Co dělat, když přijde prázdnota a jak se jí postavit

Pocit prázdnoty se zmocnil aspoň jednou za život každého z nás. Prázdnota přichází někdy nečekaně, když už se třeba i delší dobu cítíme relativně dobře. Jindy zase udeří v tu nejnevhodnější chvíli, když se zrovna plahočíme u dna a snažíme se nadechnout. Její úder může být až smrtící. Co to prázdnota je, jak ji nepodlehnout a jak jí předcházet?

Moje setkání s prázdnotou

Každý, kdo někdy cestoval sám to asi zná. Jste už několikátý den sami, v místech, která neznáte, v zemi, kde mluví třeba i jazykem, kterému ani nerozumíte, a najednou to přijde – prázdnota udeří v plné své síle. Často ji dokonce cítíte i přicházet. Jak to může vypadat?

sunriseTo ráno jsem věděl, že je něco jinak, že prázdnota přijde. Probudil jsem se v malém penzionu v malebném městečku Glückstadt, tedy v překladu městě štěstí, které je tak blízko moře, že ho můžete cítit ve vzduchu. Vybral jsem ho náhodně, podle jména. Po ranní procházce jsem šel na snídani, abych se posilnil na rozhodnutí, jestli jet „doleva“ do Nizozemska, nebo „nahoru“ do Dánska. Byl zrovna Velký pátek, v penzionu nikdo jiný nebyl. Jen já a pak milá asi tak pětasedmdesátiletá Němka. Ta přišla na snídani chvilku po mně, a tak jsme se dali do řeči. Žila sama. Už nezvládala velký rodinný domek, tak se rozhodla přestěhovat do bytu v nedaleké vesničce přímo u moře. Ale protože jí nestihli byt dodělat a ona už neměla kde bydlet, tak se přestěhovala na pár měsíců do penzionu. Každý den tam jezdila dělníky kontrolovat. Bylo vidět, jak trpí tím, že najednou nemá svůj domov, jak je pro ni těžké být na tohle všechno sama. Najednou jako bych viděl jeden z možných scénářů své budoucnosti.

20180330_174223_editedVolba padla na Dánsko. Po snídani jsem se tedy vydal na poloostrov Nordstrand a pak do cíle své cesty pro ten den, dánský ostrov Rømø, kde jsem našel ubytování v chatce v kempu. Bylo krásné slunečné odpoledne, a tak jsem se rozhodl vyrazit lodí zpátky do Německa na ostrov Sylt. Stál jsem na horní palubě, díval se směrem ke slunci a užíval si sílící vítr. Než jsme dopluli na Sylt, nebe se zatáhlo. Místní specifická fríská příroda se ponořila do extrémně silného větru a hutných mraků. Vichřice začala být tak silná, že občas byl problém i jít rovně. Při plavbě zpět do Dánska zapadlo slunce a nebe začala zahalovat tma. Při příjezdu zpět do přístavu v Havneby se mi pak poprvé ukázala síla Wattového moře. Moře bylo pryč. Tam, kde před pár hodinami pluly malé lodičky, teď jezdila auta a procházeli se lidé. Z Rømø se na noc stal poloostrov. Místo moře najednou nebylo nic. Jen tvrdá, místy bahnitá, pevnina.

autoZ Havneby jsem se vypravil na projížďku po mořském dně. Dokonce tu mají i dopravní značky. Smí se tu jet maximálně 30 km/h. Vystoupil jsem z auta v době, kdy mi palubní navigace ukazovala, že už jsem pod vodou. Vichřice už byla opravdu silná, teploty spadly náhle pod nulu a nikde kolem nebylo nic. Ani moře, ani lidé, ani zvířata, ani auta. Jen černočerná tma a kdesi v dálce moře. Najednou to vypadalo jak scéna z Nekonečného příběhu. Přesně takhle vypadala země, kterou ovládla nicota.

Vrátil jsem se do kempu někdy v 10 v noci. U vjezdu jsem se potkal s milou mladou Němkou, co mi poradila, kam jet další den a odebral jsem se do své chatky. Vevnitř bylo 8 stupňů, zkusil jsem roztopit všechny přímotopy v ložnici. Nad 12 teplota ale nešla. Vichřice byla tak silná, že si s dřevěnou chatkou jen tak pohrávala a vyluzovala někdy až děsivé zvuky. V chatce nebylo povlečení a místní peřiny připomínaly ty, které mám doma na horké léto. Doběhl jsem se rychle osprchovat a hned se oblékl do všeho, co jsem měl na zimu – termokalhoty, termotriko, džíny, mikina, svetr, další svetr, co jsem si náhodou den předtím koupil v Lipsku, bunda, čepice, rukavice. Byla šílená zima. Došel jsem si do auta pro velkou deku, co tam vozím, a vzal si špunty do uší, abych neslyšel vichřici. Vše bylo to k ničemu. Ležel jsem sám na posteli stočený do klubíčka, snažil se ze všech sil zahřát, a věděl jsem, že prázdnota je tady.

20180331_075155_editedVšechny mé obavy, nejistoty a bolístky jakoby se zesílily. Po celém dni jsem byl unavený, ale nicota mi nedovolala spát. Klepal jsem se zimou sám kdesi daleko od domova, nebylo mi dobře, chtěl jsem utéct, ale nebylo kam. Tak už to s nicotou bývá. Nezbývalo než zůstat s nicotou sám. Zpytovat své hříchy, pozorovat, jak se postupně otevírají všechny ty minulé rány a jedna za druhou se hlásí o slovo, jakoby chtěla připomenout, jak bolestivá byla, když jsem jí utržil. Rozbřesk byl doslova vysvobozením. V půl sedmé ráno jsem vstal a šel se projít do místní přírody, která nepřipomíná nic z toho, co jsem znal odjinud. Najednou jsem věděl, že moje cestování po Dánsku nebude jednoduché. Kdybych býval nepotkal před spaním tu Němku, kterou jsem pozval k sobě do auta, aby nemusela sedět se svým notebookem v tom mraze venku, protože WiFi bylo jen před vchodem, býval bych se teď hned vrátil do Čech. Takhle mě čekala „studená Havaj“, jak Dánové říkají místnímu ráji surfařů Klitmøller, a s ní i týdenní cesta po Dánsku. Milá Němka mi totiž poradila, kam v Dánsku jet a já byl najednou rozhodnutý, že i přes tuhle děsivou noc a i přesto, že východní pobřeží Jutska přes noc pokryl metr sněhu, dál pojedu podle svého časového plánu, byť s prázdnotou v zádech. A že na nejsevernějším cípu Dánska u Skagenu se znovu přihlásila ke slovu…

Co to je prázdnota

Prázdnota je poměrně těžko uchopitelný koncept. Je to mnohem spíš pocit než nějaká „věc“. Prázdnota na nás najednou padne jako nějaký temný mrak a najednou se jí nejde zbavit. Je to jakoby vám někdo násilně držel hlavu tak, abyste se museli dívat i do těch nejtemnějších míst, kam se dívat rozhodně nechcete.

PSX_20180331_223011Její přítomnost pociťujeme hluboko uvnitř. Její pevné sevření nejde přehlédnout. Veškerá vaše stabilita se bouří a vy jako byste se najednou plavili sami na malé bárce na širém rozbouřeném moři a nevěděli, se kterou vlnou se bárka převrhne a vy spadnete do vody. A s každou další vlnou se prázdnota šíří naším tělem i bytím jako rakovina a stejně tak je i zhoubná. Začne prorůstat úplně vším a pokud ji nezastavíme, může nás i zničit. Prázdnota se přitom liší od běžných strachů a úzkostí, je to spíš taková tíha a úzkost z bytí.

Prázdnota je vlastně taková nicota – nic se nám v životě nedaří, nic nemá smysl, nic nám nepomůže, nic se nám nechce dělat, nikam se nám nechce jít, jen víme, že nic není v pořádku. Často se projeví i jako deprese v klinickém slova smyslu. Tato nicota nás přivádí k zoufalství, někoho třeba i k pláči a jsou bohužel i lidé, kteří ji podlehnou a které časem dovede až k sebevraždě. Je nicotou ve filmovém slova smyslu tak, jak ji známé z Nekonečného příběhu. Vše postupně rozloží a nezbyde nic.

Blízká setkání s prázdnotou

20180401_143957_editedKdyž se s ní setkáme, máme potřebu od ní co nejrychleji utéct. Také jsem na Rømø chtěl utéct, doslova i fyzicky. Utíkat před nicotou ale není účelné, stejně jako to nemělo smysl v Nekonečném příběhu. Utíkat před ní znamená darovat jí další kus vašeho bytí bez boje s tím, že vás stejně jednou dožene. Jen pak už nebude mít najednou kam utéct a vaše zdroje pro boj už budou vyčerpané.

Přesto před nicotou spousta lidí, stejně jako v tom Nekonečném příběhu, utíká – na Bali, do nového vztahu, k psychedelickým prožitkům, k alkoholu, drogám k ezoterickým sektám a guruům slibujícím přesný návod na život a „čištění minulých životů,“ ať už to má znamenat cokoliv. Zkrátka se chytají pověstného stébla trávy, stejně jako pohádkové postavy v Nekonečném příběhu a svůj život pozvolna mění v takovou únikovou hru. Jiní ale zase naopak nedělají nic a rezignují stejně jako třeba Kamenožrout. Jedinou cestou ven je přitom zkusit s nicotou bojovat. Hledat cesty, jak ji přemoci, stejně jako to dělal Átrej. Bude to lehké? Ne. Bude to rychlý boj? Vůbec ne. Bude to bezbolestné? Tak to už teprve ne. Bude to možné? Jo, to jo!

Co to ale je ta nicota a kde se bere? Je to nějaká bájná chiméra jako v Nekonečném příběhu, něco, co přichází z vnějšku a všechno ničí? Nebo je to spíš něco ukrytého hluboko v nás, co za běžných okolností nevidíme? Odpověď není až tak jednoznačná. Já osobně se domnívám, že pravda je obojí.

Trhlina bytí

DSCN2954_editedV daseinsanalýze – psychoterapeutickém přístupu stavějícím na heideggerovské filozofii – existuje pojem trhlina bytí. Dokud je bytí celistvé, je nám vlastně dobře. Neznamená to, že jsme neustále šťastní – tahle představa je vědecky prokázanou cestou, jak šťastní nebýt vůbec – ale znamená to, že nám v životě není nijak extra špatně. Jenže jakmile se objeví trhlina, máme problém. Zejména pokud o ní nevíme. Pak do ní jde totiž snadno spadnout.

Někteří lidé se s takovou trhlinou bytí přímo narodí, např. schizofrenici či lidé s endogenní depresí. Někteří jiní trhlinu bytí, a obvykle nejen jednu, získají tím, co v životě zažívají – od rodičů, od učitelů či trenérů, během šikany, nebo třeba v partnerském vztahu, který namísto oněch žádoucích sedmi forem lásky byl naplněný spíš těmi dvěma zhoubnými, pokud v něm kdy láska vůbec byla. Těch trhlin bytí tak máme všichni obvykle několik, několik desítek a někdy i stovek možná.

Když se v našem bytí objeví trhlina, je to problém. Trhlina bytí je takovou zkratkou do prázdnoty, je to bezedná propast plná prázdnoty, do které můžeme spadnout. Platí o ní přitom, že čím jsme hlouběji, tím se zvyšuje naše vzdálenost od bytí, a tudíž i života. Když do ní padáme, je v našem nejvyšším zájmu se zkusit co nejdříve zachytit a dostat se z trhliny bytí ven. Nikdo jiný to za nás ale neudělá.

To ovšem neznamená, že si nemám v tu chvíli říci o pomoc a podporu, ať už od přátel, nebo třeba psychoterapeuta či psychiatra, ba naopak. Čelit dlouhodobě téhle čisté prázdnotě tváří v tvář bez další opory není dost dobře možné. Prázdnota je jako bažina. Ať do ní vhodíte cokoliv, jen to pohltí. Předmět si chvilku zaplave na hladině a najednou s ozve žbluňk a zmizí v prázdnotě. Trhlina bytí přitom nejde zacelit, není možné, aby se vám „odstala“, trhlinu bytí je možné jen „oplotit“, abyste do ní nespadli. To je však možné jen u těch trhlin, které jste nevytěsnili do nevědomí. Právě ty jsou ty nejnebezpečnější, protože o nich doslova a do písmene nemůžete vědět.

Prázdnota dnešní doby

20180331_073214_editedPrázdnota však dokáže zaútočit i zvenčí. Vlastně to dělá neustále a tak dlouho, že už si to ani neuvědomujeme a přijde nám to „normální“. Dělá to totiž prostřednictvím něčeho, čemu fenomenologie říká das Gestell. Tato „konstrukce“, jak zní jeden z doslovných překladů, se snaží naše bytí svázat do jakýchsi minulých předpojatostí, do „musů“, „mělbychů“ – zkrátka do toho, co si myslíme, že musíme, nesmíme, měli bychom, neměli bychom, co „se“ dělá a co „se“ nedělá. Do toho, co nám jiní namluvili, že můžeme, nebo nemůžeme, na co máme, nebo nemáme. A tohle všechno nás odvádí od našeho, ve smyslu skutečně našeho, bytí do bytí cizího, tedy do našeho nebytí.

A kam tohle vede? „Ze všeho je najednou jedna velká naplněná prázdnota a pak je nutné od ní utíkat,“ popisuje tuto situaci profesorka Hogenová, přední česká fenomenoložka. „Utíkáte za dobrodružstvím, necestujete protože chcete poznat život těch lidí z 2000 kilometrů vzdálené destinace, cestujete proto, že chcete zvyšovat intenzitu prožitků. Ta intenzita prožitků je v podstatě důkazem toho přemocňování prázdnoty,“ dodává. Jinými slovy: „Nihilismus dnešní doby je prázdnem, které se zaplňuje horečným organizováním, které však velmi často postrádá bytostný smysl,“ jak také říkává.

A tak i ti, co zrovna nepadají do trhlin bytí, které v sobě mají, se dnes a denně s prázdnotou setkávají. Každé setkání s nicotou je přitom do jejich trhlin bytí táhne. Pokaždé, když si myslíte, že nemůžete být sami sebou, pokaždé když se necháte ovládnout svým strachem, pokaždé když jednáte proti vlastní intuici, jste zase o něco blíž prázdnotě všude kolem vás.

Jak bojovat proti vnější prázdnotě

Na boj proti prázdnotě přicházející zvenčí má profesorka Hogenová, relativně „jednoduchý“ recept: „Pokud si chce člověk zachovat radost ze života, která je nejdůležitější podmínkou zdraví, musí si uvědomit, že ta budoucnost, která k němu přichází, je silnější než jeho vůle a že musí mít odvahu nechat ji přicházet tak, jak sama potřebuje.“ Možná si říkáte, že budoucnost vlastně neplánujete, ale to je obvykle hluboký omyl. Buddhisté říkají, že utrpení je rozdíl mezi očekáváním a realitou a my máme mnoho očekávání – od sebe, od ostatních, od světa.

PSX_20180331_220418„Nahradili jsme otevřenost jistotou, nemáme odvahu otevřít se tomu, co přichází, a proto tu budoucnost plánujeme,“ říká Anna Hogenová. Očekáváme, že zítra v práci se bude dít to, co máme v kalendáři, očekáváme, že nám náš partner nebo partnerka budou věrní, očekáváme, že předpověď počasí bude mít pravdu, očekáváme, že výplata přijde tehdy a tehdy a že to, co běžně nakupujeme, bude dál stát zhruba stejně peněz, očekáváme, že na naše narozeniny a svátek nám někdo popřeje. A když se tato očekávání nenaplní, najednou se v našem plánu objeví trhlina, doslova prázdné místo, se kterým jsme nepočítali. Prázdnota. Přitom už Platón taktně upozorňoval, že panta rhei, neboli vše plyne. Jedinou jistotou je tedy změna. Kdo tohle pochopí, bude v boji s prázdnotou silnější. Tedy s tou vnější. A nejde si nevzpomenout také na výrok současného dalajlámy: „Že nedostanete vždy, co chcete, je někdy obrovské štěstí,“ pod který bych se se svými zkušenostmi mohl jedině podepsat 😊

Jak si poradit s vnitřní prázdnotou

Je ale nějaký recept na naši vnitřní prázdnotu? Na tu, co na nás číhá v každé trhlině bytí a při útoku vnější prázdnoty se rázem ze všech trhlin dere ven jako horká láva, co všechno ničí? Ano je. Trhlina bytí je jako díra na ponožce nebo punčoše. Když se v ní budete šťourat, tak se zvětší. Když budete mít víc děr vedle sebe a budete šťourat v jedné z nich, může vzniknout jedna nová velká. Trhlina bytí bohužel, na rozdíl od díry v ponožce, nejde zašít. Lze ale obešít pevným švem, aby už se nezvětšovala a nešířila.

K tomu, abyste do trhliny bytí nespadli, je důležité o ní vědět a také si ji oplotit. A pak samozřejmě nechodit někam, kde vidíte vysoký plot, ceduli „zákaz vstupu“ a „životu nebezpečné“. Nedělat to, co víte, že zaručeně vede k otevření vašich ran. Proto bývalí alkoholici už často nepijí vůbec alkohol, proto už se někteří lidé vyvarovávají setkávání s těmi, kteří se k nim nechovají dobře a s nimiž se cítí mnohem hůř než bez nich.

Tím pravým receptem proti vnitřní prázdnotě je žití z vlastního pramene, z vlastní podstaty, poznávat sebe sama a žití v souladu se sebou. Bytí sám sebou. Abyste toho byli schopni, bude třeba o sebe neustále a pečlivě pečovat tak, jak byste třeba pečovali o člověka, kterého bezpodmínečně milujete, kdyby to zrovna potřeboval. Pečovat o své základní potřeby i o to, co je potřeba k tomu, abyste byli v životě spokojení.

Znamená to, že potom se vnitřní prázdnotě zcela vyhnete? Že vaše trhliny bytí nebudou existovat? Ne, to vůbec. Jen to znamená, že se s prázdnotou nebudete setkávat tak často a že až se s ní setkáte, budete schopní jí čelit.

20180330_194654_edited

Své pojednání o prázdnotě jsem zahájil příběhem z Velkého pátku, tedy ze dne, kdy si křesťané připomínají utrpení a smrt Ježíše Krista. Bible očekává i jeho návrat na zemi, při kterém bude satan spoután velkým řetězem a uvržen do propasti, která bude uzamčena a zapečetěna na tisíc let, aby pak ještě jednou povstal a následně byl uvržen do jezera, kde hoří síra na věky věků (Zjevení Janovo 20). Ani na konci Bible a po druhém příchodu Ježíše Krista však satan ze světa nikdy nezmizí a vždycky tam bude přítomen, v jezeru kde hoří síra, v trhlině bytí. Je v pořádku nebýt v pořádku, ale je důležité s tím pak bojovat a snažit se tomu předcházet.


 

Zaujal vás tento článek? Pokud máte zájem, můžete využít také individuální konzultaci. A dokážeme pomoci i vaší firmě a zaměstnancům.

Pohled

O autorovi

Martin Zikmund je průvodce lidí a firem klíčovými změnami, vede semináře a workshopy pro veřejnost i pro firmy zaměřené na témata zvládání stresu, meditace, spokojenost v práci i mimo ni a osobního rozvoje. Je autorem všech textů a většiny fotografií na tomto blogu. Více se o něm dozvíte na www.martinzikmund.cz.

5 komentářů: „Co dělat, když přijde prázdnota a jak se jí postavit

  1. Velmi přínosný článek, pocit úlevy, že je možnost jít dál a nabýt prevalcovana vlastním příběhem, lze porozumět, vidět z úhlu pohledu dosud neobjeveneho, děkuji, mějte se dobře. O

    Liked by 1 osoba

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s