Zapomenutá síla rituálů aneb jak žít ve světě, kde jste v pořádku

Žijeme ve světě, kde známe mnohem víc nitra ostatních než nitra vlastní. A je jedno, jestli jde o postavy z Ordinace v růžové zahradě, o celebrity, nebo lidi z Instagramu a Facebooku. Žijeme ve světě, kde se jediným rituálem stává pivo či víno po večeři, nebo joint s kamarády – tak nějak „na uvolnění.“ Pokud se vám v takovém světě žije dobře, buďte rádi, netřeba číst dál. A pokud ne?

Zaměřeni navenek

Velká část lidí směřuje veškerou svou pozornost ven, a nikoliv do svého nitra. Mají vnější cíle – auto, byt, dovolená „v Jugoslávii“, vydělat 100 milionů, získat v práci bonusy, vyhrát zlatou medaili, atd. Stejně tak mívají vnější centrum hodnocení – o tom, jestli jsem dobrý, nebo ne rozhoduje to, jak mě vnímají ostatní – základ toho, proč lidé pak mají problémy se sebevědomím. No a pak tu je ono zaměření navenek – co dělají a jací jsou ostatní, kolegové, kamarádi, přítelkyně, děti? Být zaměřený navenek je v dnešní době totiž neuvěřitelně snadné, běžné a pohodlné. Proč? Odvádí to pozornost od toho, co se děje s námi. Ostatně najít řešení cizích problémů je tak snadné – stačí se naučit kopat do míče, pořádně bruslit, udělat to či ono a hned bude po problému. Ale najít řešení problémů vlastních? Tak to už tak snadné není. Zejména, když člověk musí žít mezi takovými lidmi!

DSCN1701_editedDnes si stačí otevřít Facebook, Instagram, noviny, pustit si televizi a rázem máme spoustu věcí a lidí, kterými se můžeme zabývat – celebrity, seriálové postavy, sportovci, politici, uprchlíci, neonacisté, atd. Vnější svět nás pohltí jako malinu, protože jsme v něm doslova jen kapkou v moři. Můžeme od rána do večera řešit všechny ostatní jen ne sebe, dlouhé hodiny, dny, týdny, měsíce, ba roky. Ba dokonce si k tomu můžeme najít i oficiální punc „správnosti“ – „správného“ partnera, který podporuje partnerku, „správné“ matky, která se neustále zabývá jen dětmi, „správného“ manažera, kterému jde přeci hlavně o jeho lidi, „správné“ kamarádky, která tak moc pomáhá svým nejbližším, „správného“ sportovce, kterému jde jen o jeho výkon, atd. Jenže pak nám začíná tak trochu mizet naše JÁ… Kolikrát jsem jen slyšel větu: „Já vlastně nevím, kdo já jsem,“ někdy i od lidí, kterým bylo přes šedesát. Věk v tomhle nehraje roli. Důležité je jen množství času, který jsme si (ne)věnovali.

„I když se vám podaří vyhrát krysí závod, stále budete jen krysou.“
William Sloane Coffin

Nebuďme krysy

Lidé, kteří za mnou chodí, často pronášejí větu: „Už takhle nemůžu dál,“ jako kdyby běželi maraton, který se protáhl tak nějak na neurčito. Přitom ruku na srdce, já bych třeba nedal ani těch 42 kilometrů, natož utíkat takhle před něčím nebo za něčím stovky, tisíce a desetitisíce kilometrů, často i doslova. Málokdo přitom ví, proč tenhle „krysí závod,“ běží. Tenhle termín používají Američané pro vyčerpávající neustále se opakující životní styl bez času na relaxaci a zábavu, který je obvykle motivován honbou za úspěchem, ať už to pro daného člověka znamená cokoliv. Jenže každý kdo dlouho běží se prostě jednoho dne z neustálého běhu unaví.

Když jsem teď pátral, odkud termín krysí závod vlastně pochází, což se přiznávám, že jsem nezjistil, tak jsem narazil na jeden velmi chytlavý citát z 50. let minulého století. Jeho autorem je William Sloane Coffin, kaplan Williams College na Yale: „I když se vám podaří vyhrát krysí závod, stále budete jen krysou.“ Není jistě náhodou, že něco takového říká kněz. Pokud nám totiž něco pomáhá na chvíli se zastavit, a třeba si i uvědomit, že jsme se náhle ocitli v roli morčete běžícího v kolečku stojícím na místě, pak jsou to právě náboženské rituály – třeba jako eucharistie (přijímání) během mše svaté.

shadow2Změna přijde, když se zastavíš, říká jeden ze základních postulátů Gestalt terapie. Současný dalajláma k tomu navíc dodává před pár lety řekl, že: „Pravá změna musí vzejít z nitra člověka. Jedině pak se může člověk pokusit o výrazný přínos pro lidstvo.“ Na zastavení se mají v Tibetu meditaci. Ta tibetská využívá hodně prvku imaginace, představ rodících se v nitru naší mysli v mírně změněném stavu vědomí, kterého hojně využívá i ona Gestalt terapie, stejně jako Daseinsanalýza, stejně jako Jungovská psychoterapie, stejně jako prastaré šamanské techniky. Všechny tyto techniky přitom mají jedno společné – vedou nás do našeho nitra, otevírají nám náš vnitřní svět – nevědomí, pravou mozkovou hemisféru, spiritualitu, cestu k osvícení. Nazvat si to můžete jakkoliv, důležité je, že v tomto nekonečně rozlehlém vnitřním světě jsme „v pořádku“. Jsme přesně takoví, jací „máme“, a hlavně chceme být. Tato cesta dovnitř je navíc klíčová pro rozvoj našeho sebevědomí, jak jsem ostatně psal ve svém předchozím článku.

Rozvoj spirituality a provádění rituálů nám pomáhá dostat se do svého nitra.

Cesta do nitra duše skrze rituály

Carl Ransom Rogers, pán, jehož terapeutické metodě důvěřuji natolik, že jsem se rozhodl věnovat ji 660 hodin svého života, tvrdil, že uvnitř nás se skrývá obrovská síla překonávat nejrůznější překážky a neustále se zdokonalovat. Nazval ji sebeaktualizačním mechanismem. V tuto sílu věřil i Perls, zakladatel Gestaltu. Jak ale nechat promlouvat něco uvnitř nás, když už si nenasloucháme? Při pročítání Facebooku a sledování televize to bohužel nepůjde.

Překvapivě efektivním nástrojem, jak to udělat, je rozvoj spirituality a provádění rituálů. Právě rituály s rozvojem vlastní spirituality velmi efektivně pomáhají, avšak jsou to rituály, které z našich životů v posledním století ve velkém vymizely. Rituály používají všechna náboženství od afrických kmenů, přes křesťany, buddhisty, hinduisty, až třeba po původní kmeny, které obývaly naši zem a kde rituály vedli vždy šamani. Rituály mohou být jak skupinové, tak za účasti nějakého průvodce (šamana, kněze, sittera) až po rituály čistě individuální, které provádíme sami.

PSX_20180430_235251Je přitom zajímavé, že některé rituály v Česku přežili dodnes. Jen se z nich vytratila ona spiritualita. Třeba dnes večer proběhne keltský rituální obřad Beltain, který všichni známe v jeho Slovany rozšířené verzi (o upalování Moreny) pod názvem Čarodějnice. Právě Beltain hezky ukazuje možnou sílu rituálu a jeho vliv na život lidí. Beltain měl vlastně za úkol dát lidem víru – další věc ležící hluboko uvnitř našeho nitra – ­že všechno dobře dopadne. Na kopcích se zapalovaly ochranné ohně, okolo kterých se vodil dobytek, aby byl ochráněn. Světlo a popel z těchto ohňů se pak pro ochranu roznášelo do domovů. Víra, nebo pro věřící vlastně jistota, že všechno dobře dopadne pak měla výrazný dopad na to, jak se lidem žilo a hlavně, jakým způsobem jednali. Když víte, že vše je v pořádku, na správné cestě a pod ochrannou, nemusíte se totiž nikam hnát. Pocit bezpečí vám dává možnost i zastavit a odpočinout si. Zároveň za toto bezpečí často projevujete vděčnost, což je mimochodem emoce prokazatelně podporující štěstí, např. formou modlitby.

Navíc, jak prokázal americký sociolog William Isaac Thomas: „Pokud je nějaká situace definovaná lidmi jako reálná, stává se reálnou ve svých důsledcích.“ Jinými slovy, když jste přesvědčeni, že se určitě něco „posere,“ budete jednat pod vlivem tohoto přesvědčení a při náznaku sebemenší komplikace budete věřit, že právě to je „to ono“ – „A je to tady! Já to věděl“ – kvůli čemu to nakonec nevyjde. Když budete Kelt s popelem z Beltainu v kapse, budete na stejný podnět reagovat tak, že o nic nejde, protože vy víte, že to stejně všechno dobře dopadne, protože jste pod ochranou „magického“ popela. K řešení daného problému tak budete s nejvyšší pravděpodobností přistupovat v klidu, aktivněji, kreativněji a sebejistěji. To vše jen na základě toho, že celou dobu budete věřit, že vše dobře dopadne, protože nad vámi „něco zázračného“ drží ochrannou ruku.

Rituály jsou tu s námi po staletí, používají se i v medicíně a psychoterapii.

Rituály najdete v medicíně, psychoterapii i náboženství

Nevěříte? Placebo efekt je vlastně to stejné. Jen daný rituál provádí lékař a místo popela z ohně máte „zázračnou“ tabletu hroznového cukru. Lékař alias novodobý šaman vše ještě podpoří z pozice odborníka tím, že vám vysvětlí, jak moc vám ta tableta pomůže. No a vy věříte, že vám bude lépe. Co se nestane, ve třech případech z deseti vám ta tableta bez zjevné biochemické příčiny skutečně pomůže. Ve skutečnosti vám ale samozřejmě nepomůže kostka cukru, ale vaše nitro, váš osobní unikátní nevyčerpatelný zdroj léčivé síly. Nitro, kterému se dnes tak neuvěřitelně a systematicky vyhýbáme.

PSX_20170728_195832Skupina sociálních pracovníků a psychoterapeutů z Mental Research Institute v Palo Alto dokonce využila podobného mechanismu pro léčení duše. Světu před nějakými 10 lety představila svoji Solution-focused brief therapy, terapeutickou metodu postavenou částečně i na víře v „zázrak“, ke kterému dojde, když budete spát. Zajímavé přitom je, že tato metoda vychází z rozsáhlé analýzy skutečných terapeutických sezení s klienty, a nikoliv z nějaké hypotézy či teorie jako většina ostatních metod, včetně psychoanalýzy.

Navíc každý rituál, včetně podání placeba, se překvapivě řídí tím, čemu v Gestaltu říkají kontaktní cyklus, základní mechanismus pro dosažení změny. Vše začíná novými vjemy, uvědoměním si toho, co je potřeba změnit a prověřením prostředí a vlastních možností. Pak přichází mobilizace energie, kterou při rituálu obvykle podporuje šaman, kněz, lékař, sitter či terapeut, samotnou akcí, kontaktem, integrací prožitku a uspokojením z proběhlé integrace a stažením se z pozornosti dotyčného. Z pohledu „moderní“ psychoterapie tak není divu, že rituály mají svůj terapeutický efekt.

Ostatně moderní psychiatrie teď, např. v Národním ústavu duševního zdraví, znovu zkoumá možnosti využívat psychedelika – aktuálně zejména psilocybin a MDMA – pro léčbu vážných psychiatrických diagnóz, u kterých běžná farmakologická a terapeutická léčba nepomáhá. Psychedelika ve správném dávkování a za správně lékařem nastaveného setu a settingu přitom neudělají nic jiného, než že zaplaví vaši pozornost obsahy z nitra a od vnějšku vás na chvíli odříznou. Lékař, případně psychoterapeut, pak po skončení prožitku pomáhá pacientovi s fází integrace celého spirituálního zážitku.

A všimněte si – úplně každý rituál začíná tím, že se zastavíme. Židé doslova a na celý den v sobotu, křesťané obvykle aspoň na část dne v neděli, muslimové v pátek dopoledne. A my? Možná 30. dubna večer, když se rozhodneme vyrazit někam na Čarodějnice. Všimněte si, že rituály se také obvykle neodehrávají doma a často probíhají ve skupině. Kolektiv má totiž svoji sílu. Sílu, ze které můžete čerpat. Ostatně i skupinová psychoterapie je výrazně odlišná od té individuální.

Nebojte si vytvořit vlastní rituály a objevit vlastní spiritualitu.

Kde se berou rituály

Většina z nás, kromě těch pár set tisíc lidí, co v ČR pravidelně chodí do kostela, synagogy či mešity, přišla o veškeré pravidelné rituály se spirituálním obsahem. Mnozí lidé proto dnes místo do kostela chodí za „čarodějkami“, „šamankami“, kartářkami apod. Často si tam jdou vlastně pro „zázrak“ – placebo, pro Solution-focused brief therapy, nebo pro ostře vymezenou změnu, kterou si tolik přejí a nedaří se jim ji bez „magie“ dosáhnout. Kde se ale berou takové rituály? Všechna tři abrahamovská náboženství je mají sepsána v Tóře. Také buddhisté a hinduisté je hledají ve starých knihách. Terapeuti v Palo Alto si jej vymysleli, a přesto funguje, a svůj rituál si můžete stejně tak vymyslet i vy.

dscn3128_editedSpiritualita, i ta institucionalizovaná ve formě náboženské víry, je totiž hluboce individuální. Můj kamarád vojenský kaplan se kdysi několika dospělých a dětí ve své farnosti ptal, jak si vlastně představují Boha. I přesto, že všichni četli stejnou knížku o Bohu (Bibli), všichni chodili do stejného kostela ke stejnému knězi, každý ho popisoval naprosto jinak. Ba dokonce existují mezi kněžími i radikální rozdíly ve vnímání toho, co je vlastně v Bibli napsáno, o čemž je vlastně celá Biblistika. Ne, neexistuje něco jako unifikovaná spiritualita, ani v církvi ne, a to ani v jedné konkrétní.

Nejdál to s individualizací rituálů, obvykle ve formě imaginace, vlastně dotáhla psychoterapie. Osobně znám terapeuty, kteří dokáží kombinovat např. Rogersovskou psychoterapii s keltským šamanismem jako třeba Pavla Štěpničková, nebo Daseinsanalytickou psychoterapii s křesťanskou a buddhistickou mystikou jako třeba Jakub Zlámaný. Každý „rituál“ je nastaven pro konkrétního člověka, konkrétní situaci, konkrétní potřebu.

Objevte vlastní spiritualitu a vytvořte si své rituály

Osobně jsem hluboce přesvědčen o tom, že najít svou vlastní spiritualitu je mnohem podstatnější a přínosnější než si načíst desítky knih a tisíce článků i než absolvovat různé náboženské rituály pocházející ze spirituálních základů, co vám vůbec nic neříkají. Však k čemu vám je křížek, mala nebo třeba krystal od nějaké „čarodějky“. Vybavil se mi teď příklad jedné klientky, která absolvovala očistný rituál v chrámu na Bali. Ale protože neslyšela vysvětlení toho, oč jde, smysl mu dala vlastně ona sama, ze svého nitra. Světě div se, rituál byl pro ni skutečně očistný, a to i přesto, že chrám byl plný lidí, kteří si tam dělali selfíčka z každé části rituálu.

PSX_20171213_205017Vkládání osobního smyslu do třeba i vlastního vymyšleného rituálů považuji za mnohem podstatnější než se hned dát na nějakou masovou víru ve formě náboženství. Už jen proto, že v náboženství se snáze může stát, že svou pozornost namísto do svého nitra zaměříte opět někam navenek – přesné provádění rituálů, které přejímáte, přesné opakování vět, které vám do úst vložil někdo jiný, přesné prožívání toho, o čem mluvili ostatní před vámi, atd. Přitom i tyto rituály kdysi někdo nějak vymyslel, bez návodu, čistě z vlastní intuice a přesvědčení (nebo mu je „nadiktoval Bůh“, chcete-li).

Rituály můžete využít k novým začátkům i odpuštěním.

K čemu se využívají rituály

V životě jsem měl možnost projít si dvěma náboženskými rituály. Jeden vedl můj mistr Kryia Yogy. Jednalo se o unifikovaný „utajovaný“ buddhistický iniciační rituál, tedy rituál přechodový, který probíhal ve skupině s dalšími učedníky. Mistr přišel ke každému z nás, pomazal nám čela a pronesl jakousi formuli v sánskrtu. Podobným přechodovým skupinovým rituálem je i křest u křesťanů, či rituály dospělosti u řady afrických a indiánských kmenů.

Přechodové rituály slouží k vaší proměně, k jasnému ostrému a finálnímu uzavření nějaké etapy a odstartování etapy nové, obvykle té, u které doufáme, že bude lepší. Je to taková tlustá čára za minulostí, kterou si dnes tolik lidí tak moc přeje udělat. Přechodový rituál je jednou z cest, jak ji učinit. Přitom máte miliony různých způsobů, jak si takový rituál vymyslet sami. Já jsem třeba jednou sám pro sebe použil navrácení se na místo, které jsem měl spojné s velkou bolestí a zahození kamene do údolí. Silný vítr, průtrž mračen a hustá mlha stoupající z údolí ten rituál jen umocnily. Ano, u rituálů, které neprobíhají jen v imaginaci, ale v reálném světě, jsou občas potřeba „rekvizity“. Třeba oheň na kopci.

Po jednom workshopu o Ukradené ženskosti jsem podobný přechodový rituál, tentokrát formou imaginace, vytvořil pro pár žen, které chtěly udělat tlustou čáru za nevydařenými vztahy. Byl to jeden z mých nejsilnějších zážitků. Během desetiminutové imaginace tekly jednotlivým ženám potoky slz, přičemž na jejich tvářích se paradoxně objevoval úsměv. Po skončení rituálu na nich bylo patrné velké uvolnění. Smysl tomu rituálu stejně jako část obsahu imaginace si ale ženy tvořily samy. No a ze skladby, která náhodou hrála na pozadí, se stala má oblíbená.

PSX_20180501_000219Druhý náboženský rituál, kterým jsem si osobně prošel, byl čistě individuální, unikátně vytvořený na danou situaci. Tentokrát probíhal na pozadí křesťanského náboženství a prováděl ho katolický kněz v jednom klášteře, kde jsme byli sami dva. Pro mě osobně byl mnohem silnější než ten buddhistický skupinový, měl pro mě větší individuální smysl. Jednalo se rituál, který bych zařadil do kategorie rituálů správné cesty. Za zmínku stojí přitom fakt, že jsem nikdy nebyl, nejsem a nebudu křesťanem, stejně jako buddhistou. Příslušnost k nějakému náboženství totiž ve vnímání rituálu totiž zas takovou roli nehraje, stejně jako ji nehrála u té klientky na Bali. Důležité je, jak daný rituál promlouvá k vašemu nitru, jaký má pro nás osobně smysl.

Tyto rituály správné cesty obecně slouží k tomu, aby vám pomohly s „životní navigací“. Sejít případně z cest „ďáblových“ na najít cesty „Boží“, abych tak použil křesťanskou rétoriku. Přitom vědět, že kráčíte tou správnou cestou, je k nezaplacení. Tím spíš, pokud jdete cestou vlastní. Dává vám to vnitřní jistotu a sílu. Když potřebujete něco překonat a jste unavení, můžete zkusit buď hledat dočasnou sílu v energy drincích či drogách, a ničit si tím zdraví, nebo najít trvalou sílu uvnitř. Naučit se bojovat. Nic jiného než jistota, tedy víra, že jdete po správné cestě vám ji nedá. Jeden takový „rituál“ jsem použil s jedním svým klientem. Opět šlo jen o imaginaci, tentokrát v pohybu, která však pro něj byla velice živá a přinesla pro něj velký posun na jeho cestě.

Velmi silnou a tradiční kategorii tvoří také bojové rituály. Ostatně i vojáci speciálních jednotek si dnes běžně pomazávají před bojovou akcí obličeje „válečnými barvami“, ragbisté tančí své bojové tance apod., což o živosti, síle a významu těchto rituálů mnohé vypovídá. Osobně jsem tento rituál sám pro sebe používal nejčastěji, formou imaginace v kombinaci s hudbou. V dobách pro mě nejtěžších jsem tak čerpal sílu i tehdy, kdy už to vypadalo, že žádná není. Výsledky jsou pro mě dodnes doslova neuvěřitelné. Stejnou techniku jsem použil i u klientky, která bojovala s velmi zákeřnou nemocí a když přišla, tak zrovna moc nevyhrávala, pokud bych to měl říct eufemisticky. Když ve své imaginaci dala rozkvést novému životu, stalo se tak doslova i v jejím těle, které zvládlo intervenci lékařů naprosto bez komplikací a lépe a rychleji, než je „obvyklé“.

IMG_20170919_204925_326Poslední velkou skupinou, kterou bychom mohli zmínit, jsou rituály odpuštění a smíření. Ty provádějí katolíci v kostele každou neděli při mši svaté ve formě úkonu kajícnosti. Buddhisté a západní psychoterapie na ně zase jdou formou imaginativní meditace metta respektive loving-kindness meditation. Profesor Robert Enright z University of Wisconsin-Madison, který se dlouhodobě věnuje výzkumu odpuštění, zase vyvinul metodu „rituálního“ odpuštění a smíření ve formě psaného cvičení, kdy si sepíšete ty, kteří vám ublížili a řadu s tím věcí spojených na papír a pak s tím postupně pracujete až k celkovému odpuštění. To jsem osobně zakončil spálením toho papíru.

Podobných rituálů si přitom můžete vymyslet a vytvořit, kolik chcete. Klíčové je jen to, aby každý rituál byl veden jasným záměrem a abyste věřili v jeho „zázračnou“ moc. Bez víry není vnitřní síly, bez zkoumání nitra není víra. Někteří lidé si sice myslí, že si ji mohou koupit za peníze u „čarodějky“, kartářky, numeroložky, astrologa, nebo v televizním pořadu, kam voláte za 99 Kč/min., ale jak říká Pavla Štěpničková, o které jsem hovořil výše, změna přichází zevnitř, nikoliv tedy zvenčí.

Cesta k vaší spiritualitě, jistotě i sebevědomí začíná ve vašem nitru.

Změna ve vašem životě musí přijít zevnitř

A tím se dostáváme k samotnému závěru. Odpověděli jste na otázku v úvodu NE? Pak zkuste na chvíli zapomenout na všechny ty motivační knížky, placené „kouzelníky“, transformační pobyty, cesty pravých a levých mužů, i církve a náboženství a věnujte se svému nitru. Třeba při tiché večerní procházce lesem o samotě, nebo při rozjímání někde v kostele, nebo třeba ve formě meditace.

DSCN2954_editedVaše nitro totiž ukrývá potřebné odpovědi na vaše otázky i vaše jedinečné odpovědi na vaši vlastní spiritualitu. A ano, je možné, že v těch odpovědích najdete přesně takovou spiritualitu, která bude sedět ke křesťanství, islámu, judaismu, buddhismu, hinduismu, satanismu, astrologii, nebo třeba tomu, co říká nějaká „šamanky“ z horní dolní, a pak pro vás tato spiritualita bude perfektně fungovat, stane se pro vás spiritualitou sdílenou a přinese vám třeba totéž, co pálení „Čarodějnic“ Keltům před tisíci let.

Je ale docela dobře možné, že najdete spiritualitu vlastní. Pokud se tak stane, pečujte o ni, rozvíjejte ji a zkuste ji i sdílet s tím, kdo je vám nejbližší, pokud oba dva budete chtít. Nevnucujte ji ale nikomu a nesnažte se prostřednictvím vnucené spirituality ani s nikým manipulovat tak, jak to po tisíce let dělali a dělají mnozí. Ostatně tím, že se náboženství a spiritualita často stávalo a stává předmětem manipulací, k němu dnes má řada lidí odpor.

A pamatujte, stejně jako u jakékoliv jiné víry, spiritualita, kterou nepěstujeme, nerozvíjíme a neprojevujeme např. ve formě rituálů (třeba jen ve formě krátké modlitby nebo meditace) zase zapadá do hloubky našeho nitra a zapomnění. A ještě snad poslední věc. Někomu se může stát, že se jeho vnitřní přísně individuální svět s tím vnějším společným světem začnou překrývat. Tady bych si dovolil citovat známou českou psychoanalytičku a psychiatričku MUDr. Danu Holubovou: „Šamani říkají, že psychotik je člověk, co nahlíží do obou světů a plete si je. Šaman je člověk, který umí svobodně přecházet mezi oběma světy a ví který je který.“ Přeji vám tedy v této vaší unikátní cestě za vlastním nitrem a spiritualitou hodně štěstí i to, abyste vždy věděli, který svět je který!

PohledO autorovi

Martin Zikmund je průvodce lidí a firem klíčovými změnami, vede semináře a workshopy pro veřejnost i pro firmy zaměřené na témata osobního rozvoje, zvládání stresu, životní harmonie, sebevědomí a hlavně sebe-vědomí. Je autorem všech textů a většiny fotografií na tomto blogu. Více se o něm dozvíte na Nekouč.cz.

 

6 thoughts on “Zapomenutá síla rituálů aneb jak žít ve světě, kde jste v pořádku

  1. Martine, děkuji Vám za krásný článek. K šamanismu jsem trochu “přičichla” a mohu potvrdit, co píšete. Zvuk bubnu Vás naladí a Vaši průvodci a dolní a horní svět dají odpovědi, když správně nastavíte svůj záměr, s nímž do těchto světů přicházíte. Sama šamanské cesty ale nepraktikuji. A ta píseň, která vám hrála při rituálu žen – to je tedy síla… Děkuji ještě jednou. Lenka

    Liked by 1 osoba

    1. Buben je určitě mocný, ale podle mě se hodí fakt spíš někam v noci do přírody k ohni. Proto používám (hlavně pro sebe) raději řízenou imaginaci s nějakou tematickou hudbou na pozadí, do které ta imaginace sedne. Dělá se to tak občas i v taneční a pohybové terapii.

      Nicméně, tehdy na ten „rituál smíření“ to byla náhoda, že zrovna v tom místě hráli tuhle skladbu. Vlastně to bylo poprvé, co jsem použil přizpůsobení řízené imaginace hudbě a mělo to obrovskou sílu. Aby ne, když to bylo v klubu, co se jmenuje Hlubina 🙂 To od té doby to tak používám pro sebe.

      Liked by 1 osoba

  2. Martine, děkuji za super článek. Koukám, jak sám rosteš a jak se sám otevíráš svému vlastnímu nitru a to je pro mě osobně ještě mnohem větší inspirací, než článek samotný. Nicméně síla rituálů je opravdu mocná – děkuji za připomenutí. Už vím, co budu dnes dělat :).

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s