DSCF05772_edited

Jak se vyrovnat se zdrcujícími změnami

Občas se v životě či v podnikání stane, že přijde nějaká změna, kterou nevítáme zrovna s otevřenou náručí. Třeba, když nastane něco, čeho jsme se vždycky chtěli vyvarovat, nebo jsme se dokonce báli –rozvod, výpověď, krach firmy či úmrtí někoho blízkého. Jenže teď se to stalo realitou a my se k tomu musíme nějak postavit. Není to jen zlý sen a nejde se z toho probudit a popíráním faktu, že král je nahý, nové královy šaty, nejkrásnější ze všech, prostě neuvidíte. Co v takové situaci tedy dělat?

Když vás zachvátí panika

Když se něco podobného stane, nemine nás silný pocit paniky. Náš „šimpanz,“ jak britský psychiatr Dr. Steve Peters říká limbickému systému, který je zodpovědný za naše emoce, pudy, pocity hladu, agrese a strachu, to vyhodnotí jako obrovské ohrožení a do žil nám pustí bouřlivý hormonální koktejl, ze kterého nám rozhodně nebude nejlépe. Každá nečekaná změna, kterou jsme nevyvolali my sami, nás totiž zbavuje určité jistoty, pocitu bezpečí. Pokud k ní pak dojde v oblasti, kterou považujeme za jeden ze svých základních kamenů pro své bezpečí – rodina, práce, blízcí přátelé, apod. – je pocit ztráty bezpečí a „jistoty“ v případě i těch ostatních kamenů o to drsnější. Život se nám pak doslova boří jako domeček z karet. Může za to vyvrácení našeho niterného předpokladu o tom, jak se věci vlastně mají (viz tento článek o životě v zajetí našich předpokladů) a naší schopnosti odhadovat rizika. Uvedu příklad: „Pokud jsem nedokázal rozpoznat, že mně partnerka lže a podvádí, kdo všechno mi vlastně ještě lže?“

šimpanzV hlavě se nám začnou rýsovat mnohé katastrofické scénáře, které by nám záviděli i v Hollywoodu, jenže pro nás v té chvíli jsou zcela reálné. Slova o tom, že „náš život skončil“ nebo, že „všechno je v pr…“ v tu chvíli rozhodně nejsou jen řečnickými obraty. Věříme, že tomu tak skutečně je. A to v co věříme je naši realitou… Nevěříte? A kdo vám nosil na Vánoce dárky, když vám bylo třeba pět let…?

Problém je však v tom, že v dané situaci nám takováto bouřlivá hormonální reakce našeho těla bezprostředně ovlivňující naše myšlení, fyziologii, spánek, atd. ale vůbec nepomáhá. Když tedy nastane radikální změna, se kterou nejsme zrovna spokojeni, tak největší úsilí musíme v prvním okamžiku paradoxně věnovat naší vlastní mysli. Ta je v tu chvíli naším nepřítelem číslo 1. Když vám doma začne hořet, taky jako první nebudete chtít dát vyprat špinavé závěsy. Ne, budete prostě zkoušet požár uhasit. Až teprve s „chladnou hlavou“ totiž můžeme na celou situaci začít nějak reagovat a snažit se ji přijmout. Ano čtete správně, přijmout. Pokud něco nevnímáme jako realitu, těžko totiž s tou realitou můžeme cokoliv začít dělat.

Jak utišit paniku

Prvotní panická reakce se dá nejsnáze zastavit, dokud se naplno nerozjede. To je tzv. „rada nad zlato“.  V reálném životě je to ale pro velkou část z nás spíš tak, že se dozvíme o změně, která se nám nelíbí, dostaví se silný pocit ohrožení a naše hollywoodské katastrofické scénáristické tvůrčí já dostane zelenou a začne tvořit. Nevadí. I s tím se dá pracovat. „Všechno jde, když se chce,“ jak se kdysi říkávalo v češtině. Poslední dobou jsem to už ale moc neslyšel.

Shrňme si tedy pár nejdůležitějších rad.

Co rozhodně nedělat:

  • Nehodnoťte danou změnu. „Když chceš Boha rozesmát, tak si začni něco plánovat,“ říká s oblibou jeden můj kamarád. Úplně stejné je to s hodnocením situace bez časového odstupu. To, že jste prohráli bitvu, neznamená, že jste prohráli válku. Zrovna Češi o tom ze své historie vědí své. To, že vás teď opustila přítelkyně/manželka neznamená, že nepotkáte brzy mnohem lepší. To, že vás vyhodili z práce, co jste milovali, neznamená, že za pár měsíců nenarazíte na mnohem lepší práci. Atd. Zkrátka a jasně – často to, co vnímáme v krátkém období jako silně negativní, je v tom dlouhém to nejlepší, co nás mohlo potkat. Rodiče „omylem“ počatých dětí by mohly vyprávět…
  • Nedělat unáhlená rozhodnutí. Dokud se vám nepodaří uklidnit svého „šimpanze“ a předat vládu nad rozhodováním „člověku“ (frontálnímu kortexu zodpovědnému za logické myšlení), budete se rozhodovat a jednat jako šimpanz (viz pasáž Seznamte se se svým mozkem v tomto článku).
  • DSCN3569_editedNeobviňujte se. Je jedno čí to byla nebo nebyla vina. Pokud pilotujete letadlo plné cestujících, je nesmysl dohadovat se s druhým pilotem, kdo z vás může za to, že letadlo omylem vypustilo ze všech nádrží palivo. Pokud byste takhle zbytečně ztráceli čas, šance na úspěšné nouzové přiznání by se začala rapidně zmenšovat. Na práci s vinou a pochopení příčin ztráty paliva budete mít dostatek času, až budete pevně stát na zemi. A až budete zase stát oběma nohama pevně na zemi, vzpomeňte si na tento citát otce Eliase Velly, katolického kněze a exorcisty z Malty: „Pověz mi své hříchy, a já Ti povím, jaká máš obdarování.“

Co naopak rozhodně dělat:

  • Soustřeďte se na přítomný okamžik. V danou konkrétní chvíli se vám totiž v 99,9 % vašeho života nic zas tak strašného neděje, spíše naopak – máte co jíst, pít, nic vás nebolí, kolem vás není válka, venku třeba svítí sluníčko atd. Škoda jen, že velkou část života naše mysl tráví někde jinde a někdy jindy – buď vzpomínkami na minulost anebo obavami z budoucnosti.
  • Praktikujte nejrůznější relaxační techniky či meditaci, zejména večer před spaním. Pomohou vám pročistit si hlavu a lépe tak spát. Spánek je v tuhle chvíli vůbec důležitý. I z biochemického hlediska. Pokud nemáte zkušenosti s meditací, můžete začít třeba s technikou Yoga Nidra. Na YouTube najdete mnoho namluvených nahrávek, dokonce i v češtině.
  • Věnujte se sportu, nebo aspoň procházkám venku. Zvýšíte tak produkci „hormonů štěstí,“ což v okamžiku, kdy váš limbický systém není produkci těchto hormonů zrovna nakloněn, rozhodně pomáhá. To mi můžete věřit.
  • Snažte se zapojovat logiku a racionální myšlení. Zezačátku to nebude jednoduché. Můžete ale začít tím, že si zkusíte vzpomenout na všechny těžké situace v životě, které se vám již podařilo překonat. Na své největší úspěchy. Ti, co mají svoji „síň slávy“ (viz tento článek), to budou mít jednodušší. Ti ostatní si ji mohou zřídit právě teď. Je toho mnoho, co se vám v životě podařilo a co jste museli překonat. Je toho mnoho, co jste se už naučili. Máte dostatek zkušeností i schopností na to, abyste i tuhle změnu zvládli. Z toho pramení vaše síla, tady je třeba čerpat, když přicházejí nečekané změny, které vás netěší.

Všechny tyto kroky vedou v podstatě k jednomu jedinému – uklidnění „šimpanze“ neboli emocí a s nimi související produkcí hormonů vyvolávajících pro vás nežádoucí stav. Jistě, nějakou dobu to potrvá a i ta fáze, kdy se necítíte dobře, je pro vás prospěšná, pokud netrvá příliš dlouho. Učíte se něco nového, získáváte novou zkušenost, stáváte se silnějšími do budoucna. Jestli se nyní nacházíte právě zde, tak si to nepřestávejte opakovat. Něco nového se tu učíte a možná, že jste se právě tady a teď něco nového také měli naučit.

Jak přijmout novou situaci

DSCN3179_editedJak jsme si řekli již výše, důležité je vyvarovat se hodnocení nově vzniklé situace. Ať už proto, že bez časového odstupu je skutečně dost pravděpodobné, že vaše současné hodnocení bude neúplné až nesprávné, anebo proto, že vám to zbytečně bere čas a síly, které teď potřebujete na něco jiného – na přijmutí nově vzniklé situace. Jedná se o změnu, kterou jste nevyvolali vy. Tato změna už se udála a nejde zvrátit, protože časová osa je ireverzibilní, jak říkával docent Jelen. Možná si teď říkáte: „Ale jasně, že jde. Ještě to musí jít nějak spravit!“ Jenže jednou bourané auto už nebude nikdy stejné jako nebourané a jednou rozbitá a slepená váza už nikdy nebude bez prasklin. Snažit se dostat něco zpět přesně do té situace, ve které to bylo před změnou, neznamená nic jiného než to, že se vám podaří dostat to do stavu, kdy opět nějaká ta velmi podobná změna přijde.

Když si přinesete z pouti balónek nafouknutý héliem a pustíte ho, bude docela dlouho držet u stropu. Za chvíli ale přijdete do té místnosti znovu a balónek bude na zemi. Tím, že ho zvednete znovu ke stropu a pak ho znovu pustíte, nedocílíte ničeho jiného než, že znovu klesne k zemi někam opodál. Budete jen ztrácet čas a energii. Hélium už je zkrátka pryč. Mnohem efektivnějším přístupem je přijmout fakt, že balónek je prostě na zemi, vzít si z toho ponaučení (hélium v balónku holt vydrží jen po omezenou dobu) a nadále už s tím takto počítat. Možnost znovu nafouknout stejný balónek novým héliem tím samozřejmě zůstává nedotčena.

Co dál

Poté, co se vám podaří vypořádat se s emocionální bouří a přijmout situaci jaká je, je dobré začít postupovat dál systematicky a s chladnou hlavou. Ostatně o emoce už je teď postaráno, takže ke slovu se dostává konečně „člověk“ (frontální kortex) a s ním i racionální myšlení. Důležité je tedy:

  1. Popsat si současnou situaci. Klidně si to řekněte nahlas. Člověku někdy pomůže slyšet to i z vlastních úst.
  2. Definovat si, co v dané situaci můžete ovlivnit a co nikoliv. Změnu jste nevyvolali vy. Není to ve vašich rukou. Je logické, že ne vše budete moci ovlivnit. A nic není nesmyslnější, zbytečnější a více vyčerpávající než plýtvat silami na ovlivnění neovlivnitelného. Soustřeďte se jen na to, co změnit můžete.
  3. Pokud vás změna po emoční stránce zasáhla opravdu hodně, zaměřte se z počátku na denní rutinu. Je spousta věcí, co musíte každý den udělat. Vstát, vyčistit si zuby, najíst se, event. postarat se o dítě atd. Jak říkává admirál William H. McRaven, začněte třeba tím, že si ráno ustelete postel. Budete mít první úkol dne úspěšně za sebou.
  4. Pokud se jedná o v dané chvíli bezvýchodnou situaci, tj. v současné době nevidíte nic, co byste vy mohli udělat, a vývoj situace je tak na vás zcela nezávislý, postupujte podle rad v tomto článku o bezvýchodných situacích.
  5. Pokud jste našli věci, které můžete ovlivnit, je na čase začít tyto proaktivní změny implementovat. Postupně, po malých krůčcích, které povedou jedním vámi vytyčeným směrem. Pomůže vám v tom i článek o tom, jak poznat čas na změnu.

TIP: Chcete pomoci svým zaměstnancům lépe zvládat změny? Mám pro vás připravený nový workshop Jak na změny.


 

Přijměte změnu jako jedinou životní jistotu

DSCN1758Život pro vás pak jednou pro vždy bude o dost jednodušší. Ve skutečnosti je totiž jen extrémně málo věcí, nad kterými máte v životě kontrolu. Veškeré životní jistoty, které máme, pramení pouze a jen z našich předpokladů, že náš subjektivní odhad rizika, který jsme taktně zaokrouhlili na nulu, je správný. Jistota je ve skutečnosti jen předpoklad jistoty. Jediné, co je jisté, je, že neustále docházelo, dochází a bude docházet ke změnám. Zdá se vám to jako negativistické, nabubřelé nebo naivní konstatování? Je to vlastně jen parafráze druhého termodynamického zákona, který říká, že celková entropie („neuspořádanost“) izolované soustavy dvou těles různých teplot neustále roste…

A usmějte se, hned vám na tom světě bude líp! 🙂

PohledO autorovi

Martin Zikmund je lektor firemních workshopů a seminářů a průvodce lidí a firem klíčovými změnami. Je také autorem všech textů a většiny fotografií na tomto blogu. Více se o něm dozvíte na Nekouč.cz.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s