak často postrádají od svých rodičů pochvalu či bezpodmínečnou lásku – tedy lásku, která přichází i tehdy, nechovají-li se podle představ rodičů anebo když domů ze školy přinesou pětku.

Dnešní společnost však dokáže „ztvrdit“ i ty děti, které bezpodmínečnou lásku rodičů zažívaly plnými doušky a jejichž učitelé byli natolik osvícení, že je podporovali a chválili za snahu a nikoliv jen za výsledky. Chcete vědět, jak se v dnešní době rodí tvrdí lidé? Pusťte si někdy film Konkurenti (Glengarry Glen Ross). Najdete tam jednu scénu, která se dodnes používá pro „školení“ obchodníků a obchodních manažerů po celém světě. Ti lidé, včetně singapurské realitní kanceláře Authors Real Estate Advisory, co tu scénu dala na YouTube, k ní vzhlížejí jak k Písmu svatému. A musím s lítostí přiznat, že i já jsem dřív vyznával podobný přístup k řízení obchodu.

Tvrdí manažeři nevyrostou jako houby po dešti

Před necelými třemi týdny měl papež František proslov na Kongregaci pro klérus (duchovenstvo) konané na připomínku 50. výročí publikace koncilních dekretů o výchově ke kněžství proslov, který mě inspiroval k napsání dnešního článku. Dozvěděl jsem se o něm díky mému příteli faráři, který je mi v mnohém, včetně tématu dnešního článku, inspirací.

DSCN0412_edited“Kněz je člověk, který se rodí v určitém lidském kontextu – z něj čerpá prvotní hodnoty, vstřebává spiritualitu lidu, uvyká vztahům. Také kněží mají svůj životní příběh, nevyrostou jako „houby“ v katedrále, v den svého kněžského svěcení. (…) Znamená to, že ke kněžství nestačí pouhá „laboratorní formace“. Nikoli, začíná se v rodině, tradicemi víry, veškerou rodinnou zkušeností.“

Když jsem ten citát od přítele faráře slyšel, zaměnil jsem si slovo „kněz“ za slovo „manažer,“ a dávalo mi to perfektní smysl.

Proč byste podle Františka neměli být tvrdí manažeři

Pro snazší čtení i pro nás ateisty potažmo agnostiky mi nyní dovolte vzít text papežova proslovu a jednotlivá slova v něm přímo zaměnit (záměnu pro jistotu označím tučným písmem):

“Když bude manažer klidný, bude kolem sebe šířit klid a také v náročných okamžicích tak bude tlumočit krásu svého vztahu k poslání firmy a k jejím stakeholderům. Není normální, když je manažer často smutný, nervózní a tvrdý. To není dobré a neprospívá to ani jemu, ani jeho zaměstnancům. (…) Moc vás prosím, ať lidé nemusí platit za neurózy manažerů! Netlučte lidi ve svém okolí, ale buďte jim nablízku srdcem.“

“Pokud si manažeři dokáží uvědomit, že byli „ustanoveni pro stakeholdery“, pomůže jim to, aby nemysleli na sebe, aby byli autoritami, avšak nebyli autoritářští, byli pevní, ale nikoli tvrdí, radostní, avšak nikoli povrchní, zkrátka – leadeři, nikoli funkcionáři. (…) Upřímně vám řeknu, že mám strach z tvrdých manažerů… Pryč od nich! Koušou! Manažerovi bez vyšších principů zůstane jen tvrdost a to je pro všechny stakeholdery nebezpečné.“

Proč nebýt tvrdí sami na sebe

Velká část tvrdých manažerů, i ostatních lidí, vůbec netuší, že jsou tvrdí. Naopak, ve svých očích jsou na ostatní podstatně jemnější než sami k sobě. Dlužno dodat, že často to není pouze v jejich očích. Často je to, bohužel, objektivní konstatování faktů. Ano, je to tak. Tvrdí manažeři jsou k sobě ještě daleko tvrdší. Bezcitní, nelítostní, nekompromisní. Vím to, protože jsem takový také byl. „Žádné body za druhá místa,“ to bylo dlouhý čas mé motto. Převzal jsem ho z nějakého filmu už jako mladý student „elitní třídy elitního gymnázia,“ jak nám učitelé kladli co týden na srdce. Vychovali z nás třídu tvrdých individualistů honících se za výsledky, olympiádami, atd. Při předávání vysvědčení se lidem s vyznamenáním spontánně tleskalo. A já si myslel, že to tak všechno bylo správně.

„Tvrdost znecitlivuje. Necítíš pak ani zdaleka to, co by si mohl cítit. Neuvolníš se, neužiješ si to. Jsi pořád pod tlakem,“ pokračovala kamarádka ve větě, kterou jsem začínal tenhle článek, a měla pravdu. Tvrdost nás ale zároveň chrání před ranami. Zoceluje nás. „Tvrdí chlapi přeci nepláčou.“ Tvrdost je v současné společnosti stavěna na odiv. Prototyp chlapa, co má úspěchy u žen, je přeci „tvrďák,“ co se k nim navíc ještě ani nechová nijak extra hezky a s úctou. Aspoň tak nám to předhazuje reklama, média a filmový průmysl a my tomu věříme. Tvrdost je totiž navenek bezpečnější. Odhání potenciální útočníky. Pomáhá nám ubránit naše teritorium. A pomalu nás uvnitř zabíjí, protože je zdrojem stresu, a pokud nepřináší kýžené výsledky, tak také pošramoceného sebevědomí a sebeúcty. Ostatně, není vám divné, že právě tohle jsou v evropské i americké společnosti dneška ta největší témata?

Papež má však v otázkách tvrdosti kněží k sobě samým celkem jasno: „Dobrý kněz, je především člověk s jeho vnitřní lidskosti, který dobře zná svou vlastní historii, s jejím bohatstvím i jejími ranami. Člověk, který se s ní naučil smířit, a dosáhl tak hlubokého klidu, který by měl náležet Božím učedníkům. Formování osobnosti člověka je proto pro kněze nutností, neboť jedině tak se naučí vymanit se z nadvlády svých omezení a využívat svého talentu.

Jak poznáte tvrdého člověka

DSCN3205_editedVelká část lidí nosí na veřejnosti jakousi masku. Řada z nich má pak dokonce vybudovány systémy obran, za kterými jen stěží spatříte skutečného člověka. Problém je v tom, že řada z nás už nosí své masky a štíty tak dlouho, že je začne vnímat, jakoby byly jejich integrální součástí. Proto je tak těžké poznat, že jsme k sobě a v důsledku toho i k ostatním tvrdí.

Dovolte mi proto na závěr ještě jednou citovat papeže Františka. Tentokrát již bez úprav:

“Když si všimnu, že je mladý člověk přehnaně přísný a přílišný fundamentalista, nemám v něj důvěru. Skrývá se v něm něco, o čem ani on sám neví. (…) To je životní pravidlo…“

Nechcete už být na sebe a na ostatní tak tvrdí? A chtěli byste s tím pomoci? Neváhejte mě kontaktovat!

PohledO autorovi

Martin Zikmund je průvodce lidí a firem klíčovými změnami, vede semináře a workshopy pro veřejnost i pro firmy zaměřené na témata osobního rozvoje, zvládání stresu, životní harmonie, sebevědomí a hlavně sebe-vědomí. Je autorem všech textů a většiny fotografií na tomto blogu. Více se o něm dozvíte na Nekouč.cz.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s