Teologie dna aneb proč si užívat, když se ocitnete na dně

Teologie dna je termín, který jsem si vypůjčil od kamaráda faráře. Když jsem ho slyšel poprvé, okamžitě mě oslovil. Dno je totiž mystické místo. „Kdo neprojde duševním průšvihem, tak moc neví o životě,“ jak říká docent Růžička, přední český psycholog. Když se ocitneme na dně, všechno kolem nás najednou vypadá jinak. A my máme jedinečnou příležitost posunout se mílovými kroky kupředu. Jen o ní často v tu chvíli nevíme.

Není dno jako dno

Existují různé typy den. Každé z těchto den vám může dát do života něco jiného a každé z nich má svůj smysl. Sám jsem měl již tu čest velkou část z nich okusit. Všechna dna chutnají podobně, sic každé z nich vám dá do života něco zcela jiného. Když se ocitnete na dně, vytrácí se z vás život. Ruce zebou, třesou se, slyšíte tlukot svého srdce, jste slabí a bez energie. Vnější svět se pro vás začne odehrávat za velkým tlustým špinavým zamlženým sklem. Spoustu věcí doslova nevidíte a neslyšíte. Jste na dně a jste tam sami. I kdybyste byli obklopeni přáteli.

IMG_7757_editedPřepadne vás také únava ze života. Nevíte, jak dál. Jen nevěřícně koukáte, jak jste se na onom dně ocitli a jak podezřele rychle to šlo. Pád na dno vědomě nikdo z nás nečeká. I přesto, že mu předchází celá řada signálů. Dno nám ukazuje, jak silná byla ve skutečnosti naše víra, že na něj nikdy nepadneme. Ano, dno je vždycky o víře. Jen při pádu na něj si neuvědomujeme, že ji máme.

Mnoho z nás si na dně klade otázku: „Proč právě já?!“ Odpověď je překvapivě snadná, protože právě já jsem si něčím zasloužil dostat příležitost k revolučnímu posunu vpřed. Dno je tím místem, odkud se dá konečně odrazit. Je to nejpevnější, nejtvrdší a nejnižší místo. Odsud jde jít jen nahoru. Znovu, jinak, jinudy. Pád na dno vytříbí co je a co není v našem životě důležité, kdo je a není naším skutečným přítelem. Pád na dno nám nastaví nejjasnější zrcadlo, tady zjistíme, kdo vlastně jsme i kdo jsou lidé kolem nás.

V běžném životě máme čas jen na evoluční změny, pokud vůbec nějaké. K těm revolučním nás nic nenutí. Na dně nemáme na výběr. Změna je neodvratná. Na dně rozhodně být nechceme. A evoluční změny zde nefungují. Každý den, kdy jsme na dně, nás totiž stojí mnoho sil. Doslova a často i fyziologicky zde stárneme rychleji. Hladina stresových hormonů je tak obrovská, že zůstávat na dně je doslova o zdraví (viz tento článek), proto není prostor pro evoluční změnu. Nemuseli bychom se totiž třeba dočkat okamžiku, kdy nás série evolučních změn z toho dna po letech vyvede pryč.

Dno je tím nejposvátnějším místem, a to nejen kvůli tomu, že právě tady se řada lidí obrací k víře, spiritualitě, Bohu či náboženství. Na dně náhle i ti nejkonzervativnější z konzervativních vsadí vše na jednu kartu. Na víc karet a sázek už totiž nezbývají síly. Není už čas na plán B. Dno znamená, že všechny naše plány selhaly. Selhaly proto, že ten, kdo je plánoval – my sami – něco velmi důležitého opomněl. A teď má jedinečnou příležitost zjistit, co všechno to bylo a z této chyby se poučit. Dřív, než se stane chybou fatální a než promění dno ve svůj běžný den. I to se může stát.

Příležitosti, které dno nabízí, jsou ty nejrovnější z rovných. Nezáleží na barvě kůže, pohlaví, vyznání, věku, vzdělání, finančním bohatství, na ničem. Rozhoduje charakter. A možnosti jsou jen dvě – buď zde navždy zůstat uvězněn v roli zlomené oběti tak dlouho, dokud budeme mít sílu na to ji hrát, anebo jako Fénix projít očistcem a znovu vzlétnout vzhůru z hromádky popela, která se stane naším mementem.

Zdravotní dno

WP_20141210_15_13_41_Pro_editedZdravotní dno nastává v okamžiku, kdy se setkáme s nějakou závažnější nemocí či úrazem, které nás někdy i doslova dostanou na kolena a někdy i hůř. Na Rehabilitační klinice Malvazinky, kam jsem dlouhé měsíce docházel, bylo k vidění mnoho takových lidí. Nejvýraznější byli ti po amputacích končetin. Existovali zde dva typy pacientů – ti, kteří „bez života“ leželi na lůžku a když přišel fyzioterapeut, tak mu řekli: „Tak si se mnou teda cvičte“ a pak ti, kteří každý pátek v 11 dopoledne sebrali všechny své síly, vzali vozík či berle (podle toho, kolik končetin měli amputovaných) a šli ze sebe bez ohledu na svůj věk vydat do místní posilovny maximum, aby jednou mohli zase aspoň trochu samostatní. A právě o samostatnosti tohle dno je. Nemoc (či úraz) nás činí závislými na pomoci, a to v době, kdy nás i každá minuta ležení stojí mnoho sil. Sil na boj s bolestí, horečkou, nádorovým onemocněním, zákeřným virem či bakterií, či s obyčejnou hydrodynamikou, kdy se vám míchá okysličená a neokysličená krev a vy bojujete za každou molekulu kyslíku, co se vám dostane do velkého krevního oběhu.

Zdravotní dno nás učí rvát se sami za sebe. Uvědomit si, co je skutečně v životě důležité. Učí nás potlačit své ego a říct si o pomoc, když ji potřebujeme. Nemůžeme totiž jinak. Najednou se ocitáme v situaci, kdy se nejsme schopni ani sami vyčůrat, napít, najíst anebo se třeba jen přikrýt peřinou. Tady se tříbí náš vztah k ostatním a jejich k nám i to, jak s ostatními mluvíme a jak je bereme.

Partnerské dno

Je to tak. Ten člověk, kterého jsme aspoň po určitou část našich dní milovali, absolutně mu důvěřovali, bezmezně ho obdivovali, ten člověk, který byl naší oporou, vrbou a hlavně součástí, tak ten do nás v okamžiku, kdy jsme to nejméně čekali, zabodl nůž tak ostrý a tak hluboko, jak se to ani našemu největšímu nepříteli nikdy nepoštěstilo. Životní partner bývá jedním ze základních pilířů, na kterém stavíme svoji současnou i budoucí existenci, svůj pocit bezpečí. A právě tenhle pilíř se teď prolomil a navíc na nás dopadl veškerou svoji vahou, která byla mnohem větší, než jsme si kdy uvědomovali.

Poděkování na lavičceI tohle nás však má něco naučit. Často si zde najdeme cestu k naší vlastní rodině, poznáme, co jsou zač naši přátelé, a dostaneme jedinečnou příležitost zamyslet se nad tím, co všechno v našem životě je realitou a co jen naši představou. I když si to teď třeba nepřipouštíme, i my neseme svůj díl viny. A to nejen kvůli tomu, že jsme dlouho neviděli to, co ostatním bylo zjevné. Něco v nás nás dovedlo až sem, na partnerské dno. A to něco v nás nás sem dovede kdykoliv ochotně znovu, dokud to jednou pro vždy neponecháme na dně v onom popelu, který už s Fénixem znovu nevzlétne.

Přátelské dno

Přátelské dno je všechno jen ne přátelské. Dívat se, jak vás zrazují vaši nejbližší přátelé je často podobně bolestné jako sledovat, jak se váš milovaný partner mění v krutou bestii. Bestii, která má v ruce zbraně, které jste tam sami vložili. Jenže i falešní přátelé nám mají říci něco o nás samotných, co jsme si doposud neuvědomovali. Máme si zde něco uvědomit dostatečně včas, dokud je naše dno ještě mělké a pružné. Příští dno už takové být nemusí. „There’s a price you have to pay for everything you choose,” (za každé naše rozhodnutí existuje cena, kterou musíme zaplatit) jak řekl jeden Američan, kterého jsem potkal v době, kdy jsem si plnými doušky užíval jednoho ze svých den. A cena za každé další přátelské (ale i partnerské) dno roste, exponenciálně.

Na tomhle dnu si můžeme uvědomit, jak a proč si vlastně vybíráme své přátele. Co u nich hledáme a co oni hledají u nás. Uvědomit, jestli u nich vlastně nacházíme to, co jsme hledali. Přátelské vztahy bývají občas nevyvážené a vždy existuje jasný důvod, proč tomu tak je. Jen v běžném životě to nemáme šanci postřehnout a potřebu řešit. Teprve, když se ocitáme na přátelském dně, je na čase se nad tím zamyslet.

Pracovní dno

Vaše kariéra letěla neustále vzhůru – manažer, senior manažer, viceprezident společnosti, jenže ouha, najednou jste bez práce. Vaši přátelé z golfu už najednou nejsou přátelé a přátelé z firemních večírků a večírků pro partnery a zákazníky už také ne. Zjišťujete, že ve skutečnosti se přátelili s vaší pracovní pozicí a korporací na vaší vizitce a nikoliv s vámi. A ani s prací to není růžové. Byli jste zkrátka až moc nahoře. Zlatý padák dopadává a vy už popadesáté slyšíte, že máte příliš velkou kvalifikaci anebo že: „to by Vás asi ani nebavilo, to je pro juniornější lidi.“ Život je odlišný za zdmi korporace. Sakra odlišný. A podobně to mívají i lidé mimo korporace, i podnikatelé a majitelé firem, kterým se náhle nedaří.

Tohle dno vám dá možnost nalít si čistého vína. Zjistit, co doopravdy umíte, co doopravdy chcete, kdo jsou lidé kolem vás a v neposlední řadě i to, kdo je váš životní partner. Nejen prací a penězi živ je člověk a vy teď máte tu jedinečnou možnost udělat revoluční změnu a začít žít. Objevit i jiné složky života, než je zrovna práce a redefinovat postavení práce uvnitř vašeho života.

Dno smrti blízkých

SmrtJe pryč. Ani jste se s ním nestihli rozloučit. Safra, je toho tolik, co jste mu ještě chtěli říct! Jenže už je na to pozdě. Kdybyste to jen bývali tušili, všechno byste udělali jinak. Jeden (v horším případě i více) blízký člověk je mrtvý, ti ostatní ale žijí. Přesto jakoby i něco ve vás zemřelo. Je to pocit jistoty – že vaši blízcí jsou tu pro vás, že tu budou napořád, že s nimi budete moci sdílet své úspěchy, radosti i strasti, že smrt se lidí kolem vás netýká a především, že se netýká ani vás. Úmrtí blízkého člověka je jedna z nejtěžších životních zkoušek, zejména když se jedná třeba o úmrtí vašeho vlastního dítěte. Občas se to tak ale stává. Tohle dno je jediným dnem, na kterém nemusíte mít sebemenší podíl a zároveň jediným dnem, kterým si projdeme téměř všichni. Aspoň ti z nás, co se dožijí dospělosti.

Existují indiánské kmeny, které smrt blízkých oslavují, i tu tragickou, třeba při nehodě. Je to pro ně důvod k radosti, protože vědí, že daný člověk se odebral na lepší místo, na lepší svět. Truchlení považují za nejhlubší projev sobeckosti. V jejich pojetí náboženství totiž zabraňuje duši zesnulého odejít. A ono je to vlastně tak. Truchlíme čistě ze sobeckých důvodů. Ten člověk nám moc a moc chybí, mnohdy je pro nás bez něj provozně i finančně těžší vše zvládnout a s jeho úmrtím je spjata i řada změn. Chybí nám někdo, kdo nás obejme, někdo s kým se můžeme společně radovat, někdo, kdo nás v životě z celého srdce miloval. Ale to je život. Smrt je jeho nedílnou součástí a čeká na každého z nás. A kromě sebevrahů nikdo nevíme, kdy na nás přijde. Ostatně thanatologové mají i celou řadu teorií o tom, jak vědomí naší smrtelnosti bezprostředně ovlivňuje náš život každý den.

I dno smrti našich blízkých nás má mnohému naučit, a to hlavně o životě. O tom, jak nakládáme se svým časem, kolik ho věnujeme lidem, na kterých nám záleží a kolik věcem či lidem, na kterých vlastně nesejde. Tomu, jak a komu dáváme najevo své city a které z nich to jsou. Jestli říkáme „miluji tě“ těm, které milujeme, a jestli se na ně náhodou zbytečně nezlobíme. Smrt nám však dokáže prozradit i mnoho o našich nejbližších, včetně těch zenulých, a to v očistci jménem dědictví.

Dno osobního selhání

LinieExistují lidé, kteří na sebe z nejrůznějších důvodů kladou extrémní nároky. A extrémním nárokům nikdy nejde vyhovět, ne donekonečna. Tito lidé si tak mají projít tímto dnem. Je jim předurčeno a projdou si jím tolikrát, dokud nesleví z nároků na sebe a nezačnou se mít rádi takoví, jací jsou – ve své nedokonalosti. Osobní selhání může mít tisíce a jednu podob, přesto mají všechny něco společné – ať už vás vyhodí ze školy, porušíte zákon anebo třeba nemáte (pro sebe) dokonalou postavu – vždy se za to sami trestáte, a to trestem, který nikdy nekončí. Trestem, co vás na to dno dostane.

Dno osobního selhání je výsledkem sebezničujícího jednání, stejně sebezničujícího jako extrémní nároky na sebe. Cílem tohoto dna je ukázat vám, že i vy si můžete dovolit být pouhým člověkem. Nedokonalým, chybujícím, zranitelným a díky tomu i lidským – pro ostatní i pro sebe.

Spirituální dno

V téhle zemi se může zdát, že není až tolik lidí, kterých by se právě tohle dno týkalo. Vidím jich však kolem sebe čím dál víc. Tenhle pojem zná i moderní psychologie – jako psychospirituální krize. Od roku 1994 je dokonce i diagnózou s jasně definovanými symptomy. Jednoho dne se zkrátka stane, že náš Bůh na nás zanevře a/nebo hůř mi zanevřeme na něj. A tím Bohem, co určuje chod světa a rozhoduje o životech lidí, jsou pro mnoho Čechů peníze. Ne, my nejsme ateisté, už dávno se z mnohých z nás stali monetaristé.

Spirituální dno je přitom paradoxně jedním z nejtěžších. Je dnem, kde se vytrácí naše víra anebo dnem, kdy svou cestu k víře teprve najdeme.  Spirituální dno je dno transformační. Až se z něho odrazíme, nezůstane kámen na kameni. Je to dno, kde se celý dosavadní život může jevit jako lež, iluze, jako život v Matrixu, kdy jsme tím, kdo právě spolkl červenou pilulku. Je dnem, kdy procitáme a vidíme, co všechno jsme ve svém životě udělali špatně a vidíme to naprosto jasně a zřetelně. Jasně a zřetelně to vidíme však proto, že nám na cestu září jasné světlo v podobě nové víry a nové cesty, na které se setkáme jen s minimem lidí z naší minulosti. O to víc si však budeme vážit těch, které na ní potkáme.

Revoluce, rozhodně ne sametová

DSCF0555_editedCestou z libovolného dna je tedy revoluční změna. Na té je krásné to, že k ní sami dospějeme. Kouzlo dna je v tom, že cesta, která vede ven, je vždycky naše. Naše vlastní, jedinečná a přesto nebezpečná, klikatá a zákeřná. Jenže díky tomu, že ze dna všechny cesty vedou vzhůru, jsme ochotní po ní kráčet i s tím rizikem. Padnout na dno bolí, a hodně. Je to zkouška z těch nejtěžších, ale ti, co si jí projdou, z ní vždy vyjdou silnější. O tom právě mluvil docent Růžička v citátu z úvodu. Ti, co padnou na dno a zvednou se, již vědí něco o životě. Ti, co padnou víckrát už jen tak něco nezlomí. A přitom občas jde padnout i na víc den najednou.

Dno je místem plným chaosu. A proto, když nebudete vědět kudy kam, nabízím vám svoji pomocnou ruku průvodce. Průvodce, který si prošel nejedním dnem, protože, aby a díky čemuž se stal taky jen člověkem.

PohledO autorovi

Martin Zikmund je průvodce lidí a firem klíčovými změnami, vede semináře a workshopy pro veřejnost i pro firmy zaměřené na témata osobního rozvoje, zvládání stresu, životní harmonie, sebevědomí a hlavně sebe-vědomí. Je autorem všech textů a většiny fotografií na tomto blogu. Více se o něm dozvíte na Nekouč.cz.

6 comments

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s