Život začíná po… aneb jak žít tady a teď tady a teď

Život začíná po třicítce, čtyřicítce, padesátce, jakoby pořád jen někdy měl už konečně začít. Třeba až doděláte školu, až se vezmete, až se narodí dítě, až půjde do školy, až se rozvedete, prostě někdy jindy. Ne vážení, váš život už dávno začal. To už když jste se narodili. A nebude to dlouho trvat a zase skončí. To právě teď je na čase ho žít, ne včera, ne zítra, ale tady a teď. Jenže jak tedy žít tady a teď TADY a TEĎ? #yolo #happiness #livingthedream

Doba tekutá, kdy zlo se stává dobrem a dobro hloupostí

K tomuhle článku mě inspirovalo vlastní hledání toho, jak docílit v životě rovnováhy a později i harmonie mezi nově získaným spirituálním životem, zdravím i dalšími složkami života. Počátkem roku mi pak přišel jeden velice dlouhý a upřímný mail od jednoho čtenáře na téma řešení konfliktu mezi žitím tady a teď a mezi potřebou mít v životě nějaký plán, nějaký směr, nějaký smysl, jak říká logoterapie (tj. terapie smyslem). Tehdy jsem dotyčnému čtenáři slíbil, že tento článek napíšu. Tím finálním impulsem a důvodem, proč ho píšu tady (v relaxačním křesle při poslechu hudby) a teď (v neděli odpoledne, i když ho dopisuju až teď ve středu) však byla páteční přednáška profesorky Hogenové na téma „doba tekutá,“ jak pojmenovala současnou dobu, ve které žijeme tady a teď. A o některé pasáže z ní se s vámi prostě musím na úvod podělit!

LebkaZlo se jeví lidem velmi často dobré a dobro se jeví lidem jako hloupost. Pravda je něčím, co každý si může sám najít a má právo tuto pravdu prosazovat,“ uvedla profesorka Hogenová současnou dobu tekutou. „Tato doba přináší nejistotu. Tu člověk nerad slyší, a tak ji přebíjí velikou obstarávací potřebou. Pracuje tedy od rána do večera a vůbec mu nevadí, že přichází o to nejdůležitější – autentické pobývání tady na světě….

Jakoby té době chyběla opravdovost, autentičnost, bytostnost. Nahrazuje se něčím, co přináší móda v myšlení, oblékání, v tom, co se právě dělá o víkendech, atd….

Ze všeho je najednou jedna velká naplněná prázdnota a pak je nutné od ní utíkat. Utíkáte za dobrodružstvím, necestujete, protože chcete poznat život těch lidí z 2 000 km vzdálené destinace, cestujete proto, že chcete zvyšovat intenzitu prožitků….

Člověk pociťuje, že žije, když se jeho prožívání stupňuje a slast je ta potvora, která se musí stupňovat, aby se pak vůbec jako slast dala poznat,“ zaznělo v její přednášce.

Žití tady a teď versus plány

Ano, myšlenka na život „tady a teď“ může velice snadno svádět k hédonismu. Prostě si jen užívat a neřešit, co bude zítra. Žít, jako kdyby žádné zítra ani nebylo. Prostě YOLO (You Live Only Once) neboli žijete jen jednou, jak mladší generace tak ráda přidává jako hashtag k nejrůznějším řádně „přefiltrovaným“ emotivním fotkám a videím ze svých zážitků, které dávají na Instagram a Facebook. V tom jsem také nějakou dobu žil.

dscn1456_editedNěkolikadenní oslavy narozenin, které se průběžně „přelévaly“ z jednoho místa a státu do druhého, bujaré party, po kterých následovaly ještě bujařejší afterparty, kde se „prolévaly“ tuny alkoholu, aby přišly ještě intenzivnější afterafterparty. I to je doba „redbullová,“ jak bych to nazval já. A co teprve to cestování, o kterém také hovoří profesorka Hogenová. Ráno koupání za úsvitu v ledovém Baltském moři se sympatickou nahou Němkou, v poledne koncert švédské hudební školy na náměstí starobylého města pár set kilometrů dál, luxusní večeře za přítomnosti velmi krásných žen o dalších pár set kilometrů dál a v noci ten nejúžasnější rockový koncert na náměstí v Brémách. YOLO!

Ano, Hédoné dokáže být úžasná. Ne nadarmo jsou v řecké mytologii jejími rodiči Éros a Psyché. Jenže i když za její přítomnosti můžete pociťovat euforické až extatické stavy a za řádně přefiltrované útržky z ní sdílené na sociálních sítích můžete získat tuny dopaminu v podobě stovek a tisíců lajků, tak o tomhle to není. Hédoné je vlastně takový opak tady a teď, chybí jí opravdovost i bytostnost. A tak jsem se najednou přistihl, že jsem žil něco, co i mně začínalo připadat naprosto nereálné. Hédoné je způsob, jak efektivně aspoň na chvíli zapomenout na všude a všechno. Takové bytí v nebytí, které pro ty, kteří bytí pociťují jako silné břemeno, může být o to silnější a lákavější. Tak jak se vyprazdňuje smysl činností, tak se vyprazdňuje i smysl lidských životů,“ dodává k tomu prof. Hogenová.

Tady a teď jako cesta k sobě

Ne, o hédonistické bytí tady a teď skutečně nejde. Zejména ne buddhistům, kteří s onou filosofií „tady a teď“ přišli. A nejde o něj ve skutečnosti ani těm, kteří se životem v přítomnosti chtějí dopracovat ke štěstí, protože minulost mají plnou pocitů viny a budoucnost plnou strachů (často ze selhání).

psx_20161211_144309Ano, smyslem meditace, podobně jako Hédoné, je vypnout myšlenky, myšlenky na minulost i budoucnost, a dostat se do tady a teď – tedy k sobě a k „Bohu,“ který je ukryt v každém z nás. Zkrátka k tomu, co fenomenologie popisuje jako náš vlastní základ. Když vycházíme z vlastního základu, pak máme možnost a schopnost být v distanci úplně od všeho. To nám pak dává schopnost přežít všechny ty problémy,“ říká k tomu profesorka Hogenová. Jsou lidé, kteří vám v tom žití z vlastního základu mohou pomoci, o což se snažím i já, ale to základní si musíte udělat sami.

Tady a teď nemá být únik. Je to cesta k vám samotným, cesta k tomu, jak být sám sebou, k tomu, jak získat odvahu a sílu k provedení nutných a často už nezbytných změn. Je to cesta, jak si odpustit své viny a zvítězit nad svými strachy a kdo se nebojí, má obrovskou moc, protože není manipulovatelný,“ jak říká profesorka Hogenová.

TIP: Chcete pomoci žít ze své podstaty, zajděte si na můj seminář Jak být šťastnější.

Tady a teď není o životě na obláčku

Tady a teď není o tom, že budete meditovat 6 hodin denně, začnete nosit jen oranžové biobavlněné hadry a zbytek dne budete žít jen z Prány. Ne, ani život na retreatu (meditačním soustředění) není reálný. Ostatně proto se pro něj používá anglické slůvko Trenčianský hradretreat, které se dá přeložit i jako vzdálení se či stažení se anebo prostě útěk.

Ne, je to o tom, že ve světě, který je skutečně tady a teď, budete žít ze své podstaty, v souladu se sebou, že se nebudete bát jít svou cestou, že naleznete svůj pocit ikigai, pocit, že máte důvod, proč ráno vstát, jak říkají Japonci. O tom, že ráno budete chtít sami upřímně děkovat za to, že máte před sebou nový den a večer děkovat za to, jaký byl. Je to o tom, že ze své mysli se přesunete přes své srdce víc ke svému vědomí, ale nikoliv v tom psychologickém slova smyslu, ale v tom spirituálním, ke své duši. A řeknu vám, je velice silný zážitek sledovat, když k něčemu podobnému občas dojde u některých mých klientů.

Tak trochu jiná mindfulness

Moderní psychologie má pro to výraz mindfulness, vědomé prožívání. Schopnost žít a prožívat chuť jídla, sílu větru, vůni a krásu květin, vřelost obětí, krásu milování, kouzlo tance, ducha hudby, emoce ukryté v obrazu či fotografii. Zkrátka schopnost na chvíli se zastavit a vidět krásu kolem sebe, která samotné mysli zůstává skryta a samotné srdce ji pro silnější pocity také často nevidí. A to všechno i ve světě a okamžicích plných utrpení.

A nenechte se zmást, s vědomým prožíváním nemusí být ani zdaleka spojeny jen krásné prožitky, jak slibují nejrůznější propagační materiály na semináře mindfulness všude po světě. Často to může být přesně naopak a je to tak správně. Schopnost naplno prožívat negativní prožitky je extrémně důležitá, protože pro zkušenost svobody jsou důležité negativní zážitky,“ jak říká prof. Hogenová

Buchenwald editedA tak stejně jako si naplno vychutnáváte kubánskou salsu za horké letní noci na slovinské pláži s mladou Rakušankou, tak prožijete naplno i když se za ponurého dne a silného větru ocitnete úplně sami v místě bývalého koncentračního tábora Buchenwald, když v předvečer zničující bouře stanete na místě, kde v závěru druhé světové války padly tisíce vojáků v předem prohraném boji, anebo když poprvé v životě sami chystáte rodinnou štědrovečerní večeři, v jídelně onkochirurgie v Ústřední vojenské nemocnici.

Neznásilňujme svoji budoucnost

A právě posledním příkladem se dostávám k tomu, co profesorka Hogenová popisuje de facto jako cestu k bytí tady a teď, a to dokonce i tady, v České republice, a teď, v době, ve které žijeme. Pokud si chce člověk zachovat radost ze života, která je nejdůležitější podmínkou zdraví, musí si uvědomit, že ta budoucnost, která k němu přichází, je silnější než jeho vůle a že musí mít odvahu nechat ji přicházet tak, jak sama potřebuje,“ říká.

psx_20161211_143725Důležité je tedy umět přijímat to, co přichází, a adaptovat se na to. Doslova to přijmout, pokud bychom se měli vrátit zpátky k buddhismu. A meditace a mindfulness přesně v tomhle velice efektivně pomáhá. Soustředění na tady a teď pomáhá tlumit strach z toho, že budoucnost nemůžeme kontrolovat a zároveň tlumí z toho plynoucí katastrofální scénáře, které v nepříjemných situacích začínáme v duchu psát na základě minulých zkušeností a vlastních znalostí.

Zkrátka a dobře, buď si zkusíte naplno a co nejlépe užít rodinnou štědrovečerní večeři, byť na onkochirurgii, a to i se všemi silnými a ne vždy zrovna příjemnými pocity, které přicházejí tady a teď, anebo si můžete v mysli udělat výlet na hypotetický Štědrý večer 2017 s tím, že už se třeba všichni u stolu nesejdete, anebo na naprosto skvělý, geniální (a díky kognitivním zkreslením paměti dost nereálný) Štědrý večer 1985, kdy všechno bylo přeci „super“ a „mnohem lepší než teď“.

Vydat se budoucnosti ne „na“ ale „pro“ milost

Jde to však ještě dál. „Velké věci, které člověka opravdu dokáží obdarovat, to že každá maličkost, která se objeví kolem něj, je prozářena něčím dobrým, přicházejí vlastně ve zdánlivosti. Přicházejí jen tehdy, kdy nejsme předstanoveni jasným plánem, jediným správným způsobem,“ říká profesorka Hogenová. Radost tedy přichází tehdy, když nemáme přesný plán, jak to má probíhat. Pokud jste si někdy představovaly, jak bude vypadat sex s tím či oním člověkem, který vás přitahoval, a pak si v průběhu toho kýženého sexu jen porovnávali realitu s představou, asi víte, o čem paní profesorka mluví. Oč lepší je naplno prožít sex, který je spontánní, tajemný, překvapující a který skutečně probíhá tady a teď, ve vaší plné přítomnosti.

My tu budoucnost svou vůli znásilňujeme. Nahradili jsme otevřenost jistotou, nemáme odvahu otevřít se tomu, co přichází, a proto tu budoucnost plánujeme. Jednoduchá jednoduchost, ta je dnes to vůbec nejtěžší,“ dodává. A právě v jednoduchosti je krása, jak říkali už naši předkové.  Podle fenomenologie je to však dokonce jediný možný přístup. Musíme se naučit žít s rizikem, protože to riziko je spravedlivá daň za to, že můžeme žít své životy. Bez rizika to není možné. Jenže riziko je něco, k čemu má velmi mnoho lidí silnou averzi, zejména u nás. Český bankovní systém by o tom ostatně mohl vyprávět.

TIP: Chcete pomoci žít ze své podstaty, zajděte si na můj seminář Životní harmonie.

Nebojte se neznámého

I já jsem míval velmi silnou averzi k riziku a svou budoucnost, jak jinak, pečlivě plánoval. Vše krásné, přínosné, i magické, co mě v posledních letech potkalo, však přišlo právě tehdy, kdy jsem přijal ono riziko. Riziko, které vlastně nebylo nijak velké, ale vždy vyžadovalo vzdát se části kontroly. Třeba tak, jak to vyžaduje tanec, sex, spiritualita anebo láska.

dscn3128_editedTím však rozhodně nechci nabádat k tomu, abyste dělali riskantní „blbosti“ jako třeba, že byste vlezli na jednu z nejsilnějších čtyřkolek, v první minutě ji vzali do terénu a v druhé minutě se nechali po těžké nehodě odvážet do nemocnice, nebo abyste skočili s nemocným srdcem ze 4 km z letadla. Ne, tím bych si už znovu nechtěl projít ani náhodou a ani vám to neradím.

Chci tím říct, že s povolením kontroly přichází někdy i úleva, že s bytím tady a teď přichází nová plnost všech prožitků, že teprve, když uvolníte otěže, tak poznáte opravdovou sílu koně, který vás veze. Ano, tohle je to milionkrát omílané „vykročení z hranic komfortní zóny“. Jen o něm možná nemluvím stylem, že teď nutně musíte začít běhat a naplánovat si svůj první městský maraton, nebo si podrobně naplánovat, že tento rok odstraníte aspoň jeden svůj velký nedostatek. A dokonce o něm nemluvím ani stylem, že budete muset naplánovat a realizovat cestu kolem světa, anebo začít dělat vše proto, abyste co nejdříve mohli „podnikat z pláže.“

Ne, to je hloupost. Plánováním se k sobě nedostanete, to spíš naopak. Já jen říkám, že to, co možná hledáte, už máte dávno před sebou či ještě spíš v sobě, ať už je to „ukradená ženskost“, „potlačená mužnost“ anebo třeba „prachobyčejné“ štěstí…

Poděkování: Na závěr článku bych chtěl poděkovat profesorce Anně Hogenové za její inspirující a emotivní semináře a přednášky i snahu předat svou životní moudrost svým studentům skrze její milovanou filosofii.

PohledO autorovi

Martin Zikmund je průvodce lidí a firem klíčovými změnami, vede semináře a workshopy pro veřejnost i pro firmy zaměřené na témata osobního rozvoje, zvládání stresu, životní harmonie, sebevědomí a hlavně sebe-vědomí. Je autorem všech textů a většiny fotografií na tomto blogu. Více se o něm dozvíte na Nekouč.cz.

5 comments

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s