Získejte zpět svoji ženskost i sama sebe

Ukradli vám ženskost? A chcete ji zpět? Dobrá zpráva je, že to jde. Pokud víme, že něco postrádáme, je to první krok k tomu, abychom to získali. Nebudu vám ale nalhávat, že je to jednoduché. Nic, co v životě za něco stojí, není jednoduché. Ani vejce Benedikt. A přitom je to „jen“ vejce s toustem. Pojďme se tedy podívat na to, co můžete udělat pro to, abyste svoji ženskost získaly zpět!

Tentokrát si připravte tužku a papíry, budou potřeba! Článek berte jako návod k tomu, jak zkusit krok za krokem svou ženskost posílit. Pro detailnější a intenzivnější práci je určen seminář Ukradená ženskost anebo individuální společná práce.

TIP: Přijďte se podívat na můj seminář Ukradená ženskost.

Všechny fotografie, které najdete v tomto článku, fotila má dobrá kamarádka a fotografka Monika Hůlová, která dokáže objektivem svého fotoaparátu u každé ženy dokonale zachytit její ženskost, což jsem na ní nikdy nepřestal bezmezně obdivovat. Více o ní najdete na www.monna.cz

Krok 1 – Je třeba převzít otěže

lucieKdyž jsem dával číst svůj zatím první článek o ukradené ženskosti své nejlepší kamarádce, pobouřila ji na něm jedna věc. „Ty z těch ženských děláš jen oběti. Jakoby byly nesvéprávné, jako by to nemohly samy změnit. Vždyť už jsou dospělé, to ony můžou za to, co se jim děje!“ Chvíli mi trvalo, než jsem se dobral odpovědi, se kterou bych byl sám spokojen. V něčem totiž měla pravdu.

Ano, ty ženy jsou svým způsobem oběti výchovy, chorobného srovnávání se, či oběti nevybíravého chování některých mužů i oběti „firemní kultury“ některých korporací a firem. Jenže ty ženy nejsou nesvéprávné! A ano, jste to Vy, kdo máte život ve svých rukou! Jste dospělé a svéprávné! Řídíte firmy, vychováváte děti, staráte se o vnoučata a dnes už zvládáte vše, co zvládají muži.

Přesto svůj život, stejně jako my muži, máte v rukou asi tak z 30 %*. Zbylých 70 %* má v rukou ten nejsofistikovanější kus převážně tukové tkáně na světě – váš vlastní mozek – respektive jeho specifické oblasti v mezimozku a temenním laloku, které mají na svědomí emoce a automatizované programy – vaše nevědomí. A nevědomí nám z větší části „programují“ jiní (více jsem se tomuhle tématu věnoval v článku o našem životě v Matrixu) – na tom se shodnou psychologové (jako Paul Ekman), psychiatři (jako Steve Peters) i neroufyziologové (jako Joseph LeDoux). A programují nám ho tím, co, kdy, jak často a v jaké míře prožíváme a s jak silnými emocemi. Byť malá část programů je evolučně získaná – kupříkladu reakce na rychle blížící se objekt vaším směrem.

Jenže kamarádka měla v něčem i hlubokou pravdu – máte problémy se svou ženskostí? Děje se vám v životě opakovaně něco, co nechcete? Nikdo jiný než Vy to prostě nezmění. Je to tak!

*Je fér si říci, že tenhle poměr se velmi výrazně odlišuje v závislosti na autorovi, někdo uvádí dokonce i 5 % ve prospěch vědomí. Obecně se má ale za to, že jen menšina toho, co děláme a jak řídíme své tělo a procesy v něm je vědomá.

Krok 2 – Seznamte se! Sama se sebou…

silnaPokud jste přijmuly to, že budete muset sama něco změnit, je čas vrhnout se na další krok. Velká část lidí si myslí, že se zná. Technicky vzato si tohle myslí ale jen malinkatá část jejich mozku nazvaná frontální kortex (čelní lalok), která je zodpovědná za racionální a logické myšlení, empatii, sebekontrolu a vůbec za vše, čemu říkáme vědomí. Teď je na čase se však seznámit s tím „druhým“ já, s tím, které za nás řídí většinu našeho života, s vlastním nevědomím. To nejde asi nikdy úplně poznat. Část věcí si jde ale určitě zvědomit. Existují na to desítky nejrůznějších technik a stojí na tom velká část psychoterapie.

Své, mužské, pojetí ženskosti jsem sepsal do pouhých dvou odstavců už v tomto článku o ukradené ženskosti. Každá jedna žena, které jsem se na to ptal (takže cca. 10), se s ním shoduje. Aby ne, když je pro naše potřeby až extrémně obecné. Vy to ale potřebujete vědět naprosto konkrétně. Co konkrétně pro vás ženskost představuje? Co a jaké to pro vás samotnou je „býti ženou“. Jaké atributy (přívlastky) si s tím pojíte, jakou odpovědnost, jaké viny, jaké emoce.

Vezměte si kus papíru a sepište si to:

  1. Sepište si jeden až tři vlastní vzory ženskosti – ženy, které znáte osobně, herečky, zpěvačky, vědkyně, sportovkyně, prostě kohokoliv. Mimochodem, i my muži takové vzory ženskosti máme.
  2. Sepište si všechny atributy, které vy sama máte spojena s ženskostí (krása, ladnost, něha,…)
  3. Sepište si všechny atributy, které vy sama považujete za neslučitelné s ženskostí (tvrdost, sprostá mluva, hlasité říhání na veřejnosti, …)
  4. Každé jedno z těch slov rozviňte do konkrétní představy. Co přesně je ona krása, tvrdost, atd. Patrně se vám vybaví konkrétní příklad situace, pasáž filmu nebo knihy. Sepište si osoby či postavy, které u daného atributu figurují.

Jestli jste to dělala poctivě, zabralo vám to dost možná hodinu nebo dvě a zanechalo to ve vás spoustu emocí i vyvolaných vzpomínek. Ne vždy třeba příjemných. Možná jste si povšimla i nějakých zarážejících zvláštností. Kolikrát tam třeba figurovala vaše vlastní matka a kolikrát v té části spojené s ženskostí a kolikrát v té, co rozhodně za ženské nepovažujete. To je jen malá ukázka toho, kudy vede a jak vypadá cesta k sebepoznání. Daleko podrobněji a intenzivněji se tomu věnuji buď s individuálními klientkami anebo na semináři Ukradená ženskost.

Důvod, proč to tady nechci více rozepisovat je ten, že tento druh práce vyžaduje interaktivitu. Potřebujete k němu zkušeného člověka, který vám pomůže na výsledky nahlédnout a rozkrýt je. Většina těchto metod nemá bez této interaktivní části valného smyslu nebo může být i kontraproduktivní. Pro první krok k vašemu sebepoznání v oblasti ženskosti však tohle postačí.

Krok 3 – Naučte se být trochu sobecká

jednoockaCo se vám vybaví za emoce a za lidi, když se řekne sobec? Mně osobně se vybaví opovržení a strach. Vyrůstal jsem v prostředí, a možná jste v takovém prostředí vyrůstaly též, kde sobec byl ten „špatný“ a ten, který myslel na ostatní, byl ten „správný“. Asi jste si ale už všimnuly, že svět není černobílý, bipolární, digitální, diskrétní (zvolte si adjektivum dle libosti a typu vzdělání), že to není tak, že je absolutní tma, kdy svítí Měsíc a hvězdy, a pak ihned absolutní světlo, kdy je vidět jen Slunce. Ne, takhle to není! Máme západy a východy Slunce, máme i zatmění, máme často období, kdy Měsíc je vidět v době, kdy Slunce září na obloze. A víte co? Pro mě jsou tyhle okamžiky nejkrásnější.

A úplně stejné je to se sobectvím! Ženskost vyžaduje čas, úsilí, péči, v dnešní době i spoustu peněz, co si budeme povídat, a to vše v okamžiku, kdy doma máte děti, o které je potřeba se postarat, někde máte třeba stárnoucí rodiče, kteří něco potřebují, i partner by od vás ledasco chtěl, a to už vůbec nehovořím o kamarádkách (event. kamarádech), kolezích v práci, natož pak nemocných, lidech v nouzi a potřebných. Když nebudete aspoň trochu sobecká, nebudete na sebe mít čas. Když nebudete na sebe mít čas, vaše ženskost se pozvolna vytratí. A vytrácí se opravdu kradmo – od vynechané pedikúry, přes kadeřníka, na kterého nezbyl čas či peníze, přes oblečení, které „nějak sedne“ a nezdržuje, až po styl chůze a vyjadřování. Oni totiž ti chlapi to právě v tomhle mají jednodušší, když naplno řeknou, co mají na srdci bez ohledu na to, co to třeba způsobí.

Je to vlastně, jako kdybyste úplnou absencí sobectví zasadily semínko malému nádoru, který si postupně potichoučku metastázuje, až se jednoho dne naplno projeví obrovskou bolestí a chvílemi, kdy vám bude třeba i na zvracení. A léčba nádorových onemocnění není nikdy lehká, a občas se neobejde beze ztrát. A víte, za jakých okolností může nádor postupně metastázovat, aniž byste pocítily jeho vnější projevy? Když ho vaše vlastní obranné mechanismy, váš imunitní systém, nevidí, když ho prostě nechává být. A tak jako imunitní systém můžete posílit zdravou stravou, sportem, spánkem a vitamíny, tak i svůj „ženský imunitní systém“ můžete posílit tím, že nejméně jednou týdně vědomě uděláte něco sama pro sebe, když si uděláte aspoň jednu ženskou hodinku, dvě nebo tři, kdy budete cíleně dělat pro sebe to, co jste sama v kroku 1 označila za ryzí projev ženskosti.

Krok 4 – Jste to, co nosíte

princeznaMóda a oblékání jednoznačně patří k ženskosti. Byť ženskou módu miluji, nejsem v té oblasti odborník, naštěstí znám někoho, kdo je.  Je to jedna z celé řady skvělých žen, které obohatily a neustále obohacují můj pohled na svět. To díky nim jsem se naučil mluvit jazykem, kterému ženy naslouchají. Má kamarádka a módní návrhářka Mirka Talavašková mi asi před měsícem půjčila tenkou knížečku s názvem Filozofie těla, od Heleny Jarošové, její učitelky teorie módní tvorby z Vysoké školy uměleckoprůmyslové.

Jarošová ve své knize detailně analyzuje desítky autorů a knih, které se vztahují k interakci oblečení a psychiky člověka a ukazuje, jak moc souvisí naše oblečení s tím, jak se cítíme. Rozděluje tělo na objektivní – to, které máme, a subjektivní – to, které pociťujeme, že jím jsme. A tak i když objektivní tělo je vrásčité, unavené a obézní, to subjektivní může být nádherné a plné života, a naopak! Jarošová říká, že šat není jen pouhým povrchem těla, ale je také tělesně prožíván.“ Oblečení se podle ní sžívá s tělem i s Já, či chcete-li v moderním psychologickém názvosloví se self, a stává se součástí subjektivního těla. Součástí toho, kdo si myslíme a pociťujeme, že jsme.

Jarošová pak dále cituje také mého oblíbeného básníka Charlese Baudelaira, který říká, že „Krása, jak si ji člověk představuje, vtiskuje ráz celému jeho zevnějšku, nabírá nebo napíná jeho šat, zaobluje nebo napřimuje jeho gesto, ba prostupuje časem kradmo i rysy jeho obličeje. Člověk se nakonec podobá tomu, co by chtěl být.“ Ten doplňuje o citát neméně slavného spisovatele Umberta Eca, který, když hovořil o svém vztahu k džínám, tak řekl: Nejen, že mi tento oděv vnucuje jistý způsob chování, ale tím, že k němu poutá mou pozornost, mě nutí žít směrem k vnějšímu světu.“ Jinými slovy, to, jak se oblékáme, se promítá i do našeho prožívání, cítění, chování a projevu.

Muž v obleku se obvykle chová jinak než ten samý muž v montérkách anebo v plavkách. O ženách platí totéž. Přitom pro ženskost je právě oblečení významným tématem, které nelze opomenout. Toho ostatně bylo podle Jarošové hojně zneužíváno i ve středověku, kdy nedůvěra v dolní polovinu ženského těla vedla v úmyslně těžké a tuhé konstrukce sukní, které znehybňovaly spodek ženy.

A to mě neodvratně vede k trojici otázek:

  1. Co za oblečení nejraději a nejméně ráda nosíte?
  2. Jak se v těchto kusech oblečení cítíte?
  3. Proč (případně kvůli komu) a při jakých příležitostech ho nosíte?

A klidně si to rozdělte na jednotlivé oblasti – boty, sukně/kalhoty/šaty, různé topy/trička/blůzy, bundy/mikiny/kabáty, pokrývky hlavy a jednu z nejdůležitějších částí – spodní prádlo. To má jedinečnou výsadu v tom, že buď jej vidíte vždy jen vy sama a nosíte jej „pro sebe“, anebo jej naopak nosíte právě proto, že vás v něm někdo uvidí. A je zajímavé zamyslet se i nad tím, jak se tyto dva druhy prádla liší, pokud vůbec.

Krok 5 – Milujte své tělo

nahaLitevský filozof Emannuel Lévinas říkal, že: „Ve světě je jen oblečená bytost, zatímco nahota je ze světa vyloučena.“ Jarošová dodává, že „když se sami na vlastní nahé tělo prostřednictvím zrcadla díváme, sledujeme ho jako cosi spíš cizího než známého, nebo známého, a přeci cizího. Cizího proto, že si zvlášť uvědomujeme, že je něčím, s čím se snadno neztotožňujeme, živý, a tedy smrtelný organismus, který vlastním vědomím plně neovládáme.“

Znám ženy, které se nerady dívají do zrcadla, ty často bojují se svojí ženskostí. Sex s partnerem si odbývají za pokud možno absolutní tmy a přesto, že je ostatní pro jejich krásu obdivují, samy se za své tělo někdy až z duše nenávidí. Pokud si myslíte, že se jedná o ženy „tlusté a ošklivé,“ hluboce se mýlíte.

Ano, je těžké milovat celé své tělo v jeho nedokonalosti. Také to svoje nemám rád, a to ani potom, co jsem během pár měsíců zhubl čtvrt metru v pase. Jenže představte si, že žádná z žen, které se mi kdy líbily, a kterým jsem to řekl (odlišujme prosím líbit se od jiných, hlubších, emocí), své tělo nikdy nepovažovaly za nedokonalé. Byly z fleku připraveny vám říci, co všechno je na něm špatně. Jako kdyby měly ve svém srdci nožem vyryto, za které všechny tělesné části se nenávidí. A mnohdy tento seznam neměl jejich rukopis. A tak zatímco já obdivoval třeba jejich nádherné oči, ony se nenáviděly za svá prsa, která po odkojení několika dětí prostě „nebyla jako dřív“ anebo za své bříško, které „bylo pokryto všude špeky“ (bez ohledu na to, jak detailní chemický rozbor by bylo pro nalezení aspoň stopové tukové tkáně potřeba provést).

Sepište si proto na papír dvě věci:

  1. Všechny části těla, které na sobě nemáte ráda a proč
  2. Všechny části těla, které milujete a proč

A pak udělejte jednu věc. Zalovte v paměti a klidně se zeptejte – partnera, kamarádů, anebo také kamarádek (raději těch upřímných a opravdových, pokud takové máte), anebo třeba náhodně kolemjdoucího muže na to, které části vašeho těla se mu nejvíce líbí a proč. A teď ty dvě části tohoto úkolu spárujte. Kolik lidí vyjmenovalo, že se jim líbí více částí vašeho těla než vám samotným? Jmenoval někdo třeba tu část těla, kterou sama nesnášíte?

Je těžké, ba dokonce skoro až nemožné, naučit se milovat celé své tělo tak, jak je. Tu stárnoucí schránku, která ve stáří postupně vypovídá službu. Emil Cioran, rumunský filozof, doslova říkal: „Podívejte se na své tělo do zrcadla a pochopíte, proč jste smrtelní. Přejeďte si prsty po žebrech jak po mandolíně a uvidíte, jak jste blízko hrobu.“ Jenže já teď chci, abyste se podívaly do zrcadla a našly nejméně tři části vašeho těla, které budete milovat. Ty, u kterých si i přes svoji anebo právě díky svoji tendenci srovnávat řeknete, že jsou krásné. Protože podle mého názoru nic nepodporuje ženskost tak jako když si žena připadá krásná. Oblečení pak tu krásu jen podtrhuje, „vtiskuje ráz celému jeho zevnějšku, nabírá nebo napíná jeho šat,“ jak řekl Baudelaire.

Krok 6 – Milujte sebe

srdickoAspoň částečná láska ke svému tělu vás vybudí k tomu, že jeho krásu zdůrazníte a podtrhnete oděvem. Tím, co je pro naši existenci samozřejmým povrchem a určující součástí tělesné bytosti, jak říká Jarošová. Tím, že si budete připadat krásná, tím že budete aspoň trochu sobecká, a budete podporovat rozvoj své ženskosti, tím se nevyhnutelně také začnete mít aspoň trochu víc ráda. A od sebelásky je jen malý krůček k sebevědomí a sebe-vědomí, vědomí si hodnoty sama sebe. Stavu, kdy naplno dáte průchod a naučíte se využívat tajů své ženské síly.

Téma sebevědomí je velice rozsáhlé a k jeho rozvoji se dá přistupovat mnoha způsoby, nejen rozvojem své ženskosti, coby fyziologické podstaty vaší osobnosti. Na tomto blogu už jsem psal jak o přístupu s využitím metod pozitivní psychologie, tak i o cestě k sebevědomí a sebelásce prostřednictvím buddhistického „bytí pro ostatní“. To je však bez dostatečné sebezkušenosti a bez meditace v našich podmínkách relativně složité. Přitom právě považuje můj mistr Kryia Yogy i věhlasný psycholog Paul Ekman za nejúčinnější nástroj pro boj proti záplavám emocí.

Navíc bytí pro ostatní nesmí být nikdy na úkor vás samotných. V psychoterapii, která tohle téma opravdu hodně řeší, se na to obvykle využívá příklad dekomprese v kabině letadla. Instrukce zní vždy naprosto jasně a zřetelně – nejdřív nasaďte kyslíkovou masku sobě a pak teprve komukoliv dalšímu, včetně vašeho vlastního dítěte. Udušení už totiž nikomu nepomůžete! A to do velké míry platí i o udušení vaší ženskosti. Ženskost, ať chcete nebo ne, je totiž součástí vaší podstaty, vás coby ženy.

Nebojte se býti ženou

krizV článku o ukradené ženskosti jsem zmiňoval, že současná společnost mnohé ženy de facto trestá za to, že „si dovolí“ být ženami. Jenže oni vás vždycky budou ostatní nějak hodnotit. Jen v případě „barbín, blondýn, fiflen a šlapek“ už jsme v naší současné společnosti tak daleko, že se vám nestydí to říct do očí (anebo aspoň dostatečně nahlas za zády). Když dostatečně posílíte svou sebelásku a sebevědomí, nebude vás to už trápit.

Někdy se ale může zdát, že za ženskost platí ženy vyšší cenu v podobě zlomených srdcí, podvádějících partnerů, přátel, co jejich zranitelnosti dokáží zneužít. Není tomu tak. Tohle už s ženskostí nemá co do činění. Totéž se děje i mužům, věřte mi. Tohle už souvisí se vzorci našeho chování, včetně těch pro chování v partnerství. A to už je jiný příběh. Snažně vás tedy prosím, nebuďte to nakonec vy sama, kdo v sobě svoji ženskost zabíjí!

TIP: Přijďte se podívat na můj seminář Ukradená ženskost.

PohledO autorovi

Martin Zikmund je lektor firemních workshopů a seminářů a průvodce lidí a firem klíčovými změnami. Je také autorem všech textů a většiny fotografií na tomto blogu. Více se o něm dozvíte na Nekouč.cz.

7 comments

  1. Milý Martin- milý článok 🙂 A z pohľadu muža aj veľmi ojedinele láskavý.Ja vidím za stratou ženskosti skôr jej vyslovenú krádež – mužmi.Neviem, prečo je to tak, možno by stálo za hlbšiu analýzu. V mojom okolí je oveľa viac žien, ktorým práve ublížili tí, ktorí ich mali najviac chrániť- otcovia, a nie matky. Nerozumiem, prečo práve v dnešnej dobe najviac kradnú ženskosť svojím dcéram otcovia,alebo po nej aspoň šlapú …Načo im je ?

    To se mi líbí

  2. Aj ja suhlasim s tym,ze je tento clanok laskavy ale silny,no na chlapa dostatocne citlivy a nielen tento,precitala som si ich dnes viac a myslim,ze mi dali za tu chvilu viac ako absolvovane seminare doteraz,aj ked,z kazdeho som si odniesla to potrebne.
    Ako som si pisala na papier atributy zenskosti a nezenskosti,dali sa mi dohromady suvislosti,ktore uz davno poznam,ale prehliadam ich,alebo ich nevidim z nadhladu ako teraz,ked je to na papieri,ale vyslo mi z toho,ze v nasej rodine vlastne zeny/matky supluju chlapov(ktori odidu predcasne,alebo to nezvladnu) aby prezili a „rozdali“ sa pre rodinu na ukor seba a preto,akoby rod nemal dovod pokracovat……velke dakujem

    Liked by 1 person

    1. Rádo se stalo 🙂 Jsem rád, že ten článek Vám dokázal pomoci v uvědomění si některých důležitých konsekvencí. To, že se v rodinách dědí některé vzorce chování z generace na generaci je bohužel normální, ale nemusí to tak být. Vy to můžete změnit!

      A jinak zrovna na téma ženskosti občas pořádám semináře (viz https://jecasnazmenu.cz/ukradena-zenskost/), kde pomáhám ženám podívat se na jejich ženskost ještě trochu hlouběji, ale obvykle jsou v Praze 😦

      To se mi líbí

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s