Stres

Potlačená mužnost aneb jak Česko přichází o chlapy

„Opravdoví muži“ dělají tohle a támhle to. „Dnes už nejsou muži, co bývali.“ „Většina chlapů jsou jen bábovky anebo přizdisráči.“ A mohl bych pokračovat dlouhé hodiny výroky, o tom, jací muži dnes údajně jsou a hlavně, jací by zaručeně měli být, aby to bylo „správně“. A můžu i plynule navázat výroky o tom, jak strašně špatné je, když pak muži takoví nedej Bože opravdu jsou. Chlapům už odmalička, obvykle ženy, říkají, jací mají být. Problém je v tom, že ty instrukce si protiřečí. Jak to teda s tou mužností je a co dělat pro to, abychom ji ze sebe vydolovali zpět?

Netradiční předmluva

Původně jsem tenhle článek neměl v plánu psát. Ale poté, co jsem před měsícem napsal článek Ukradená ženskost, na který jsem měl dost pozitivní odezvu i od mužů, mě o něj spousta žen prosila. Na semináři o ženskosti na to taky v zásadě došlo. No a pak mě ještě kolegyně psychoterapeutka, která hodně pracuje s taneční a pohybovou terapií, poprosila, abych zašel na její mužskou skupinu. Mimo jiné tam chlapům vysvětlovala, že tanec byl jaksi původně jen mužskou záležitostí a že není třeba se stydět tancovat. To byl ten poslední impuls.

Důvod, proč jsem tak dlouho zvažoval, jestli tenhle článek napsat a proč jsem ho ani psát původně nechtěl, byl také ten, že svoji mužnost jsem si sám docela dlouho řešil a dost možná ji občas řeším ještě dnes. Ale budiž tedy.

Upozornění: Následující text není vhodný pro děti mladší 18 let a ani pro ženy. Text obsahuje velmi vulgární výrazy a je všechno jen ne korektní. Dámy, pokud se ho přesto rozhodnete číst, nestěžujte si pak, že je příliš drsný. Text se bude dost lišit od všech ostatních článků tady na blogu. Stejně jako se dost liší, když si muži povídají jen mezi sebou. A tohle je článek pro chlapy!

Pět zlatých pravidel mužství podle mého názoru

Tenhle článek je dost dlouhej, vlastně nejdelší, co jsem napsal. Protože my chlapi máme často rádi systém a řád, tak tady je hned na začátek shrnuto 5 zlatých pravidel, která PODLE MĚ vedou k tomu, že se chlap snáz dostane sám k sobě, a tudíž i ke svý mužnosti:

  1. Nesrovnávat se – nikam to nevede, každej jsme jinej. Je fuk jak dlouhý má kdo péro. Když se začneš srovnávat, přestaneš bejt se sebou spokojenej. Když nejsi se sebou spokojenej, nemáš se rád. Když se nemáš rád, jsi napruděnej a nasranej na celej svět. A víš co, ten svět, aspoň jeho nejbližší okolí, Tě pak taky nemá Bůh ví jak v lásce…
  2. Věřit si – když si nevěříš sám, kdo jinej Ti má věřit? V lepším případě rodiče, když Tě mají rádi. No, ale to v dospělosti už nestačí.
  3. Být sám sebou – když budeš sám sebou, ostatní se budou cejtit bezpečně, a kdo ví, třeba taky začnou být sami sebou. Když budeš někdo jinej, bude Tě to stát spoustu sil a v tom nejlepším případě budeš něčí horší kopie. A hlavně, neukážeš pak světu, co konkrétně v Tobě je, a to je škoda!
  4. Respektovat ostatní – jestli chceš, aby Tě ostatní přijímali, když jsi sám sebou, asi by bylo na místě ostatním dopřát totéž. Teda, pokud nejsi tak trochu pokrytec.
  5. Umět uznat svoji chybu respektive být otevřený i těm myšlenkám a podnětům od našich blízkých, které se nám nezdají nebo nelíbí. Jak říká můj táta, nikdo nesežral Šalamounovo hovno, takže se holt občas můžeme splést. Dělat chyby je v pořádku.

Jak jsem k tomu dospěl, se dočtete dál v textu. Je fakt dlouhej, ale možná v něm najdete něco, co vám pomůže najít (zas) cestu ke svý mužnosti.

3700 slov o mužství

Jak vypadá „opravdový muž“

DSCN3470_editedJestli mě fakt něco neskutečně sere, chlapi, tak jsou to takový ty kecy o tom, jak že vlastně vypadá opravdovej chlap. Nejlíp, když to napíše ještě nějaká ženská. Anebo takový ty kurzy, kam jezdíte sekat dříví a žít v lese, páč „opravdový muž“ přeci běžně seká dříví a žije v lese. Jo? A kolik takových lidí tady v Český republice znáte?! Hodně jsem nad tím přemýšlel a něco vám řeknu. „Opravdovýmu chlapovi“ jsou PODLE MÝHO NÁZORU tyhle kecy u prdele. Proč? Protože si žije podle sebe, v souladu se sebou. Říká se tomu sebevědomí. Na stromech to neroste, koupit za prachy, za nějakýho toho „managera“ na vizitce, nebo za novou X5ku v plný palbě se to taky nedá, takže se k tomu holt je potřeba dopracovat. No a když nic jinýho, tak tenhle článek, nebo případně já, vám k tomu snad může trochu pomoct.

Takže – pokud je někdo dřevorubec a baví ho to, super! Ať si klidně seká dříví a žije v lese. Jestli si myslíte, že takovej člověk (a jednoho znám osobně) je pak idolem žen, tak není! Ten, kterýho znám dost chlastá a není to zrovna intelektuál. Umí makat a to taky dělá. Že by pracoval na nějakym sebevzdělávání a seberozvoji, tak na to nemá kdy. On je navíc v pohodě tak, jak je, takže nemá ani proč. Takže holky, jestli to nějaká čtete, ne dřevorubec nebude mít dvě vysoký, nebude se s váma koukat na Bridget Jones a po dnu těžký práce bude mít dost jiný starosti než si s váma povídat anebo si číst články o tom, co všechno musí udělat, aby byl „opravdový muž“.

Baví Tě dělat se dřevem, dělej se dřevem. Baví Tě tancovat, zpívat, malovat a psát básničky, tancuj, zpívej, maluj a piš básničky a na všechny a všechno ostatní se prostě vyser. Až Ti někdo bude říkat, že jsi kvůli tomu „buzna,“ nezapomeň, že mluví hlavně sám o sobě. V psychologii na to máme termíny – projekce a přenos. Jestli si to někdy chtěl zkusit, zkus to. Ženský se o Tebe pak poperou. A tancovat celou noc s nádhernejma holkama anebo s nima zpívat ve sboru je všechno jen ne „gay“… Mám pár kamarádů Kubánců, co by o tom mohli vyprávět. A sám bych taky nějakou historku mohl přihodit.

Chlapi vyserte se konečně na všechny ty kecy, jak a co máte dělat, abyste konečně byli ten „vopravdovej chlap“. Jestli si myslíte, že když se vám povede vyřešit kvadraturu kruhu a budete tím opravdovým chlapem z těch „telefonních seznamů“ popsanejch v ženskejch časácích, co z něj leje pot, ale voní po levandulích, co je tak vlastně trochu špinavej a otrhanej po práci, ale má perfektní účes a vlastně je celej čistej, co mrdne ženskou kyjem po hlavě a odtáhne ji do jeskyně a přitom je tak něžnej, pozornej a ženě by nezkřivil ani vlásek, anebo chlap, co je ukrutně bohatej, vysportovanej, a zároveň celý dny se věnuje jen manželce a dětem, tak enjoy hoši… Dejte pak vědět, kolik let jste dokázali žít podle požadavků nějaký zhrzený ženský, která to tam sepsala.

Lekce od motorkářů

Tohle video pouštím na školeních o komunikaci a pusťte si ho prosím i vy. Motorkář je v mnoha ohledech považovanej za „opravdovýho chlapa“. A kolik těch ženskejch na tom videu nadšením jásá, že je v místnosti plný opravdovejch chlapů? Ani jedna ty vole! A co ty jejich chlapi? To jako vážně? V kině sedí banda motorkářů, tak radši stáhnu vocas mezi nohy a vodvedu svoji holku pryč? A proč, ty vole?!? Zkuste na chvilku vypnout svoje předpoklady a pusťte si to video znova. Vždyť ty potetovaný týpci tam jen seděj a chtěj čumět na ten samej film jako ty páry, co tam přicházejí. Tohle je to pravidlo číslo 4, ten vzájemnej respekt.

Vždyť si hned není potřeba porovnávat pindíka! Když nemám kérku, vážím vo půlku míň a nemám na sobě ani motorkářskou vestu – to jsem jako míň chlap nebo co?! Těm motorkářkům jsi bez tak u prdele, ty vole, a ta ženská s tebou asi kvůli něčemu je, ne? A pokud není homosexuálně orientovaná, tak v lepším případě proto, že v tobě vidí chlapa už teď. Jsi pro ni v pohodě, jakej jsi! Tak si to neposer tím, že se budeš srovnávat s ostatníma. To je zaručenej recept, jak sám sebe držet za koule (viz tenhle článek). Věř mi, byl jsem v tomhle extra třída.

1452525_10152027183097969_1423338663_nAle zpátky k těm motorkářům! Znám jich poměrně hodně, hlavně těch, co jezdí na Harleyích. Jo, a často to „opravdový chlapi“ ASPOŇ PODLE MĚ jsou. Jen asi kvůli něčemu jinýmu, než psali v posledním čísle Cosmopolitanu.

Jednomu motorkáři jsem dělal velkou kytici pro jeho manželku k narozeninám. Jako skoro každej, kdo tu jezdí na Harleyi, je potetovanej „od hlavy až k patě“ a jako bonus se věnuje thai boxu. Kytici si ke mně přišel vyzvednout i se svejma dětma – tři kluci od 3 do 13 let nebo tak nějak, každej úplně jinej a všichni tři neuvěřitelně slušně vychovaný. A všichni jsou na něco nadaný, ten prostřední kromě závodů na motorkách a plavání (je v tom fakt dobrej) i na tanec. Jen se za to bohužel stydí, protože v týhle pokřivený společnosti to asi není dost chlapský nebo co.

Jen co kámoš přišel a kluci slušně pozdravili, mrknul na obří kytici a říká: „Tak kluci, podívejte se. Tady Martin se rozhodnul, že bude dělat kytky, tak dělá kytky a krásný. Prostě ho to baví a je úplně fuk, že je to chlap. Je důležitý dělat v životě to, co vás baví. Když budete chtít dělat kytky, budete dělat kytky. Když budete chtít tancovat, budete tancovat. Nikdy nesuďte nikoho jen kvůli tomu, že má tetování anebo dělá něco, co vy ne. Nikde není daný, že chlap nesmí dělat tohle nebo támhleto. A až uslyšíte něco takovýho někoho říkat, tak je to prostě kretén,“ (není to doslovná citace, ale je to dva roky zpátky, kdo si to má slovo od slova pamatovat).

A vo tom to kurva je. Chlap si PODLE MĚ má umět jít za svým, a to nejen když ho všichni plácají po ramenou, že „takhle je to, ty vole, jakože správně,“ protože se „jim to líbí,“ ale prostě kdykoliv, a hlavně proto, že je to správně hlavně podle něj! Vy nesete zodpovědnost za svoje chování a svoje činy. Když něco uděláte, pro něco se rozhodnete, vy nesete benefity i následky! Ne ten, komu se to v té chvíli jakože „líbilo, že je to super“ a pak vám nakrásně sdělí, že už „vod začátku věděl, že je to kravina a že byste to neměli dělat.“ To ovšem ale neznamená, že za žádnou cenu nebudete naslouchat ostatním!

226603_10151638266532969_543819023_nJsme lidi, takže holt občas děláme chyby! Ti, kteří vás bezpodmínečně přijímají (viz dále), to s vámi taky obvykle myslí dobře, a víc hlav víc ví. Můžou vidět něco, co vy ne. Je důležitý naučit se naslouchat ostatním a občas kriticky přemýšlet o svém jednání. Odpovědnost za své jednání však vždy nesete vy a jenom vy! Hlavně to ale nedožeňte do extrému ve stylu: „Ty jo tak já nevím? Mám jí napsat? Co myslíš?“ Ty vole, jestli jí chceš napsat, tak jí napiš! Až takhle jednoduchý to je!

Problém jménem autenticita

Autenticita, schopnost být sám sebou, i když to zrovna není výhodné. To je to! Já když jsem autentickej, mluvím nespisovně a dost sprostě. To jste si asi už, hádám, všimli. Mluvím tak pořád a i na veřejnosti? Ne. Mluvím tak před ženskejma? Vůbec. A jsem teda takovej? Ty vole jo! A co teda? Mám se začít snad nenávidět za to, že jsem teď napsal sprostej a nespisovnej článek a že mnou kvůli tomu třeba někdo bude opovrhovat? Vždyť to kurva není můj problém! Jestli mnou bude někdo opovrhovat jen kvůli tomu, že když mluvím od srdce, tak holt mluvím takhle, tak to sorry. Jsem jakej jsem a právě proto se mám rád. Za rok budu zas jinej, a když to dobře půjde, taky se budu mít rád.

Pravidlo číslo 4 – respektovat ostatní! Víte, co je to bezpodmínečné přijetí? Takový to, co vám mají dávat rodiče, když jste ještě děti. To je kurva přesně tohle. Respektovat a přijímat druhého takového, jaký je. Ne s ním nutně souhlasit, natož začít dělat totéž. Jestli někoho takovýho, kdo vás dokáže bezpodmínečně přijímat, máte kolem sebe, tak si ho važte! Minimálně by to měli být vaši blízcí přátelé a partnerka.

A to teda znamená, že si jako chlap máte dělat, co chcete, kdy chcete, jak chcete a kde chcete? Ne, ty vole! Pokud nejste sami, asi tam jsou i nějaký další lidi a ty je taky třeba respektovat. Je spousta lidí, pro který je nepřijatelný mluvit třeba jen nespisovně, natož sprostě. Prostě tak byli vychovaní. Jejich Matrix funguje prostě jinak než váš. Když před nima budete mluvit sprostě, nebudou schopný vás přijmout a v důsledku ani slyšet, protože ani jejich vlastní rodiče je takhle nepřijímali. Vlastně oni sami by se takhle nebyli schopni přijmout a mít se rádi. S takovým člověkem bude každá druhá věta v tomhle článku šít a bude mu „naprosto jasné, co jsem já zač.“ Kvůli tomu ale není lepší ani horší než já nebo Ty! Jen jestli s nima chceš vycházet, je potřeba tenhle jejich aspekt respektovat, a prostě s nima a před nima mluvit slušně. To je celý. Ale slušně neznamená neupřímně, jasný?!

DSCF05772_editedNe, bejt chlap neznamená, že budete za každou cenu mluvit jako dlaždič jako třeba já teďka. Bejt chlap PODLE MĚ znamená, že se naučíte přijmout sami sebe a zároveň budete respektovat ostatní! Já taky normálně nemluvím takhle. Natož abych takhle psal. Zejména před ženskejma (až na několik výjimek, který přede mnou mluví taky takhle) bych si tohle nikdy nedovolil. Spoustu těch ženskejch to uráží, nebo dokonce až znechucuje. Proč bych jim to jako dělal?

Jenže teď mluvím s váma, s chlapama (a jestli si to čte i nějaká žena, na začátku jsem ji dostatečně varoval), a mluvím od srdce. Nemůžu ty vole psát vo tom, jak je PODLE MĚ pro mužnost důležitý bejt sám sebou a pak tady psát jak Slovník spisovné češtiny, protože bych byl totální pokrytec!

Autenticita má ale svoje hranice. Ty vytyčuje respekt k okolí – lidem, příležitostem, podmínkám. Chlap má PODLE MĚ (no, řekněme si na rovinu, že spíš podle mýho pradědečka) mít respekt k ostatním a zejména ženám. Tak jako nepřijdete na pohřeb v montérkách od oleje, i když je vám v nich nejlíp, tak holt občas některou část sebe před ostatními neprojevíte. Ne proto, že byste se za ni styděli nebo nedej bože se za ni neměli rádi, ale proto, že by se to ostatních mohlo nějak dotknout.

Ale respekt neznamená, že si necháte srát na hlavu a budete dělat všechno, co vám někdo, koho si vážíte nebo koho milujete, řekne! Respekt znamená, že budete dál sami sebou, ale v míře, která je ohleduplná (tj. respektující) k ostatním. Taky si asi uprostřed divadla snad hlasitě nekrknete jen proto, že se vám chce. Ale jde o to, že když si řeknete, že nikdy nepůjdete do divadla a budete mít k tomu svoje důvody, za kterýma si stojíte, abyste tam pak nešli jen kvůli někomu anebo něčemu.

Zásady jako mocný pomocník

Můj názor je, že v cestě za mužstvím i mužským sebevědomím dost pomáhají zásady. Když máte a znáte svoje zásady, znáte líp sami sebe. Když znáte líp sami sebe, jste více sebe-vědomí, takže i sebevědomí. Když znáte líp sami sebe, dokážete líp bejt sami sebou (pravidlo 3). A když se svých zásad držíte, máte si navíc sami sebe za co vážit. A zásady jsou to taky super pomocník v okamžiku, kdy nevíte, jak dál. Je to něco jako hodnoty společnosti v managementu. Tohle je MOJE zásada, takže takhle budu jednat!

Znáte film Kurýr (The Transporter), ne? Chlapík, mimo jiné idol mnoha žen, tam má tři zásady. Jen co je jednou poruší, auto v tahu, barák v tahu, a spousta dalších problémů. Zásady nám zjednodušujou život. Jen je dobrý mít je velice důkladně promyšlený a bejt si jistej, že jsou skutečně naše vlastní! Není totiž nic víc zničujícího než život podle cizích indoktrinovaných zásad (od rodičů, prarodičů, sourozenců, učitelů, z filmů, knížek, atd.), u kterých pořádně nevíte, proč vlastně se jich držet.

Současná společnost – efektivní systém na potlačování mužnosti

Díky emancipaci žen (a teď nemyslím kvůli tomu, že mají volební právo, ale kvůli tomu, že jsou najednou všude kolem nás v pozicích, kde dřív byli hlavně muži) je najednou pro malýho kluka dost těžký narazit na chlapy a chlapskej přístup, zejména v dětství. Škola? Kolik jste měli učitelů chlapů a kolik z nich na něco jinýho než tělocvik? Školka? Dětský tábory? Pískoviště? Všude samý ženský!

p1020492A už se to na vás hrne – nemluv sprostě, neper se, nedělej tohle, nedělej támhle to, seď spořádaně, ne, že se ušpiníš, nech to, ještě se řízneš, nelez tam, je to nebezpečný. Všechno často direktivně, bez jakéhokoliv pátrání po příčině a po tom, jestli náhodou tímhle rozhodnutím nepáchám bezpráví na jeho mužském rozhodnutí. Co když nadává druhýmu klukovi, protože řekl něco blbýho o jeho tátovi? Co když se s druhým pere, protože si dovolil na holku, co se mu líbí? Co když si prostě na tý skále potřebuje tak trochu rozbít hubu, aby si příště při lezení dal pozor? Co ten kluk má teda jako dělat? Sedět doma u tabletu a hrát on-line hry? Jakej chlap z něj asi pak vyroste, ty vole?

Chlap je rváč. Bojuje za to, co mu přijde správný a to i když to není zrovna výhodný. No a když něco posere, a že jednou každej něco posereme, je připravenej za to nést zodpovědnost. Jenže co když mu v tom někdo už od dětství efektivně brání? Kdo ho k tomu vlastně dneska vychovává? Řekněme si to na rovinu. Táta je často v práci a s dětma je doma kdo? Zase ženská. Tím nechci říkat, že všechny matky jsou špatný, to probůh ne! Ale pokud má z kluka vyrůst chlap, potřebuje prostě vyrůstat mezi chlapama. I v tom blbym S Tebou mě baví svět tohle věděli.

Víte, jaký byly moje nejlepší zážitky z dětství, co formovaly moji mužnost? Když mě ve dvou letech poprvé vytáhli horolezci na skálu (máma byla čůrat) a s tátou jsme z toho měli průser. Když jsme se na vesnici ještě ve školkovym věku rvali se školákama jako parta kluků a děsně jsme od nich dostali na prdel. Když jsem v roce 1986 zmlátil spolužáka ve školce za to, že jeho táta, šéf fabriky, kde můj táta pracoval, je komunista a krade (a i přes ten průser za mnou rodiče stáli)! Když jsem jezdil na takový trochu drsnější tábory, kde když jsem si v 9 letech zlomil při jedný akčnější „hře“ klíční kost, tak vedoucí řekli – buď padej domu anebo budeš dělat všechno jako ostatní, já rodičům řekl, že tam chci zůstat a oni to respektovali! Anebo na zimní škole v přírodě, když vzal manžel naší třídní (umřel bohužel rok na to na nemoc) partu kluků na tamní skálo-kopce a mě zůstala v ruce skoba, sjel jsem o 15 metrů dolů a udělal si solidní škrábanec přes celej obličej. Je to smutný. Dnes by už každej druhej volal televizi Nova a sociálku. Chlap zkrátka potřebuje zážitky, co z něj toho chlapa udělají. Myslím si, že se tak nerodíme. Potřebujeme ke svý mužnosti dozrát.

Nebuďte supermani!

ÚnavaJenže příliš tvrdosti ve výchově kluků taky není správně! „Chlapi nebrečej!“ „Nebul, jsi chlap!“ „Jsi chlap, tak si musíš poradit!“ „Ty vole, nejsi snad ženská, abys fňukal!“ Pánové kdo z nás tohle nikdy neslyšel? A kdo z nás tohle slyšel třeba už v době, kdy mu byli 3 roky? A teď bonusová otázka – jak často jste to slýchali od ženskejch a jak často od chlapů? A jsme zpátky u tý feminizace školek i pískovišť, co? A slyšeli jste ty vole někoho to samý říkat čtyřletý holčičce?!?

Není divu, že my chlapi máme pocit, že všechno musíme zvládnout sami! Jenže, co když jste prostě v prdeli a potřebujeme se vybrečet anebo od někoho pomoct? Kámoš farář říká, že „když chlapi pláčou, tak se otvírá samo nebe!“ Kdybych chtěl bejt ironickej, tak dodám, že má pravdu, protože oba ty jevy budou zhruba stejně častý. Jenže, když my budeme jakože ne-zranitelný, tvrdý, na všechno budeme stačit sami, tak jak se asi začne cejtit ta holka vedle nás? Spousta z nich to IMHO nedá. Prostě se bude snažit s náma „soutěžit,“ že taky dokáže bejt ta tvrdá. Přeci v posledním čísle Elle psaly, jak ženský jsou teď ve všem stejně dobrý jako chlapi, no ne? Jenže už nám je v tom dost na hovno, tak jak v tom bude asi jí?

Navíc, když budu chtít ze silnice odklidit stoletej smrk, kterej přes ni spadnul, tak to prostě sám nedám. Nebojte se tak čas od času projevit svoji zranitelnost a nedokonalost, protože ta z vás ve svém důsledku dělá člověka a ne stroj anebo nějakýho posraný Mirka Dušína z Cosmopolitanu, kterej beze zbytku naplňuje „1000+1 kritérií, podle kterých poznáte, že máte doma pravého muže.“

Jak nekrást ženám jejich ženskost

dscn0375Ženská od vás potřebuje jen jednu věc. Tou věcí je bezpečí! Když se ženská cejtí bezpečně, může být ženou. Může být zranitelná, kreativní, pečující, zamilovaná, smyslná, může cokoliv, protože ví, že bezpečí už má zajištěno. Však se koukněte na Maslowovu pyramidu potřeb, kde stojí bezpečí. Hned za najíst, poňuchňat, vyčůrat a spát. A koukněte se, co všechno stojí nad ním. Tohle všechno je nám odepřeno, když to bezpečí necítíme. A že ženy ho v dnešním světě cítí čím dál míň. Těžko se pak divit, že ženskost je u ženskejch čím dál vzácnější.

Ženská potřebuje každou svoji buňkou vědět a věřit, že je s váma v bezpečí! Jo, patřej sem i peníze, ale rozhodně ne tak, jak se píše v ženskejch časopisech. Ne, všechny ženský rozhodně nejsou zlatokopky! Velice často je to ten chlap, co potřebuje vydělávat víc a víc, aby měl ideálně víc než támhle Pepa z golfu. To je právě to posraný srovnávání se! Málokterá ženská od vás opravdu „potřebuje“ nejnovější generaci Mercedes Benz GL. Většina z těch, co v tom pak jezdí, od vás ve skutečnosti chce úplně něco jinýho, to mi věřte! A to pak zoufale hledá u chlápka, co u vás čistí bazén. Průšvih ale je, že tím se dostáváme na začátek tohohle článku – k mužskýmu sebevědomí, který jediný umožňuje uvolňovat a zvládat mužskou sílu, která je do značný míry brutální a nelítostná, ale taky dokáže poskytovat právě ten pocit bezpečí. Ta síla je v nás chlapi. Ne v chlápkovi od vedle, co má o generaci novějšího Bavoráka!

TIP: Jste žena? Možná Vás zaujme můj seminář Ukradená ženskost. Zatím v Praze a v Ostravě.

Jak v nás ženský zabíjejí mužnost

Ženský furt kafraj, že jim vadí, že „chlapi si furt jen poměřujou, kdo ho má delšího.“ Ty vole a proč asi! Chlapi, napadlo někoho z vás si ve sprše (někdy pozdějc než ve školce) poměřovat péra? Mě třeba ne. Ale neustálej tlak časopisů a sociálních sítí nás k tomu, obrazně, prostě nutí. A když máte to „štěstí“ a v životě narazíte nebo jste kdysi narazili na partnerku, která při sebemenším náznaku problému, projevení zranitelnosti či třeba jen pochybnosti vytáhne svýho Pištu Hufnágla, staršího bráchu, svýho ex nebo ty vole rovnou tatínka, kterej by to všechno zvládnul daleko líp a vůbec je naprosto super, tak není divu, že si to péro nakonec chtě nechtě začnete taky „poměřovat.“ Přeci co když si moje krásná ženská, který jsem projevil svou pečlivě střeženou zranitelnost tím, že ví, že jí miluju, najde nakonec někoho „lepšího“?!?

970876_10151628444452969_702898873_nHele, ať si ho najde, ty vole! Von nebude lepší nebo horší než Ty, ale Ty budeš mít prostor k tomu najít si partnerku, která si Tě bude vážit a přijímat Tě takovýho, jakej jsi. Jen s tou novou je nutný zahodit tu naočkovanou snahu se srovnávat. Ta nás nevyhnutelně dovede do pasti perfekcionismu a honby za dokonalostí, která nám sebere naše zbylý sebevědomí, dokonale ho rozcupuje, a tím nás donutí nevědomě „krást“ našim partnerkám ženskost (viz výše).

No jo, a pak tu máme některý holky, který se nutně potřebujou s náma poměřovat! Plavu rychlejc než ty, běhám rychlejc než ty, skříňku smontuju líp a rychlejc než ty! Holky, jestli to některá z vás dočetla až sem. Můžete mi jako říct, co z toho máte? K čemu vám to jako je? To si toho chlapa pak vážíte víc, nebo? No asi ne, co? Vlastně vás to sere. Hele, nás taky. V partnerství jsme přeci tým, ne? A pokud nejsem úplnej debil, koho si vezmu do týmu? Někoho, koho celou dobu potáhnu za sebou anebo parťáka, co je v něčem lepší než já a vzájemně se doplňujeme? My moc dobře víme, že jste v něčem lepší. A pokud jste lepší v nějaké mužské disciplíně, bylo by fajn nám to nedávat sežrat. My chlapi jsme soutěživí, a když nás k tomu donutíte, budeme soutěžit i s vámi. Taky umíme říkat „A tomuhle říkáš jako otřenej prach?“ stejně jako umíme říkat: „Moje maminka nebo moje ex měla tu svíčkovou daleko lepší!“ Ale ti inteligentní z nás nic z toho neříkají, i když si to nedej bože myslí. A chlapi, jestli nějakou takovouhle máte doma. Nesoutěžte s ní, je to blbost a nikam to nevede. Spíš si s ní o tom zkuste s chladnou hlavou a až bude vhodná příležitost promluvit.

Chlapi buďme chlapi

Praděda1Chlapi, vyserme se už na nějaký články o tom, jak být „opravdovým mužem,“ na kurzy „chlapskýho“ sekání dříví, přežití v lese a chození po žhavym uhlí a buďme kurva zase chlapi! Pojďme se o to aspoň pokusit. Mně to taky vždycky úplně nejde, ale i snaha se počítá!

Vždyť to ve finále máme tak jednoduchý! Nemusíme bejt nejkrásnější na světě, nemusíme bejt v ničem nejlepší na světě a ne ani nejbohatší na světě bejt nemusíme! Znám páry, kde ženská vydělává výrazně víc, nebo má vyšší postavení v práci, ale chlap je pořád chlap a ženská je s ním naprosto šťastná! Protože, ty vole, když s Tebou ta ženská je i v situaci, kdy vydělává výrazně víc, tak máš asi něco, čeho si na Tobě cení mnohem víc než peněz!

Pojďme se vysrat na sociální sítě a média, buďme sami sebou! A zejména my tady v Česku buďme kurva taky trochu gentlemani! To ostatní už prostě přijde samo. Vždyť jak jsem psal už tady – my už jsme perfektní, my už jsme chlapi, jen nám to to „První Já,“ který nás neustále hodnotí a říká nám, jaký máme nebo nemáme bejt, furt kazí…

TIP: Jsi chlap a zajímal by Tě nějakej seminář o mužnosti anebo třeba mužská skupina? Napiš mi. Klidně stačí přes formulář tady a hoď tam k tomu aspoň do vzkazu seminář o mužnosti nebo mužská skupina. Když vás bude dost, zkusím něco udělat.

PohledO autorovi

Martin Zikmund je lektor firemních workshopů a seminářů a průvodce lidí a firem klíčovými změnami. Je také autorem všech textů a většiny fotografií na tomto blogu. Více se o něm dozvíte na Nekouč.cz.

101 comments

  1. I přes varování jsem si přečetla celý článek a jsem tomu ráda. Už Váš minulý článek o dokonalosti byl skvělý a tenhle, úplný nářez a naprostá otevřenost. Opravdu zajímavé postřehy, od toho dřevorubce přes motorkáře v kině po kluka na skále. A souhlasím, že současné nastavení společnosti je hodně založeno na porovnávání, hlavně vizuálním, a následném „spekulování“. Chlapi i kluci to mají těžké, bezesporu. Ty reklamy a mediální masáž jako takovou jste popsal přesně. Výsledkem je zmatek, deziluze… ne každý je tak „pevný“, aby tu propast ustál, a ve snaze o dostižení „ideálu“ padá do závislostí, nutkavého chování… uf, moc široké téma… ještě jednou díky za Vaši otevřenost, vhled i nadhled a hlavně to, že píšete. Lenka

    Liked by 1 person

    1. Totéž bohužel platí i u ženských. Já se někdy silou mocí musím oodvrátit od snahy srovnávat se s těmi ideálními ženami/maminkami/hospodyňkami z reklamy, které mají neustále naklizeno, jsou vždy perfektně upravené a usměvavé a ještě se tváří, že je to tak furt a normální. A pak jsem vděčná, že mám toho svýho CHLAPA, kterej překročí zapomenutý vysavač, aby mi řekl, že mám hezký vlasy nebo že se mám šetřit, protože se mi blíží čtyřicítka🙂 ( bude mi 54…) Ještě jednou díky za ten článek, četla jsem ho dneska znova a otevřel oči i mně,.

      Liked by 1 person

  2. Krásně napsané. Jen bych podotkla, že ty „naše vlastní“ zásady, kterých se máme držet, nám taky někdo někde někdy podsunul a injikoval. Takže je to obvykle zase na nás, ženských, které ty chlapy aspoň zpočátku vychováváme, abychom se pokusily vyvarovat se nejhorších chyb a na toho chlapa aspoň „zadělat“. Já jsem to asi moc nedokázala, mám ten dojem… Nevím, budete-li to brát jako chválu (já jo), ale přeposílám ten článek svému synovi. Je mu teprve čtrnáct, ale ty výrazy už zná🙂 a ten zbytek by mu mohl posloužit k přemýšlení. Pokud to dočte…

    Like

    1. Máte pravdu. Já se to s tou „indoktrinací“ zásad snažil rozepsat i tady. V diskusi na mém Facebooku jsem byl trochu sdílnější.

      Třeba to, jak se chovám k ženám (podle mnohých z nich prý hezky) mám vštípené a naučené od rodičů a pradědečka (je na poslední fotce). A tak se holt často chovám jako někdy z První republiky (kdy vyrůstal🙂 ). Je to moje? No není. Vyhovuje mi to? Paradoxně ano. Dělám to rád, i když je to neutuchající proud svazujících zásad a nařízení o tom, kde jít, jak jít, jak mluvit, s kým mluvit, co dělat, atd. , z nichž ani jedna není moje „vlastní“.

      Like

  3. Super článek

    Díky za něj,

    1) mám dceru 8 a syna 5 a když někam jedem cizí mamiky šílí: vaše děti lezou po stromě, Matěj má nůž atd. Doprčic proč by neměl mít nůž, pilku, kladivo, prak, bunkr, špinavý kalhoty. Říznul se asi 2x a od te doby si dava pozor, na lyžích taky dokud nespadl tak jezdil jak šílený a teď pohoda.

    2) vždy jsem měl za šéfyhttps://jecasnazmenu.cz/2016/11/01/potlacena-muznost-aneb-jak-cesko-prichazi-o-chlapy chlapy co mne a kolektiv vedli chlapsky (vše se řešilo na rovinu žádné intriky nejvetší průšvih človek měl když lhal) a teď máme za šéfy přizdisráče co se mu nesmí říkat špatné zprávy a nedejbože kritiku. A světe div se po 5 poradach už tam všichni jen sedí ani nedutají, pouze přikyvují jaký je to borec. Asi si sbalim 5švestek a pujdu o dum dál. Franta

    A ještě jednou dikes za

    Liked by 2 people

  4. Myslím, že zrovna ženy by tohle číst měly. A ano, pocit bezpečí je to co hledáme. Tolik se mezi lidmi lže. ..

    Like

    1. No, já to tam psal taky trochu z alibistického důvodu, abych pak mohl „mluvit“ stejně jako to dělám v čistě mužském kolektivu. Před ženami mluvím jinak. Ale ano, ten obsah není závislý na pohlaví. Zejména těch pět rad je univerzálních. V článku o ženskosti jsem to ale popsal jiným jazykem.

      Like

  5. Tak konečně to někdo napsal na rovinu na féra a bez zbytečných keců. Ženský mají dnes problém najít normalního chlapa a tenhle článek by si měli všichni přečíst. Osobně bych dodal, že je i velmi důležite v životě chlapa vědět na co se má vysrat. Né vždy je vše důležité všechno řešit.

    Like

      1. Ty jo, fakt máte pravdu! A díky moc za odkaz! Ten budu používat. Tak to jsem se dnes něco nového dozvěděl🙂 Teď už to nechám, ale od teď používám tu ateističtější verzi🙂

        Like

  6. Článek vytisknu synovi, je mu 21. Už si v životě prošel lecčíms, ze všeho se dostal sám… malá pomoc v podobě rozumného mužského pohledu na život by se mu hodila. Doufám, že se mu to bude líbit a že si z toho vezme něco, co mu pomůže život prožívat lépe, radostněji a po svém. Přiznám se, že celý článek jsem zatím nedala, přeletěla jsem to rychle – čas tlačí. Takže přečtu ještě jednou a pozorněji🙂. Ale u poznámky, že od žena od muže potřebuje bezpečí, jsem si pobrečela🙂. Díky za něj a díky i za nás ženy.

    Like

    1. Já jsem třeba i názoru, že chlap má chránit rodinu a umět řešit, vyřešit i neřešitelné problémy. Ale žena dělá teplo domova. To mi chlapi prostě neumíme🙂

      Liked by 1 person

      1. Tom: No, s tím vyřešit neřešitelné to je trochu zavazující😉 Někteří chlapi na pocit, že tohle musí umět a dokázat pak mohou dojet. A s tím teplem domova, byť každý si pod tím asi představíme něco jiného, je to právě jeden z typů žen podle MUDr. Plzáka (budiž mu země lehká), který je na to perfektní. Ne každá žena je ale takového ražení a ne každý muž má vlastně tuhle potřebu.

        Radka: Kluci v 21 to nemá úplně jednoduché. Vlastně to dnes možná mají těžší než jsme to měli třeba ještě my. Všechno má ale svůj čas. Je docela i možné, že bez toho srovnávání se, nadávání na svět, atd. to třeba ani nejde dospět v muže. Ostatně Erik Erikson jasně říká, že v našem životě je jasná posloupnost vývojových stádií a základních konfliktů, které si v různém věku (ten věk se může dost lišit, pořadí nikoliv) musíme vyřešit viz v hodně stručné formě zde https://wikisofia.cz/wiki/Periodizace_lidského_vývoje_(Erik_Erikson).

        Like

  7. Keci v kleci pro naivní kavky!
    Co to na nás zkoušíš za šméčko?
    Nejdřív si to srovnej v makovici, než si budeš hrát na chytrýho.
    Jseš jen další sráč s osobním rozvojem, kterej měl dobrej reklamní nápad s napsáním v opačném gardu, ale ve své podstatě jsi stejný hovno, jako všichni ti učebnicoví guruové s meditací a podobným harampádím.
    S hodnocením těch motorkářů jsi mě nakrk, protože jsi ukázal, že jsi jen zakomplexovaný moralista a maloměšťácký snob.¨
    Jako první bod máš nehodnocení a celé to zbouráš právě NESPRÁVNÝM HODNOCENÍM MOTIVACÍ těch, kteří raději odešli.
    Dává ti to smysl? Jistě, že dává….
    Ale je to naprostá kokotina, na kterou by sis měl přijít sám dříve, než se začneš vytahovat se svojím uměním posouvat muže v chlapi.
    Stejní sráči jsou žvanilové od Webera s mužskými kruhy.
    Je to jen kšeft s lidskou blbostí a naivitou.

    Like

    1. Milý Kaarle,

      bohužel nevím, kdo je pan Weber (tedy kromě toho výrobce grilů). Tvůj příspěvek obsahuje nezvykle moc hodnocení „pro naivní kavky“ „další sráč“ „zakomplexovanej moralista“ „maloměšťácký snob“ „naprostá kokotina“ „sráči“ či „žvanilové“. To naznačuje, že v Tobě ten text vzbudil velmi silné a negativní emoce, ale přesto to vypadá, že si ho z nějakého důvodu dočetl až do konce. No, hádám, že to nebylo poprvé, co si prožíval takhle silné negativní emoce. Musí to být těžké je mít.

      Ne každý je na těch prvních pět kroků na cestě sám k sobě připravený. Ale až příště budeš zase prožívat něco podobného, zeptej se sám sebe, jak Ti v tom je. Jestli Ti to vyhovuje. Pokud ne, zkus se vrátit znovu na začátek tohohle článku, přečíst si ho s chladnou hlavou a třeba něco z těch pěti pravidel zkus aplikovat. Budu držet palce ať je líp!

      Martin

      Liked by 1 person

      1. Jsem rád, že jsi alespoň odpověděl, ikdyž totálně mimo mísu.🙂
        Aspoň trochu snad něco z toho děláš, jinak bys moji kritiku nevydejchal vůbec.🙂
        Jsou i tací, kteří se nepříjemného kritika zbaví rovnou.🙂
        Vůbec jsi nečetl, co jsem napsal, ale měl jsi nutkání mi dávat hloupé kázání o mých emocích.
        To si fakt namlouváš, že něčemu rozumíš?
        Těch pět bodů stanovil kdo?
        Přesně jsi potvrdil, že jen hloupě žvaníš a nevíš co….
        Body 2 až 5 žiji přirozeně celý život a nepotřebuji k tomu žádný návod, ani aby mě někdo nabádal je zkoušet.
        Bod 4 je trochu o něčem jiném, ale při prvním přiblížení, …. budiž.

        Největší kokotinou je bod 1 a nechápu, proč tuto blbost všichni opakují?
        Tak, jak je napsán je vhodný pouze pro zakomplexované, ale nedovedu si představit, jak bych mohl vědět, kde jsem, kdybych se průběžně neporovnával?
        Na porovnávání není nic negativního! Nepůsobí dobře pouze při nezvládnutí ostatních oblastí …
        Docela by mne zajímalo, pro koho jsi to ve skutečnosti psal?
        Těm, kteří to potřebují, tento článek nepomůže a ti, co to nepotřebují, tě budou prudit jen tak ze srandy, protože nic nepřinášíš.
        Snaha se cení jen v zemi bezbranných štěňátek, ale lidi by měli chtít výsledky.
        Záměrně nepíšu chlapi.

        Moje máma říkávala: „Víš, co je to chlap? To je hovno u cesty“.
        A měla pravdu.🙂

        Jestli chce bejt někdo chlap, tak ať se na to rovnou vybodne.🙂
        Ty mu to určitě nesplníš, když dáváš knížecí rady člověku, který už většinu vyučovaných bodů splňuje …🙂

        PS: Mužské kruhy byl nějaký internetový projekt, který byl stejně slabý.
        Jeho hlavní autor pak zajel do Indie do nějakého pochybného ášramu a dnes zase „učí“ meditovat.🙂
        Promiň, že jsem si myslel, že spolu nějak pečete. Přístup původního projektu máte podobný, akorát oni tam měli právě navíc ty dřevorubecké hrátky.

        PS: Není ani pravda o tom tancování, muzice, malování a sportu. Všechno jsem dělal na slušné úrovni, protože mě to bavilo, ale s úspěchem u holek to nemělo nic společného.

        Like

      2. Ahoj Kaarle, díky moc za Tvoji odpověď. Jsem vlastně rád, že si do diskuse přispěl. Omlouvám se, že odpovídám takhle divně mimo pořadí, ale právě jsme zjistil, že WordPress.com asi neumí vrstvit odpověď na odpověď k odpovědi.

        Vezmu to postupně. Ptáš se, odkud beru těch pět bodů. Nejsou z jednoho místa. Bezpodmínečné přijetí a autenticita (my Rogeriáni tomu říkáme kongruence) je právě z Rogersovské psychoterapie. Zkus mrknout třeba na knihu Rogersovská psychoterapie pro 21. století od Daniely Šiffelové. Není moc tlustá a je dobře napsaná. To by byla pravidla 3 a 4.

        Teď k tomu neporovnávání se. Zkus si hodit do Googlu pojem Facebook Envy. V psychologii je poměrně nový, zavedli ho v roce 2012 vědci z Humboldt Universität. V obecnější rovině ale doporučuji knihu Pozitivní psychologie od zesnulého Jara Křivohlavého. Je to jedna z nejdůkladnějších souhrnných prací na téma pozitivní psychologie. Hodně o tom píše i Emma Seppällä, ta je takový muj „guru“ ze Stanfordu. V populárnější formě to najdeš také v knize Cesta k zmysluplnému životu od 14. dalajlámy, případně v knize Vnitřní hra tenisu od Timothyho Gallwaye.

        Věřit si jde opět za pozitivní psychologií, ale také za výbornou prací jednoho britského psychiatra Dr. Steva Peterse (kniha Paradox šimpanze). Co se uznání chyby a strachu ze selhání týče, tak to je jak Peters, tak také Paul Ekman a kniha Odhalené emoce.

        Tak doufám, že jsem Ti odpověděl na Tvoje otázky.

        Jinak myslím si, že pokud máš rád knihy, určitě neprohloupíš, když se začteš do knihy Nahá žena na střeše od Prokopa Remeše. Konkrétně Tobě si myslím, že by to mělo co dát.

        Tak krásný večer!

        Martin Z.

        Like

      3. Ahoj Martine.🙂
        Trochu jsem tě testoval, protože těch chytrých psychodovedů je v poslední době příliš.
        Omlouvám se za trochu drsnější tón, ale měl jsem obrovskou inspiraci článkem.🙂
        Neber to osobně.🙂

        Problém je ve výběru stylu tohoto článku. Trochu mi není jasné, kam tím míříš.
        Vypadá to jako vzdělávací článek, pak moje reakce byla přiměřená špatně zvolenému stylu. Nebo cílíš na subjektivní samopředvýběr potenciálních klientů kurzu a pak by záměrná jednostrannost dávala větší smysl.
        Možná mi něco uniká, ale já bych pro takovou strategii volil jiný formát. Je to ale subjektivní názor.🙂

        Děkuji za odkazy a za odkrytí podstaty tvých výchozích předpokladů.
        Zakopaný pes odlišného pohledu je v tom, že Rogerse znám jen jako zakladatele směru PCA z psychologické literatury osmdesátých let.
        Zásadně nesouhlasím s takto zastaralým konceptem jako hlavní metodou působení a ani s velkým důrazem na hlavní zásady. Rozbor by byl hodně rozsáhlý.
        Uznávám pouze funkci schopnosti navázat kontakt u skutečně psychotických pacientů, ale pro pole tzv. osobního rozvoje mi připadá užívání skoro nepatřičné.
        Navíc fenomenologii, ze které vychází a vzájemně se s ní doplňuje, považuji za bastarda filozofie, pokud se považuje za samostatný směr.
        Je to tedy výhrada ke konceptu, což mi napoprvé nedošlo.

        Nemám potřebu vyhledávat takovéto články, ale několik mých přátel to sdílelo na FB a tak jsem neodolal pokušení zjistit více.

        PS: v kazuistikách článku http://www.psychiatriepropraxi.cz/pdfs/psy/2014/01/09.pdf
        mi jasně vyskočilo, že ani odborníci se moc nezabývají skutečnou podstatou fungování a jedou spíše podle pravidla: „Zabijte je všechny, on si Pánbůh přebere…“

        Like

      4. Ahoj Kaarle,

        já si to nebral osobně už od začátku, neboj. A od Tvého druhého příspěvku bylo celkem zřejmé o co jde. Někteří klienti si také nejdříve terapeuta testují, aby zjistili, jak moc je ten prostor bezpečný.

        Píšeš, že Ti vadí styl mého článku a není Ti jasné, kam mířím. Každý článek, který píšu, má jeden jediný cíl. Pomoci byť jedinému člověku, který si v danou chvíli „potřebuje“ něco podobného přečíst. To se i u tohoto článku podle těch reakcí, co mi dorazily mailem povedlo. Opravdu vzdělávací články píšu na http://www.businessvize.cz a přesně v duchu toho, jak se píší odborné články, i s citacemi zdrojů. Tady jde spíše o poskytnutí nového pohledu než o vyčerpávající seznam faktů a zdrojů dle ISO 690-2. A styl je takový, který je pro mne plně autentický, protože o autenticitě píšu jako o jednom z těch pravidel. Byl bych pokrytec, kdybych nešel s vlastní autenticitou na trh, zejména, když je nadmíru jasné, že mě za ni spousta lidí odsoudí. Jak jsem psal ale v článku, to není o mně, ale o nich. Já jsem OK, jak říká Berne😉

        Pokud Ti Rogers přijde příliš starý, novější Daseinsanalýza se výchozích podmínek psychoterapeutického vztahu drží rovněž. Já osobně razím zásadu, že pro každého klienta je vhodný jiný přístup. Jsou klienti, pro které je nejlepší KBT, pro jiné zase psychoanalýza, pro jiné transakční analýza a pro několik málo Rogers. Jsou i situace, kdy je vhodnější, když si klient zajde popovídat s knězem. Nemám problém lidem, u kterých si myslím, že bych jim nedokázal efektivně pomoci doporučit špičkového člověka na ten či onen psychoterapeutický směr, kterého osobně znám. Totéž platí o kněžích. Nicméně, podmínky psychoterapeutického vztahu podle Rogerse pomáhají při využití libovolného směru i při normální mezilidské komunikaci, třeba v internetové diskusi. A Rogers dostatečně a hlavně vědeckými metodami prokázal, že jeho tři podmínky mají na klienta pozitivní dopady.

        Co se fenomenologie týče, tak já nejsem filosof, takže to nedokážu posoudit. Mně se osobně líbí, hlavně díky prof. Hogenové a díky tomu, že jen jinými slovy popisuje mnohé buddhistické principy. Nicméně, u prof. Klímy jsem studoval HVS (Human Visual System) a věř mi, že povídání o noezích je reflexí fyziologické podstaty jeho fungování. Ono obecně mám background, který s psychologií vůbec nesouvisí, o kterém Ty nevíš, ale který mi dává kontext a zkušenosti, které jsou při práci s mými klienty i na školeních pro firmy velice relevantní a přínosné.

        Tak hodně zdaru a ještě jednou díky, že si se zapojil do diskuse! Jo, a tu Prokopovu knížku si přečti, pokud budeš mít čas a chuť, pořád si myslím, že Ti může být přínosem.

        Martin Z.

        Like

      5. Rogers mi přišel starý, protože je víceméně terapeuticky nefunkční. Je to pouze komunikační vrstva pro navázání kontaktu.
        Ve většině případů sice může z vnějšího pohledu zabírat, ale terapeut se při tomto přístupu nikdy nedozví o skutečných dějích v pacientovi díky fenomenologii, která je s tím úzce spjatá.🙂

        Můžeš mi dát, prosím, odkaz na svého učitele?
        Na http://bhaktimarga.cz/en/ak-cesti-ucitele-atma-kriye-terminy/ by měli být údajní odborníci, ale je to jen snůška pověr a neporozumění podstatě.
        Abych se přiznal, nikdy jsem o kriya józe neslyšel.
        A to ani přesto, že se s jogou setkávám více než 55 let a praktikuji ji 50 let.
        V Patandžaliho popisu jsem ji neviděl.
        Ani na soustředěních s Miládkou Bartoňovou a Rosťou Hoškem jsem to neslyšel, přestože jsme se každý den zabývali Bhaghavadghítou. Její překlad jsme také s bývalou ženou sponzorovali, ale slíbený výsledný překlad jsme nikdy neobdrželi.
        V poslední době je stejně podivných učitelů ještě podivnějších systémů, vydávaných za jógu, než pseudopsychologů …🙂
        Docela by mne zajímalo, proč jsem se s ní nikdy nesetkal jako se systémem?

        Po Ženě na střeše jsem začal pátrat a musím říct, že to pro mne vůbec není.
        Bibli mám několikrát pročtenou i v různých spřátelených sektách diskutovanou, ale takový přístup se mi přímo příčí jako obskurní.🙂

        Stejně tak jsem nepochopil tvůj odkaz na to zpracování nenávisti?🙂
        Ostatně na univerzitních stránkách je spousta věcí, se kterými bych asi velice polemizoval.
        Ostatně závist je emocionálně neutrální!!!
        To, co je za závist často vydáváno, ve skutečnosti závist není…
        Proto nemám se závistí emocionální problém.🙂

        Přestože tvé odkazy v osobní rovině pro mě žádný přínos neměly, musím Ti stejně poděkovat za obrácení pozornosti k fenomenologii. I nadále ji považuji za zcestnou, ale tento exkurz mi pomohl pochopit souvislosti s nepochopitelným přístupem tzv. odborníků filozofů v migrantské otázce.
        Identifikací jejich chybných východisek získávám silnou argumentační výhodu.

        Like

      6. Vyjádřil jsem to nepřesně: „Stejné rozpory jako rozpor citovaných odstavců mne nadzvedly.“

        Bohužel jsi mi nedal odkaz na svého GURU.🙂
        Rád se poučím, pokud je co …🙂

        Like

      7. Ten Vám popravdě ani nedám. Kontakt na svého mistra jsem dal třem lidem, kterým podle mě mohl pomoci. Jeden z nich za ním odjel a pomohl mu. Vaše poslední věta jasně dokládá, že můj mistr by Vám nepomohl. Není důvod Vám na něj dávat kontakt, navíc takto veřejně.

        Like

      8. Promiň , ale cítím předsudek. Nemyslel jsem tím , že bych jel za ním. Mám docela jiné plány. Myslel jsem jen odkaz, kde bych se dozvěděl, o jaký jde přístup.
        Takto to vypadá jako cosi neuchopitelného…

        Když je to tajné, budu to respektovat, ale předsudky mi zůstanou a v takovém případě si takové služby do firmy nikdy neobjednám…🙂

        Like

      9. Já se s ničím prát nemusím, protože to není můj styl.🙂

        To se právě snažím celou dobu naznačit …

        Jako předsudky jsem to označil proto, že nemám příležitost ke korekci mínění, nic víc.

        Já nesouhlasím s popisem ženskosti jako ryzí ženskou osobností, protože pak bych byl asi žena a to rozhodně nejsem. Cit, láska, zranitelnost, něha, …. proč by to něměli být vlastnosti mužů?
        Ženy hledají chlapy a pak se rozvádějí, protože našli chlapi, zatímco ve skutečnosti hledali vlastnosti, které popisuješ jako ženské.🙂
        Problém je podle mne v tom, že i tvůj pohled utvrzuje v tomto chlapáckém schematu, akorát jsi o kousek dál ve vynechávání toho porovnávání pindíků a vynechání dřevorubeckých aktivit.
        Motorkáři na videu vypadají právě na to porovnávání …
        Jednou za rok hraje část mé kapely pro motorkářský sraz Harleyů v Píšťanech. Někteří jsou úplně tuctoví lidé, které by nikdo bez motorky netypoval na zálibu v motorkách.

        PS: Jaro Krivohlavý byl sousedem jednoho amanta mé bývalé, ale amant jezdil na rozumy za mnou a ne za sousedem.🙂

        Like

    2. Toto jsi napsal: „Nicméně, u prof. Klímy jsem studoval HVS (Human Visual System) a věř mi, že povídání o noezích je reflexí fyziologické podstaty jeho fungování. Ono obecně mám background, který s psychologií vůbec nesouvisí, o kterém Ty nevíš, ale který mi dává kontext a zkušenosti, které jsou při práci s mými klienty i na školeních pro firmy velice relevantní a přínosné.“
      ——
      „Tohle video pouštím na školeních o komunikaci a pusťte si ho prosím i vy. Motorkář je v mnoha ohledech považovanej za „opravdovýho chlapa“. A kolik těch ženskejch na tom videu nadšením jásá, že je v místnosti plný opravdovejch chlapů? Ani jedna ty vole! A co ty jejich chlapi? To jako vážně? V kině sedí banda motorkářů, tak radši stáhnu vocas mezi nohy a vodvedu svoji holku pryč? A proč, ty vole?!? Zkuste na chvilku vypnout svoje předpoklady a pusťte si to video znova. Vždyť ty potetovaný týpci tam jen seděj a chtěj čumět na ten samej film jako ty páry, co tam přicházejí. Tohle je to pravidlo číslo 4, ten vzájemnej respekt.“

      x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x

      Naprostý rozpor mezi těmito dvěma odstavci je to, co mne nadzvedlo při první reakci.:)

      Kdo tvrdí, že motorkáři jsou opravdoví chlapi?
      Proč by mělo být špatně, že raději odešli?
      Co přirozeného na tom, že je sál plný podivnejch týpků, který nekoukají zrovna přívětivě?
      Byl jsi někdy v nějaké partě v tzv. podsvětí?
      Každý máme jiné zkušenosti a právě díky těmto zkušenostem může být reakce odchodu z nepřirozeného prostředí tou nejlepší reakcí …

      Like

      1. Těžko Tě mohl při první reakci nadzvednout rozpor mezi mojí druhou odpovědí na Tvůj diskusní příspěvek a tím, co bylo v článku v době, kdy si na něj poprvé reagoval.

        Jinak motorkáře jako „opravdové chlapy“ prezentuje reklamní a filmový průmysl, média a znám mnoho lidí (žen i mužů), co to tak vnímají.
        Pokud jdu do kina na film, mám koupené lístky na konkrétní místa a pak odejdu pryč jen kvůli tomu, že v kině někdo sedí, je to divné. Špatné je na tom to, že přijdu o peníze za lístky a neuvidím film, na který jsem přišel.
        A nevím, v čem mají být motorkáři „podivný týpci.“ To, že je někdo potetovaný a má na sobě motorkářskou vestu je jeho věc, ne moje. Dokud nesmrdí, tak není důvod, proč si vedle něj nesednout.

        Jinak promiň, už mi nepřijde nijak přínosné dál na Tvé příspěvky reagovat. Musím teď reagovat na zprávy od lidí, kde to přínosné je, takže z časových důvodů už nebudu reagovat. Nezlob se prosím.

        Like

    1. Jsem za ní rád. Je důležité vidět, že cesta k tomu být sám sebou je v dnešní společnosti provázena řadou překážek a jak ty překážky třeba také mohou vypadat.

      Like

  8. Ahoj Martine ! snad Ti nebude vadit, že Ti hned tykám. Já jsem taaak ráda, žes to napsal, jak Ti zobák narost…Já, když můžu být kanáloidní si taak odpočinu a moc ráda to i poslouchám, protože mi to přijde vtipný, lidský a od inteligentního člověka prostě geniální ! Díky, díky, díky, obsah článku mi přijde lehce smutný, protože podle mě nejlepší by bylo vůbec tyhle věci do hloubky neprobírat prostě být chlap a žena tak nějak od přírody, dneska má každej minimálně desatero na každou kravinu….v určitých životních situací je lepší míň myslet a víc dělat, hezký den Žaneta

    Like

    1. Díky moc Žaneto!🙂 A tykání samozřejmě nevadí, žena může tykat kdykoliv😉 Jsem rád, že si to nebrala jako urážlivé. Konflikt být autentický vs být přijímaný je v současné společnosti čím dál silnější. A k mužství podle mě ta autenticita prostě patří. Navíc těmi reakcemi sbírám perfektní podklady pro další článek, respektive přednášku Jak být sám sebou tady a teď, co proběhne 3. prosince tady http://www.flowingspace.cz/cafe.

      Like

    1. Tak už jsem přečetl🙂 Nejste vůbec náročná si myslím. A je to hezky napsané. Také jsem míval kdysi dlouhý seznam nároků, který vykrystalizoval v pouhé tři. Pak jsem zjistil, proč byl ten seznam tak dlouhý. Ale zrovna Vy jste na tom původním neměla nic až tak extra nesplnitelného.

      Like

      1. Opravdu? Kolikrát si myslíte, že jsem ve svém životě dostala od chlapa kytku? Myslím teď jen tak – žádné žehlení průserů, nebo přání k narozeninám… Ani jednou! Já pořád říkám, že to u mě vyhraje chlap, který mi na první rande donese kytku🙂

        Like

      2. To mě mrzí, že Vás takhle zanedbávali. Mně na těch kritériích nepřijde nic nemožného nebo přehnaně náročného.

        A s těma kytkama – spousta chlapů to považuje za nesmyslné vyhazování peněz („stejně to hned chcípne“). No, ženy to tak neberou a kytice dávám ženám a ne sobě…

        Like

  9. Ještě jednou se vracím, abych se na něco zeptala. Píšete, že my ženské od vás chlapů chceme pocit bezpečí. Amen, podpisuji. Ale jak to vidíte Vy jako chlap? Chlap tu potřebu nemá, nepotřebuje pocit bezpečí? Nebo jsem něco v článku přehlédla?

    Like

    1. Maslowova pyramida je genderově neutrální. Chlap to bezpečí potřebuje úplně stejně. Jen většinu z něj si musí sehnat sám. V současné době jde hlavně o materiální zabezpečení a mít kde bydlet. A v tom vstupuje do hry žena – ta muži bezpečí dává tím, že pečuje o domácnost. Teď co to znamená – pro někoho to, že je doma uklizeno, navařeno, postaráno o děti, o jiného, že to tam voní a je to tam hezké, atd. Největší díl bezpečí od ženy však leží v ujištění, že mu bude věrná. To ujištění obvykle přichází skrze obdiv a chválu mužových dovedností a řekněme v přítulnosti (tj. že o něj stojí i jako o muže, že jí přijde atraktivní).

      A jinak v článku jste to nepřehlédla, on je fakt psaný pro chlapy😉

      Like

  10. V prosinci mi bude 69 let a musím konstatovat, že by si to měla přečíst většina „chlapů“ , ale i ženy, které chtějí za partnera opravdového chlapa, protože svaly z fitka ještě chlapa nedělají !
    Děkuji Vám , to opravdu sedí! Pavel

    Liked by 1 person

    1. Já vím, je to ve skutečnosti text o tom, jak se dostat lépe sám k sobě. Ale pro ženy jsem to psal jiným stylem, než pro muže. Je to pak pro danou cílovou skupinu snáz uchopitelné😉 I když začínám teď o téhle domněnce trochu pochybovat, protože pozitivních reakcí od žen je na tenhle článek také opravdu hodně.

      Like

  11. Jo! Pocit bezpečí a schopnost řešit nevyřešitelné přímo vyžadujeme! Naprosto nás nezajímá jaký máte kdo auto, já například poznam jen audinu podle kruhů a pak to co mám já. Jestli je audina lepší než bmw nevím a nikdy to nebyla věc která by měla být důležitá pro to, abych si zvolila podle toho chlapa. Já se třeba ráda starám o teplo rodinného krbu ale když už kurňa přijdu z práce, vyperu pověsim uklidím navařím, tak jestli mě něco nasere, tak kritika toho jak je to slaný nebo neslaný a komenty typu „nepoživatelné“ do prdele i kdybychom vám tam omylem nasypaly lentilky tak tu vaši nespokojenost můžete říct alespoň s láskou!! My to pro vás koupily donesly a místo klábosení na fb taky uvařily a vůbec!!! Momentálně jsem kvůli tomuhle pěkně nas…á. Prosím vás chlapi…nepleťte si nás s robotickými služkami co musí být neomylné… Fakt bych brečela 😢

    Liked by 1 person

    1. Zoufalka: Tak teď jsem si málej roztrhnul držku🙂

      Před několika lety jsem začal fakt tvrdě dřít. V podstatě jsem schopen natlačit dva roky práce normálního člověka do jednoho, Než jsem si vytvořil svůj rytmus tak mi to trvalo hodně dlouho. Ale co naplat v tyhle době, prostě když máš šanci něco dokázat tak prostě makej. A přišel jsem na jednu z věci. Když přijdu domů a frajerka maká na večeři tak ona je vlastně moje skrytá pomoc. Ona mi prostě šetří čas. Místo toho abych stál u sporáku já, tak tam stojí ona a já můžů chvíli odpočívat, abych měl čas si s ní popovídat nebo abych nabral sílu po tvrdém dni a mohli si večer užít.

      Jenomže až když jsem se dostal fakt do šíleného časového presu tak jsem začal nad tím přemýšlet. Ale dokud jsem nejel svou práci vrcholově, tak jsem si to také neuvědomoval.

      Tvoje vyjádření „vaší nespokojenost můžete říct s láskou“, víš co je k nasrání, že i taková kombinace v podstatě jde. Dnes si myslím že každá věta, se dá říct dalšími deseti způsoby, než tak jak jsem to řekl zrovna já.

      Asi jsem taky musel ke všemu dospět. Dnes si totiž myslím, že myšlení člověka je hodně dáno přirozenou inteligencí člověka, které bylo (nebylo) každému z nás dáno do vínku. A přirozená inteligence je kurva velkej dar🙂

      Liked by 1 person

      1. Bezva komentář 😉 jj nejhorší je, že často vyleti z úst něco co druhému ublíží a přitom ten co to řekl o tom za pět minut neví avšak druhy si to pamatuje zatraceně dlouho. Třeba já 😁 ale i to u sebe považuju za problém. Chtěla bych umět na to ošklivé zapomenout…

        Like

    2. Zoufalko, nebuď zoufalá.🙂
      Kousni se „do zadku“ a omluv se mu za nepovedené jídlo bez vzteku.
      Nějakým vhodným způsobem mu sděl, že jsi se snažila a jeho nepřiměřená reakce tě trápí….
      Ukaž mu svoji zranitelnost a zhoršování zranění takovouto reakcí, protože ho máš stále ráda.
      Pokud ještě máte nějaký vztah, asi se chytne za nos, přestože to třeba nedá na sobě znát hned. Mužská ješitnost je prevít.🙂
      Pokud tam už není vztah a láska, bude reakce i po několikráte stejně necitlivá. Pak máš prostor na přemýšlení, zda jsi se skutečně správným člověkem do tvého života …

      Like

      1. Kaarl: “ Mužská ješitnost je prevít“🙂 A už jsi viděl žárlivýho nebo histerickýho chlapa🙂

        Žárlivá ženská je svinstvo první třídy, ale žárlivej chlap … tak to jsem prostě nezvládl pochopit.

        Zoufalka: Proč považuješ, že si něco pamatuješ dlouho za problém. I já si pamatuji špatné věci velmi dlouho. Nemůžu za to, prostě mi mozek tímto způsobem zpracovává informace. Ale také si pamatuje mozek hodně dobrého a hodně důležité věci, které potřebuji pro svojí práci.
        V podstatě je fajn, když si pamatuješ dlouho, můžeš ten potenciál využit jinde!!!

        Asi se mnou budou chytřejší chlapi souhlasit když prohlásím, že na vše se můžeš podívat z různých úhlů. Důležité je aby jsi našla ten správný úhel pohledu, který ti pomůže.

        Like

  12. Martine, ja chápu, že každý hledáme to svoje. Ale jsem dost v šoku, jak to umíš podat. Já si prošel hodně tvrdým obdobým v životě, je jedno jakým, ale na začátku jsem ztratil totálně sám sebe. Ztratil jsem svoje zásady na které jsem si v životě přišel a byl fakt v prdeli. Když jsem brečel kámošovi na rameni, tak mi řekl „to je v poho, i my chlapi se potřebujeme vybrečet“. Já byl z toho v šoku, protože jsem nebrečel skoro 15 let. Měl jsem debilný kecy o tom jak my chlapi nemáme v životě čas brečet a krvácet. Nooo tak mi to kámoš vytmavyl a od té doby jsem začal hodně vnímat jinak. On měl totiž pravdu. Těžké období mě naučilo několika věcem a i přesto, že jsem měl pocit, že si zpočátku napálím kulku do hlavy a nevěděl kam patřím v životě a nevěděl jsem kde mám místo, tak jsem v podstatě dokázal zlomit sám sebe a vrátit se do života. Dnes jsem v jiné formě a jsem rád, že mi život dal na prdel, protože mě to naučilo novým věcem.

    Dnes i kolegy v práci, učím že i mistr tesař se utne a, že i přesto že patřím mezi technickou elitu v oboru, tak i já něco občas poseru. Přišel jsem i na to že pokora není vůbec špatná vlastnost a když něco posereš tak to musí umět člověk uznat a existují lidi, kteří to umí dokonce i ocenit.

    S těma zásadama máš pravdu. Jen taková malá ukázka, dřív jsem měl například zásadu, že v partnerských hádkách musí fungovat cenzura. Nemužu přece partnerce v hádce říct, že je píča, když i po hádce je stále moje partnerka. Chápu, že každy z partnerů v hádce chce mít pravdu, ale k docílení té pravdy lze použít i jiné praktiky jak jí získat.

    V podstatě tvůj článek mě zaujal, protože já jsem si musel na dost věcí, které popisuješ přijít sám. O to víc doceňuji tvou snahu při vyjadřování myšlenek.

    Ve finále mě tvrdá životní situace dokázali zocelit a díky tomu, že jsem dokázal zkorigovat svůj charakter, tak jsem dokázal prorazit obchodně ve svém oboru. V podstatě to co píšeš, osobně neberu jen jako cestu sám k sobě, ale svým způsobem jsi popsal i úspěch v kšeftu.

    Martine, tebe si velmi rád vyslechnu osobně. Fakt máš slušný nápady. Pokud dáš do kupy nějaký seminář, rád přijedu🙂

    Liked by 2 people

    1. Ty jo, taky sis musel zažít svoje. Ale máš super kamaráda, co Tě podržel, když si byl na dně. Toho si važ! To je v dnešní době vzácnost.

      A ad to dělání chyb. Když je člověk za experta, je to průser. Spousta lidí ho bere za Boha, za pana Dokonalého a pak jsou zklamaní, že nevyhoví jejich nevysloveným absurdním představám. Je dobře, že ses nenechal do týhle hry zatáhnout. Myslím si, že za to vděčíš i tomu, čím sis prošel.

      Jinak nevím, jestli si to četl, ale tohle by Tě určitě mohlo zajímat https://jecasnazmenu.cz/2016/08/26/umeni-opravy-aneb-proc-zraneni-lide-jsou-krasnejsi/. Tohle a Teologie dna https://jecasnazmenu.cz/2016/05/10/teologie-dna-aneb-proc-si-uzivat-kdyz-se-ocitnete-na-dne/.

      Tak ještě jednou díky moc a na seminář mám zatím jen pár lidí, ale kdo ví, třeba to klapne. Jestli si ještě neposílal, tak mi jen plz hoď do mailu přes formulář ten kontakt. Píšu si ty zájemce do Excelu.

      Hodně zdaru na Tvojí cestě!

      Like

  13. Když někdo (chlap) cituje svou matku (!), že chlap je hovno u cesty, přijde mi, že je někde něco špatně a pravděpodobně už u té maminky…

    Like

    1. Alena B.: To mě také pobavilo🙂. Já osobně nechápu Kaarla! Článek od Martina vnímám jen jak najít cestu sám k sobě. Jak se jen nebát být sám sebou. Martin mluvil správně totiž o vlastním sebevědomí, to je opravdu důležité. Nééé být namachrovaný, ale zdravě sebevědomý.

      Kaarl mluví sice správně o porovnávání. Svým způsobem je to důležité, ale porovnávat si péra fakt nemá smysl. Mě přijde Martinovo náhled na uvědomění svého vnitřího já mnohem správnější. Když převedu porovnávání například do obchodního vztahu, tak tam je fakt důležité být lepší než konkurence a je potřeba se s konkurencí porovnávat. Ale Martin mluvil o osobnosti člověka a proč bych se měl porovnávat s jinými chlapi. Každý jsme unikát a každý máme jen jednoho soupeře … sami sebe.

      Já když byl v prdeli v životě, tak jsem se prostě nemohl prosadit. Ostatní lidi podle mě cítili, že nejsem ready. Ale hned jakmile jsem začal přistupovat sám k sobě i k životu jinak, tak se karta obrátila a dnes mám raketový úspěch. Ale trvalo to, musel jsem totiž nejdřiv zlomit sám sebe.

      Like

      1. No, ono by bylo férovější říct, že já si tohle všechno nevycucal z prstu. Ale Kaarlovi jsem ty zdroje všechny detailně popsal. Zrovna porovnávání je hodně i o buddhismu. Nejvíc mi k tomu dal můj mistr a Kryia Yoga. Ale moderní pozitivní psychologie to také opravdu hodně řeší. I fenomenologie je hodně právě o tom. Už jen proto, že v samém úvodu říká, že nejsme schopni ani objektivně popsat to, co vidíme, protože máme své noeze. Objektivní srovnávání se je tedy podle fenomenologie z definice nemožné.

        A pak je tu ještě jeden geniální výrok doc. Růžičky (přední český psychoterapeut), kterého si hodně vážím. Ten říká: „Když na člověka koukám objektivně, tak ho nevidím.“ A mimochodem, prof. Hogenová (přední česká fenomenoložka) říká, že cílem současné společnosti, respektive rozvoje techniky, je redukovat člověka na pouhé číslo (i proto, aby se dalo lidi porovnávat). A že až se to povede, dojde k zániku civilizace. Je to filosofka, takže je potřeba si to přeložit do „češtiny,“ ale ta paní je hodně moudrá.

        Like

      2. Martin ženám napsal toto:
        „Ženskost je podle mě především láska, něha, laskavost, ladnost pohybu. Ženskost je kreativita, péče o vlastní krásu – ať tu vnitřní nebo zevnější, a vlastně laskavá péče obecně. Ženskost je odhalená zranitelnost, přiznaná slabost i prosba o pomoc. Ženskost je o sdílení a zjevování starostí i radostí, smutků i nadšení, ztrát i nálezů. Ženskost je ale také hrdost a ženská síla, síla daná mateřstvím. Síla, snést i tisíc ran sic nevrátit jedinou. Síla, která není tvrdá a ničivá jako ta mužská, avšak je o to vytrvalejší a energičtější. Síla, která je nesobecká, nezkrotná, spravedlivá a zachraňující. Síla, která má život dát a nikoliv vzít. Síla, se kterou lvice brání svoje mláďata před všemi hrozbami světa, až do roztrhání těla. Síla, která nechce dobývat, natož dobívat, síla, kterou žena užívá, když chce dosáhnout klid a mír, pohodu, domov a vytvoření prostoru pro lásku i zjevenou zranitelnost.“

        ——
        Martin také píše o Budhismu a Krijajóze.
        Jenže výše uvedená pozice tradičního křesťanského chápání rolí je v naprostém rozporu s Budhismem a Jógou.🙂
        Myslím, že to vysvětluje vše, proč nemohu akceptovat takovéto působení a výklad.

        Dále, pokud se prof. Hogenová skutečně vyjádřila takto, velice pochybuji o její odborné způsobilosti, protože neumí dobře naformulovat stav věcí, nebo se brání určitým pohledům a proto nemůže ani budit zdání objektivity. Nebo je to zase řečené v jiném kontextu a proto to zde působí nepatřičně.

        Mimochodem výrok doc. Růžičky neříká nic více, že při snaze o objektivní posouzení musíme dočasně potlačit vlastní emocionální reakce, pokud se aspoň trochu snažíme o objektivitu. Přenos takové objektivity do běžného života samozřejmě nese znaky určité psychosociální patologie. Problém vidím hlavně v tom, že výrok je vytržen z původního kontextu a proto může působit divně…🙂

        *******
        Odmítání porovnávání považuji za obrovskou chybu a tlačení vývoje do DALŠÍ SLEPÉ ULIČKY!!!
        Jde o klasické vylití dítěte společně s vaničkou!🙂

        Ono jde spíše o správné použití porovnávání …

        Více než dvacet let jsem trpěl nad hloupostí pozitivistů, kteří odmítali jakékoliv porovnávání.
        Je to naprosto zcestný přístup…

        Like

      3. Tome, opravdu si myslíš, že je nutné být lepší než konkurence a že je nutné se srovnávat zrovna v této oblasti?
        Co když si zákazník koupí výrobek jen kvůli tvé osobnosti?
        Dnes je to docela módní trend.🙂
        Já jsem si ho vyzkoušel asi před dvaceti lety a byl jsem obchodně úspěšnější jako naprostý nováček, zatímco staří zkušení harcovníci z MLM a pojišťovnictví to nakonec nezvládli a zabalili to.
        Sám jsem se divil, že mohu bez předchozího dojednání termínu schůzky narušit program ředitelů bank a požádat je o tři minuty jejich času, během kterých jem jim prodal svůj produkt a ještě byli vděční, že jsem je navštívil …🙂
        Nepřišel jsem na to sám, ale zacvičil mne schopný majitel firmy a já se odhodlal překročit svůj limit slušného chování …

        Než jsem se to naučil, musel jsem sakra přemýšlet a porovnávat s předešlým svým působením. Bez porovnávání bych se nemohl vůbec zlepšovat každým okamžikem.

        Like

    2. Aleno B., zkuste to znovu.🙂
      Bylo to totiž to nejmoudřejší, co jsem kdy od ní slyšel.🙂
      Je to odposlechnutá hláška z nějaké staré inscenace s Kronerem.
      Tím, že mi tuto vtipnou hlášku občas připomněla, mne uchránila před všeobecnou tendencí porovnávat si pindíky a zaměřit se na naplnění života podle vlastních představ a pocitů.
      Právě proto nepotřebuji žádné takovéto kurzy a s lehkým srdcem mohu riskovat odsuzující reakce na zdánlivé vyjádření závislosti na matce.🙂
      Ono by vlastně nebylo špatně to, kdybych na ní závislý byl.🙂
      Jediný rozdíl by byl v tom, že by se objevilo více lidí, kterým to vadí. Já totiž nepotřebuji znát názor cizích lidí na to, jaký mám vztah k matce.
      Mohu vám ho vyjevit jen jako snahu vám ukázat i jiný pohled na věc, ale pro mne samotného to není důležité ventilovat.🙂
      Dlužno napsat, že rodiče neměli tolik času na výchovu a tak jsem měl obrovské štěstí, že jsem si musel na vše přijít sám!🙂
      Proto jsem naprosto autentický za všech okolností a nemusím do autenticity přecházet, jako autor článku. Nese to další důsledek, že vyzařuji některé tendence, které se nemusí každému líbit, nebo je dokonce někdo může „diagnostikovat“ jako sociální disfunkci či psychickou nerovnováhu.🙂
      To však není můj problém, ale problém toho kterého „soudruha“.🙂

      Zkuste si přečíst moji reakci pozorně a pak chvíli nechat uležet. …
      Možná vám pak začne dávat smysl.🙂

      Like

  14. Díky za odkazy, rád si počtu i další články🙂

    Víš co mě v dnešní době sere? … Ty jsi udělal jednu věc a asi o té psychologii něco víš. Ty jsi převedl ty složité psychologické fráze do jednoduché podoby pro normální lidi a napsal jsi články jak pro muže tak i pro ženy. Já umím jen porovnat tvůj clánek na základě vlastních životních zkušeností, ale vím že synaptické spoje v mozku jsou fakt zkurvená věc. Když se to tam zašmodrchá tak je to v prdeli a je těžké to rozmotat.

    Ale sere mě v dnešní době jedna věc. Tím je taková ta nesoudržnost a stále se opakující situace mezi muži a ženami v partnerských vztazích. Viz @Zoufalka s vařením. Stále stejná ohraná písnička.

    Nechápu, proč si lidi nedokáží sami uvědomit, že si svoje sražené ego nemůžou vybíjet na nejbližších lidech. Vždyť například rodina by měla být oáza klidu s občasnou hádkou a usmiřovacím sexem🙂

    Dnes je moderní se hodně rozvádět, když mě omrzí partner tak jdu prostě jinam. Ono jinde je to ale tak trochu stejný!

    Možná kdyby jsi chtěl a měl čas, by jsi na to téma mohl hodit taky něco do blogu.

    Jinak pro zábavu. Když jsem byl v prdeli tak mi jeden 70-ti letý borec řekl, abych si nestěžoval, že tak jsem to přece chtěl. Ty bláho, já kurva přemýšlel skoro půl roku jak to vlastně myslel. On mě tak nasral, že mě nepodpořil !!! Všechno špatně, on mě podpořil tím nejlepším, on mě totiž nakopal pořádně do prdele a donutil mě přemýšlet. Po půl roce jsem totiž pochopil, že měl pravdu!!! Ano byl jsem v prdeli protože jsem chtěl být v prdeli, protože jsem neudělal nic proto, aby tomu všemu bylo jinak !!!

    A přesne … byl ten pravý čas na změnu !!! A víč co ti řeknu, ten frajer je majitelem konkurenční firmy a jen díky tomu, že jsem na sobě začal makat a že jsem začal tvrdě makat na kšeftu, tak mám respekt toho 70-ti letýho borce a já si ho zase vážím, že dokázal on vydržet skoro 50 let v brandži. V podstatě se respektujeme navzájem.

    Takže to co jsi napsal o vzájemném respektu, ano … máš fakt pravdu, protože když přijdeš na nějaké životní pointy, tak ti sami lidi rádi otevřou dveře a vše je ve velké úctě. A já mám svojí kariéru hodně vydřenou, protože svou práci miluju a dnes jsem na sebe hrdý, že mě respektují i mnohem starší chlapi, kteří si se mnou můžou vytřít zadek🙂

    Díky moc Martine, chtěl jsem tě v komentářích podpořit, aby jsi věděl že existují lidi co si opravdu váží toho, když někdo sedí několik hodin u počítače a snaží se předat své zkušenosti🙂

    Like

    1. Díky moc Tome🙂 Měl jsi holt štěstí na lidi.

      To, o čem pán mluvil, popisuje Paul Ekman jako potřebu potvrzovat si stávající prožívanou emoci. Hodně o tom mluví kognitivní psychologie – která hovoří o tzv. kognitivních zkresleních, která všichni máme (https://en.wikipedia.org/wiki/Cognitive_bias) – takové překlopení fenomenologie do praxe.

      Jenže ono je to v životě prostě tak – člověk si potřebuje pořádně nabít držku a někdy i opakovaně. Pak sám a dobrovolně upustí od svých vzorců. „Co se to kurva děje, vždyť pořád dělám všechno „správně“ a vždycky to skončí stejně?!?“ No, jak říkal kolega Einstein – je hloupost 100× opakovat týž experiment a očekávat jiný výsledek. Tomu člověku to prostě dojde, že je potřeba začít „myslet out-of-the box“, získat „birds eye view“ abych použil trochu jakože manažerských keců, které ale mají smysluplný základ.

      Prostě začne od těch vzorců upouštět a měnit je, a to v situaci, kdy limbický systém už neprotestuje, protože sám ty původní vzorce nepovažuje za funkční.

      A ad psychologie, neurofyziologie, psychiatrie apod. – hele, tam je pořád se co učit. A při seminářích, co dělám pro firmy, jsem zjistil, že lidi to prostě tou vědeckou formou nepojmou. Je to příliš komplexním, provázaný a komplikovaný. Tak hledám cestu, jak to napsat jednodušeji, aby to ty lidi pochopili, protože když už tomu ty hodiny práce věnuju, chci aby to aspoň jednomu člověku pomohlo.

      A jinak „vědečtější“ články pěkně s citacema podle ISO 690-2 publikuju na svým původním serveru, třeba o tom, co chtějí podřízení od manažerů http://www.businessvize.cz/rizeni-a-optimalizace/odtajneno-co-od-vas-chteji-a-potrebuji-vasi-zamestnanci.

      Like

  15. Zdravím!
    Martine díky za článek – nakopl do zadku a moc pobavil!

    Pro „Zoufalka“ – moje babička, vždycky, když přinesla na stůl sváteční oběd, pronesla větu “ Kájo“ – to jako děda „dneska se mi to moc nepovedlo, ale snad ti to bude chutnat.“ nemusím asi vykládat, jaká to byla vždycky dobrota a jak dlouho se s tím dělala a proč to pokaždé pronášela. My to zblajzli a poděkovali za výbornou baštu. Ženská část rodiny jí dělala rozbor zelí, knedlů atd. a tlačila jí chválu, aby byla spokojená. Když to bylo připálený, snědli jsme to tak jako tak, vděční za to, že to je. Jen holky si musely rejpnout v rozboru. Jednou to děda nevydržel a povídá jí na tu její mantru: “ krucinál, přines mi taky jednou nějaký jídlo, který se ti povedlo!“ Velký člověk můj děda.😁 On jí doopravdy miloval!

    Kaarle vy jste ale číslo😂 👍 čekal jsem, že se vrátíte.
    Nechci vás analyzovat, jen jste mi rozehrál vzpomínku na knihu Narcizmus – vnitřní žalář.
    Jen jednu věc – těch zamindrákovaných je nás tu opravdu dost a tohle pomůže, alespoň si uvědomit, že je to OK, jen se s tím musí něco dělat. Sice to většinou nepomůže hned po přečtení, ale už jenom zjistit, že to může být jinak, je velká věc pro někoho, kdo o osobním rozvoji nikdy neslyšel.

    Přeji všem hodně sil

    Ještě jednou díky Martine!

    Liked by 1 person

  16. Tak tohle mě totálně rosekalo Martine!! Tak sofistikovaně napsat článek pro ženy v mužským balení sem ještě neviděl, velkej respekt!!!👍

    Like

  17. Gratuluju, spousta dobrych myslenek, nektere z nich by stalo za to vytesat do kamene a hlavne nalit do hlav rodicu a ucitelu. Nesouhlasim ale s kladenim homosexuality do protipolu k muznosti. Jsem gay a nevidim to jako prekazku k tomu, abych se mohl povazovat za chlapa. Diky za clanek a at se dari.

    Like

    1. Ahoj Marku, díky moc, že si to téma nadhodil! Ten gay jako protipól „chlapa“ je společenský klišé, který se nejčastěji používá proti heterosexuálům. Sám mám poměrně dost kamarádů gayů a teď už konečně znám i pár lesbiček. Několik z těch kámošů gayů by klidně obstálo i v tom hodnocení chlapa podle Elle a podobnejch časopisů, a to nejen vzhledem, ale hlavně charakterem.

      Rozhodně bych nechtěl, aby si někdo vzal z toho článku, že gay nemůže být chlap, potažmo lesbička taková ta „holčičí holka,“ jak říkávám. Ani jedno není pravda.

      Like

  18. Moc děkuji za krásný článek, kéž by si ho mohlo přečíst co nejvíce mužů. Opravdu není tak dlouhý, jak se zdá🙂.
    Jen mám poznámku k ženské soutěživosti. Jak je ve článku zmiňována raná výchova chlapců v ženském prostředí, u mne to probíhalo přesně opačně. Ačkoli nebydlíme na vesnici, byla jsem vychovávaná jako ‚prvorozený syn‘ skoro se vším všudy. Navíc s současné době, kdy o chlapa člověk zakopne zřídkakdy (předem se výjimkám omlouvám :)), si tak nějak žena, alespoň z mého pohledu, musí se vším poradit sama. To nás nebo mne určitě vede k jisté míře soutěžení. Občas je to asi dost na škodu, ale jak si mám hrát na slečinku, když je to pro mne prostě nepřirozené?🙂
    Ještě jednou díky, parádní počteníčko :))

    Like

    1. Je smutné tohle číst, tedy aspoň pro mne. Vlastně tím potvrzujete to, co jsem psal v článku o Ukradené ženskosti (https://jecasnazmenu.cz/2016/09/27/ukradena-zenskost/). Mohl bych Vás sice zkoušet uklidňovat tím, že „v tom nejste sama“, ale mě samotného zrovna tohle moc neuklidňuje.

      Vy však máte jednu obrovskou výhodu! Celou tu situaci si už uvědomujete a dokonce vidíte i jistou její prapříčinu. Tím z nevědomých vzorců, které Vám byly „vtloukány“ do hlavy, postupně děláte vědomé. A když si něco uvědomujeme, můžeme s tím už pracovat.

      Zároveň také píšete, že Vám to občas škodí, ale často Vám to také vyhovuje nebýt ta „slečinka“. Možná, jestli jste to ještě nesepisovala, tak si projděte tenhle článek https://jecasnazmenu.cz/2016/10/04/ziskejte-zpet-svoji-zenskost-i-sama-sebe/. Ta cvičení tam by Vám mohla pomoci zvědomit si některé další věci.

      Vy sama se pak rozhodnete, co a jestli chcete nebo nechcete změnit. A když se Vám nebude dařit přijít na to jak, kontakt na mě najdete tady na blogu🙂 A existuje ještě jedna pomůcka, kterou si s dovolením vypůjčím od kolegy Ekmana. Kdybyste s tím nějak chtěla pohnout, zaveďte si „emoční deníček.“ Pište si tam všechny situace, kdy zažíváte nějaké silnější negativní emoce. Popište i co tomu předcházelo a jak to třeba souvisí s Vaší výchovou a Vaším pojetím ženskosti. Časem se bude dát odpozorovat (i takhle samostatnou prací) nějaké vzorce Vašeho jednání, které vedou k něčemu, co ve Vás vyvolává nepříjemné emoce. Když si pak dáte čas na to promyslet co se stalo, proč se stalo, jak se asi mohli cítit ti kolem, bude to určitě důležitý dílek do Vaší mozaiky o tom, proč si se vším „musíte poradit sama“ a co Vás vede k míře soutěžení, která je pro Vás na škodu😉

      Like

  19. Díky za článek, potěšil hned dvojnásobně, protože jsem zjistila, že coby matka tří synů snad mám namířeno správným směrem. Jsou to ještě drobci (nejmladší necelé dva roky, nejstarší necelých 7), takže momentálně vnímám jako zásadní téma to bezpodmínečné přijetí, takové to – nelíbí se mi, co jsi udělal, zlobím se, ale mám tě pořád ráda. Potíž je, že se mi tohle nedaří ukázat i jejich tatínkovi, aby i on jim to uměl říct, protože pro něj je zatím stále normální pravý opak, dokonce to i nahlas říká – zlobíš, takže tě nemám rád, zlobíš, tak budeš i na víkendy u mámy, nechci tě tu… Plus samozřejmě se očekává výkon na 100%, to je normální a tudíž netřeba komentovat, zato jakmile se něco nepovede, tak to je vidět, že za nic nestojíš. Je mi z toho strašně smutno. Jednak když vidím, jak to těm dětem ubližuje, a hlavně když vidím, jak si tím ubližuje on sám, protože k sobě přistupuje stejně. Za celou dobu, co jsme byli spolu, jsem nepřišla na způsob, jak ho pochválit, aby to neodmítl, a jak mu dát najevo, že se mi něco nelíbí, aby to nebral jako útok na sebe. Je to úžasný člověk, který by se pro ty kluky rozdal, ale občas mám pocit, že žít se s ním snad ani nedá…

    Like

    1. Krásný den Jani! Předně klobouk dolů před Vámi i manželem, že jste šli do toho mít tři děti a před Vámi, že dokážete žít v čistě chlapské domácnosti.

      To, co říkáte, je samozřejmě smutné. Váš manžel to ale nedělá těm klukům schválně. Není to tak, že by ráno vstal a řekl si: „Tak, jak dneska poseru svým vlastním dětem život!“ On je má určitě úplně stejně rád jako Vy. Jen, bohužel, jeho dost pravděpodobně nevědomé jednání, pramenící pravděpodobně z jeho vlastních zkušeností z dětství, vede přesně k tomu, co popisujete. V tomhle článku jsem se to snažil trochu víc osvětlit https://jecasnazmenu.cz/2016/08/15/jak-neznicit-svym-detem-zivot/. Na druhou stranu, žádná mince není jednostranná. Ti kluci si z toho stejně tak vezmou do života i něco pozitivního, však za pár desítek let uvidíte (viz https://jecasnazmenu.cz/2016/08/26/umeni-opravy-aneb-proc-zraneni-lide-jsou-krasnejsi/).

      Klíčovou a pozitivní zprávou pro teď je, že ti kluci mají maminku, co je dokáže bezpodmínečně přijímat. Další velice dobrou zprávou je, že se s tím negativním v dospělosti nějak vyrovnají, takže se není třeba o ně bát. Buď to zvládnou sami, anebo když to pro některého z nich (každý se se svými traumaty vypořádáváme úplně jinak) bude moc složité, tak třeba vyhledá psychoterapeuta. Detabuizace psychoterapie postupuje mílovými kroky, takže než Vaši synové dospějí, bude to v lepším případě už naprosto normální věc, třeba jako si zajít k zubaři.

      Teď k tomu, co můžete třeba dělat Vy. Manžela sama v tom samozřejmě nezměníte a není ani přínosné se o to nějak násilně pokoušet. Má smysl mu říkat Vaše pocity anebo to, co Vám pak svěří synové, když se třeba (hlavně ty mladší) běží k mamince vyplakat. Důležité je ale neútočit. Prostě říkat něco ve stylu „Když na ty kluky takhle řveš, mně to úplně trhá srdce.“ Nikoliv to, co má nebo nemá dělat a jak. Buďto dospěje do fáze, kdy na to bude sám schopen nahlédnout a změnit to, anebo třeba vyhledá psychoterapeuta (znám jednu kazuistiku z Gestalt psychoterapie, kdy se tak stalo poté, co otec nechtěně a pro sebe nepochopitelně uhodil svého syna, tak sám vyhledal psychoterapeuta). Vy se soustřeďte dál na tu bezpodmínečnou lásku, tím dáte synům něco, co spousta dětí v dnešní době bohužel nepozná ani od jednoho rodiče.

      A nebojte, Váš manžel jednoho dne uvidí, co a jak vlastně dělal a třeba i pochopí proč. A když to dobře dopadne, pochopí to dřív, než mu to v dospělosti jeho synové vyčtou.

      Like

  20. Martineeee,
    tolik jsem se nasmála, ale i slzu jsem upustila. Čekám na svého opravdového muže a naprosto bezpečně ho poznám, že jsem odevzdaná a cítím se bezpečně. Takto jsem se cítila jen s jedním mužem. Jsem stejně peprná jako vy, a je mi jedno že se to někomu nelíbí🙂
    Chtěla bych jen říct, že muži v dnešní době nejsou muži, neb je zcela pohltilo ženství, surové a obrovské chřtány vagín. Z pořádných chlapů, stali se klucí, vyděšení a úzkostliví. Oni se nás bojí. Jenže přesně neví čeho se bojí, ono to úplně nesouvisí se soutěživostí, ale s prožíváním. Vesmír nás donutil prožívat vše cele a úplně. Nutí nás odevzdat se Bohu a věřit. A když je někdo upřímný a otevřený, je celistvý a jde z něj strach. Já kdybych přišla mezi ty motorkáře, stoupla bych si tam před ně a začla bych se smát, miluju tuhle drsnou energii, pod níž je krásnej malej kluk, milej a není pokřivenej. Díky za každýho napravenýho chlapa! Kterej dostane sebevědomí a začne čelit sám sobě, přijme svojí obrovskou sílu…a nabídne jí ženě. Kéž si najdeme cestu k sobě, s nějakým takovým krásným chlapem. Děkuji, děkuji, kéž jsme všichni šťastní! Ludmila

    Like

    1. To jsem moc rád, že jsem Vás rozesmál🙂 Smích je v životě strašně důležitej🙂 A s těma motorkářema – já když mezi kluky tady u nás na kopci přijdu, tak se taky vždycky strašně nasměju, takže Vám rozumím. Je s nima prostě fakt legrace! (viz fotka toho trička z jedné party tady).

      Tak budu držet palce, ať potkáte chlapa podle svých představ!🙂

      Martin Z.

      Like

  21. Jooooo!!!!! jsem princezna, vole. K čertu s dokonalostí!!!!!😀
    Nebudu tu tvrdit, že zvládnu všechno a tudíž nepotřebuji nikoho😀
    A bude tu zase místo pro soucit, vcítětí, vstřícnost, laskavost, spolupráci, komunikaci…..😀

    Like

  22. Tak jsem docetla a jsem opravdu prekvapena a hlavne potesena ! Po tech vsech clancich ,jak uz jste zminoval – chozeni po zhavym uhli, preziti v lese, „byt opravdovym chlapem“ (nebudu se radsi poustet do „objevovani vnitrniho ditete, zeny“ nebo jinych blbosti:)) ma tenhle text hlavu, patu a dava smysl.Paradni. Nalakal jste me i na ten dalsi o zenskych, jdu si ho precist taky.

    Like

  23. Zdravím,

    článok sa mi páči, sú v ňom zaujímavé myšlienky. Čo sa týka toho, že v dnešnej dobe je stále menej poriadnych chlapov ( a u žien sa vytráca ženskosť), tak si myslím, že to nie je problém len dnešnej doby, bolo to aj v minulosti, len sa o tom nepísalo a nehovorilo. Občas na to upozornili osobnosti danej doby, napr.: „Je to bláznivá vlastnosť mužov, že sa stávajú chladnými, keď ich ženy príliš milujú“(Bettina von Arnim, 1785 – 1859) alebo: „Každá žena sa bojí, pretože ak stratí kontrolu s mužom, muž sa vydesí. Nevie sa s tým vyrovnať, jeho sexualita je veľmi malá. Keďže je darca, stráca pri milovaní viac energie. Žena pri milovaní energiu nestráca, naopak – cíti sa vyživená“ (Osho, 1931 – 1990).

    To, čo sa podľa mňa deje v dnešnej dobe je nesprávne, prvoplánové a samoúčelné preberanie a osvojovanie si toho, čo dnes hlásajú rôzni novodobí guru na rozvoj osobnosti a čo v minulosti ohlasovali smery ako napr. psychoanalýza. Teda muž by mal do svojho života vedieť prijať aj ženskú časť svojej osobnosti a žena zasa mužskú, všetko podľa mňa v zmysle duchovnom, aby jeden druhého lepšie pochopili. Či už vplyvom západnej spoločnosti, médií a iných mienkotvorných inštitúcií sú však ženy podnecované, aby sa vyrovnali mužom ( teda sa takpovediac správali ako muži) a muži sú vplyvom rôznych gender kvót zatlačovaní do úzadia a vyrovnávajú sa s tým dosť nešťastným spôsobom – zženšťujú a uzavierajú sa ( proste v dnešnej dobe už nie je potrebná tak chápaná mužnosť, ako bola v minulosti a ako bola väčšina chlapcov vychovávaná).

    Problém, že nie je dostatok poriadnych chlapov je podľa mňa začarovaný kruh. Dnešná doba podnecovaním práv žien a ich povzbudzovaním viac nahráva ženám a tie vplyvom toho strácajú k mužom úctu, ako by sa im snažili dokázať, že si bez nich poradia a deti radšej vychovávajú bez chlapov (rozvod nemusí byť vždy vina chlapa) ako samoživiteľky. Nie že by tie deti nedokázali z finančnej stránky uživiť, ale ochudobňujú ich o mužský vzor. Dospievajúci muž potrebuje k svojmu rozvoju ženu, no tým, že ostane „na ocot“, začne stagnovať. Preto sa niekedy len pousmejem nad tým, ako ženy hovoria, akých chlapov by chceli, tak prečo teda takých nedokážu vychovať zo svojich synov?  Hovorím z vlastnej skúsenosti ( aj keď som vyrastal v kompletnej rodine – žeby mojej matke aj tak niečo chýbalo?), lebo celé detstvo som sa bál viac o matku než o seba, keďže bola úzkostlivá, tak potom že od koho sú tí muži úzkostliví a ustráchaní. Akoby ženy pri snahe vyrovnať sa mužom prenášali tú svoju potlačovanú ženskosť nevedome a nezdravým spôsobom na deti ( veď samozrejme, že keď žije sama a nemá oporu v mužovi, ktorý jej dá pocit bezpečia) – a to je ten začarovaný kruh. 

    Like

    1. Zdravím Laco, ve spoustě věcí s Vámi souhlasím, ve spoustě ale ne.

      Pro dokreslení backgroundu, projekt na pomoc single rodičům byl prvotním impulsem, proč jsem se před 3 lety rozhodl jít jinou cestou, takže o tom, jak to zhruba vypadá s výchovou dětí single rodiči něco málo vím. Není to ale nijak černobílé, naštěstí. Často roli chybějícího mužského či ženského vzoru v roli rodiče převezme někdo jiný – od prarodičů, přes učitele a trenéry až třeba po filmové a knižní postavy. Nicméně dramatický nárůst počtu single rodičů může mít vliv na současné problémy v oblasti mužnosti/ženskosti. Těžko tu hypotézu nějak potvrdit nebo vyvrátit.

      Ad podněcování práv žen a souvislost s nedostatkem „pořádných chlapů,“ jak říkáte. Já tam tu souvislost vůbec nevidím. Ne v tom, že ženy mají stejná práva jako muži. Žena i muž by podle mě rozhodně měli mít stejná práva. S každým právem se ale pojí i zodpovědnost. Pro někoho více práv a možností může být zatěžující (bez ohledu na pohlaví).

      Rovnoprávnost žen a mužů ale přeci neznamená, že každá žena „musí“ zvládnout všechno, co zvládne nějaký konkrétní muž. A že každý muž „musí“ zvládnout všechno, co zvládne nějaká konkrétní žena. Nemusí, kdyby chtěl/a, nic kromě jejích/jeho schopností jí/mu nebrání. Může jít volit, může vystudovat vysokou školu, může řídit auto, může řídit firmu. Právo není povinnost. Když nerad/a řídí, tak když nebude řídit, není o to méně ženou/mužem nebo o to méně rovnoprávným členem společnosti. Stejně jako někteří lidé prostě nechodí volit i když volební právo mají a někteří lidé skončí studium třeba po střední škole, i když mají právo jít na vysokou. Různí lidé mají různé schopnosti a různé predispozice. Je třeba se přestat silou tlačit tam, kde mi není dobře, protože „se to ode mě očekává.“ (opět bez ohledu na pohlaví). Klíčový problém současné společnosti je podle mě v tom, že lidé se až příliš málo znají a až příliš mnoho dají na své okolí. Internet a sociální sítě pak z porovnávání se, a to dokonce v globálním měřítku, udělali velice snadný úkol. To je tlak, který tu ještě před 20 lety nebyl a který může hrát svoji roli.

      „Naše vidění bude jasné pouze tehdy, pokud se můžeme podívat do svého srdce,“ říkal už Carl Gustav Jung. A o to se také těmi svými články tak trochu pokouším…

      Martin Z.

      Like

      1. Samozrejme, že ženy a muži by mali mať rovnaké práva, asi som to nešťastne napísal tak, že to vyznieva trochu inak. A rovnoprávnosť tiež neznamená, že musím zvládnuť to, čo dokáže opačné pohlavie. Len som chcel poukázať na to prvoplánové osvojenie si takýchto myšlienok o rovnoprávnosti (príde mi to podobné, ako si veľa ľudí jednostranne osvojuje myšlienky náboženstva – napr. tvrdenie, že niekto nesie svoj kríž nutne nemusí znamenať, že ho idú ukrižovať na drevený trám, možno sa len trápi a životom si nesie veľa starostí a ťažkostí).

        Keď ste spomenul C.G.Junga, pohľad do svojho srdca je veľmi potrebný. Ako Jung tvrdil, mnoho ľudí si osvojuje nové myšlienky a názory len intelektuálne, pritom ich cit kráča stále v starých koľajách, čiže dalo by sa povedať, že väčšina z nás sú len herci svojho ideálu, aj keď majú veľkú túžbu sa niekam posunúť.

        Čo sa týka toho rozvoja osobnosti a dosiahnutia určitej celosti a plnosti (ženskosti alebo mužskosti), Jung sa k tomu vyjadril zaujímavo: ,,Prihovárať sa za rozvoj osobnosti už samo o sebe znamená skoro odvážlivosť. Ľudský duch je však plný protikladov. Zmocňujú sa nás veľmi ťažké pochybnosti, keď máme ľudskej osobnosti dopriať slobodný vývoj – veď potom by predsa bolo možné všetko. Nikto totiž nerozvíja svoju osobnosť preto, že mu niekto povedal, že je to užitočné alebo rozumné. A tak ani vývoj osobnosti neposlúcha žiadne prianie, žiadny rozkaz, žiadny rozum, poslúcha len nutnosť – potrebuje motivujúci tlak vnútorného alebo vonkajšieho osudu. Každý iný vývoj by bol práve individualizmom. Slová: „Mnoho povolaných, málo vyvolených“ tu platia ako nikde inde, pretože vývoj osobnosti zo zárodočných vlôh k plnému uvedomeniu je charizmou a zároveň prekliatím. Jeho prvým dôsledkom je vedomé a nevyhnutné oddelenie individua z nerozlíšenosti a nevedomosti stáda. Je to osamotenie, pre to neexistuje žiadne iné slovo. Z osamotenia nikoho nevyslobodí ani sebeúspešnejšie prispôsobenie ani sebehladšie zaradenie do existujúceho prostredia, ani rodina, ani spoločnosť a ani postavenie. Vývoj osobnosti znamená také šťastie, že ho môžeme zaplatiť len draho. Vývoj osobnosti však znamená ešte viac než len obavu z toho, akú podivnosť splodí. Neznamená ani strach z osamotenia, znamená tiež vernosť vlastnému zákonu. Cesta k vlastnej osobnosti by nemala byť samoúčelná a ani prvoplánová. K osobnostnému rozvoju jedinca musí svoju silu prepožičiať kauzálna nutnosť (motív) a vedomé rozhodnutie. Ak chýba nutnosť, tak je takýto rozvoj iba akrobaciou vôle. Ak chýba vedomé rozhodnutie, tak tento vývoj ostáva uväznený v nevedomom automatizme, pretože jedinec musí túto svoju vlastnú cestu považovať za jedinú správnu….“

        Asi pred rokom som dokonca čítal, že údajne len 12 % mužov dosiahne svoju plnú mužskosť. Nepamätám si, ako to bolo so ženami a kedy robili tú štúdiu, teda či sa to dá považovať za aktuálne, takže ktovie, či všetci muži a ženy sú schopní dosiahnuť tej svojej plnosti alebo sa to podarí dosiahnuť len niektorým z nich. A asi nie je reálne, že si každý nájde plne uvedomelú a oduševnenú spriaznenú dušu, no každému to prajem.

        Laco

        Like

      2. Tak tady už se shodneme🙂 Jung byl velice moudrý muž. I když v závěru svého života byl exkomunikován z vědecké psychoterapeutické obce pro svoji víru a odvážný základ pro transpersonální psychologii.

        Shrnul bych to tedy tak, že nesprávné pochopení ženské emancipace, které mi přijde jako poměrně časté, může vést k tomu, o čem právě píšete.

        Like

  24. Zdravim. Moc nechápu, že v článku vyzíváte k tomu ať se vyserem na sekání dříví v lese a podobný extempóre a pod tim je reklama na mužskej seminář. To docela pobavilo :)… jinak pěknej článek.

    Like

    1. Hele Honzo, je to trochu jako kontrast slov, ale já třeba pochopil Martinův článek jako ponaučení o tom jak jako chlap poznat své vnitřní já s tím, že nejlepší je se vysrat na všechny kecy a být jen sám sebou v rozumné míře🙂

      Like

      1. Tome, máš pravdu, že šlo o tu informaci „být sám sebou“. Mě se článek líbil, o tom žádná. Bylo pár míst, kdy jsem se ze srdce zasmál🙂..

        Like

  25. Výborný článek Martine!
    Nevím čim to ale když vidím dnešní kluky a i muže je mi trochu smutno. Chlap má strach otevřít v obchodě hubu a pošle ženskou „tak se běž zeptat ty“ TVL co to je? Kluci místo aby lítali povenku tak čumí neustále do komplu a uniká jim reálný svět. Je to touto dobou ? Možná svět se otočil někam jinam ale vede to jen k tomu že svět je bez mladých mužů kteří se nedokáží rozhodovat a být za svá rozhodnutí zodpovědní. Neustále nějaké výmluvy že něco nejde aniž by to zkusili. Jde to po hlavě do prdele!! Jsem však optimista. Díky za takový článek.
    Pavel.

    Like

  26. Yep, celkem prima článek, ale nemůžu si pomoct… pár zásadních věcí mi tam chybí. Třeba o síle a odvaze, která podle mě k mužnosti patří a dala by se aplikovat třeba na budování zmíněné autenticity, nebo zvyk mluvit pravdu. Autenticita je důležitá u žen i mužů, ale pokud má jít o změnu a revoluci, měla by mít obsah. Jinak jde trochu o klišé a prázdný pojem. Dle mého nedůležitého názoru 😉

    Like

      1. Děkuji za ujištění, i když mezi dospělými by v ani případě odlišnosti názorů nemělo být potřeba.😉 A já nemůžu říct, že by byl odlišný, článek se mi moc líbil.🙂 Kdybyste se chtěl zasmát nad něčím třeba z ženského úhlu pohledu – bude mne těšit!🙂 >> https://www.jsemzena.eu/2016/08/10/2344/

        Liked by 1 person

  27. Parádní článek, část těch myšlenek se snažím uplatňovat už delší dobu – např. přirozenej důsledek – když si kluk chce blbnout na zábradlí u schodů a rozbít si hlavu, tak ho nechám a pak s ním zejedu na chirurgii zašít díru – už nás tam znají, zašívání hlavy je rutina..
    Ale to nejdůležitější – poslední dobou – respektive od posledního opravdu fest vážnýho úrazu ve skaláku(málem jsem si vymlátitl mozek z hlavy a dlouho to vypadalo, že zůstanu živý a navíc ještě trvale mentálně retardovaný) jsem si říkal, že bych měl svoji ženu(horolezkyni) víc respektovat když mi říká, že je to nezodpovědné vůči ní a dětem lézt moje zamilované nejištěné „klasiky“ starých sasíků pískařů a riskovat tím svoje zdraví. A přemýšlel jsem jak z toho, protože lézt musím – od té doby co jsem kdysi poprvé chytl na lano není cesty zpět..
    A ty píšeš, že člověk si musí robít hubu aby získal respekt a dával si víc bacha. A to je ono – dávat si při lezení bacha. Teď už jenom JAK na to – jak poznat, že v týhle cestě v rajbáku může ujet noha? Vždyť ten pocit a překonávání strachu při balancování v rajbáku – to je nejvíc! Ale je to tak, některý cesty si můžu odříct, tak je to daný..

    Ještě jednou díky za prima článek a supr počtení
    Hanz (HO RotSport)

    Like

    1. No, jako lezení bez jištění není žádná sranda, za chyby se platí. Hlavně pak u slejzání dolů. Ptáš se, jak poznat, že něco už je moc. Je těžký dávat na takovouhle univerzální otázku nějakou radu. Nerad dávám rady. Navíc je to už přes čtvrt století, co nebydlím ve skalách a teď už nesmím lézt vůbec.

      Udělám ale trochu výjimku – ostatně diskuse na internetu je něco trochu jiného než práce s klientem – a zkusím teda popsat, jakou cestou bych šel já, kdybych mohl (a uměl) lézt a měl malýho kluka a ženu. O ženách se říká, že mají silnou intuici. To si spousta lidí vykládá tak, že chlapi jí nemají vůbec. No není to tak. I chlapi mají intuici. Vím to, protože jsem se jí učil posledních pár let poslouchat. Zkusil bych jít touhle cestou.

      Když budu cejtit, že něco vypadá už moc vo hubu, tak tam nepůjdu. Ne proto, že bych to nedal. Tys dal určitě už spoustu neuvěřitelnejch cest. Ale proto, že mám kluka, u kterýho bych celkem nerad, aby vyrůstal bez táty, a proto, že mám ženu, která se už teď často dost trápí, když lezu, a co teprve, jak by se trápila, kdyby zůstala sama na kluka. A navíc, jak si psal – nemusí to bejt o tom, že mi to ve 20 metrech podklouzne a já se zabiju. Může to bejt o tom, že mi kus pískovce zůstane v 5 metrech v ruce a já budu třeba mrzák, o kterýho se ta žena bude muset starat a kluk bude mít tátu, co už si s ním ani nezakope s míčem a o kterýho se bude muset mámě pomáhat starat.

      Liked by 1 person

  28. Kurva drát, super, udělám si výtah, coby koučovi se mi bude hodit, velmi úderný článek. Jako motorkář vidím jisté odlišnosti, a nechytám na choppera baby, jezdím, protože prostě chci. V kině bych si tam mezi chlapce klidně sedl😀
    Jsem rád, že tyto články vychází, tento mi opět potvrdil, že lidem při konzultacích neříkám žádné sračky.

    Ať se daří, Martine!🙂

    Like

    1. Hele, těch chlapů, co by na H-D lovili baby a vlastnili ho taky nějak moc neznám🙂 A s těma sračkama při konzultacích – hele, když děláš kouče, máš předpokládám nějakej výcvik a vzdělání, ne? Tak si to snad nepotřebuješ potvrzovat z článku na blogu😉

      Like

      1. To vlastně ani já ne! Add konzultace – šlo mi spíš o formu, ač i přesto znám spoustu kvalifikovaných lidí, kteří vlastně nejsou schopni fungovat ani po kdovijakém vzdělávání…

        Když je článek na blogu dobrý a když cos vystihuje, nemám problém si z něj něco půjčit, byť by ho psal chlap od lopaty.

        Servus
        O.J.

        Like

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s