(Ne)přítel jménem alkohol. Jste s ním opravdu svobodní?

Možná pijete alkohol. Třeba jen pivo, víno, občas nějaký dobrý rum nebo whisky. Prostě vám chutná. Mně ostatně víno a rumy taky. Možná se ale občas necítíte nejlépe. Míváte třeba deprese, pochybnosti o sobě, nízké sebevědomí. S alkoholem je to pak lepší. Však ta úleva, když si dáte večer dobře vychlazenou dvanáctku, nebo sklenku vína! A jak dobře se potom spí! Jak je to ale doopravdy, je alkohol váš (ne)přítel? A jak poznat, jestli vám už náhodou neškodí? Jestli třeba vy nebo vaši blízcí nejsou na něm už závislí? A co s tím dělat?

V Česku máme s alkoholem problém, velký problém jménem F10

Česká republika se podle Světové zdravotnické organizace (WHO) trvale pohybuje na čelních příčkách ve spotřebě alkoholu na hlavu, loni jsme byli pátí na světě, spolu s Rumunskem. Pijeme téměř 2× víc než Italové, 2,5× víc než Kubánci. A to se do statistik nezapočítají mladí pijani pod 15 let věku. Díky tomu nám v Česku mnohem snáz uteče to, co by třeba v Itálii vnímali už za velmi vážný problém s alkoholem, jako nemoc F10. F10 není jen klávesa na klávesnici vašeho počítače. Písmenem F se v mezinárodním systému diagnóz WHO označují psychiatrická onemocnění. Kategorie nemocí F10 je vyhrazená těm vztaženým k alkoholu. Nejde přitom jen o nejrůznější s alkoholem spojené závislosti (F10.2x), ale také různá vážná psychická onemocnění vyvolaná alkoholem, třeba psychotické epizody (F10.5). Proč ale pijeme? Co nám to přináší? A jsme v tom opravdu svobodní?

Přítel jménem Pepa

Řeknu vám teď jeden imaginární příběh, o kamarádovi Pepovi. Příběh, který se bytostně týká zhruba půl milionu Čechů:

Bylo mi 18, když jsem poprvé Pepu potkal. Byl jiný než všichni ostatní kamarádi. Nijak mě nesoudil, bylo mi s ním skvěle, cítil jsem se svobodnější. Pepu si zamilovala celá naše parta. Tolik legrace jako s Pepou jsme do té doby nezažili. Na vodě, při grilovačce, v hospodě a vlastně někdy i při obyčejné cestě autem nám s Pepou bylo neuvěřitelně fajn. I když život stál za hovno, s Pepou jakoby člověk zapomněl na všechna trápení. Nevím, jak to dělal, ale dokázal mi dodat sebevědomí, sebejistotu, zahodit všechny ty výčitky a viny a všechny ty problémy kolem. S Pepou jsem byl konečně svobodný, nebál jsem se oslovit pěknou holku a vtipy jsem sypal z rukávu jeden za druhým! A věřím, že zbytek party to měl zrovna tak.

PSX_20171211_143754Prvních pár let s Pepou byla neuvěřitelná jízda. Prostě jedna velká party. Pak se Pepa ale asi změnil. Nebyla to změna přes noc, ale taková nepozorovaná, o to však byla radikálnější. Kámošovi sebral holku, mě dokonce celou rodinu, i děti. A Franta? Ten si šel za jednu noční vyjížďku s Pepou na půl roku sednout do basy. Nevěděl jsem vůbec, co se děje a snažil jsem se pak Pepovi vyhýbat. Svých problémů jsem měl dost. Jenže, jak došlo na rozvodový soud, byl jsem najednou sám. A Pepa? Ten tam byl zase pro mě. A bylo to s ním snad lepší než zamlada. Zas všechny problémy jak mávnutím proutku zmizely. Jenže pak mi jednu noc vrazil nůž hluboko do hlavy. Z ničeho nic. Tak jsem teď na vozíčku. Dokonce i mluvit jsem se musel učit znova. Vůbec jsem nechápal, co se stalo. Slýchal jsem, že Pepa není až takový kamarád, že není až tak v pohodě, ale tehdy jsem tomu nevěřil. Jakoby měl nějaké zvláštní kouzlo, díky kterému jsem si s ním připadal svobodný, ale ve skutečnosti teď vidím, že jsem byl jen jeho otrokem. Však kolikrát v životě jsem skákal přesně tak, jak Pepa říkal. Kolikrát jsem kvůli Pepovi nemohl jít s klukama na fotbal, neviděl jsem děti na besídce a dvakrát jsem kvůli němu i zmlátil manželku, kterou jsem miloval. Za poslední roky to bylo skoro pořád. Teď, když poprvé naplno vidím, co všechno jsem vlastně díky Pepovi prováděl, co všechno podle něj bylo „v pohodě“, je mi z toho na nic! Přál bych si vrátit čas, ale to nejde. A Franta? Jakmile ho pustili, dal to s Pepou zase dohromady. Loni ale umřel na infarkt.

Za Pepu si dosaďte alkohol… Za nůž v hlavě ischemickou cévní mozkovou příhodu, mrtvici, poměrně častý problém lidí s tzv. škodlivým pitím (viz níže), které se v Česku týká 540 000 obyvatel. A na řádcích níže vám vysvětlím, proč to s alkoholem přesně takhle funguje, proč vlastně umí být ten nejskvělejší kamarád, který vám jednoho dne také třeba odvede rodinu, nebo vás rovnou zabije.

Proč je nám s alkoholem tak dobře?

Vezměme to postupně. Alkoholické nápoje obsahují obvykle hromadu jednoduchých cukrů, a to samozřejmě včetně piva. To ovšem navíc opravdu obsahuje i nějaké vitamíny a zdraví prospěšné látky podporující např. trávení. Cukry má náš mozek moc rád, protože je potřebuje pro svou funkci. Proto, když se potřebujeme hodně soustředit a pracovat hlavou, míváme chuť na sladké. Alkohol je v tomto ohledu vlastně taková „tekutá čokoláda“. Někdo si dá tabulku čokolády, někdo panáka.

To všechno by platilo, pokud by daný nápoj neobsahoval také etanol („alkohol“) – velmi silný a nebezpečný karcinogen. Podle Centra preventivní medicíny při Ústavu preventivního lékařství Lékařské fakulty Masarykovy univerzity stojí alkohol za každým dvacátým zemřelým na rakovinu. V Česku se tedy bavíme o tom, že alkohol ročně zabije 1 343 Čechů prostřednictvím zhoubného nádoru, který způsobí a který se nepodaří už vyléčit. To je přibližně dvakrát více, než počet lidí, kteří u nás každoročně zemřou při dopravní nehodě. Ale upřímně, mnohem víc lidí zabije etanol na úplně jiné diagnózy než na rakovinu, takže pojďme dál…

Řada lidí dnes říká, že pije alkohol proto, že se po něm cítí lépe a uvolněnější, že jsou zábavnější, vlastně dost možná i trochu svobodnější. Zkrátka cítí se s ním jako náš muž s Pepou z příběhu v úvodu tohoto článku. To všechno je poměrně běžné a vcelku dobře popsané. Alkohol totiž tlumí naše úzkosti, včetně těch sociálních. Právě proto je tak nebezpečný. A kdykoliv nám není v životě dobře, alkohol tu čeká s otevřenou náručí. Však je v hospodě levnější než voda, tak co.

Navíc, kdo by odolal instantnímu „léku“ na všechny úzkosti? Protože, kdo nemá úzkosti, ať zvedne ruku, a kdo není rád, když se jich může aspoň na chvíli zbavit, ať jí zase dá dolů. Zatímco do první skupiny patříme všichni, jen někdo si svou úzkost možná ještě neuvědomil, v té druhé už zas tak moc lidí nenajdeme. A na nás všechny tu s otevřenou náručí čeká alkohol, v Česku často to vůbec nejlevnější pití v hospodách a restauracích. Ano, „kupodivu“ i pivo obsahuje alkohol, a ne zrovna málo – Plzeň třeba 4,4 %, tedy 22 gramů čistého etanolu.

Já se ale po alkoholu fakt cítím líp! No ano, další věc, co kromě tlumení dělá, je vybuzení dopaminu. Dopamin je jeden z tzv. hormonů štěstí a dělá nám velmi dobře! No, bohužel dopamin je také zodpovědný za všechny závislosti, koneckonců i u té čokolády, sociálních sítí (tam ho dostáváte za lajky) anebo třeba u počítačových her (kde je k dispozici za achievementy). Oproti hrám nebo sociálním sítím, alkohol vám dává dopamin „zdarma“, je to vlastně takový nápoj štěstí, jak ho zobrazovali často staří Řekové, kteří dnes ovšem oproti Čechům pijí druhou až třetí ligu. A jak je to s alkoholem a spánkem? Když si dáte jednu sklenku vína, tak tlumící efekt alkoholu vám dost možná může pomoci lépe usnout, utlumí se totiž vaše myšlenky, kvůli kterým se vám třeba špatně usíná. Když si jich dáte víc, spánek bude naopak o dost horší, protože játra si budou muset s alkoholem poradit, a alkohol naruší také některé další procesy uvnitř těla. Navíc je také dost močopudný. Máte problémy s usínáním? Zkuste jednoduchou dechovou meditaci těsně před spaním.

Proč je první sklenička vždycky tak skvělá!

DSCN1758Na začátku konzumace alkoholu se tedy, díky dopaminu, cítíme nabuzenější, máme více energie. Tak tomu je však opravdu jen v začátcích konzumace. Křivka grafu naší energie se velice záhy totiž obrací a strmě padá dolů (a to i když přestaneme dál pít). Čím více se zvyšuje obsah alkoholu v krvi, tím více začínáte být utlumení, což je hlavní „funkcí“ alkoholu – otupit naše smysly. Tlumící efekt, který zpočátku fungoval jen na relativně nežádoucí psychické procesy (úzkost a později i běžný racionální strach, což už nebývá moc dobře) se nyní projevuje i na těle samotném, a i na dalších stránkách naší psychiky. Alkohol začne utlumovat činnost neocortexu, části mozku, která je zodpovědná za naše „lidství“, naše racionální uvažování, pocit zodpovědnosti, empatii, dodržování slibů i za respektování našich vlastních hodnot. To proto s alkoholem „mizí zábrany“. A ano, vlastně to z definice věci potvrzuje oblíbenou tezi, že člověk skutečně pod vlivem alkoholu neudělá něco, čeho by nebyl schopen i bez něj. Neocortex je totiž tou hlavní částí mozku, která nás odlišuje od zvířat a brání nám chovat se jako zvířata, či kojenci, kteří neocortex ještě nemají vyvinutý.

Alkohol přináší ne-štěstí

A jedeme dál. Alkohol je jedním z velmi efektivních nástrojů, které nám brání v našem štěstí, jak před 6 lety prokázali Morten Kringelbach a Kent Berridge. Víme tedy přesný mechanismus, proč tomu tak je. Hédonické prožitky s negativními výstupy nám totiž znemožňují dosáhnout štěstí i tehdy, kdy svůj život žijeme se smyslem a naplnění, tedy v eudaimonii – druhé a dlouhodobě podstatné podmínky pro šťastný život. Fyziologické vysvětlení působení alkoholu na lidskou psychiku to přitom dost snadno vysvětluje.

Co příliš mnoho lidí neví je, že alkohol je depresogen, je přímo zodpovědný za deprese. To víme s jistotou už od roku 2005, kdy tým amerických vědců prokázal, že alkohol kromě uvolňování dopaminu zmíněného výše, napadá také serotoninové mechanismy v mozku. Serotonin je neurotransmiter (látka přenášející nervové vzruchy), který je klíčový pro to, abychom neměli deprese. Proto hned čtyři z devíti typů antidepresiv, ty nejčastěji využívané, pracují s podporou jeho stimulace, zpětného vstřebávání, atd. S depresemi je jedna potíž. Je to nemoc, smrtelná nemoc, asi ta vůbec nejčastější příčina sebevraždy. A Česko, „překvapivě“, stojí velmi vysoko i v žebříčcích počtu sebevražd. Také jich tu mám zhruba 2× více než v Itálii. Druhé místo na světě pak patří Litvě, která loni zároveň byla první na světě v konzumaci alkoholu. Ano, alkohol a sebevraždy, prostě patří k sobě.

Alkohol ničí naše tělo

MRIAlkohol přímo působí na náš kardiovaskulární systém. Rozšiřuje cévy, což už si mužská část čtenářů asi už někdy v minulosti stihla všimnout. Ano, pořádná erekce s velkým množstvím alkoholu v krvi, je velké umění, respektive malý fyziologický zázrak. Zatímco na penis samotný alkohol žádné extra negativní dopady nemá, na ony cévy už ano. Dlouhodobá a častá změna průřezu cév může vést ke vzniku mikrotrhlin. Na nich pak mohou vznikat usazeniny např. minerálů či krevní sraženiny. Když se taková usazenina dostane do srdce, říkáme tomu infarkt myokardu, když do mozku, říkáme tomu ischemická cévní mozková příhoda, mrtvice. V Česku jsou kardiovaskulární onemocnění zodpovědná za 49 % všech úmrtí.

Samozřejmě, netřeba asi připomínat, že alkohol ničí i játra, která díky němu nezvládají správně fungovat a zanášejí se jinými toxiny, přetěžuje ledviny (a díky své močopudnosti vás může dostat až k dehydrataci) anebo třeba překyseluje žaludek. Tyto asi nejznámější účinky alkoholu jsou zároveň asi ty nejbanálnější, aspoň v kontextu předchozích účinků na vznik zhoubných nádorových onemocnění, kardiovaskulárních onemocnění a depresí. A mimochodem, deprese nejsou jediným psychiatrickým onemocněním, které alkohol může vyvolat – úzkostné poruchy, psychotické poruchy, poruchy spánku, sexuální dysfunkce, poruchy paměti, či demence. Výčet je opravdu pestrý a opět je to něco, co je mnohem častější než selhání jater.

Jak rychle střízlivíme?

Rychlost odbourávání etanolu v těle je pro muže 1 g na 10 kg hmotnosti za 1 hodinu a pro ženy 0,8 gramu na 10 kg hmotnosti a 1 hodinu. Tato odlišnost je daná odlišnou formou alkohol dehydrogenázy v játrech u mužů a u žen. Rychlost odbourávání je u obou pohlaví lineární, nijak se v čase nemění. „Velká Plzeň“ má 22 gramů etanolu. Stokilový chlapík si s jedním pivem tedy poradí za 2:12 hod., 75 kilová žena za 3:40 hod.

Koho se problémy s alkoholem vlastně týkají

No, možná si teď říkáte, že tohle všechno, včetně rakoviny a psychiatrických onemocnění, se týká jen nějakých extrémních pijanů, oněch „alkoholiků“, zatímco vy tolik nepijete. Je to vlastně docela dobře možné, že se vás to netýká. Zcela určitě je pravda, že veškeré negativní následky nastávají až od určitého objemu zkonzumovaného alkoholu. Plošné „strašení alkoholem“ tak rozhodně není fér!

Pojďme se podívat ale na to, kolik alkoholu je tedy třeba podle vědců ze Světové zdravotnické organizace, potažmo našeho Státního zdravotního ústavu, vypít, aby už to bylo zdraví vyloženě škodlivé. Česko je díky násobně větší konzumaci alkoholu, než je ve světě obvyklé, pro řadu diagnostických nástrojů a žebříčků poněkud problémem. V Česku jde nakonec pro posouzení rizikovosti konzumace alkoholu obstojně použít jen dotazník WHO nazvaný AUDIT-C (The Alcohol Use Disorders Identification Test), který má za úkol identifikovat potenciální hrozbu vzniku problémů s alkoholem. I proto Státní zdravotní ústav vyvíjí i vlastní úsilí v oblasti např. definice tzv. umírněného pití.

Ano, skutečně existuje lékaři definovaná hranice pití alkoholu, které pro váš organismus není téměř nebezpečné a kdy si opravdu ten alkoholický nápoj můžete vychutnat bez nějakých výčitek. Státní zdravotní ústav tuto hodnotu stanovil na 24 gramů denně (pro muže) – tj. 0,5 litru 12˚ piva – respektive 16 gramů denně (pro ženy) – tj. 0,15 l vína. To však platí jen za podmínky, že ke konzumaci alkoholického nápoje dochází nejvýše 5 dní v týdnu, a maximální jednorázová dávka alkoholu za den nepřekročí 40 gramů, tedy necelá dvě 12˚ piva.

Co když ale pijete víc? Existují i samozřejmě i ty méně povzbudivé hranice. Takže, hranice pro škodlivé pití, které se v Česku týká 540 000 obyvatel (7,4 % mužů a 4,7 % žen), je při konzumaci 40 až 60 gramů alkoholu denně pro muže (tedy 2 až 3 půllitry 12˚ piva), respektive 20 až 40 g denně pro ženy (tedy 2 až 4 deci vína). A pak existuje ještě hranice pro tzv. rizikové pití, kdy byste se pozvolna měli začít psychicky připravovat na infarkt, mrtvici nebo rakovinu. Tuto hranici překračuje v ČR 640 000 obyvatel a je to při konzumaci více než 60 gramů alkoholu denně (pro muže) a více než 40 gramů alkoholu denně (pro ženy).

Máte problém s alkoholem?

To, jak moc máte nakročeno k onemocněním způsobeným alkoholem, včetně závislosti na alkoholu, tedy k vážnému psychiatrickému onemocnění, kdy vás alkohol trvale znesvobodní a ovládne, pomáhá odhadnout již výše zmiňovaný dotazník WHO AUDIT-C. Můžete si ho teď sami vyplnit a spočítat body za všechny tři otázky.

Otázka Body
0 1 2 3 4
Jak často se napijete nějakého alkoholického nápoje Nikdy 1×měsíčně nebo méně často 2 – 4× měsíčně 2 – 3× týdně 4× nebo vícekrát týdně
Kolik sklenic* alkoholického nápoje si dáte v typický den, kdy něco pijete 1 – 2 3 – 4 5 – 6 7 – 9 10 a více
Jak často vypijete čtyři nebo více sklenic* alkoholického nápoje při jedné příležitosti? Nikdy Méně než 1× měsíčně Každý měsíc Každý týden Denně nebo téměř denně

*Sklenicí WHO rozumí 0,5 l 12˚ piva, 0,2 l vína nebo 5 cl tvrdého 40 % alkoholu – přesněji pak 20 gramů etanolu

Máte svůj počet bodů? Při 0 až 4 bodech u mužů a 0 až 3 bodech u žen máte podle WHO jen nízké riziko, že vás alkohol dovede k nějaké nemoci. Nejvýše 2 piva denně a nikdy už nic více jsou třeba právě ony 4 body.

Při 5 bodech u mužů a 4 bodech u žen jste na hranici středního rizika vzniku onemocnění. Při více než 5 bodech u mužů a více než 4 bodech u žen se jedná o vysoce rizikové požívání alkoholu, které vás může dříve či později dovést k některé z výše zmiňovaných nemocí, a to včetně závislosti na alkoholu.

Jste závislí na alkoholu?

To, že někdo hodně pije, skutečně absolutně neznamená, že je závislý, ve smyslu lékařské diagnózy. Diagnostická kritéria závislosti stanovuje opět Světová zdravotnická organizace (WHO) a jsou stejná všude na světě. Je jich šest a pokud splníte aspoň tři, je na místě psychiatrická diagnóza závislosti na alkoholu. Jinými slovy jste nemocní, nemáte nad něčím ve svém životě moc a alkohol už vás ovládá natolik, že ztrácíte svobodu ve svém životě. Čím více kritérií splňujete, tím méně svobodní jste, jak záhy pochopíte, až si ta kritéria přečtete. Spočítejte si tedy otázky, na něž můžete za posledních 12 měsíců vašeho života odpovědět kladně.

  1. Pociťujete aspoň občas bažení (craving) neboli silnou touhu nebo pocit puzení dát si alkoholický nápoj?
  2. Máte potíže v kontrole užívání alkoholu, a to pokud jde o začátek a ukončení nebo o množství látky. Řeknete si, že dneska večer si dáte maximálně 3 piva, ale vypijete 5? Řeknete si, že tenhle týden nebudete pít vůbec žádný alkohol, ale „nějak“ vám to nevyjde?
  3. Pociťujete somatický odvykací stav, a tak pijete alkohol, abyste zmenšili jeho příznaky. Tady mimochodem pozor – alkohol je jediná substance, na které vzniká závislost, u které vás odvykací stav může zabít. A jak se u alkoholu odvykací stav projevuje? Pocením, bolestmi hlavy, tachykardií, křečemi, nevolnostmi, zvracením, třesem rukou, záchvaty podobnými epilepsii a někdy až halucinacemi a iluzemi, či děsivými a oživlými sny.
  4. Zvyšuje se u vás tolerance na alkohol, což se projevuje tak, že potřebujete vyšší dávky alkoholu, abyste dosáhli stejných účinků, původně vyvolaných nižšími dávkami? Třeba, když dříve jste se dokázali „uvolnit a dostat do nálady“ po dvou pivech a dnes, půl roku poté, si musíte dát tři nebo čtyři.
  5. Stává se vám, že postupně zanedbáváte jiná potěšení nebo zájmy ve prospěch konzumace alkoholu a že za poslední rok trávíte stále více času jeho nákupem, konzumací, nebo tím, abyste se po jeho konzumaci pak dali dohromady? Že jste třeba dřív chodili s kamarády na fotbal a teď místo fotbalu chodíte do hospody? Že dřív jste hrávali s manželkou a dětmi večer člověče nezlob se a teď místo toho jdete někam popíjet alkohol?
  6. Pokračujete v užívání alkoholu přes jasný důkaz jeho zjevně škodlivých následků? Že jste si třeba všimnuli, že vám po něm opakovaně není dobře, či dokonce vás lékaři varovali, že máte některá onemocnění s alkoholem spojená, nebo že trpíte depresí a pijete i přesto, že teď už víte, že alkohol depresi podporuje, ba dokonce způsobuje?

Velká část populace je schopná v diagnostických kritérií závislosti nasbírat poměrně snadno dva body, a to včetně mě. Občas mívám chuť na skleničku dobrého vína nebo rumu. A i když vím, co všechno mému tělu alkohol způsobuje, a před pár měsíci mi po jeho pití nebylo dobře, tak si třeba někdy příští týden zase dám jedno pivo k večeři, až budu mít něco mastnějšího. Ale až se rozhodnu, že si dám jedno pivo, bude to jedno pivo, ne dvě, ne tři, ne deset. To jsou tedy dva body ze šesti…

Potřebujete pomoci?

Pokud jste v AUDIT-C nasbírali 5 a více bodů (u mužů) a 4 a více bodů (u žen), je možná na čase zamyslet se, jestli neexistuje nějaký krok, kterým by se vám podařilo počet bodů v tomto dotazníku snížit, a zmírnit tak možná zdravotní rizika, která vám teď hrozí. Každý bod dolů se počítá, a na rozdíl od rychlosti odbourávání alkoholu, která je přísně lineární, zdravotní rizika rostou s každým dalším bodem spíše exponenciálně. Třeba, když se rozhodnete, že nikdy nevypijete více jak 4 piva, 4 panáky nebo lahev vína na posezení, rázem máte otázku číslo 3 za nula bodů a vaše možné maximum se sníží na 8 bodů z 12.

IMG_7757_editedNo a co pokud jste „nasbírali“ 3 a více kritérií závislosti? Možná si teď říkáte: „Rozhodně nejsem alkoholik! Však vydržím klidně i x měsíců nepít! Vlastně se skoro neopíjím!“ Ano, tohle je standardní fáze popírání a standardní argumentace. O alkoholismu neboli závislosti na alkoholu panuje bohužel řada mýtů. Jeden z nich je, že alkoholik musí být každý den opilý. Ve skutečnosti je však nejčastějším typem alkoholiků je typ Gama (dle typologie E. M. Jellinka). Jeho život s alkoholem vypadá asi takto: „Když si po třetím pivu dám panáka, tak nikdy nevím, jak to dopadne. Po pití si ale vždycky říkám, že tohle se už nikdy nesmí opakovat. No, dám si nějakou dobu voraz a pak si začnu testovat jedním pivem, jestli se to zopákne, když ne, tak si příště dám dvě…“ což se neustále opakuje – jednou týdně, jednou měsíčně, nebo klidně jednou za rok. Nepřesně se tomu říká „kvartální“ alkoholik. Zapomeňte ale na to, že by to znamenalo, že pije jen jednou za kvartál.

Co tedy dělat? Znám osobně jen velmi málo lidí, kteří se ze závislosti na alkoholu dokázali dostat sami. Bude jich asi podobně jako těch, co si sami vyvrtali vlastní bolavý zub, což je také lékařská diagnóza podle ICD-10. Cesta ke svobodě a nezávislosti na alkoholu tak obvykle vede přes specializované adiktologické zařízení, kde vám dokáží pomoci buď ambulantně, nebo při několikaměsíční hospitalizaci v léčebně. O systému prevence a léčby závislosti (nejen) na alkoholu se můžete dočíst více zde. Podrobnější informace o závislosti na alkoholu nabízí na svém webu i Psychiatrická nemocnice v Kroměříži. V každém kraji v České republice však spolehlivě najdete odbornou pomoc. Zbytek už je na vás. Boj s alkoholem není lehký, ale jde vyhrát. V opačném případě si připomeňte příběh na začátku. Dříve či později to totiž bude váš vlastní příběh… Přeji vám tedy, abyste v sobě našli dostatek odvahy, nebýt na to sami a pustili se do boje s touto zákeřnou nemocí.

Dopady alkoholismu na blízké osoby aneb jak se mají „spoluzávislí“

Myslíte si, že 3 a více kritérií splňuje někdo z vašich blízkých? Všeobecná fakultní nemocnice v Praze pro vás připravila stručnou publikaci. Skutečnost je ale taková, že alkoholismus vašich blízkých vás může ničit velmi podobně jako je samé, byť ne nutně primárně na té fyzické úrovni. V adiktologii se pro váš případ používá pojem spoluzávislý.

DSCN3470_editedPokud se závislost na alkoholu týkala někoho z vašich rodičů, je to obrovská rána pro vaši psychiku, která dodnes patrně ovlivňuje váš život. Doporučuji sehnat si knihu Dospělé děti alkoholiků od Janet Geringer Woititz, která vyšla i v češtině. Bohužel to bylo však už dávno, takže ji najdete jen v antikvariátu, nebo při troše pátrání naskenovanou na internetu. Určitě je v takovém případě vhodná psychoterapie, klidně i po 30 letech. Velká část dospělých dětí alkoholiků totiž trpí psychickými problémy, perfekcionismem, obrovskými pocity viny (a to nejen za minulost), neschopností si odpočinout, úzkostmi apod. To není něco, co by přispívalo k vašemu štěstí, ale také ani něco, co by se s odbornou pomocí nedalo jednou pro vždy překonat. Být alkoholik je to nejhorší, co svému dítěti může rodič udělat. Mějte však na paměti, že je nemocný, nesvobodný, spoutaný účinky alkoholu a jeho jednání je často zcela mimo jeho kontrolu, což s onou nemocí, kterou si vůbec nemusí uvědomovat, bytostně souvisí. Není to omluva, jen vysvětlení.

Pokud se závislost na alkoholu týká někoho vašeho v současné době blízkého – partnera, dětí, přátel apod., i vám mohou na adiktologické klinice ve vaší blízkosti pomoci. Navíc, stejně jako existují podpůrné skupiny pro alkoholiky (např. Anonymní alkoholici, kteří působí v 52 městech ČR), existují i speciální podpůrné skupiny pro spoluzávislé (např. Al-Anon). Těch bohužel není až tolik, avšak ve všech lokalitách v ČR existují psychoterapeutické skupiny, kde se vám podpory také může dostat. Psychoterapeut ve vaší lokalitě by o nich mohl vědět, stejně jako třeba pracovník lokální adiktologické kliniky. Být na soužití s alkoholikem sám(a) může být pro vás v některých ohledech totiž podobně zničující, jako je to pro jejich děti. I vám přeji, abyste v sobě našli dostatek odvahy, nebýt na to sami.

PohledO autorovi

Martin Zikmund je průvodce lidí a firem klíčovými změnami, vede semináře a workshopy pro veřejnost i pro firmy zaměřené na témata osobního rozvoje, zvládání stresu, životní harmonie, sebevědomí a hlavně sebe-vědomí. Je autorem všech textů a většiny fotografií na tomto blogu. Více se o něm dozvíte na Nekouč.cz.

2 thoughts on “(Ne)přítel jménem alkohol. Jste s ním opravdu svobodní?

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s