Osm forem lásky, aneb proč jedna „láska“ pro naplněný vztah nestačí

Dnes máme svátek Svatého Valentýna, který je pro nás už dobré dvě desetiletí synonymem oslav partnerské lásky. V praxi se však spíš stává synonymem konzumu, nejednoho zklamaného očekávání a někdy dokonce i zdrojem rozchodu. Jak je to ale vlastně s tou láskou? A jaké všechny formy lásky jsou pro zdravý a plnohodnotný partnerský vztah potřeba?

Osm forem lásky, jen jedna jim všem vládne,
Jedna všechny zažehne, jiná všechny stáhne,
Kdo první z nich nalezne, neztratí se v žádné,
Až na věky miluje, kdo všechny formy zvládne.

Ztraceno v překladu

„Se svojí babičkou si vůbec nerozumíme,“ posteskl si bodrý dozlatova opálený chlapík ve středních letech, který zrovna řídil pick-up, který jsem si stopnul v parném odpoledni na prašné cestě kdesi v Xylofagou. Bylo to na Kypru, ostrově, kde se podle legendy zrodila bohyně lásky Afrodita za úsvitu z mořské pěny u Petra tou Romiou, nedaleko Pafosu na druhé straně ostrova. „Moji rodiče, ti jí ještě rozumí. Mluví směsicí španělštiny a angličtiny. Řecky vůbec neumí a angličtině nerozumí,“ dodal. Chlapíka, říkejme mu třeba Stavros, jsem si stopnul proto, že jsem chtěl tehdy vidět v Ayia Napě onen na místní poměry slavný „fáros“, neboli maják. „On to ale není fáros. Víš, řečtina není jako angličtina. My máme pro maják prostě 22 různých slov a každé z nich označuje velmi konkrétní typ majáku…,“ řekl na vysvětlenou. Jenže ono to tak v řečtině není jen se slovem pro maják…

cof

Překlady z řečtiny do jiných jazyků tak nadělaly v naší společnosti nejednu paseku. Kupříkladu z řeckého αποκάλυψης (apokalypsis), v překladu slavnostního odhalení něčeho do té doby skrytého či zakrytého (např. sochy), se rázem stal výraz pro totální zkázu. Přitom ta knížka, kvůli které se tak stalo – poslední z knih zařazených do Bible, psaná řecky – ve skutečnosti hlásá návrat božího království na zemi, druhý příchod Krista, 1 000 let života bez ďábla, atd. Pravda, už jen pro 12 × 12 000 Židů, což nakonec vedlo k oné redefinici výrazu, který sice do češtiny někdo přeložil jako „zjevení“, avšak tenhle význam už mu nikdy nikdo nepřisoudil.

Jenže apokalypsa není jediné slovo, které si prošlo „redefinicí významu“. Není to jediné slovo, u kterého jsme ztratili za poslední dva tisíce let kompletní kontakt s tím, co vlastně znamená. Ono se nám to jaksi stalo i s přátelstvím, hrdinstvím, nedávno i s pravdou, a ano, stalo se nám to i s láskou. A to nám teď působí v životě, a hlavně ve vztazích problémy. Jen jedna „láska“ totiž v partnerském vztahu nestačí… Potřebujeme jich hned sedm z devíti, přičemž jedné formě lásky se musíme dokázat zcela vyvarovat. Chcete se o „lásce“ dozvědět víc?

Φιλαυτια (Filaftia) aneb nejdřív musíš milovat sebe

Filaftia je první a pro partnerskou lásku ta vůbec nejdůležitější láska. Zároveň je tou nejošemetnější a nejnáročnější pro dosažení. Z řečtiny se dá totiž přeložit dvěma způsoby, neb i v řečtině nese oba dva tyto významy. Buď je to sebestřednost, nebo sebeláska. Zatímco to první obvykle nechceme, to druhé nám často chybí. V Česku však řada lidí paradoxně vnímá podobně negativní „příchuť“ u obou slov, a to kvůli neporozumění jejich významu. No a podle toho to tu vypadá. Však kolik lidí se nemá rádo a kolik z nich je sebestředných..

A aby to bylo komplikovanější, tak přítomnost sebestřednosti u partnera A, reprezentovaná dalším řeckým „vynálezem“ a psychiatrickou diagnózou – narcismem, dokáže ve vztahu spolehlivě partnera B zlikvidovat a jeho sebelásku poničit. Takový vztah je pak nezdravý, destruktivní a zabíjí všechny další formy lásky.

No, problém je v tom, že absence sebelásky u partnera B jemu samému dokáže ve vztahu způsobit identické škody, a navíc ještě podpoří či dokonce vyprovokuje sebestřednost u partnera A. Jak je to možné? Kolegové Jungiáni tomu říkají komplex, v tomto případě komplex méněcennosti. Ten, stejně jako jakýkoliv jiný komplex, působí prostřednictvím našeho nevědomí i na všechny ostatní kolem nás. Ty se totiž nevědomky snažíme vmanipulovat do pozice, ve které nám mají náš komplex – při absenci sebelásky méněcennost – potvrdit. V češtině proto máme takový elegantní výraz – začarovaný kruh. A pak je safra těžké určit, zda ve vztahu byla nejdřív sebestřednost u jednoho, nebo absence sebelásky u druhého. Zkrátka jako slepice a vejce.

PSX_20170728_195832

Pro spokojený partnerský vztah je proto klíčové, aby se filaftia projevovala co nejméně v rovině sebestřednosti a co možná nejvíce v rovině sebelásky. Možná už jste někde slyšeli ono pověstné: „Nejdřív musíš milovat sebe, a pak teprve můžeš milovat někoho dalšího!“ Vězte, že prvním, kdo se tím zabýval, byl už Aristotelés, a to v jazyku, který toho o lásce ví nejvíc. A už Aristotelés věděl, že filaftia, aby byla pouze sebeláskou, potřebuje neustálou péči. Ne, filaftia není „láskou na první pohled“ z románů a pohádek. O filaftii nám v románech a pohádkách vůbec neřekli. Filaftia je jako květina. Zkuste si ji pravidelně nezalévat a začne uvadat. Na druhé straně filaftia je jako květina, zkuste si ji udusat, zaasfaltovat a zničit, stejně dokáže prorazit asfalt, růst a nakonec rozkvést, jen když ji dáte dostatek vláhy.

ΠΡΑΓΜΑ (Pragma) neboli dlouhodobá láska

Další formou lásky je pragma. Ta je i první a zároveň poslední, kterou můžeme darovat druhému člověku. Jako dlouhodobá se dá totiž označit i proto, že trvá dlouhou dobu, než se vytříbí, posílí a rozkvete.

Pragma je dospělá láska, a to doslova. Jungiáni věří, že přichází až během tzv. střední dospělosti, tedy ve věku 40 až 50 let. Vyznačuje se totiž tím, že v duši člověka, bez ohledu na pohlaví, je oživena dvojce animus („mužský princip“) a anima („ženský princip“), která už ale funguje jako pár, zatímco dříve se v duši ke slovu dostával jen ten druhý princip (u mužů tedy anima). Vznik páru, celku, uvnitř duše pak vyvolává touhu po lásce, jež neznamená jen vztah, ale vnitřní celost – jak píše Verena Kast.

20161019_153948_edited

Pragma už tedy neslouží ani tak k potvrzení identity, nebo existence člověka, ale k jeho propojení s větším celkem. To je takové to, když z já a ty se stane my, jak se říká na svatbách. Kolik párů to však v té době zažívá? Řekové pragmě přisuzují schopnost dělat ve vztahu kompromisy, překonávat společně úskalí života, budovat trpělivost a toleranci vůči svému partnerovi. Schopnost dávat lásku bez podmínek a bez požadavků na „protislužby“. Řekové věří, že k této lásce se vztah musí postupně propracovat. V totéž věří i křesťané a jejich manželská příprava před církevním sňatkem je něčím, co má tento proces nastartovat. Jungiáni zase říkají, že jedinou cestou k pragmě je osobní zralost, práce na sobě a ano, stárnutí. S tím, jak se nám samotným totiž s věkem již nedostává tolik sil, jsme také přirozeně tolerantnější, shovívavější a ve svém důsledku i milejší k ostatním.

Ať už budete chtít věřit komukoliv z nich, jisté je jen to, že pragma je onou láskou z pohádek, oním „lived happily ever after“ neboli „a žijí šťastně až dodnes“ (což je opět poněkud ztraceno v překladu, neb originál říká spíš: „od té doby dál už žili šťastně“). Ani pragma však sama o sobě v partnerském vztahu nestačí. Naopak, spíš potřebuje ostatní formy lásky, aby mohla vzniknout a dál se rozvíjet. Nejprve je totiž v partnerském vztahu třeba dosytit „resty z minulosti“, včetně rodičovské lásky, oslabit rodičovské komplexy, což se často podaří až po narození vlastních dětí, a naplno si prožít a pocítit vlastní hodnotu a ten pocit, když jste někým milováni.

ΑΓΑΠΗ (Agapé) neboli empatická láska

Tahle láska, překládaná do latiny jako caritas, dala vzniknout slovu charita – tedy v původním nehanlivém slova smyslu. Agapé, stejně jako by měla být i charita, je to totiž láska empatická, ve které se „snažíte dělat to, co druhým na očích vidíte“, avšak zároveň nezištně a bez oné negativní konotace vycházející z potlačování sebe sama, která pramení z filaftii ve významu sobectví. Ne, agapé může být pro jakýkoliv vztah přínosná tehdy a jen tehdy, doprovází-li ji filaftia ve významu sebelásky.

Lvi

Agapé je forma láska, která zároveň v druhých vzbuzuje „lásku“ k nám. Jasně, hluboký výstřih a prsa čtyřky také vzbudí nějaké pocity, a ještě o nich bude řeč, ale tady jde o pocity, které cítíte, když vidíte, jak se někdo chová k druhým laskavě a doslova láskyplně. Pocity, které cítíte, když matka láskyplně obejme a utěšuje své dítě, které pláče, protože si právě rozbilo koleno. Pocity, které cítíte, když vidíte starý pár na lavičce, kdy on jí přehodí svou bundu přes ramena, aby jí nebyla zima. Pocity, když se vám něco hrozného v životě stane, a někdo cizí za vámi se přijde s citlivostí a upřímností v hlase i srdci zeptat, zda jste v pořádku a jestli vám nemůže nějak pomoci. Tak tyhle pocity v nás vzbuzuje agapé.

Agapé je zrádná v tom, že někteří si stihli vsugerovat, že „tohle se má takhle dělat“, a tak to tak dělají. Pokud ale jejich agapé pak nějaká filaftia doprovází, není to bohužel ta ve významu sebelásky. Ne, agapé musí vycházet ze srdce. Mít vroucné a niterné přání, aby všechny bytosti, a tedy i vy, byly šťastny, jak říkají buddhisté. Ostatně ne nadarmo začíná buddhistická meditace soucitu metta (či maitre) vždy projevem soucitu vůči sobě samému.

Někdo agapé překládá jako nesobecká láska, ale výraz empatická láska mi přijde mnohem trefnější. Soucítit s ostatními, být v jejich trápení a strasti, ale i štěstí a radosti s nimi. Agapé je totiž i pro sdílení těch krásných okamžiků, na což občas bohužel zapomínáme (a ano i já na to zapomínám). A čím víc je agapé v partnerském vztahu přítomna, tím víc sílí pragma i filaftia.

ΦΙΛΙΑ (Filia) aneb láska hlubokého přátelství

„Já vůbec nevím, co teď budu dělat! Vždyť nepřicházím jen o partnera, ale i o svého nejlepšího přítele!“ říkávají lidé, jejichž vztah, ať byl jakýkoliv, nepostrádal právě tuto formu lásky. Filia je láska, kterou ve starém Řecku pociťovali sparťanští bojovníci jeden k druhému. Láska, která vám dává jistotu, že se na svého partnera můžete spolehnout právě proto, že obsahem této formy lásky je i odhodlanost druhému pomoci a chránit ho, když to potřebuje. Láska, která nikdy nevyprchá.

dscn0375

Filia je ovšem zároveň formou lásky, která teď nejvíc trpí. Followeři na Instagramu, „přátelé“ na Facebooku, jsou jich najednou stovky. Ke kolika z nim ale pociťujete filii a kolik z nich ji pociťuje k vám? V USA je průměr jeden další člověk (mimo rodinu), v Evropě dva, v Japonsku pět. Pět blízkých přátel, bratrů ve zbrani. Filia v partnerském vztahu podporuje agapé, vlastně ji doprovází. Pokud od svého partnera pociťujeme tuto formu lásky, dává nám naplno pocítit bezpečí, bezpečí ve vztahu. Podmínkou nutnou k našemu dalšímu rozvoji, podmínku nutnou k lásce, a to nejen podle Abrahama Maslowa, který lásku postavil ve své hierarchii potřeb hned nad pocit bezpečí.

Když máte ve vztahu dostatek filii, víte, že se na druhého můžete spolehnout a jste silnější, sebevědomější, ba co víc, jste neporazitelní – stejně jako byli sparťanští vojáci. To filia vám dává schopnost úspěšně čelit takřka neomezené přesile, schopnost vstát i když už nemůžete. Tohle je ta skutečná Sparta, ne bezcitnost, ale láska, přesněji jedna z jejích forem.

Στοργη (Storge) aneb nesexuální přitažlivost

rhdr

X faktor – a teď nemyslím tu televizní soutěž, či také ono pověstné „Nemůžu si pomoct, ale něco na tý holce je!“ Tak to je storge, nesexuální přitažlivost, něco, co nás k druhé osobě táhne. Storge je forma lásky, kterou lidé obvykle nejvíce zažívají v rodině – vůči dětem, rodičům, sourozencům, prarodičům, atd. Storge se však objevuje i mezi přáteli a ano, storge funguje i mezi partnery.

„Miluju, jak se na mě díváš,“ je věta, kterou vám partner řekne obvykle právě tehdy, kdy se ke slovu dostává storge. Není tam erotické napětí, není tam ani soucitný pohled agapé. Storge je velmi podobná filii, avšak pocity, které při ní zažíváte jsou jiná. Má právě onen silný aspekt přitažlivosti, a to doslova. Něco uvnitř vás táhne k tomu být víc s tím, ke komu storge cítíte.

Storge je bezpodmínečná a čistá, vychází přímo ze srdce a nemá postranní úmysly. Nutí vás projevovat lásku k dítěti z nitra, ne proto, že od něj něco pak budete potřebovat nebo chtít výměnou a je tam i tehdy, když dítě zlobí. A totéž se týká storge ke komukoliv dalšímu, i partnerovi. Storge je o otevřeném srdci, které před milovanou osobou nikdy nezavřete. Storge je ona láska, dokud nás smrt nerozdělí, ale i storge lze ve vztahu zahubit. Může tak učinit však pouze a jen ten milovaný, nikoliv však milující.

ΕΡΩΣ (Eros) neboli smyslná láska

Eros, podle Řeků bůh plodnosti, smyslné lásky a erotické touhy. Eros, podle Junga či daseinsanalýzy nevědomý protějšek pro Thanatos, pro smrt. Ono ne náhodou se francouzsky popisuje stav těsně po orgasmu jako la petite mort, malá smrt.

Pro Řeky byl eros výraz pro nebezpečnou ohnivou a otravnou formu lásky, která vás mohla paralyzovat anebo se vás dokonce mohla zcela zmocnit. Ano, eros přináší ztrátu kontroly nad sebou, ostatně stejně jako jeho protiklad thanatos. Tu samou ztrátu kontroly, po které dnes mnoha lidí tak touží, kterou hledají v alkoholu, drogách, v transpersonálních psychedelických prožitcích, v adrenalinových sportech. Pokud budete po erotu chtít ztrátu kontroly jen proto, abyste se vymanili z kontroly někoho nebo něčeho jiného, tak vás zničí, spálí na uhel. Ostatně závislost lze získat i na sexu nebo sexuálním partnerovi. Však jaké popularitě se dnes těší BDSM či obecně projevy dominance a submisivity v sexuálním kontaktu.

obraz výřez

Budovat vztah na této formě lásky bylo zničující 4 000 let nazpátek a je to zničující i dnes. Proč? Tak jako tvoří pár, který si časem v sobě zvnitřníme, animus („mužský princip“) a anima („ženský princip“), tak tvoří pár i eros (vášeň) a thanatos (smrt). Právě smrt, nejfatálnější z rizik, dodává erotu jeho neodolatelnou přitažlivost. Ostatně eros je také ničitelem. Však kolik partnerství a manželství už právě eros zničil, když tato forma lásky byla zažehnuta vůči někomu třetímu, nebo když na této formě lásky byl jeden z partnerů závislý a když ostatní formy lásky v partnerském vztahu nebyly dost silné, aby eros udržely a nasměrovaly zpět do prvotního partnerského vztahu.

Připustit eros ve vztahu, na určitou krátkou dobu, však tak zničující být nemusí. Nemusí, ale velmi snadno může. Stačí, aby byla oslabená filaftia ve formě sebelásky a/nebo panovala filaftia ve formě sobectví. A to u kohokoliv z obou partnerů…

S erotem je potřeba zacházet velmi opatrně, neb snadno přeroste v lásku nejničivější – v Manii – jak si řekneme dále. Aby nebyl eros ve vztahu ničivý, měl by stát také po boku ludu, hravé lásky, a s filii, přátelskou láskou, a agapé, empatickou láskou, v zádech, a to ideálně tehdy, když tohle vše stojí na základech pragmy – dlouhodobé lásky. Ne, Eros není tou první formou lásky, která se ve vztahu má objevit. Naopak je jednou z posledních, která i když ve vztahu není, může být bez problémů naplněn, a to i bohatým a zajímavým sexuálním životem. Je tu totiž ještě ludus…

ΛΟΥΔΟΥΣ (Ludus) neboli hravá láska

Foto 58

Pamatujete si ještě ty krásy objevování? Krásy prvních doteků se svým prvním partnerem, krásy prvních polibků, prvního svlékání se, prvních intimních doteků? Ne každý je zažil jako krásné, ale ten, kdo ano, ten ví moc dobře, co to ludus je a jak se projevuje. Ludus je však v řečtině také výrazem pro ony pocity, které batolata zažívají při otevírání prvních šuplíků, děti na pískovišti při budování prvních hradů z písku, při hraní na indiány, při dobrodružných výpravách na táborech, atd. Ludus je forma lásky, která v sobě kombinuje hravost, dobrodružství, překvapení a i trochu odvahy, odvahy posouvat se dál. A konečně, když zažíváme ve vztahu ludus, můžeme se snadno cítit jako „tenkrát poprvé“, a tím nemyslím jen první erotické hrátky, ale i první velkou lásku. Ludus přitom nemusí ze vztahu nikdy vyprchat, budeme-li o něj oba neustále pečovat.

Vezměte ludus a okořeňte ho erotem a agapé a máte z toho dlouhou vášnivou a láskyplnou noc strávenou společným objevováním nových prožitků, společným dobrodružstvím, kdy sice místy možná ztratíte kontrolu a podlehnete vášni, ale stále tam budete dva a u sebe a tím onen ničivý protipól thanata udržíte z dosahu. Vezměte jen eros, a snadno se to může zvrhnout v noc plnou vášně pro jednoho a pochybností, či dokonce strachu a zhnusení pro toho druhého.

Jenže kde vzít ludus a nekrást?! No, to není snadné. Ludus je vlastně projevem kreativity a chuti zakoušet dobrodružství a objevovat. Na kreativitu dochází tehdy, a jen tehdy – aspoň podle Maslowa – když už jsou plně pokryty naše tzv. deficitní potřeby – fyziologické potřeby, bezpečí, potřeba pocitu lásky a sounáležitosti a potřeba pocítit, že já jsem v pořádku. Teprve pak dochází na potřeby rozvojové. Zatímco první dvě z nich – estetické a kognitivní – znázorňují kreativitu, až ty druhé dvě nejvyšší – sebeaktualizace (niterná potřeba dosáhnout nejlepší verze sebe sama) a transcendence (potřeba dělat něco, co mě přesahuje) dávají vzniknout onomu objevování a dobrodružství.

Z toho je tedy zřejmé, že ludus nepřichází obvykle v začátcích vztahu a že pro jeho plné pocítění a prožití budete potřebovat důsledně pečovat o svoji filaftia ve smyslu sebelásky a dostávat od partnera agapé (pro pocit milovanosti) i filia (pro pocit bezpečí). Ludus je tedy vlastně třešničkou na dortu, která posílí vaší filaftia (sebelásku) a podpoří růst pragmy, dlouhodobé lásky.

Zhoubná devátá forma – MANIA neboli spalující láska

Eros, bohužel, není jedinou ničivou formou lásky.

PSX_20171211_143754

Ó Romeo, Romeo! proč jsi Romeo!
Zapři své jméno, odřekni se otce:
však nechceš-li, jen lásku přisahej,
a já dám výhost jménu Kapulet.

Zapři své kořeny, odřízni se od své rodiny a přátel, nebo to udělám já, protože bez toho nemůžeme být šťastní, říká mladičká Julie svému milovanému v druhém jednání divadelní hry, která jak všichni víme, končí velmi tragickou smrtí „z lásky“ obou aktérů. Takže jim to slovy dnešní doby „tak nějak moc neklaplo, že jo…“

A přesně k tomu vede mania, forma lásky stojící za všemi sebevraždami z nešťastné „lásky“. Mania totiž nemůže být nikdy šťastná. Proč? Dovolte mi půjčit si ještě jeden citát, tentokrát z jednoho seriálu:

On: „Pokusila se o sebevraždu, prý to bylo kvůli němu.“
Ona: „Ty si to nemyslíš?“
On: „Když se někdo chce zabít, nějaký důvod si vždycky najde. Ale já, když jsem zamilovaný, chce se mi žít víc než kdy jindy.“
Ona: „I když víš, že nikdy nemůžeš mít toho, koho miluješ?“
On: „To záleží na tom, jestli chceš někoho milovat (tady ve smyslu agapé), nebo někoho vlastnit (tady ve smyslu mania)…“

A to je právě to. Mania je touha po tom udržovat si pocit výjimečnosti a uměle zvýšeného sebevědomí prostřednictvím toho, že jste „milováni“ někým druhým. „Bez Tebe nejsem nic!“ „Jsi celý můj život!“ Jak strašidelné, a to pro oba partnery, se tyto věty stanou, jsou-li naplněny obsahem.

Mania vašeho partnera staví do role proměnné – o něj tu vůbec nejde, jde o vás. A co hůř, on si to bytostně uvědomuje. A aby to bylo ještě horší, na této „proměnné“ jste zcela závislí. A tak, když partner z vašeho života zmizí, zmizíte ze svého života i vy. Někdy bohužel doslova. Právě to dává vzniknout stalkerům, to dává vzniknout sebevraždám z „lásky“. Člověk pod vlivem manie, totiž skutečně nedokáže bez svého „milovaného“ být, respektive to tak cítí a tomu věří.

Jungiánská psychologie tuto formu lásky přisuzuje zejména lidem v nižším věku, do 40 let. Ne náhodou se ostatně nejvíce sebevražd odehrává během dospívání. Tato forma „lásky“ je však projevem vašich nejtemnějších stínů a je komplexovou reakcí v pravém jungiánském slova smyslu, kdy nám zkresluje realitu, a zejména pak obraz našeho předmětu „lásky“, a to do zcela nadpozemsky dokonalých až zbožštělých forem. Však vzpomeňte na Romea a Julii. Jenže čím víc někoho stavíte na piedestal, tím je od vás vzdálenější a navíc na vás pohlíží shora. A ano, i zde hledejte kořeny v dětství. Mania totiž mnohem snáze ovládne ty, které jeden, druhý či oba rodiče nemilovali.

Existuje jen jedna účinná obrana proti manii, a tou je filaftia (sebeláska). Právě ta se však dětem, které rodiče nemilovali nedostává. A pokud navíc manii doprovází i eros, thanatos neboli smrt nikdy nebude daleko. Mějte se proto před manii na pozoru, protože jakmile mania začne kvést, všechno ostatní zahubí a otráví, a to zdaleka nemluvím jen o ostatních formách lásky…

Chcete předejít manii? Důsledně pečujte o filaftii ve formě sebelásky, postavte sebe na první místo a udělejte to co nejdřív a důsledně se sebepéči věnujte.

Mějte všech sedm pohromadě

Chcete žít v partnerském vztahu naplněném láskou? Budete muset pro to něco udělat. Nejdřív každý z vás zvlášť – zejména co se filaftii (sebelásky), ale také agapé (empatické lásky) – týče, a pak vy oba společně. Řekové moc dobře věděli, že neexistuje vztah, kde by všech těch sedm zdravých forem – erotu se snažili vyhnout a mania nikdy láskou vlastně nebyla – bylo neustále projevováno.

rhdr

Aby byl vztah živý, musíte na něm pracovat. A živým je proto, že láska v něm neustále proudí, ale to nejen v tom smyslu, že ji lze ve vztahu pociťovat, protože se nám často stává, že se ocitneme v okamžiku, kdy lásku najednou necítíme, a to ani tehdy, když tam je, ale ve smyslu, že jednotlivé formy lásky se hlásí o svou nadvládu. Ano, včetně osmého erotu.

Žít ve spokojeném naplněném láskyplném vztahu tak znamená žít v neustálém proudu měnících se pozic a priorit jednotlivých lásek. Stalo se vašemu partnerovi něco hrozného? Je tu pečující agapé. Potřebuje v něčem podpořit? Ke slovu přichází filia. Sedí v křesle a vy se na něj jen tak zakoukáte a říkáte si, jaké máte štěstí s ním být? Je tu storge. Dostanete se do sporu, který se vám podaří urovnat, obejmout se a políbit? Teď vládne pragma. Přijdete do ložnice, kde stojí vaše partnerka v novém prádélku? Je tady ludus a někdy i eros. Jedinou formou lásky, která by ve vztahu měla být vždy, protože je o vztahu, který máte vy k sobě, je filaftia – sebeláska. Jediná forma lásky, na které můžete a musíte pracovat, pokud chcete mít naplněný partnerský vztah.

Krásného Valentýna!


Zaujal vás tento článek? Pokud máte zájem, můžete využít také individuální konzultaci. A dokážeme pomoci i vaší firmě a zaměstnancům.

Pohled

O autorovi

Martin Zikmund je průvodce lidí a firem klíčovými změnami, vede semináře a workshopy pro veřejnost i pro firmy zaměřené na témata zvládání stresu, meditace, spokojenost v práci i mimo ni a osobního rozvoje. Je autorem všech textů a většiny fotografií na tomto blogu. Více se o něm dozvíte na www.martinzikmund.cz.

5 komentářů: „Osm forem lásky, aneb proč jedna „láska“ pro naplněný vztah nestačí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s