Jak se naučit říkat NE

NE je jedno z nejkratších slov v češtině. Přesto s jeho vyslovením má velká část lidí problém. Někdy prostě neumíme odmítnout něco, co vlastně ani nechceme udělat. A štve nás to. Někdy to dokonce štve i ty, co se ptají. Jak se ale naučit říkat NE?

Proč neradi odmítáme

Mechanismus, proč máme problém říci NE, je relativně jednoduchý. Lidé, kteří s tím mají problém, totiž vyslovení NE často, třeba i nevědomě, vnímají jako své ohrožení. Pro některé je dokonce souhlas s takřka čímkoliv, co po nich okolí požaduje, vlastně automatický. To, že je to následně ničí, někdy i zdravotně (když se třeba snaží v práci vyhovět každému), to v tu chvíli neřeší. Ani nemohou. Ve chvíli, kdy jsou tázáni, totiž nezapojují racionální část svého uvažování. Jednají pouze na základě emocí. Těch, které právě cítí ono ohrožení v případě, že by daného člověka odmítli. Jenže ve skutečnosti většinou žádné ohrožení nehrozí. Ba dokonce ono NE je v nejhlubším zájmu toho člověka. Jak jen se ho naučit ale říkat.

Proč nás NE ohrožuje

DSCF05772_editedZákladem úspěchu nejprve pochopit mechanismus, který nám brání říkat NE. Důvody, proč odpověď NE můžeme vnitřně vnímat jako ohrožující, jsou různé. Velká část z nich se však až příliš často opakuje. Rozeberme si tedy ty nejčastější z nich.

NE = člověk nás nebude mít rád. Jedná se o hluboko zakořeněný pocit, pocházející z dětství. Týká se obvykle těch, u kterých byla láska (obvykle od rodičů) podmíněna tím, že jsme se chovali podle jejich představ. Když maminka nebo tatínek přišli s tím, že si máte přestat hrát a uklidit pokojíček, měli jste dvě možnosti. Buďto jste poslechli a dostali pochvalu a „rodiče vás měli rádi“ anebo jste neposlechli, a najednou se na vás zlobili a byli jste „ošklivý chlapeček“ potažmo holčička. Pokud se to opakovalo dostatečně často, tak se daný vzorec stihl automatizovat. „Ne, já si chci teď hrát,“ tak přestala být přípustná odpověď. A to se přirozeně přeneslo i do ostatních oblastí. Prosazení vlastního zájmu, který je v rozporu se zájmem někoho jiného najednou přestalo být možné, protože by „nás pak nikdo neměl rád.“ Bohužel jsou lidé, u kterých se tento princip podmíněné lásky – dělej to, co po tobě chci a budu tě mít rád – hluboko zakořenil. Proto v dospělosti mají problém říct NE, a to nejen partnerovi, ale třeba i tehdy, když požadavek vznáší kolega nebo kamarád.

NE = selhal jsem. Strach ze selhání je jeden z nejsilnějších strachů vůbec, zejména pro lidi, kteří jsou „úspěšní“ a „pracovití“ a „bravurně všechno zvládají.“ To musím zvládnout sám, na to snad sílu mám, na dveře nápis dám: „To musím zvládnout sám,“ zpíval už Karel Gott. A jsou lidé, kteří to přesně takto vnímají. Říct NE znamená uznat, že něco nezvládnou. Tudíž, že selhali (v jejich vlastních očích). To je nutí přijímat stále nové a nové „výzvy.“ „Nemožné ihned, zázraky do tří dnů.“ Možná jste to už někdy od někoho slyšeli. Tito lidé jsou pyšní na to, že dokážou „vše“ a časem si začnou myslet, že se to od nich i očekává. A přesně v tu chvíli nastává problém. Nemohou říci NE, protože by selhali. Jejich „Gottovský“ obraz by se zhroutil, poskvrnil by se tím, že něco nezvládli. A to nemohou připustit. I za cenu toho, že budou spát jen 4 hodiny denně a budou pracovat přes noc. To, že to pro ně není nejlepší a kam přesně to vede, asi tušíme. Někdy to tuší i oni sami.

TIP: Přečtěte si Proč nás strach ničí a 10 kroků, jak proti němu bojovat.

NE = zklamal jsem člověka, co ve mně věřil. Zní to možná podobně, ale mechanismus je vlastně přesně opačný. Lidé, kteří mají nízké sebevědomí, si nesmírně váží (až skoro závisí na) těch, kteří jim jsou ochotni svěřit aspoň trochu důvěry. Takovým lidem zkrátka nemohou říct ne. Bojí se, že by jednoho z těch mála lidí, co si nemyslí, že jsou „úplně k ničemu“ a „úplně neschopní“ zklamali. A tak dělají věci, které vlastně dělat nechtějí anebo i věci, které sami nezvládnou, což má následně pro jejich nevelké sebevědomí zdrcující dopady.

TIP: Přečtěte si 5 kroků, jak získat sebevědomí.

NE = nejsem dobrý člověk, protože nenapravuji to, co jsem napáchal. Jeden z nejhorších motivátorů, který nás nutí dělat věci, které vlastně nechceme, je naše vina. Cítíme, že jsme v minulosti něco nezvládli úplně podle svých představ a tak dospějeme k názoru, že je třeba nyní činit pokání. Že zkrátka musíme „trpět,“ abychom tím své viny odčinili. A proto se snažíme všem vyhovět a pomáhat. Lidé si toho samozřejmě dříve či později všimnou, a tak se na nás začnou čím dál častěji obracet. Kam tato nikdy nekončící neustále rostoucí křivka vede, si asi dokážeme domyslet…

TIP: Přečtěte si 5 kroků, jak si odpustit své viny.

Vítejte ve světě manipulátorů

Existují lidé, kteří mají dar odhalit váš důvod, proč neumíte, nechcete anebo dokonce nemůžete říkat NE. Jenže namísto toho, aby vám to řekli, tak toho začnou využívat. Říká se jim manipulátoři.

„Já tě mám tak ráda! Jsi moje nejlepší kamarádka! Zatím vždycky, když jsem něco potřebovala, tak si mi pomohla. Nemohla by si prosím…“

Máme tady těžký projekt. Spousta lidí si na něm vylámala zuby, ale Vy, Vy jste jediný člověk, co má šanci to zvládnout! Vkládáme tu do Vás všechny naše naděje! Tak co? Máte na to koule? Pustíte se do toho?

„Víte, všimnul jsem si, že ostatní kolegové jsou vůči Vám rezervovaní a že o vás třeba i nepěkně mluví. Já Vám ale věřím! Vím, že to ve Vás je! Neudělala byste pro mě…?“

„Ty jsi vždycky tak ochotnej a milej. Neznám lepšího a hodnějšího člověka, než jsi Ty! Nemohl by si prosím…?“

Jsou vám tyto věty nějakým způsobem povědomé? A jaké pocity ve vás vyvolává, když je teď čtete černé na bílém? Ve skutečnosti existuje mnohem mnohem víc způsobů, jak jeden ze čtyř nejčastějších mechanismů, proč lidé neumějí říkat NE využít. Všechny mají ale jedno společné…

Ujasněte si své vlastní potřeby

SchodyPokud nevíme, co chceme, těžko toho někdy dosáhneme. To jedna z obecně platných pravd. V kontextu říkání NE nás to však staví do radikální nevýhody oproti těm, kteří se nás ptají, protože oni v tu chvíli na rozdíl od nás vědí, co chtějí a táží se nás, zda jim s tím pomůžeme. Stanovování vlastních potřeb není ani zdaleka tak snadné, jak se může zdát. Může vám v tom japonský pomoci koncept ikigai.

Pokud již znáte (anebo až budete znát) své potřeby, je důležité uvědomit si jednu klíčovou věc – vaše vlastní potřeby jsou úplně stejně významné a „správné“ jako potřeby kohokoliv jiného. Co víc, pro vás osobně jsou vaše potřeby důležitější než potřeby jiných! Určitě vás teď napadla celá řada argumentů, proč je to, co jsem právě napsal, nesmysl. Vezměme si je tedy jeden po druhém:

Ano, potřeby vašich blízkých, zejména dětí – např. že malé dítě nemůže zůstat doma samo – mají vyšší váhu než třeba vaše potřeba jít s kamarády na pivo. Jenže ve skutečnosti tohle není konflikt potřeb dítěte a vašich, je to jen konflikt několika vašich potřeb s různou prioritou. Podstatně důležitější potřeby zajistit bezpečí pro své dítě vs potřeby být s přáteli. Obdobné je to i u konfliktu s potřebami partnera/ky (tj. vaší potřeby činit milovanou osobu šťastnou), rodičů (tj. vaší potřeby postarat se o vaše rodiče), atd. I u nich je však nadmíru vhodné klást si otázku, nakolik chcete danému člověku vyhovět, protože se aktivoval jeden z mechanismů, které vám brání říkat NE, a nakolik se v dané situaci jedná skutečně o vaši vlastní potřebu. Navíc je důležité si uvědomit, že v drtivé většině případů není svět černobílý, že existuje i poměrně široká šedá zóna kompromisů.

5 kroků, jak se naučit říkat NE

  1. Zamyslete se nad svými pocity, když někomu máte říci NE. Je možné, že u různých osob budou různé. Často se výše uvedené čtyři hlavní mechanismy kombinují.
  2. Zamyslete se nad tím, jaké jsou vaše vlastní potřeby. Co od života momentálně chcete, jak toho chcete dosáhnout a co je pro to třeba udělat a mějte to neustále na paměti.
  3. Když po vás někdo něco chce něco a vy začnete pociťovat, že to vlastně nechcete udělat, definujte si své aktuální potřeby a srovnejte to i s těmi dlouhodobými. Vždycky můžete získat trochu času na přemýšlení – v práci tak, že řeknete: „Musím se podívat, jestli na tom mám kapacitu/Potřeboval bych si prostudovat, o co přesně jde,“ a v soukromém životě třeba tím, že řeknete: „Musím se podívat do kalendáře/zeptat se manžela/ky, jestli tam náhodou tou dobou něco nemám a pak se ozvu.“
  4. Když říkáte NE, začínejte popisem vlastní potřeby. „Víš, moc ráda bych Ti pomohla, ale bohužel zrovna potřebuji…“ Pozorujte schválně reakci toho druhého, na kolik je on schopen respektovat zase vaše potřeby.
  5. Tím, že řeknete NE, se svět nezboří. Až se vám to několikrát podaří, uvidíte to na vlastní oči. Ba naopak, často si tím můžete získat respekt. Ačkoliv vám to totiž může přijít divné, je spousta lidí, kteří si neváží těch, kteří neumějí říci NE a všechno jen odsouhlasí a strpí.

Potřebujete se naučit říkat NE? Neváhejte mě kontaktovat. Potřebujete to naučit vaše manažery a klíčové zaměstnance? Využijte nabídky mých workshopů pro firmy, konkrétně workshopu Jak na stres.

PohledO autorovi

Martin Zikmund je lektor firemních workshopů a seminářů a průvodce lidí a firem klíčovými změnami. Je také autorem všech textů a většiny fotografií na tomto blogu. Více se o něm dozvíte na Nekouč.cz.

4 comments

  1. ahoj Martine, dnes jsem řekla ne v práci, novým povinnostem..tak jsem zvědavá,jak toto dopadne. Osobně si myslím, že práci která je velice obsáhlá a dělává ji sekretariát nechápu proč má dělat pokladní..jde o to, že je to zřejmě ředitelova pomsta za neřešení anonymu, který mi přišel do práce,on jej neřešil a řekl smazat a ja to s kolegyní dala na policii, nakonec se ukázalo,že nás dostalo anonym více,asi pet. Nyní prověřuje tento nezájem vedení vedoucí orgán nad ředitelem a on si zřejmě usmyslel, že mám málo práce a dal mi celou agendu vyberovych řizeni…jsem zvědavá,jak to dopadne, protože nevím jak se bránit když jsem odmítla vyhovět a práci udelat, bude problém, ahoj E

    Liked by 1 person

    1. Ahoj Eriko, tak to muselo být hodně těžké udělat to, co jsi cítila, že je správné a ne to, co si přál nadřízený. Budu držet palce, aby to dopadlo. Zaměstnanci, zejména na úřadech, mají v našem právním systému docela zastání, takže šance, že to pro Tebe dobře dopadne, je poměrně vysoká 🙂

      To se mi líbí

      1. Dobrý den,
        jsem zaměstnanec ve státním“systému“, konkrétně školství, ale ne pedagogic. pracovník, jen admin.,omyl zastání není, stále více práce, nejednotná nařízení a povinnosti, jemný bossing, který je těžko prokazatelný…to je má zkušenost

        To se mi líbí

  2. ano bohužel je to tak, mne práce neminula a až se navalila tolik, ja zkolabovala v práci..bossing je i u nás..je to čím dál těžší tam dělat..nedá se bránit.

    To se mi líbí

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s