Proč žijeme ploché životy a proč ani 3D nestačí

Filozofických i více či méně vědeckých rozprav o tom, že možná žijeme v plochém hologramu, nebo jaká vlastně je čtvrtá dimenze, už jste možná zaslechli poměrně dost. Dimenze, o kterých dnes budu mluvit jsou ale poněkud jiného charakteru. Jsou to dimenze lidské existence, kdy zejména v Česku ta čtvrtá, nejpodstatnější, bývá upozaděná, z čehož vyplývá řada ne-štěstí a někdy i nemocí, aspoň těch psychických. Jak tedy na vícerozměrný život?

Život v jiných dimenzích

PSX_20180402_205144Představte si, že byste se ráno probudili do světa jen o dvou dimenzích, místo tří, neřku-li čtyř, pokud jako čtvrtou započítáte čas. Světa, kde vše je placaté a protože neexistuje čas, tak se to ani nijak nemění a navždy to zůstane stejné. Světa, kde všechno bylo jednou pro vždy dáno, vše je stejně „blízko“ i „daleko“ a navíc je to ploché. Jak by se vám líbil takový život – třeba po roce, nebo třiceti letech? No, patrně moc ne.

Přesto se řada z nás dnes a denně, byť obvykle nevědomky, o něco podobného vlastně pokouší. O maximální zanedbání jedné, nebo třeba hned dvou dimenzí života, či aspoň dlouhodobé téměř až vynechání některé z nich.

A o jakých čtyřech dimenzích, že je tu řeč?

Dimenze lidské existence

Dimenze o kterých dnes budu hovořit pocházejí z psychoterapeutického směru zvaného Existential Well-being Therapy, tedy v překladu něco jako existenciální terapie zaměřená na spokojený život. Ten je v Česku prakticky neznámý, ale těší se velké pozornosti v Belgii, Nizozemsku či Spojeném království. Pro lidskou existenci přitom definuje následující čtyři dimenze – fyzickou, sociální, psychickou/osobní a spirituální/transcendentní. Ty všechny jsou nedílnou součástí naší existence, našeho každodenního života. Jsou zde neustále přítomny, ať už je opečováváme, či nikoliv a dohromady tvoří jeden jediný celek – totiž nás.

boeingŽe vaše rozměry v jedné z nich jsou zanedbatelné? Že v jiné oscilujete spíš kolem nuly? Však i u jiných objektů existují jen tenké průřezy. Třeba v Museum of Science v Londýně mají průřez Boeingem 747. Může plnohodnotně fungovat jako letoun? Nemůže. Je však ve své podstatě Boeingem 747, vlastně ano. Však o řadě lidí by také slavný psychoterapeut Carl Ransom Rogers neprohlásil, že jsou plně fungujícím člověkem.

Pozor na vaše rozměry

Silná nevyváženost jednotlivých dimenzí z nás vytváří zdeformovaný objekt. Možná jste někdy potkali někoho, kdo z profilu sice vypadal dokonale, ale když jste se na něj podívali zepředu, byla veškerá krása pryč. Ve čtyřdimenzionálním modelu lidské existence se však ona „krása“ ani zdaleka nemusí vztahovat jen na fyzično. Ba naopak, to je důležité jen z jedné čtvrtiny.

A o čem že ty jednotlivé dimenze jsou?

TIP: Jednou z hlavních představitelek tohoto směru je profesorka Mia Leijssen z KU Leuven a moje učitelka z online kurzu této univerzity je jednou z hlavních představitelek právě tohoto směru. Její pojetí dimenzí existence si můžete poslechnout i v originále, a to na tomto videu.

Fyzická existence

DSCN3470_editedPrvní dimenze je skutečně ta fyzická, pro nás nejviditelnější a objektivně nejsnáze popsatelná a měřitelná. Naše tělo, prostředí, ve kterém žijeme, věci, kterými se obklopujeme, příroda kolem nás, zkrátka vše, co má co do činění s hmatatelným, tělesným, přírodním nebo materiálním prostředím. To vše tvoří nedílnou součást našeho bytí. O svou fyzickou existenci pečujeme tím, co jíme, jak sportujeme, kde žijeme. Tuhle dimenzi charakterizuje to, co máme, co umíme, co děláme.

fyzickou existencí je spojena spousta strachů – strach z chudoby, strach z bolesti, nemoci a samozřejmě i smrti. Tyto strachy mění způsob, jakým ve fyzické dimenzi existujeme, a bytostně ovlivňují i naše dimenze další. V dnešní instagramové době sem navíc patří i strach z toho, že moje tělo není dost silné, dost hubené, dost krásné. Právě krása je často tím, co tuto dimenzi obohacuje – krásné prostředí, krásná příroda, krásné obrazy, krásné oblečení, krásný make-up. Když zanedbáme svou fyzickou dimenzi, budou trpět i dimenze ostatní.

Ostatně už staří Řekové tvrdili, že ve zdravém těle zdravý duch. Když ji ale postavíme na první místo, nade všechny ostatní, budou zbylé tři dimenze trpět také. Ostatně už staří Řekové měli legendu o Narcisovi, který byl tak moc zahleděný do své vlastní fyzické krásy, že když se zamiloval do svého odrazu na hladině studánky, tak do ní spadl a nakonec se utopil.

Sociální existence

970876_10151628444452969_702898873_nSociální existence je spjata s mezilidskými vztahy, a to se všemi – rodinnými, partnerskými, rodičovskými, kamarádskými, kolegiálními, spotřebitelskými, ale i těmi virtuálními – ale i s tím, jaká je vlastně vaše pozice ve společnosti. Právě o vnímání naší role ve společnosti a různých společenstvích tato dimenze je. Stejně tak ji spoludefinují všechny naše sociální kontakty. Usměje se na nás pokladní v Lidlu nebo my na ni? Je to něco příjemného, co se zapíše na naši pomyslnou osu sociálních interakcí. Pustíme se s někým do hádky v diskusi na Facebooku? Zapíše se to hned vedle.

A patří sem i to, jak sami sebe vnímáme v rámci společnosti. Jsme výjimeční, „normální“, méněcenní, „jiní“? Tohle vše definuje naše pocity a fungování spjaté se sociální existencí, ale i naše psychické zdraví. A s tím vším mimochodem pracují sociální sítě, které na nás vytvářejí sociální tlak v podobě honbě za lajky. Ta není ničím jiným, než mistrným využitím znalostí o fungování dopaminu respektive systému odměn v našem mozku k pokusu o vytvoření závislosti. Stejně jako to dělají třeba moderní počítačové hry se svými achievementy, grady apod.

DSCN1701_editedTak jako ve fyzické existenci potřebujeme jíst a pít a chránit si své tělo před vlivy prostředí a útoky virů, bakterií, ale i zvířat či lidí, tak v té sociální potřebujeme vztahy a chránit se před sociálními útoky. Moderní evoluční biologie přitom ukazuje, že jsme byli geneticky naprogramovaní k tomu, abychom žili ve společenství. K tomu máme i hormon oxytocin, který mimo jiné dokáže okamžitě potlačovat produkci stresových hormonů. Ano, bez naplňujících mezilidských vztahů budeme v životě strádat, a jak prokázal René Spitz, tak v případě nemluvňat můžeme i zemřít. Ovšem s toxickými vztahy budeme strádat stejně tak.  „Muset“, „nesmět“, očekávat, mít za povinnost – to jsou slovesa, která se v této dimenzi často objevují.

A jaká, že jsou hlavní rizika sociální dimenze? Strach ze zatracení, odvrácení se ostatních od vás, odmítnutí, osamění, viny, studu, a mnohých dalších věcí spojených s naším fungováním mezi ostatními lidmi. A pozitivní hnací síla? Podle Mii Leijssen je to laskavost.

Psychologická či osobní existence

foto-66-vyrezTřetí dimenzí je pak ta psychologická, či možná trochu přesněji osobní. Tahle dimenze je zajímavá v tom, že se v ní promítají naše osobnostní charakteristiky, intelektuální schopnosti i naše sebepojetí, sebeláska a sebepřijetí – zkrátka názory na sebe, včetně toho, nakolik dokážeme přijmout svůj stín. Způsobem, jak naplnit tuto dimenzi je snaha o osobní růst a využití svých talentů.

Osobní dimenze je plná bolestivých rizik – zmatek, pochybnosti, nedokonalost, nedostatek svobody a někdy až strach z rozpolcení, či projevy tzv. inkongruence, neboli vnitřní rozpor mezi tím, co ve fyzické dimenzi děláme, jak v sociální dimenzi jednáme, a jak to v osobní dimenzi vnímáme za správné.

Když se v téhle dimenzi něco pokazí, snadno nás to donutí utlumit na minimum dimenzi sociální i fyzickou. Jako například při depresi. Hlavní hnací silou osobní dimenze je objevování pravdy o sobě, snaha stát se a být sám sebou ve všech čtyřech dimenzích.

Spirituální či transcendentální existence

Poslední, čtvrtá, dimenze je svým postavením naprosto výjimečná. Výjimečná bývá bohužel i v tom, že řada lidí ji dnes věnuje nejméně pozornosti. Jako kdyby na čtvrtou dimenzi poněkud ironicky nezbyl čas.

rhdrJestliže její název spirituální odkazuje na naši duši (nikoliv na vyvolávání duchů), pak ten alternativní – transcendentální – ukazuje na něco, co nás přesahuje, tedy na doslovný překlad z latiny. Co se tím myslí? Především na představy o širším pojetí smyslu života i lidské existence jako takové, na hledání a pojetí náboženské víry, pokud je přítomna (byť někdo za víru označuje i ateismus), na spirituální hodnoty, na vnímání člověka v kontextu přírody a vesmíru, na svou představu o tom, jaký ve světě existuje řád. A je tu ještě jeden důležitý aspekt – jistota, nebo naopak nejistota, že v životě kráčím správným směrem, že v ideálním případě jdu svou cestou. A řada lidí má tento aspekt své spirituální dimenze velmi silný – mají víru v tom, že „vše je tak, jak má být“.

Spirituální dimenze má jednu unikátní schopnost, kterou ty tři předchozí nemají. Dokáže změnit náš pohled na ty tři zbývající dimenze – fyzickou, sociální, i osobní, a to mnohdy i bez nutnosti je jakkoliv upravovat. To, jestli jste tlustí, tencí, širocí, úzcí, vysocí, nízcí, bystrozrací, to najednou může být úplně jedno, aniž by se vaše fyzické rozměry jakkoliv změnily. To, že jste celý život obklopeni lidmi, či osamělí, středem pozornosti, či v ústraní, extrovertní, či introvertní, to najednou může díky spirituální složce dostat zcela jiný rozměr. A to, jestli si o sobě myslíte, že jste chytří, nebo hloupí, skvělí nebo špatní v tom či onom, najednou, když dojde na něco, co vás přesahuje, třeba při pomoci ostatním, opět dostane zcela jiným význam. Však, když uspáváte malé plačící dítě, klidně mu zazpíváte, ať si o svých pěveckých schopnostech – tedy o své osobní dimenzi – myslíte cokoliv.

Jak si stojíte

DSCF1310_editedTeď, když víte, co jednotlivé dimenze znamenají, zkuste si zodpovědět jednoduchou otázku – jak si stojím ve fyzické, sociální, psychologické/osobní, spirituální/transcendentální dimenzi? A obodujte si to od 0 do 10, kde 10 je naprosto ideální stav a 0 naprosto katastrofální. A teď si můžete vzít tužku a papír, nakreslit si jednoduchý kříž, na každé jeho straně vyznačit body od 0 do 10, a na každou ze stran můžete vynést jednu dimenzi. Máte před sebou čtverec, nebo jsou ty dimenze méně vyvážené a před vámi stojí kosočtverec, nebo třeba trojúhelník?

Cílem není ani tak nutně mít 10 bodů z 10 u každé z dimenzí. To obvykle vyžaduje dlouhodobé až celoživotní úsilí, nebo nízkou míru sebereflexe. Cílem je mít co možná nejvíce rovnoměrný útvar, tedy čtverec.

Zanedbáváte fyzickou dimenzi? Pak si můžete připadat, že nejste fit, že vám ke štěstí chybí spousta věcí, že se vám spousta věcí rozpadá, apod.

Nevěnujete se dostatečně sociální dimenzi? Pak asi často pociťujete osamění, zažíváte časté hádky a neshody, nebo vám může připadat, že vás „nikdo nemá rád“.

Psychologická či osobní dimenze se pak při svém neuspokojivém stavu projevuje nízkým sebevědomím – nic mi nejde, nic neumím, zahazuju svůj talent, ve srovnání s ostatními jsem neschopný a vlastně jsem docela slabý a bezmocný

rhdrA ta spirituální/transcendentální dimenze? Tedy ta, která dokáže mnohdy „vyléčit“ ty ostatní? „Nemám na sebe vůbec čas!“ je věta, která charakterizuje její podcenění. To je ale nic proti těm skutečným projevům – ztrátě smyslu v práci, v partnerství, rodičovství, až pocitech vyčerpání a únavy ze života. Je to přitom právě spirituální dimenze, která nás však zachraňuje ze smrtících ran v dimenzích ostatních. Když se ocitáme na samotném dně, když potřebujeme dosáhnout nemožného, když potřebujeme najít sílu bojovat. Právě v okamžicích nejtěžších využíváme mocnou sílu tajuplné čtvrté dimenze a mnozí z nás se uchylují i k té části spirituality, do které zapadá i víra – ať už v Boha, v sílu rituálů, nebo „jen“ v zázraky. V dobách, kdy je tak jedinou zbylou možností uspět bývá paradoxně tahle dimenze tou nejsilnější.

Jak žít ve 4D

Žijeme ve čtyřrozměrném světě, ať už si to uvědomujeme, či nikoliv. Osa x, osa y, osa z a k tomu radikálně odlišný čas, dimenze fyzická, sociální, psychická a k tomu radikálně odlišná dimenze spirituální. Pohybu v těch prvních čtyřech obvykle nevěnujeme příliš pozornosti. Možná tak ještě v autě, když řídíme a potřebujeme se dostat z místa A do místa B v určeném čase. A o tom to právě je. Místo A – to, kde jste teď, jste si souřadnicemi už označili. Co je to vaše místo B? Jaké souřadnice má? Jakou cestu k němu zvolíte a co a jak v něm budete chtít zažívat?

Když víte, co chcete, cesta se vám nakonec podaří najít. I kdybyste ji považovali za nemožnou. Jen nezapomeňte, že až se na ni vydáte, tak to, co na ni prožijete, může také změnit vaše místo B, váš cíl. A čím víc nevyvážené budou souřadnice jednotlivých dimenzí, čím víc kostrbatý bude výsledný tvar, tím kostrbatější může být i ona cesta. Proto se ukazuje jako ta nejsnazší cesta, která vede k tomu, čemu staří Řekové říkali Kalokagathia – spojení fyzické krásy se stejnou krásou uvnitř, kterou bychom dnes rozprostřeli do sociální, psychologické/osobní a spirituální/transcendentální dimenze.

davKaždá takováto cesta za posunem z místa A do místa B je vlastně spirituální poutí. Jen ti, co se vydají do Santiaga de Compostela nebo na Pacific Crest Trail v tom onu spiritualitu a osobní růst vidí od začátku, pod vlivem historek od těch, kteří se tam s oním spirituálním záměrem vydali před nimi. Stejně jako například v šamanismu, kdy se na cesty do horního či spodního světa vydáváme se šamanem za nějakým účelem, pro nějaký cíl. Ti ostatní mají možnost volby, zda jejich cesta bude už od začátku ovlivněna spirituální dimenzí či nikoliv. Z vlastní zkušenosti vám však můžu říct, že i obyčejné cestování autem z místa A do místa B může být rázem hluboce spirituální, aniž byste to bývali chtěli 😊 Pokud jste článek dočetli až sem a odhodláte se vyzkoušet aspoň o trochu plnější život ve 4D vydat, nezbývá než popřát vám šťastnou cestu!


Zaujal vás tento článek? Pokud máte zájem, můžete využít také individuální konzultaci. A dokážeme pomoci i vaší firmě a zaměstnancům.

PohledO autorovi

Martin Zikmund je průvodce lidí a firem klíčovými změnami, vede semináře a workshopy pro veřejnost i pro firmy zaměřené na témata zvládání stresu, meditace, spokojenost v práci i mimo ni a osobního rozvoje. Je autorem všech textů a většiny fotografií na tomto blogu. Více se o něm dozvíte na www.martinzikmund.cz.

 

4 komentáře: „Proč žijeme ploché životy a proč ani 3D nestačí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s