Až vaše děti přinesou vysvědčení…

Zítra děti ve škole čeká vysvědčení. Dostanou kus papíru, kde budou mít spoustu známek z různých předmětů na škále od 1 do 5. Papír, kde nějakých 10 až 15 lidí, které jste možná někdy potkali na třídních schůzkách, vezme své bytostně individuální pojetí této stupnice a na základě svých vlastních individuálních kritérií touto individuální stupnicí ohodnotí, na kolik vaše dítě v uplynulém pololetí bylo schopné vyhovět individuálním představám tohoto člověka o tom, co se má skrývat v „šuplíku“ výborný, chvalitebný, dobrý, dostatečný či nedostatečný.

Někdo do své škály zařadí snahu vašeho dítěte, někdo pozornost při hodinách, někdo schopnost o věcech přemýšlet, někdo podávat výkony ve stresujících situacích (při zkoušení a písemkách), někdo schopnost nenápadně opisovat, někdo schopnost dodávat domácí úkoly bez ohledu na jejich přínos, někdo také osobní sympatie či antipatie, a někdo bohužel zejména v pubertě i vzhled, a u dívek případně velikost podprsenky a délku sukně. Co se skrývá v osobním šuplíku daného učitele pro dané hodnocení se nikdy nedozvíte. Jediné, co je zcela jisté je, že to je něco jiného, než to bylo u vašich učitelů, zcela jistě něco jiného, než byste do toho šuplíku dali vy, a dost pravděpodobně i něco jiného, než by si do něj dalo samo vaše dítě, a to i tehdy, kdyby neodpovídalo na otázku: „Co by sis dal ty?“ ze strachu, ale upřímně.

My dospělí víme, že to vysvědčení je naprosto nepodstatné. I to maturitní. Výjimečně může být komplikací v podobě prodloužení studia, obvykle je však při nejhorším maximálně tak dělící čarou mezi „přijat bez přijímacího řízení na VŠ“ a „podstoupí přijímací řízení na VŠ“. Děti tohle neví. Pro děti ta nicneříkající slova seřazená v jednom sloupci mají zcela jiné významy: „Jsem skvělý!“ „Nestojím za nic!“ „Táta mě zmlátí“ „Budu mít zaracha!“ „Rodiče mě budou nenávidět!“ „Máma mě seřve a nebude se mnou mluvit!“ „Dostanu dárek, co jsem si tak přál!“ „Rodiče mě budou mít konečně rádi!“ „Konečně mě rodiče za něco pochválí!“ „Zase mi rodiče budou říkat, že jsem k ničemu!“ „Zase se budu muset celé léto za trest učit, co stejně nikdy nepochopím, protože mi s tím nikdo nepomůže!“ „Brácha/ségra zase dostane pochvalu a veškerou pozornost rodičů a já budu ten „blbeček“, se kterým se nebude nikdo bavit!“ „Uteču z domu!“ „Spáchám sebevraždu!“ Pro každý jeden z těch obsahů se zítra najde aspoň jedno dítě, které si jeden z těch významů převezme. Ano, i pro tu sebevraždu. Ostatně jako každý rok. Ve vašich rukou je, který z těchto významů si zítra spolu s vysvědčením bude ze školy odnášet právě to vaše dítě nebo děti.

Kdybyste byli vy zase dítě? Co byste si zítra ze školy se svým vysvědčením chtěli domů odnést? Jaký pocit? Jaký pohled na sebe? Jaký pohled na své rodiče? Co byste si bývali přáli od svých rodičů, aby vám dali? Neptám se na to, co jste vždycky dostali. Ptám se na to, co byste si bývali byli přáli. Kdyby se stal zázrak a mohli jste v den vysvědčení rozhodnout o tom, jak vaši rodiče budou na vaše vysvědčení reagovat, zda se budou zajímat o známky, nebo o vás a vaše pocity, zda s vámi budou sdílet vaši radost, nebo smutek, zda budete cítit, že vás mají rádi. Co byste si bývali přáli? A co z toho zítra, až budete v pozici onoho rodiče, dopřejete svým dětem…?

Moc vám přeji, aby to dítě, co zítra spáchá sebevraždu, aby to dítě, co zítra zažije hlubokou nespravedlnost, bezmoc a despocii moci, aby to dítě, co zítra utrpí zdrcující ránu pro své sebevědomí a sebelásku, ze které se možná už nikdy nevylíže, aby to dítě nebylo zrovna to vaše…


Mohlo by vás zajímat:

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s