Kde se bere rakovina a co s ní má do činění psychika

O rakovině se velmi často hovoří. Aby ne, ročně jí nově onemocní téměř sto tisíc Čechů, přičemž počet nově diagnostikovaných pacientů za posledních 22 let (1994 až 2016) vzrostl o 80 %. Na druhou stranu počet úmrtí na rakovinu za stejnou dobu poklesl o 3 %. Jenže spousta věcí, co se o rakovině říká, jsou bohužel lži. Co to ve skutečnosti je „rakovina“ a co s ní má co do činění psychika a psychosomatika?

Upozornění: Tento článek je stručným shrnutím a zjednodušením vědeckých poznatků ze současné buněčné biologie, genetiky, onkologie, psychoneuroimunologie a psychoonkologie. Podrobněji najdete vše v nové publikaci Rakovina z pohledu těla a duše, kterou si můžete zdarma stáhnout na této stránce.

Proč „rakovina“ neexistuje

Rakovina byl termín, který Hippokrates použil pro velmi specifické zhoubné nádorové onemocnění ve velmi pokročilé fázi (konkrétně pokročilý karcinom prsu u žen se zasaženými sousedními mízními uzlinami a vystouplými mízními cévami, které na prsu tvořily obrazec klepet kraba). Medicína tenhle pojem nezná, což komplikuje i všechny statistiky o „rakovině“ a vede to i k řadě zavádějících tvrzení a nedorozumění.

Medicinský název je novotvar (neoplasmus). Novotvary dělíme do v zásadě čtyř kategorií. První z nich jsou maligní, neboli zhoubné, novotvary (diagnózy C00 až C97). Ty bez debat můžeme označit jako „rakovinu“. Tyto novotvary mají schopnost prorůstat zdravou tkání a většina z nich může tvořit v posledních stádiích i metastázy – tedy sekundární nádory v jiných oblastech těla, které nejsou s tím primárním nádorem přímo propojené. V roce 2016 na ně v ČR zemřelo 27 261 lidí (v 55,4 % případů mužů) a byla to druhá nejčastější příčina úmrtí. Zhoubné novotvary, aspoň ty tzv. solidní, neboli pevné (tj. všechny vyjma leukémií, lymfomů a mnohočetného myelomu), si můžete představit jako hřebík zapíchnutý kdesi v těle, který se postupně zvětšuje a prorůstá dalšími tkáněmi, čímž v těle působí stále větší problémy – často otoky, krvácení, záněty, ucpání, atd. Navíc tento hřebík ze sebe časem začne uvolňovat miniaturní piliny (mikrometastázy), které jsou pak schopny vytvářet další „hřebíčky“ jinde v těle (metastázy).

Onkologické názvosloví (1)

Dále tu máme novotvary in situ (D00 až D09), což jsou útvary, které mají po určitém čase (pokaždé jiném) schopnost stát se zhoubným novotvarem. Nikdo na ně neumírá, ale ročně se jich objeví přes 3 tisíce a je třeba je (obvykle chirurgicky) odstranit. Daly by se proto také zařadit mezi „rakovinu“, což se v některých statistických publikacích děje.

Potom máme velkou skupinu tzv. benigních neboli nezhoubných novotvarů (diagnózy D10 až D36). Některé z nich se po dosažení určité velikosti mohou stát zhoubnými. Nezhoubné novotvary se liší zejména tím, že jsou pevně a striktně oddělené od zbytku tkáně, do které tedy neprorůstají. Představit si je můžete jako kuličky, které se postupem času jsou schopné zvětšit třeba i na velikost melounu (např. v dutině břišní, kde je dostatek prostoru) a v těle „jen“ zabírají místo a případně utlačují nějakou tkáň nebo orgán. Tím však mohou způsobovat dost někdy i velmi závažných problémů, podobně jako by je způsobovala kulička v nose, nebo v kolenním kloubu, nebo třeba v hlavě. Proto je obvykle nutné benigní novotvary z těla odstranit. Často je lze léčit chirurgicky (vyříznutím), ale když už je novotvar příliš velký, je nutné ho nejprve zmenšit (např. ozařováním), aby šel vůbec vyříznout. Na nezhoubný novotvar v ČR v roce 2016 zemřelo 59 lidí.

Poslední kategorii tvoří tzv. semimaligní novotvary, v češtině označované jako nejistého či neznámého chování (D37 až D48), které vykazují znaky jak zhoubných, tak nezhoubných novotvarů, což se někdy během jejich vývoje mění. Na rozdíl od zhoubných novotvarů, však řada z nich nedokáže tvořit metastázy. Nicméně, i tyto novotvary by se daly označit za „rakovinu“. V roce 2016 stály život 486 obyvatel ČR.

Co je to vlastně rakovina

O rakovině, respektive tedy novotvarech, panuje obrovské množství mýtů. Velká část lidí ale nemá absolutně tušení, co to takový novotvar vlastně je a jak vzniká.

Novotvary vznikají z našich vlastních buněk. Podle původu tkáně, ze které vznikly, je ostatně také dělíme. Adenomy (nezhoubný) či adenokarcinomy (zhoubný) vznikají ze žlázového epitelu, myxomy (nezhoubný) či sarkomy (zhoubný) z pojivové tkáně, maligní lymfomy z lymfocytů, atd.

Aby ale z běžné buňky žlázového epitelu vznikl adenokarcinom, musí se nejprve něco s touto buňkou stát. Konkrétně musí dojít k velmi komplexní sérií genetických změn v její DNA, která vyústí ve dva velmi konkrétní a zároveň splněné parametry této buňky, které ji navždy od liší od ostatních vašich buněk žlázového epitelu. Zaprvé, v buňce se díky poškození DNA musí vypnout úplně všechny mechanismy buněčné smrti (drtivá většina našich buněk jinak v den svého vzniku má dáno, kdy dojde k jejich zničení). A zadruhé, buňka musí být schopná se dělit. Weinberg a Hanahan však popisují charakteristiky zhoubných nádorových buněk ještě mnohem detailněji, pomocí 10 různých charakteristik, které musí být všechny současně splněny.

Kancerogeneze (7) (2).fb2
 Zdroj: BERNSTEIN, Carol, Anil R., Valentine NFONSAM a Harris BERNSTEI. DNA Damage, DNA Repair and Cancer. New Research Directions in DNA Repair. InTech, 2013, 2013-05-22. DOI: 10.5772/53919. ISBN 978-953-51-1114-6. Dostupné také z: http://www.intechopen.com/books/new-research-directions-in-dna-repair/dna-damage-dna-repair-and-cancer

Přerod zdravé buňky v nádorovou buňku není nikterak jednoduchých, neboť tělo disponuje velmi širokou škálou mechanismů pro opravu poškozené DNA, či pro okamžité zničení buněk, jejichž DNA je až příliš poškozená. Málokterá poškozená buňka tyto samoopravné mechanismy těla přežije. A mimochodem, existují i nesmrtelné buňky s poškozenou DNA, které ovšem nejsou schopny se dělit. Ty jsou projevem stárnutí (např. tzv. „stařecké skvrny“). A stejně jako v případě nádorových buněk jich s rostoucím věkem, kdy už samoopravné mechanismy nejsou, co bývaly, přibývá.

Novotvar je tedy de facto shluk buněk s odlišnou DNA od té vaší, který je na rozdíl od vás, schopen žít neomezeně dlouho. Proto také existují v biologických laboratořích novotvary, vyoperované z pacientů, které jsou uměle vyživovány a přežily svého „majitele“ i o desítky let. Typickým příkladem je nádor děložního čípku zvaný HeLa, jehož buněčné linie se používají ve výzkumu rakoviny i v ČR, pojmenovaný po Henriettě Lacksové.

Jaké jsou příčiny vzniku nádorových buněk

Novotvar, či chcete-li „rakovina“, je multifaktoriálním onemocněním, tedy nemocí způsobenou více faktory. To zároveň znamená, že je velmi obtížné přičíst „rakovinu“ jediné konkrétní příčině – snad kromě nádorů vzniklých extrémní dávkou ionizujícího záření. Různé zdroje proto uvádějí různé podíly příčin zhoubných nádorových onemocnění. Vznik zhoubných nádorových buněk najdete detailněji popsán v publikaci Rakovina z pohledu těla a duše, viz tato stránka. Čím déle a čím intenzivněji tyto jednotlivé faktory v těle působí, tím více v těle vznikne nádorových buněk.

Protože „rakovina“ čítá stovky zcela odlišných onemocnění, tak je důležité si říci, že pro různé typy novotvarů je úloha jednotlivých faktorů zásadně odlišná. Kupříkladu u 99 % nádorů výše zmiňovaného děložního čípku hraje klíčovou roli infekce virem HPV. Jenže virem HPV je infikovaná značná část populace a drtivá většina infikovaných nikdy nedostane žádný nádor způsobovaný tímto virem. Za vznik novotvarů mohou i další viry – EB virus, HLTV I, HHV8, hepatitida B a C, atd. Jedná se o RNA a DNA viry, které tím, že se zapíší do DNA dané buňky, mohou rozvrátit rovnováhu některých genů natolik, že z ní vytvoří buňku nádorovou. Viry však podle údajů Centra preventivní medicíny při Ústavu preventivního lékařství LF MU celkově způsobí jen kolem 3 % všech zhoubných bujení.

Také dědičnost hraje roli jen v relativně malém množství případů, u zhruba 5 až 10 % zhoubných novotvarů. Známé jsou například dědičné mutace genů BRCA 1, BRCA 2, či PALB 2, které hrají zásadnější roli u karcinomů prsu, vaječníků, vejcovodů, slinivky břišní, kolorektálních karcinomů či karcinomu prostaty.

Za podobným množstvím novotvarů, okolo 5 %, pak stojí alkohol. Alkoholová skupina narušuje buněčné stěny, uvolňuje z poškozených buněk volné radikály (zejména kyslíku) a ty působí poškození DNA. Novotvary způsobené alkoholem se primárně objevují v místech, kde alkohol bezprostředně působí. Některé studie však poukazují na úlohu alkoholu i např. u nádorů prsu. Pokud ženy pijí 15 až 35 jednotek (150 až 350 ml čistého alkoholu) týdně, zvýší se výskyt nádorů prsu o 40 %.

Se stejným 5 % podílem odchází i nízká pohybová aktivita, díky které se v těle hromadí toxiny a společně o to více působí na DNA dělících se buněk, ve kterém pak způsobují stále více chyb, a to tak dlouho, až se je jednou nepodaří opravit.

Na druhou stranu, ionizující záření, včetně UV záření, které na nás působí při procházkách venku, hraje při vzniku rakoviny také svoji roli, byť poloviční. Nejčastěji samozřejmě u novotvarů na těch částech těla, které vystavujeme přímo slunci. A jistou, avšak velmi mizivou roli, hrají i škodliviny v životním prostředí jako jsou např. mikročástice prachu z výfuků automobilů.

Nejzásadnější roli při vzniku rakoviny hrají ale zcela jiné faktory. Z celých 35 % jsou to výživové faktory. Lidé pravidelně konzumují velké množství kancerogenů – látek způsobujících rakovinu – ať už jde o červené maso, uzeniny, ale také nejrůznější chemická barviva, a hlavně kancerogenní plísně a bakterie. A při rakovině hraje svou roli také obezita.

Druhým největším faktorem pro vznik nádorů je pak kouření, a to ze 30 %. To samozřejmě nezpůsobuje pouze nádory plic. Vysoce toxické zplodiny kouření totiž působí i v dutině ústní a hrtanu a stejně jako alkohol se dostávají krví do dalších částí těla.

Projevuje se ve vzniku rakoviny nějak psychika?

Možná si teď říkáte, proč ve faktorech způsobujících rakovinu není stres. Není tam proto, že na úvodní komplikované poškození DNA nemá žádný přímý vliv. Hraje roli pouze nepřímou, když lidé ve stresu začnou více kouřit, více pít alkohol, méně se hýbat a jíst víc nezdravě a víc, co se množství potravy týče, nebo když se pod tíhou nějakých psychických potíží vrhnou třeba do rizikovějšího sexuálního chování, kdy se mohou spíš nakazit např. HPV, EB virem, či hepatitidou.

Do přímé interakce s rakovinou se stres dostává až tehdy, když už v těle nádorová buňka vznikne. Tam totiž hraje klíčovou roli imunitní systém, který stres prostřednictvím kortizolu dokáže ovlivnit. Vysoká hladina kortizolu je totiž spojená s výrazně nižší hladinou NK buněk, jakési první obranné linie imunitního systému proti „rakovině“. A psychika ovlivňuje i některé další složky imunity a hladiny některých signálních molekul imunitního systému.

imunitní dohled.jpg
Zdroj obrázku: SWANN, Jeremy B. a Mark J. SMYTH. Immune surveillance of tumors. Journal of Clinical Investigation. 2007, 117(5), 1137-1146. DOI: 10.1172/JCI31405. ISSN 0021-9738. Dostupné také z: http://www.jci.org/cgi/doi/10.1172/JCI31405

Kdy se imunita při rakovině uplatní? Novotvar prochází v těle vlastním postupným vývojem. Nádorové buňky se v průběhu času učí, jaké mechanismy obrany má vaše tělo k dispozici a postupně se na ně adaptují, až jednoho dne dokáží zcela uniknout nádorovému imunitnímu dohledu, čímž se zároveň vymknou jakékoliv kontrole vašeho těla a dostávají šanci neřízeně růst a časem i tvořit metastázy. Teprve v této, poslední fázi, už můžeme mluvit o novotvaru, který je současná medicína schopná v těle pacienta identifikovat a diagnostikovat. Drtivá většina nádorových buněk se do této fáze nikdy nedostane, protože je imunitní systém zlikviduje už v úvodní, tzv. eliminační fázi.

V této fázi se nádorové buňky střetávají s různými buňkami imunitního systému – zejména NK buňkami, NKT buňkami a CD8+ T-lymfocyty – které je neustále zabíjejí a obvykle zcela eliminují. Když se nádorové buňky dokáží rychle učit, když jich je dost, nebo naopak imunitních buněk málo, tak se nádorové buňky dostanou do druhé fáze vývoje – rovnováhy. Tehdy se nádor nedokáže zvětšovat a imunitní systém ho sice částečně ignoruje, ale neustále na něj útočí. A tak nastává status-quo, kdy nádor v těle sice obvykle ničemu nevadí, ale tělo ho nedokáže zničit. Pokud v této fázi razantně posílíte svůj imunitní systém – např. změnou stravovacích návyků, či eliminací stresu, může váš imunitní systém ještě vznikající nádor zcela zničit, dřív, než budete mít šanci se o jeho přítomnosti v těle vůbec dozvědět. A to se opět velmi často děje. V některých raritních případech vám v tom paradoxně může pomoci i nějaká infekce, která spolu se zdravými buňkami zlikviduje i ty nádorové. Více o procesu imunoeditace a úloze imunitního systému při vzniku zhoubných nádorových buněk najdete detailněji popsánu v publikaci Rakovina z pohledu těla a duše, viz tato stránka.

Stres a rakovina

Může vám tedy stres nebo psychické problémy způsobit rakovinu? Nemůže. Může se podílet na tom, že rakovina naplno propukne. To ano, kvůli oslabování vaší buněčné imunity prostřednictvím působení kortizolu. Stres je vlastně schopen oslabit poslední pojistku vašeho těla proti rakovině.

Nicméně, i když budete jíst zdravě, pravidelně se hýbat, nebudete kouřit ani pít alkohol a nebudete ve stresu, rakovinu můžete velmi snadno dostat, zejména pak ve vyšším věku, kdy už buněčné samoopravné mechanismy nefungují tak dobře a nádorových buněk (i „buněk stáří“) tak vzniká výrazně více než třeba v době, kdy vám bylo 40.

Navíc, nelze opomenout, že i naše vlastní tělo produkuje karcinogenní látky – například pohlavní hormony estrogen a testosteron. Stejně jako u dalších rizikový faktorů přitom platí, že čím déle jim je tělo vystaveno neboli čím jsme starší, tím vyšší pravděpodobnost je, že nám naše vlastní hormony jednou způsobí nádor. Pokud se podíváte třeba na karcinom prostaty, ve kterém hraje významnou roli testosteron, uvidíte, že zatímco u mužů ve věku 0 až 40 let byly v roce 2016 zaznamenány jen 4 případy, ve věkovém rozmezí 65 až 69 let jich bylo už 1 871 (25,6 % všech karcinomů prostaty).

nemocní věk.png
Zdroj dat: Novotvary 2016: Zdravotnická statistika ČR. Praha: Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, 2017. Dostupné také z: http://www.uzis.cz/publikace/novotvary-2016

Rostoucí střední délka života je tedy vůbec nejzásadnějším faktorem ovlivňujícím razantní nárůst výskytu onkologických onemocnění. V roce 2016 se 67,2 % zhoubných novotvarů týkalo lidí ve věku nad 65 let. Do 40 let se vyskytlo pouze 3,2 % ze všech zhoubných novotvarů. Zdravou a silnou imunitou, v čemž ovšem stres a psychika hrají jen dílčí roli, se však dá zvýšit pravděpodobnost, že vzniklé nádorové buňky se podaří zastavit před dosažením třetí, únikové, fáze jejich vývoje, a tudíž před vznikem „rakoviny“. Role psychiky a psychosomatiky je tedy při vzniku nádorového onemocnění naprosto zanedbatelná. Ukazuje se však, že hraje poměrně zásadní roli v přežití a průběhu léčby onkologického onemocnění.

Pokud chcete vědět více o propojení rakoviny a těla a duše, najdete to detailněji popsáno v publikaci Rakovina z pohledu těla a duše, viz tato stránka.

Použité zdroje

  • HOŘEJŠÍ, Václav, Jiřina BARTŮŇKOVÁ, Tomáš BRDIČKA a Radek ŠPÍŠEK. Základy imunologie. 6., aktualizované vydání. V Praze: Stanislav Juhaňák – Triton, 2017. ISBN 978-80-7553-250-3.
  • KUBECOVÁ, Martina. Onkologie: Učební texty pro studenty 3. lékařské fakulty UK. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 3. lékařská fakulta, Radioterapeutická a onkologická klinika 3. LF a FNKV, 2011, 178 s. ISBN 978-80-254-9742-5.
  • TSCHUSCHKE, Volker. Psychoonkologie: psychologické aspekty vzniku a zvládnutí rakoviny. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-717-8826-0.
  • SWANN, Jeremy B. a Mark J. SMYTH. Immune surveillance of tumors. Journal of Clinical Investigation. 2007, 117(5), 1137-1146. DOI: 10.1172/JCI31405. ISSN 0021-9738. Dostupné také z: http://www.jci.org/cgi/doi/10.1172/JCI31405
  • Novotvary 2016: Zdravotnická statistika ČR. Praha: Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, 2017. Dostupné také z: http://www.uzis.cz/publikace/novotvary-2016
  • Příčiny rakoviny, Centrum preventivní medicíny při Ústavu preventivního lékařství LF MU, 2019. Dostupné také z: https://www.med.muni.cz/centrumprevence/informace-pro-vas/rizika-nemoci/7-priciny-rakoviny.html
  • BILÍK, Jan. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Zemřelí podle seznamu příčin smrti, pohlaví a věku v ČR, krajích a okresech – 2008 až 2017. Praha, 2018. 130065-18. Dostupné také z: https://www.czso.cz/csu/czso/zemreli-podle-seznamu-pricin-smrti-pohlavi-a-veku-v-cr-krajich-a-okresech
  • International Statistical Classification of Diseases and Related Health Problems 10th Revision (ICD-10)-WHO Version for ;2016. World Health Organization: International Statistical Classification of Diseases and Health Related Problems[online]. Ženeva, 2016, 2016 [cit. 2019-02-10]. Dostupné z: https://icd.who.int/browse10/2016/en#/II

 

1 komentář: „Kde se bere rakovina a co s ní má do činění psychika

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s