Jak dosáhnout sebevědomí a sebelásky, podle Dalajlámy

Nízkým sebevědomím a sebeláskou trpí velká řada lidí, kteří se nemají rádi kvůli svému vzhledu, nenaplnění svých vlastních, či ještě hůře cizích, očekávání, nebo kvůli tomu, že jim jejich sebevědomí někdo neustále systematicky sráží. Existuje mnoho cest, jak utrpení plynoucí z nízkého sebevědomí napravit. Dnes vám chci popsat jednu z těch spirituálnějších, ale za to dlouhodobě účinných.

Není sebevědomí jako sebe-vědomí

Existuje mnoho definic toho, co je sebevědomí. Kupříkladu Cambridge Dictionary jej definuje jako: „víra a důvěra ve vaše vlastní schopnosti a hodnotu.“ Když je člověk sebevědomý, tak tedy věří v sebe a důvěřuje si. Sebevědomí však může mít i hlubší, filosofický, rozměr, který jde více po sémantickém významu tohoto slova v češtině – tedy sebe-vědomí, vědomí si sebe. Tedy to, co se v angličtině nepojmenovává jako self-esteem, nýbrž jako self-awereness neboli „dobrá znalost a úsudek o sobě samých.“

DSC_0984_editedA právě sebe-vědomí (či chcete-li sebeuvědomění) je i klíčem k sebevědomí, potažmo k tomu, abyste přestali být závislí na hodnocení ostatních a odvíjeli své pocity vůči sobě jen od svého vlastního, vnitřního, hodnocení. Závislostí na hodnocení ostatních totiž dáváte ostatním do ruky velice mocnou zbraň, která vás kdykoliv může hluboce ranit. Veškerou moc nad vašimi vlastními pocity štěstí, radosti i viny kladete do rukou ostatních. A to věru nechcete, ani když budete žít mezi osvícenci.

TIP: Přečtete si také článek 5 kroků, jak získat sebevědomí.

Kde se bere nízké sebevědomí

Možná vás napadá otázka, kde se vlastně nízké sebevědomí bere. Co způsobuje, že sami o sobě smýšlíme negativně, podceňujeme se a že nás tolik povzbuzují, ale častěji bohužel raňují, názory ostatních o nás? Z pohledu vývojové psychologie jsou kořeny nízkého sebevědomí v našem dětství, kdy se nám nedostávalo bezpodmínečné lásky a bezpodmínečného přijetí v množství, které bychom potřebovali. Tedy, kdy jsme si lásku museli často něčím zasloužit – jedničkami na vysvědčení, umytím nádobí, zaběhnutím trati v limitu, zahráním skladby bez chyb, atd., anebo hůř, kdy jsme občas udělali něco, čím jsme o bezpodmínečnou lásku a přijetí našich nejbližších přišli (viz Jak si odpustit své viny). O tom pojednával na jedné své přednášce i docent Šturma, slavný to dětský psycholog. Pokud chcete svému dítěti „zničit život,“ tak mu řekněte větu: „Když mi tohle děláš, tak tě teda nebudu mít rád.“ Za tuhle větu by si (nejen) podle něj rodiče nebohého dítěte zasloužili zavřít do kriminálu. Je totiž jen málo horších zásahů do dětské psychiky.

Na našem sebevědomí se tedy mnohdy podepsali naši rodiče, prarodiče, sourozenci, učitelé, trenéři a pro ty, kteří zažili šikanu (a že jich není málo), i spolužáci. Někteří z nich to paradoxně udělali proto, že nás nade vše milovali a chtěli pro nás to nejlepší, jiní proto, že ani jim se nedostávalo bezpodmínečné lásky a přijetí. Své nízké sebevědomí a pochybnosti o sobě, které je v ústraní trýznily stejně jako vaše nízké sebevědomí trýzní vás, si zvyšovali na váš úkor. Snažili se tak sami sobě, a v duchu i své mamince, tatínkovi, trenérovi, atd., dokázat, že jsou lepší než vy, že si „zaslouží“ jejich lásku a přijetí. Mnozí z nich, a zejména rodiče, ale dělali vše nejlépe, jak uměli. Nemějte jim to prosím tedy za zlé. K dítěti při porodu z dělohy bohužel návod k použití nevypadne, a to ani ten anglický.

Proč nás nízké sebevědomí ničí a s ním i lidi kolem nás

DSCF1310_editedO pár řádků výše jsme narazili na problém, který může nízké sebevědomí přinášet – hluboký pocit nespravedlnosti, ublížení, nedocenění, křivdy, vyloučení z kolektivu a neustálou potřebu se s někým srovnávat. Na pocity, které útočí na nižší a nižší příčky slavné Maslowovy pyramidy potřeb, která říká, že bez uspokojení pocitů (sebe)lásky, (sebe)přijetí a sounáležitosti nemůžeme dosáhnout pocitů vyšších – uznání, úcty a seberealizace. Jenže my lásku, přijetí a sounáležitost – tj. vědomí příslušnosti k nějaké skupině – nutně potřebujeme, doslova za každou cenu.

A tak lidé s nízkým sebevědomím končí v destruktivních vztazích (nejen partnerských, klidně i přátelských či pracovních) a jejich nízké sebevědomí je často nevědomě nutí dělat to, co jiní dělali dříve jim, ať už zjeveně anebo jen uvnitř jejich hlav – posuzovat ostatní, porovnávat se s nimi a říkat si: „Sakra, jak takovýhle člověk s tím, co dělá, může získávat lásku a přijetí/obdiv ostatních/vlastní sebevědomí, vždyť si to nezaslouží, protože já jsem přeci v tom či onom lepší/důslednější/atd.“ Vím, takhle je to teď možná těžko uchopitelné, tak dám konkrétnější příklady:

  • „Proboha, když jsi tlustá, tak nenos prosím Tě legíny! (také bych je ráda nosila, ale nepřipadám si na to dost hubená anebo jsem je dřív nenosila, když jsem byla tlustší)“
  • „Jak takovejhle idiot může bejt šéfem, vždyť i já tomu rozumím podstatně líp.“
  • „Ty jo a tahle jí v Mekáči, jo? (ráda bych také jedla cokoliv, na co mám chuť, ale připadám si tlustá)“
  • „No jo, milionář. Ale bůh ví, jak k tomu přišel, že jo? (štve mě, že jsem nedokázal to, co on)“

A ano, až na ty legíny to jsou v podstatě moje vlastní příklady mého kdysi chatrného sebevědomí a ještě mnohem chatrnějšího sebe-vědomí. Nejvíc nás zkrátka štvou ti, kteří nejlépe dokáží demonstrovat některé z našich negativních vlastností – aspoň to říkají psychologové. Říká se tomu zrcadlení a je na tom do značné míry postavená kupříkladu psychoterapeutická metoda zvaná hagioterapie.

Každé takové hodnocení lidí kolem nás je ve skutečnosti hodnocení nás samotných. Není to o nich, je to o nás. A naše „já“ to velice dobře ví a bedlivě nás poslouchá. Každé slovo, byť nevyřčené, se tak ve svém důsledku zarývá hluboko do našeho srdce, i když to tak na vědomé úrovni třeba nevnímáme. A nikdo nemá k našemu srdci tak dokonalý a nechráněný přístup jako my sami.

Jak získat sebevědomí a sebe-vědomí podle buddhismu

MeditaceTo, jak se chováme, potažmo celá naše existence, je jen otázkou karmy – následků předchozích činů a událostí. Aspoň tak karmu a naši existenci definuje Dalajláma ve své knize Cesta k smysluplnému životu (v češtině bohužel nevyšla). Pokud přistoupíme na premisu, že zrcadlení skutečně funguje, a že se jím sami můžeme zraňovat, pak není sebemenší důvod potýkat se pouze s jeho negativními důsledky popsanými výše. Celé to lze totiž také obrátit. Jak?

Pojďme do ostatních lidí vložit to nejlepší z nás a odraz toho pak nechat působit na naše vnitřní nesebevědomé a nesebe-vědomé „já“. Čím soucitnější budete vůči ostatním, tím soucitnější se postupně stanete vůči sobě, až se začnete mít rádi přesně takoví, jací jste neb i ostatní lidi budete mít rádi takové, jací jsou. A se sebeláskou přichází i sebevědomí.

Prvním krokem na cestě k osvícení je podle Dalajlámy etika. A buddhistická etika má dvě základní a jednoduchá pravidla:

  1. Pomáhat ostatním.
  2. Pokud to není možné, pak jim aspoň neubližovat.

Proč byste to měli dělat? Buddhisté říkají, že všechny živé bytosti bez rozdílu se chtějí vyhnout fyzické i duševní bolesti. Bohužel, člověk, dokud se nestane buddhou (tj. osvíceným), je zachycený v procesu podléhajícím utrpení. Všichni trpíme. Je to smutné, ale je to tak. Ano, někteří v daný okamžik trpí více a někteří méně, ale každý jeden z nás teď právě bojuje nějakou bitvu, o které ostatní ani netuší. Proto je tak důležité pomáhat ostatním, pakliže je to pro vás v danou chvíli možné, anebo jim aspoň neubližovat.

Ne vždy to ale je snadné. Proto Dalajláma dává i návod, jak jednat v některých situacích:

  • Když je mi někdo nepříjemný, musím být tolerantní a trpělivý.
  • Když ke mně někdo přistupuje s hněvem, nesmím odpovědět hněvem.
  • Když mě někdo uhodí, nesmím ho uhodit na oplátku.
  • Když mě někdo uvede do rozpaků a uráží mě, nesmím na to reagovat.

Proč? Protože tak, jako vaše utrpení a obavy se mohou zrcadlit v někom kolem vás, kdo vám pak může být nepříjemný, tak i vy můžete být zrcadlem pro někoho jiného, kdo se na vás třeba hněvá.

Soucitem k sebelásce a sebevědomí

Získání sebe-vědomí je běh na relativně dlouhou trať. Důsledným praktikováním dvou velice jednoduchých a srozumitelných pravidel výše se dá poměrně snadno dopracovat minimálně k větší spokojenosti. K sebe-vědomí a následnému sebevědomí a sebelásce je však potřeba trochu více pracovat se sebereflexí. Dalajláma k tomu nabízí jednoduchý návod, který sem z jeho knihy Cesta k smysluplnému životu dávám v podstatě beze změn:

  1. Co nejčastěji zkoumejte svoji motivaci – ráno si stanovte nenásilnou a nepoškozující vyhlídku na svůj den; večer se zamyslete nad tím, co jste dělali během dne.
  2. Uvědomte si, kolik utrpení je ve vašem vlastním životě.
  3. Průběžně rozvíjejte hlubší, reálnější pohled na svoje tělo a na části, ze kterých se skládá
  4. Důkladně analyzujte svůj život.
  5. Když zápasíte s těžkostmi, osvojte si pozitivní přístup; představte si, že překonáním těžké situace zabraňujete horším důsledkům karmy, které byste museli přežít v budoucnu.
  6. Pravidelně vyhodnocujte možné negativní a pozitivní důsledky svých pocitů jako touha, hněv, žárlivost a nenávist.
  7. Přezkoumejte příčiny svého utrpení a uvědomte si, že jeho příčinou je neznalost pravé podstaty lidí a věcí, která ústí v touhu, nenávist, hněv a žárlivost. Uvědomte si, že utrpení je možné odstranit vytlačením do reality (tady a teď).
  8. Všimněte si svého lpění na jídle, oblečení a přístřešku; buďte spokojeni s přiměřeností.
  9. Vypěstujte si silnou touhu vyhýbat se ubližování druhým, bez ohledu na to, jak se k vám chovají.

Těmito devíti kroky pro práci s vlastním utrpením se postupně dostanete mnohem blíže sami sobě, motivům svého jednání, svým skrytým vzorcům, které používáte každý den, ať už chcete nebo ne i k tomu, jakým jste vlastně člověkem – k sebe-vědomí.

Nebojte se obdivovat sami sebe

SebevědomíPro urychlení získání či znovunabytí sebevědomí a sebelásky si také dovolím vypůjčit si jednu ze sedmi záslužných metod buddhistické etiky, a to obdiv. Najděte si aspoň jednou za týden čas a obdivujte vlastní ctnostné činy i ctnostné činy jiných lidí a radujte se z toho dobrého, co jste vykonali i z toho dobrého, co vykonali ostatní. A nezapomínejte ani na ty nejdrobnější skutky, kdy jste pustili třeba sednout starou paní v tramvaji. Každé dobro se počítá. Každé dobro plodí další dobro. Aspoň tak to vidí buddhisté. A kdo ví, třeba postupně zjistíte, že jste nejen hodni „přijetí a lásky“, ale že jste sami láskyplným člověkem.

Budu vám tedy na vaší cestě za sebevědomím držet palce. A kdybyste ji chtěli trochu urychlit, neváhejte mě kontaktovat.

PohledO autorovi

Martin Zikmund je lektor firemních workshopů a seminářů a průvodce lidí a firem klíčovými změnami. Je také autorem všech textů a většiny fotografií na tomto blogu. Více se o něm dozvíte na Nekouč.cz.

8 comments

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s