Under Pressure aneb o tlaku, co nás ničí

Tlak. Možná ho znáte. Možná ho cítíte, třeba právě teď. Často bývá na hrudníku, sevře ho a postupuje někdy až dolů do břicha, jindy až ke krku. Ono je vcelku jedno, kde a jaký je. Důležité je to, k čemu nás nutí – buď perfektní! Zaber! Nezastavuj! Vydrž! Ukonči to! Za žádnou cenu to neukončuj! Jo, tenhle tlak myslím. A dnes je na čase se s ním seznámit.

Oběti tlaku

Kdybychom dnes žili ve středověku, pravděpodobně by tento článek byl o „Ďáblu“, který nás svádí na scestí. Dnes je mnohem víc uchopitelné tomu říkat prostě tlak. I podle fyzického pocitu, který jej provází. Tento tlak nás nutí jednat jinak, než bychom chtěli. Často dokonce v přímém rozporu s našimi hodnotami, našimi přesvědčeními, s tím, co podle sebe považujeme v životě za důležité. Nutí nás „obětovat se“, ale proti naší vůli, nikoliv z ryzího altruismu. Zkrátka dělat věci, se kterými vnitřně nesouhlasíme, vlastně tak trochu ztratit sebe sama.

„Musím“ to či ono. „Nemůžu si pomoct, ale…“, „Vím, že mi v tom není dobře, ale…“ Někdy dokonce tenhle vnitřní rozhovor ani nemusí vůbec proběhnout. Když tlak cítíme dostatečně dlouho, děláme spoustu věcí už automaticky – práce od nevidím do nevidím, automatické ustupování ostatním, automatické plnění zadaných úkolů, které se nám příčí, automatické setrvávání v práci přesčas, automatické dělání domácích prací, i když nechceme, automatické trávení času s někým, s kým nechceme být, automatické potlačování sebe a svých potřeb. Děláme to, ale není nám v tom dobře.

High Efficiency„Já vím, že tenhle styl života mi škodí. Že pracovat 12 hodin není správně, že to není zdravé! Ale zároveň chci být co nejvíc produktivní a perfektní, chci pracovat ještě víc!“ Belgická existenciální psychoterapeutka Mia Leijssen hovory se svými klienty na téma tlaku důsledně začíná slovy: „Něco ve Vás Vás nutí…“ V tomto případě by věta pokračovala: „…být co nejvíc produktivní a perfektní a pracovat ještě víc.“ Dělá to proto, aby oddělila to zdravé v nás, co chce žít, být zdravé, šťastné, spokojené, radostné, dělat to, v co věříme, „být OK“, jak by řekl Thomas Harris, od toho, co takové není.

Prokop Remeš na svých hagioterapeutických skupinách klade otázku: „Jak poznáte, jestli k vám hovoří Bůh, nebo Ďábel?“ Může se zdát, že pro nevěřícího člověka, případně pro člověka, co vyznává jiné než křesťanské náboženství, to je zcela nesmyslná otázka, ale není. Bůh a Ďábel jsou archetypální postavy dobra a zla, lze je tedy vnímat jako symboly. Stejnou otázku si tak můžete klást bez ohledu na víru. Je to, co vás nutí dělat něco, v čem vám není dobře pro vás dobré, nebo zlé? To je velice důležitá otázka. Ne však tak důležitá jako ta další v pořadí – A chcete tomu naslouchat a řídit se tím? Život totiž není o Bohu nebo Ďáblu, kteří ho řídí, ani pro křesťany ne. Je o svobodné vůli. Je o tom, že to my neseme zodpovědnost za svá rozhodnutí, že to my se rozhodujeme, komu z nich chceme naslouchat. A také o tom, že máme možnost volby.

Ďábel v nás jsme my

Kdybychom dnes žili v onom středověku, tak bychom celý tlak shodili na Ďábla a tím by vše skončilo. My a naše osobní historie bychom mohli být z obliga, může za to Ďábel a hotovo. Jenže středověk je pryč, tak je na čase si nalít čistého vína a otevřeně si přiznat, že tlak, o kterém zde mluvíme je v nás a z nás. Jeho kořeny ale pocházejí od lidí a našich předchozích zkušeností s nimi, zejména v dětství. A často jsou to i konkrétní lidé a konkrétní prožitky. To ty v nás formují velmi dobrý důvod, proč tomuto tlaku nakonec podléháme. Ten důvod pro nás ve skutečnosti musí být extrémně silný, protože si tím vnitřně zdůvodňujeme to, proč nejsme sami sebou. Proč jednáme proti sobě.

Kde se bere tlak

smacap_Bright

Prvním takovým původcem tlaku – z chronologického hlediska – bývá stav, kterému psychoanalýza říká základní nedůvěra. Dítě ve velmi raném věku na základě interakcí s matkou (či přesněji primární pečující osobou) a její (ne)přítomnosti zjišťuje, jestli nově objevovaný svět kolem něj je bezpečné místo. Existuje spousta způsobů, jak matka může dítěti tento pocit dát, a spousta způsobů, jak mu ho může také nedat. Blíže jsem se jim věnoval ve článku o vztahové vazbě a skvělým odborníkem na toto téma je německý psychoterapeut Karl Heinz Brisch. Do podobně rané a často bohužel trvalé kategorie se řadí i zhoubná životní schémata, jak je popsali manželé Gouldingovi. Tito lidé žijí pod oním tlakem vlastně celý život, čímž se mnohem hůř rozpoznává jeho přítomnost, stejně jako to, kdo jsem vlastně já a co chci. Tlak zde vlastně představuje zoufalý způsob, jak nalézt v nebezpečném světě bezpečí. Toto bezpečí se však lidem bez základní důvěry hledá jen velmi špatně, což znamená, že tlak málokdy poleví.

Velmi spolehlivým původcem tlaku bývá i život s rodiči alkoholiky. Nahodilost toho, co je „správně“ a co je „špatně“, stejně jako situací, kdy dostávám od rodičů lásku a přijetí a kdy nikoliv, dokáže vytvořit stavy velmi podobné absenci základní jistoty i ztrátu pocitu stability v životě. To, co je jeden den bezpečné, může být ten druhý bytostně ohrožující. Přitom bohatě stačí, aby byl alkoholikem jen jeden rodič. A velmi podobných výstupů lze dosáhnout i s rodičem s hraniční poruchou osobnosti či některými psychotickými psychiatrickými diagnózami.

Dalším důvodem, jak si zažít, že je důležité podléhat tlaku, bývá šikana v dětství, a je vcelku jedno, zda jejím původcem jsou spolužáci, učitelé, nebo třeba sourozenci či „kamarádi“. Šikanovaní lidé se totiž učí, že rozhodně nejsou v pořádku takoví, jací jsou. Ba naopak! To, jací jsou, je jedinou příčinou toho, proč jsou šikanovaní, a kdyby bývali byli jiní, nemuseli se do těch problémů, co teď mají, přeci vůbec dostat. Přijde vám to děsivé? Ono to děsivé skutečně je. Šikana, zejména v mladším věku (do 20 let) je v podstatě účinným vymýváním mozku, kdy své bytostné já zašlapeme hluboko do země, jen proto, abychom netrpěli. Bohužel bytostného já se nelze zbavit, a tak životem, který nežijeme ze své podstaty, se dostáváme do vnitřního rozporu, který nám způsobuje celou řadu problémů a my ho cítíme jako právě onen tlak. A bez následků bohužel nebývá ani šikana v dospělosti, třeba na pracovišti.

Tlak jako „porucha dospívání“

foto-66-vyrezSlavný transakční analytik (psychoterapeutický směr) Thomas Harris říkával, že každé jedno dítě, bez ohledu na svoje rodiče a prostředí, ve kterém vyrůstá, si v raném dětství (do 5 let věku) dospěje k názoru, že není OK, ale ostatní (zejména rodiče) jsou OK. Dává to i logický smysl. Dítě vidí, že samo si neutře ani zadek, nezaváže ani boty, ba dokonce se samo ani neobleče a nenají, zatímco rodiče ano, starší sourozenci ano, všichni dospělí kolem ano. To samo o sobě dá vzniknout onomu tlaku chovat se podle toho, jak chtějí rodiče.

Časem, jak děti stárnou a získávají řadu dovedností, se tento postoj může měnit. Dospělé děti alkoholiků, potažmo lidí s některými psychiatrickými diagnózami, či třeba děti rozvedených rodičů, které svůj rozvod úplně nezvládají, si velmi rychle mohou dospět i k pocitu, že ony jsou sice OK, ale ostatní lidé nikoliv. Zejména, pokud pečují ještě o mladší sourozence. Původní tlak plynoucí z potřeby najít bezpečí sice zmizí, ale nahradí ho tlak ze zodpovědnosti plynoucí z toho, že já jsem OK, ale ostatní nejsou. Ten pak velmi často doplní ještě pocity osamění.

Jsou však děti, které si časem dospějí k názoru, že já sice nejsem OK, ale to zas až tak moc nevadí, protože ani rodiče nejsou OK. Stačí jen, aby něco jiného říkali/požadovali po mně a něco jiného dělali. U nich onen tlak sice nezmizí, ale pocity jeho přítomnosti se poněkud oslabí, protože se dostaví někdy až rezignovanost na pocit bezpečí.

No a pak jsou ti, co dospějí. Dospějí do stavu, kdy já jsem OK a všichni ostatní jsou také OK, což je jediný z těchto čtyř možných stavů, který podle Petrushky Clarkson nevede k syndromu vyhoření.

Život v nesvobodě

oznor

Svůj tlak už známe. Možná, že už teď tušíme i odkud pramení. Co nám však onen tlak vedle nějakého vnitřního rozporu a pocitů nejistoty vlastně způsobuje? Absence bezpečí má zásadní vliv na množství a intenzitu stresu, které v životě pociťujeme, a tím pádem i na naše zdraví. Mohou za to psychosomatické mechanismy v našem těle. Tlak nás tedy doslova vede k ne-moci, k životu v nesvobodě.

Jak možná někteří z vás ještě pamatují, tak život v nesvobodě je životem v ne-štěstí. Tedy životem, který řada z nás nechce moc žít. Jde se ale z toho tlaku nějak vymanit a nepodlehnout mu? Ano, ale. Nejúčinnějším bojem proti tlaku je pocit, že já jsem OK a ostatní také. To věděli už Harris i Clarksonová. K tomu vede jediná cesta, a to je cesta prožitkem. Je potřeba si zkrátka zažít, že jsme OK takoví, jací ve skutečnosti jsme. Že není potřeba tlaku podléhat, že je v pořádku jednat v souladu s vlastními pocity, být sám sebou.

Tento prožitek lze obvykle zažít v psychoterapii. Mnohdy ho nabízí i dlouhodobé silné přátelské vztahy a dopřát si ho můžete i sami. To je ale ten nejnáročnější způsob. Vyžaduje totiž to, abyste se začali cíleně věnovat sobě, systematicky pečovali o své základní potřeby, dali sebe na první místo a dbali na to, abyste aktivně dělali to, co vás prokazatelně dovede ke štěstí. Často je také nezbytné zredukovat či úplně vyřadit konzumaci alkoholu, protože ten sice tlumí onen tlak, protože je to silné sedativum, ale díky snižování hladiny serotoninu a narušení spánku vede k ne-štěstí.

Co je však pár měsíců úsilí oproti letům stráveným pod tlakem a v nesvobodě a později i v nemoci? Navíc, když existují způsoby, jak dosáhnout i zdánlivě nemožného.


Zaujal vás tento článek? Pokud máte zájem, můžete využít také individuální konzultaci. A dokážeme pomoci i vaší firmě a zaměstnancům.

PohledO autorovi

Martin Zikmund je průvodce lidí a firem klíčovými změnami, vede semináře a workshopy pro veřejnost i pro firmy zaměřené na témata zvládání stresu, meditace, spokojenost v práci i mimo ni a osobního rozvoje. Je autorem všech textů a většiny fotografií na tomto blogu. Více se o něm dozvíte na www.martinzikmund.cz.

 

2 komentáře: „Under Pressure aneb o tlaku, co nás ničí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s