Dospělé děti alkoholiků aneb když závislost rodiče vám (z)ničí život

Spoluzávislí, tak se v adiktologii říká lidem, kteří sdílí svůj život s osobou se substanční závislostí. Pro dospělého člověka je spoluzávislost extrémně zatěžující, pro dítě de facto nezvladatelná. A tak na něm páchá zásadní škody každý den. Škody, o kterých se nemluví a které jednou pro vždy ovlivní život dítěte. Jaké to je být dítětem alkoholika a dospět? A v čem všem vlastně alkoholismus vašeho rodiče ovlivňuje váš současný život?

Upozornění: Pokud patříte mezi děti alkoholiků, čtěte tento článek až v době, kdy na něj budete mít dostatek sil, kdy se budete cítit v psychické pohodě a kdy budete mít i dostatek prostoru ho následně zpracovat. Konfrontace s nejtemnějšími zákoutími dětství je vždy obtížná, ale u dětí alkoholiků je těžší o to, že si naplno uvědomíte, kde všude se alkoholismus vašeho rodiče promítl. Možná, že oceníte i dostupnost podpory přátel či blízkých, kteří nebyli v problému s pitím vašeho rodiče zainteresování, tj. někoho jiného než druhého rodiče, prarodičů či sourozenců.

Pokud jste náhodou oním rodičem alkoholikem, a ještě jste svou nemoc nepřekonali, nebo máte podezření, že byste s alkoholem nemuseli být tak úplně svobodní a mít ho pod kontrolou, přečtěte si tento článek.

Život v osobním pekle alkoholické domácnosti, tedy bez rodičů

Děti alkoholiků vyrůstají v naprosto hrůzostrašném světě, který si my ostatní neumíme a mnohdy snad raději ani nechceme představit. Je to svět, kdy tatínek nebo maminka nebo při nejhorším oba dva se pro dítě naprosto nepochopitelně a náhodně mění buď v nenávistné bestie, které jsou na ně zlí, kde ovšem „zlí“ někdy také znamená, že je mlátí třeba i do krve, či pohlavně zneužívají. Ve světě, kde ti samí rodiče jsou druhý den ti nejmilejší rodiče na celém světě, co se jim za všechno omlouvají, všechno, objímají je, strašně je to mrzí a všechno jim slibují vynahradit. „Odpustíš mi to prosím? Že mi to odpustíš! Vezmu tě za to na zmrzlinu!“ Ano, ve světě, kde láska a odměna přichází až za děsivé utrpení. Ve světě, který po zbytek života bude pro mnoho těchto dětí „normální“.

PSX_20180527_213048Je to ale také svět, kde dítě je velmi často opuštěné, protože rodič(e) chlastají. Tu jej maminka či tatínek zapomene vyzvednout ze školky, tu ze školy, tu z kroužku, tu z tábora. A dítě tam zůstává opuštěné, poslední, ztracené a paní učitelky často dělají, že problém radši nevidí. Byť teď je to chci věřit lepší než za socialismu. Ve světě, kde v tom paradoxně lepším případě děti tráví nezvykle mnoho času u prarodičů, a to i tehdy, kdy jim maminka nebo tatínek slíbili, že si je vyzvednou a budou s nimi. A prarodiče samozřejmě často celý problém také kryjí, také jsou spoluzávislí. Také dítěti lžou. Ale ono je to už celkem jedno – poselství rodičů je zřejmé: „Nejsi pro nás důležitý!“ A někdy ho rodiče alkoholici ale i jejich partneři neopomenou okořenit tím, že za to, že ten či onen rodič pije, může pouze a jedině to, že se dané dítě narodilo a že jsou s ním „takové problémy!“ Takže přihodí poselství: „Jsi natolik špatný člověk, že si zničil svým rodičům celý život!“

Je to ale také postapokalyptický svět, kdy děti pozorují své opilé rodiče potácet se či bezvládně ležet ve vlastních zvratcích a někdy i výkalech na podlaze v předsíni či obýváku. Svět, kdy se děti nemohou jít vyčůrat, protože celý záchod je pozvracený od jednoho z rodičů, a kdy se dnes a denně bojí, že jeden z rodičů jim zemře. To vše kdykoliv, jakkoliv, pro dítě bez jakékoliv příčiny či schopnosti to předvídat. Svět, kdy neexistuje bezpečí, neexistují jistoty, existuje jen strach, co se bude dít doma dnes, až přijdu domů ze školky nebo školy. A tudíž i svět, kdy si domů nemůžete přivést žádné kamarády.

Svět, kde, když pije jen jeden z rodičů, tak ten druhý dělá děsivého ďáblova advokáta a dětem bezostyšně lže do očí, že tatínek či maminka, jsou nemocní, není jim dobře, a co hůř, že včera v noci se vůbec nestalo to, co si dítě velmi dobře pamatuje, že se mu zdál jen takový sen. Svět, kdy realita dítěte je iluzí a vykonstruovaná lež má být onou realitou, což má fatální dopady na další život dítěte a jeho prožitky.

A ano, jsou i tací rodiče alkoholici, co si těch dětí pořídí víc. A v tu chvíli nastává další hrůzostrašný rozměr této apokalypsy – sourozenci se najednou ocitají „proti rodičům“, společně trpí, navzájem se chrání, a ti starší se to těm mladším snaží vynahradit, nebo je od toho ochránit. Stávají se z nich náhradní rodiče, čtyř-, pěti-, šestiletí rodiče. Rodiče, co budou chtít co nejdříve vypadnout z téhle hrůzostrašné domácnosti. Jen co budou dospělí! Jenže… „Své“ dítě pak budou muset nechat těmto netvorům, totiž biologickým rodičům. A tenhle krok se podepíše na každém z nich, byť na každém jinak. Život sourozenců s rodiči alkoholiky je tak smutným příběhem dvou, tří a více zcela odlišných dětství, se zcela odlišnými vzpomínkami.

Ach ano, vzpomínkami… Dospělé děti alkoholiků si své dětství vlastně zas až tak moc nepamatují. Mnozí z nich začínají vzpomínky až pubertou, kdy už mohli být co nejvíce mimo domov. Mnozí z nich si pamatují útržky, kterým nechtějí věřit, že se staly – opilý tatínek mlátí mamince hlavou o zem, všude stříká krev, sestra je ukrytá pod peřinou a brečí. Nebo je libo raději – s maminkou jsme zamčení v pokoji, strašně se bojím, maminka pláče a šíleně pevně mě drží, tatínek řve a snaží se vyrazit dveře. Pak už si nic nepamatuji…

Kéž by tohle všechno byl jen námět děsivého psychologického hororu. Není, tohle se reálně děje. Právě teď, právě dnes, desítkám tisíc dětí v České republice, a zítra zas. Žije tu totiž přes 300 000 dospělých závislých na alkoholu. A všechny příběhy zmíněné výše jsou skutečné. Však možná i vy jste je zažívali, jestli jste to dočetli až sem.

Ten druhý rodič…

oznor

A pak tu máme druhého rodiče, toho, který často nepije. Toho, který je v očích dětí „ten hodný“. Není. Bývá to ten, co dětem lže, co alkoholika omlouvá, a co může stejnou měrou za to, že děti žijí v tomto pekle jako může ten, který chlastá. Ano, odejít od člověka se substanční závislostí je extrémně těžké. Často se zejména ženy mohou vystavit i existenciálním problémům. Proto je tedy lepší s dětmi zůstat? Proto je mnohem lepší jim do jejich budoucího partnerského života, že utrpení, pláč, alkoholismus, časté verbální i fyzické násilí, že tohle všechno je ve vztahu normální?

Ne, ten druhý rodič je sice spoluzávislý a skutečně také trpí, a to tak že velmi. Ale je dospělý. Děti dospělé nejsou. Děti tu situaci nemají jak řešit. Děti za ni nejsou zodpovědné. Dětem jen doslova ničí život. Zodpovědní jsou dospělí, oba dospělí, a i podle zákona oba stejnou měrou. Jen pro dospělé děti alkoholiků je právě tohle to nejtěžší. Pochopit, že i ten druhý „hodný“ nepijící rodič na nich napáchal závažné škody, že jim ve skutečnosti také ubližoval, byť třeba jinak.

TIP: Pokud jste tím druhým rodičem právě vy, vyhledejte odbornou pomoc na nejbližší adiktologické klinice (v Praze např. ve Všeobecné fakultní nemocnici) a třeba i podporu formou skupinového sezení, která v ČR stejně jako všude ve světě zaštiťuje organizace Al-Anon.

Co charakterizuje dospělé děti alkoholiků

Ne, o dospělých dětech alkoholiků se příliš nemluví. Jak vidíte výše, nejsou to totiž veselé příběhy. Vím to, protože jsem s řadou z nich pracoval. Přišly však se zcela jinými problémy, než že jejich rodič byl alkoholik. Americká psychoterapeutka Janet Geringer Woititzová jim zasvětila celou svoji kariéru a sepsala i knihu Dospělé děti alkoholiků (Adult Children of Alcoholics), která před více než 20 lety vyšla i v češtině a kterou vřele doporučuji si přečíst. Woititzová dala dohromady celkem 12 charakteristik, které jsou pro dospělé děti alkoholiků typické:

  1. Nejsou si jisti tím, jaké chování je normální, protože v dospělosti vidí, že to, co se dělo doma, normální nebylo.
  2. Mají těžkosti při dotahování úkolů do konce, protože vyrůstali v prostředí slibů, ne jejich realizace.
  3. Lžou v situacích, kdy by bylo stejně snadné říci pravdu, stejně jako ten druhý rodič, protože neustálá lež se stala normou jejich života.
  4. Posuzují sami sebe bez slitování, protože jako děti nenašli způsob, jak se zavděčit rodičům, aby přestali pít.
  5. Mají problém se bavit a užívat si života a berou samy sebe velice vážně, protože rodiče se také běžně nebavili, nesmáli, neradovali a život doma byl neustále pochmurný a vážný.
  6. Mají problémy s důvěrnými vztahy, protože jejich důvěrné vztahy s rodiči byly zničující, protože vyrůstaly ve svět, kde byly samy, a protože jejich vztahová vazba je vše jen ne bezpečná.
  7. Reagují nepřiměřeně na změny, které nemohou ovlivnit, protože bezmoc nad něčím strašným, co se jim děje, zažívaly dnes a denně, a protože se naučily, že jedinou cestou jak přežít, je mít co nejvíc věcí, zejména pak vlastních emocí, pod kontrolou.
  8. Neustále hledají a vyžadují pochvalu a ujištění, protože vyrůstaly často bez chvály a bezpečí.
  9. Obvykle cítí, že jsou jiní než ostatní lidé, protože žijí s obrovským tajemstvím, tajemstvím, které jejich mechanismus vytěsňování ukryl i před nimi.
  10. Jsou buď mimořádně zodpovědné, nebo mimořádně nezodpovědné, protože buď ještě nevzdali svou snahu potěšit rodiče tím, jací jsou už velcí a bezproblémoví, a tím je vyléčit, nebo naopak akceptovaly rodinnou realitu, že všechno se točí jen kolem chlastu a zbytek je fuk.
  11. Jsou extrémně loajální, a to i tehdy, když vidí, že jejich loajalita je nezasloužená, protože ten druhý rodič stejně vždycky nakonec zůstal s alkoholikem i přes všechny výhrůžky a všechno, co mu alkoholik prováděl, takže nezasloužená loajalita je „normální“.
  12. Jsou impulzivní, mají sklon nechat se vtáhnout do průběhu nějaké události, aniž by vážně uvažovaly o jiných alternativách chování nebo o možných důsledcích. Tato impulzivnost pak vede k vnitřnímu chaosu, k averzi vůči vlastní osobě a ke ztrátě kontroly nad svým prostředím. Kromě toho musí vynakládat velké úsilí, aby věci daly zase dopořádku. Vlastně to dělají stejně jako jejich rodič alkoholik…

A když už jsme u toho, co dělají dospělé děti alkoholiků stejně, tak část z nich má velké sklony k závislostem, a to nejen substančním. Automaty, nakupování, sex, partner, sociální sítě, počítačové hry, je spousta různých forem závislostí, které se nevyhnou ani těm, co se zapřísáhli, že se alkoholu v životě nedotknou.

A mimochodem, dospělé děti alkoholiků mívají i jinou spiritualitu než ostatní. Německý kněz a pastorační psycholog Karl Frielingsdorf jejich Boha popsal jako svévolného. Jako Boha chaosu, vodiče loutek. Boha, co svévolně trestá i odměňuje, co se mu nejde zavděčit, co je nevypočitatelný. Ano, stejně jako na alkoholu závislý rodič.

Stud, bezmoc, zoufalství, zmatek a vztek k snídani, obědu i večeři

DSCF1310_editedDospělé děti alkoholiků vyrůstaly v zaplavení silných emocí, na které byly často samy. Emocí, se kterými mají ve svém mozku jednou pro vždy spojeny konkrétní typy reakcí zahrnující tvůrce jejich osobního pekla, či chcete-li rodiče. Není proto divu, že tyto emoce už v životě moc nechtějí. Vlastně často ani žádné další silné emoce. Ostatně i láska – ta vůči rodičům, ta mezi partnery, tedy rodiči – taky není zrovna něco, co by pro ně mělo pozitivní vyústění. Ani radost, do které často vtrhl opilý rodič, aby ji celou zničil. Zkrátka nic. Život bez emocí je jistější. Škoda jen, že není možný, že emoce se vždycky projeví. Ostatně je to „jen“ kombinace elektrických signálů v hypothalamu, který řídí rovnováhu v našem těle. Potlačování emocí je hlavní příčinou psychosomatických onemocnění, říkají kolegové psychoanalytici. Navíc emoce jsou důležitou součástí naší komunikace s ostatními, jejich projevování má zásadní vliv na to, jak se s námi ostatní cítí, včetně našich nejbližších a včetně našich dětí.

Co teď s tím

Uvědomit si existenci problému je vůbec první krok k jeho řešení. Řada dospělých dětí alkoholiků si své problémy uvědomuje. Nejistota, nízké sebevědomí, problém s řešením konfliktů, pocit, že to či ono musí strpět a přestát, i když jim v tom není dobře, je toho opravdu mnoho a vše to souvisí s charakteristikami, které pojmenovala už Janet Geringer Woititzová ve své knize.

Co možná může být pro někoho nové je nahlédnutí na provázanost toho, co se se dělo doma v dětství právě s těmito atributy a současnými problémy, které se mnohdy záhadně opakují v nové práci, novém vztahu, s novými lidmi kolem. S tímto uvědoměním často přichází spousta emocí. Jednou z nich často bývá i úleva. Ta ale sama o sobě ještě není řešením.

Alkohol zabíjí, i dospělé děti alkoholiků

PSX_20171211_143754Alkohol je zabiják. Jedna z nejnebezpečnějších substancí, navíc je legální. Jenže nezabíjí jen ty, co ho konzumují. Zabíjí i spoluzávislé a třeba i abstinenty. A zabíjí i dospělé děti alkoholiků – některé doslova, když spáchají sebevraždu, některé obrazně, ale za to každý den. Pokud patříte mezi dospělé děti alkoholiků a dočetli jste až sem, patrně se vám teď honí hlavou, kde všude spatřujete ve svém současném životě to, o čem článek hovoří.

Cesta ven z dětství dítěte alkoholika není jednoduchá. Vaše začala právě teď, tímhle článkem. Vřele doporučuji ale i onu knihu Dospělé děti alkoholiků od Janet Geringer Woititzové. Je mnohem podrobnější, a i zkušenost s mými klienty ukazuje, že pro mnoho dospělých dětí alkoholiků je přínosná.

Řadě lidí může pomoci také práce na své spirituální dimenzi. Ta jako jediná umí dát nový hlubší význam všem ostatním. Jen je potřeba myslet na rizika, o kterých mluví Karl Frielingsdorf, na „znečištění“ vlastní spirituality děsivými prožitky pekla na zemi. Také je vhodné vyvarovat se různých sekt, protože spiritualita dospělých dětí alkoholiků je zkrátka velmi zranitelná.

smacap_BrightCo lze jednoznačně doporučit, je však psychoterapie. Ať už na nejbližší adiktologické klinice, kde pracují psychoterapeuté, kteří s tím mají velmi dobré zkušenosti, nebo v rámci organizace Al-Anon, nebo s libovolným jiným psychoterapeutem, který má s dospělými dětmi alkoholiků zkušenosti.

Jak totiž říkal kanadský psychiatr Eric Berne, který před více než 50 lety jako první přišel s ucelenou teorií životních schémat, jakýchsi automatizovaných programů našeho jednání, o kterých dnes víme, že jsou emočně podmíněné a v mozku jsou lokalizované v temenním mozkovém laloku v centru pro tzv. epizodickou paměť, tak změna je vždy možná


Zaujal vás tento článek? Pokud máte zájem, můžete využít také individuální konzultaci. A dokážeme pomoci i vaší firmě a zaměstnancům.

PohledO autorovi

Martin Zikmund je průvodce lidí a firem klíčovými změnami, vede semináře a workshopy pro veřejnost i pro firmy zaměřené na témata zvládání stresu, meditace, spokojenost v práci i mimo ni a osobního rozvoje. Je autorem všech textů a většiny fotografií na tomto blogu. Více se o něm dozvíte na www.martinzikmund.cz.

 

1 komentář: „Dospělé děti alkoholiků aneb když závislost rodiče vám (z)ničí život

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s