(Ne)snesitelná lehkost bytí

Lehkost, zdá se jako by se z našich životů postupně vytrácela. Pod tíhou každodennosti i neustálého přísunu často negativních zpráv ze všech koutů světa i oblastí lidského života tu najednou není. Jako by lehkost v nás umírala spolu s tím, jak se stáváme dospělí. Jak to je ale s lehkostí, kde ji nalézt a lze ji vůbec ztratit? A nestýská se vám v životě, vztahu či práci občas po lehkosti?

Když se řekne lehkost

Pod pojmem lehkost si každý z nás představí asi něco trochu jiného. Stejně jako pod pojmem tíha či tlak, chcete-li. Stejně jako u tlaku, který mnoho z nás pociťuje každý den, je lehkost především pocit. Komplikovaná emoce, kterou prožíváme v situacích, kdy všechno „tak nějak jde dobře“, když cítíme volnost, svobodu a radost. Lehkost bytí často provází i hravost, ať už se projeví v poskakování si, prozpěvování, „zlobení“, „pošťuchování“ anebo třeba v ložnici. A co se vybaví pod pojmem lehkost vám? A kdy jste ji naposledy zažili?

Dospělým vstup zakázán

PSX_20191024_155217Pocity lehkosti provází pocit nabitosti energií. A právě ten nám spolu s dalšími charakteristikami pomáhá pochopit, odkud ona lehkost pramení. V transakční analýze se používá třísložkový model osobnosti. Ten každému jednomu člověku přisuzuje celkem tři egostavy – Dítě, Rodič, Dospělý. Podle toho, která naše složka dominuje našim dním, se dostavují i pocity lehkosti či naopak tíhy (tlaku).

Dospělý egostav je zodpovědný za „suchou“ věcnou komunikaci. Když můj dospělý kouká z okna mé pracovny, vidí stromy se zbarveným listím, polojasné počasí s přízemní mlhou a to, že okna nejsou úplně čistá. Žádné emoce, pouze fakta, věcnost, schopnost řešit v klidu problémy.

Když poprosím svého Rodiče, aby se podíval ven, obraz se docela změní. Ta okna by už vážně chtěla umýt. Vlastně o tom přemýšlím bůh ví, kolik týdnů, a teď, protože pojedu na dovolenou, už to zase nestihnu! Pořád to jen odkládám! Navíc to slunce je takové jedovaté, určitě bude ozon na „nule“, navíc bůh ví, jestli ta mlha není ve skutečnosti znečištění, a navíc venku je to na houby, protože na sluníčku je vedro, ale ve stínu pěkná zima. Akorát tak ideální na nachlazení.

No, a pak se může podívat ven i mé Dítě. To vidí rozličné barvy listí, do kterých oblékl podzim donedávna zelené stromy. Vidí sluneční paprsky, jak se derou skrze mlhu, která je ještě před hodinou zakrývala. No a ta radost z toho, že už není tma, ale svítí konečně sluníčko! Hned bych běžel do lesa projít se napadaným listím a hledat kaštany.

Dítě jako zdroj lehkosti

Foto 58Je to tak. Dítě je v transakční analýze považováno za zdroj veškeré energie. Tedy ono svobodné Dítě, které je spontánní, nestará se o reakce rodičů, a ne každý ho má, protože ne každý měl šanci si prožít tyto pocity, byť aspoň malou část, svého dětství. Existuje totiž i Dítě adaptované. Dítě, které se snaží nebýt vidět, zaujmout co nejmenší prostor. To svobodného Dítěte je „všude plno“, i když pak vyroste a v dospělosti dostane šanci se projevit.

Na typ našeho Dítěte měli vliv naši rodiče, ti skuteční, které však dodnes mnohdy nosíme ve své hlavě, ve svém rodičovském egostavu. Pečující rodič, obvykle matka, se o dítě stará, houpe ho, objímá a často mu říká, jak ho miluje. Kritický rodič, obvykle otec, mu dodává pravidla o životě a o světě. Oba dva typy rodiče, ať už jsou respektovány různými osobami, či jen jediným člověkem, jsou pro život skutečného dítěte a jeho dospívání kriticky důležité. I oba rodičovské egostavy se nám, dospělým, hodí mít k dispozici. Důležité je nalézt nejen rovnováhu mezi nimi, ale i citlivě volit situace, kdy je nechat projevit. Drobný problém je v tom, že tahle volba není úplně na nás a není úplně svobodná. Tím spíš, že nám náš mozek neustále lže o tom, co se děje kolem nás. A když říkám nám, myslím samozřejmě i sebe.

Dětský egostav, konkrétně Svobodné dítě, je tedy zdrojem energie, lehkosti a hravosti. Na to, aby se naplno projevilo buď potřebuje „nechat se strhnout“, k čemuž nám dospělým často slouží ve finále naše vlastní biologické děti, anebo nechat promlouvat pečujícího Rodiče. Protož stejně jako malému dítěti dodá skutečný pečující rodič pocit bezpečí, jakýsi bezpečný přístav, kam může kdykoliv zpátky připlout dočerpat zásoby i nechat provést opravy, tak i pečující Rodič v nás dokáže tentýž pocit do jisté míry nabídnout vlastnímu Dítěti. Jistě, často nám podobný pocit dokáže dát i partner, ale provoz přístavu něco stojí. Pokud pak nedochází k „barterovému obchodu“, tedy „přístavnímu protiplnění“, může snadno vzniknout dluh, který už nepůjde kvůli rostoucím úrokům uhradit. Proto je důležité pečovat o svůj vlastní přístav, dbát na svého vlastního pečujícího Rodiče, aby se dostal ke slovu a byl podporou našemu svobodnému Dítěti.

Lehkost není zadarmo

Foto 26Lehkost bytí tedy rozhodně není zadarmo. A protože není zadarmo, nemůže ji mít každý. Ne, že by snad byla nějak nedostupná, to ne, ale je pro ni nejprve potřeba delší dobu něco dělat, aby se vytvořily podmínky pro vaše svobodné Dítě, aby se mohlo projevit. A co, že je potřeba pro to udělat?

Ze všeho nejdřív je třeba opečovat si své základní potřeby – místo, podporu, péči, ochranu a hranice. Dalším, paralelním, krokem je začít se starat o své deficitní potřeby – fyziologické, pocit bezpečí, pocit lásky a sounáležitosti, a konečně také pocit, že jsem v pořádku tak, jak jsem. To se často snoubí s oněmi prvními pěti potřebami, proto mluvím o tom, že je nutné věnovat pozornost pokrytí obou sad potřeb najednou.

Existuje však několik úskalí, se kterými se člověk, který se chce dopracovat k lehkosti, musí vyrovnat. Zaprvé, bude to těžké. Jedná se totiž o dlouhodobý úkol, který bude vyžadovat odhodlání a vytrvalost, protože dokud nedojde k pokrytí všech deficitních potřeb, dostaví se jen mizivé výsledky. A to nás přivádí k druhému úskalí – u spousty z nás to může vyvolat jen další tlak, tedy pocit přesně opačný. Jako by to byl začarovaný kruh, že? A do značné míry opravdu je. Abyste cítili lehkost, potřebujete se tlaku zbavit. Abyste se mohli tlaku zbavit, musíte systematicky pečovat o sobě, tedy přestat být sobečtí, přestat vyžadovat pokrytí vašich potřeb od jiných lidí.

Cestou z kola ven může být sebesoucit (anglicky self-compassion), tedy soucit se sebou. Přijetí toho, že někdy může být cesta za lehkostí těžká, někdy nám to nemusí jít, někdy z toho můžeme být až nešťastní a někdy nám může připadat, že to nikam nevede. Je to vlastně forma podpory, jedné z pěti základních potřeb, kombinovaná s péčí a ochranou. Je to forma rozhovoru, kterou používáte tehdy, když někdo vám blízký si něčím podobně těžkým prochází a vy se ho snažíte utěšit. Forma rozhovoru, kdy sami se sebou mluvíte jako se svým nejbližším člověkem, který by si procházel naprosto stejnou situací. Forma, kdy necháte mluvit svého pečujícího Rodiče. Ano, kruh se zde uzavře. Svobodné Dítě potřebuje pečujícího Rodiče a sebesoucit je onen pečující Rodič.

Jak na uvěřitelnou a snesitelnou lehkost bytí

Neuvěřitelnou lehkost bytí zná asi každý z nás. Buď ji viděl u někoho jiného, zejména tak někde na Instagramu, nebo třeba i u sebe. Blbé bylo, že jí prostě nemohl uvěřit. Neuvěřitelná lehkost bývá navíc často nesnesitelná. Mnohem lepší je ta uvěřitelná a snesitelná. Jak se jí ale dobrat?

foto-66-vyrezPostupnými krůčky. Myslete na to, dělat si něco pro radost. Ne jen tak někdy, nahodile, když si vzpomenete, ale systematicky. Třeba každý den. Však radost k lehkosti patří. Co víc, můžete dělat i radost ostatním. Však když jsme byli děti, oč lepší bylo, když jsme radost prožívali s ostatními. A v našem nitru, aspoň malá část, jeden důležitý egostav, je navždy dítětem. Tak nezapomeňte svému dítěti udělat radost a podporovat ho v tom, co ho baví. Zejména tehdy, když cítíte, že v tomhle vaši biologičtí rodiče zrovna nevynikali. Snažit se být lepším rodičem, než jakého jste měli, svým dětem, je přirozená snaha. Ale s tím lepším rodičovstvím je potřeba začít u sebe, u svého Rodiče pro své Dítě. A váš Dospělý může Rodiči pomoci ve výčtu oblastí a nástrojů, které mu s tím pomohou. Tak hodně štěstí! 😊


Zaujal vás tento článek? Pokud máte zájem, můžete využít také individuální konzultaci. A dokážeme pomoci i vaší firmě a zaměstnancům.

PohledO autorovi

Martin Zikmund je průvodce lidí a firem klíčovými změnami, vede semináře a workshopy pro veřejnost i pro firmy zaměřené na témata zvládání stresu, meditace, spokojenost v práci i mimo ni a osobního rozvoje. Je autorem všech textů a většiny fotografií na tomto blogu. Více se o něm dozvíte na www.martinzikmund.cz.

 

3 komentáře: „(Ne)snesitelná lehkost bytí

  1. Fascinuje mě, jak používáte v článcích dokola stále stejné fotky. A že na většině jste Vy sám, často v dětství. Jaký to má pro Vás význam?

    To se mi líbí

    1. Hezký večer Kláro, má to pro mě dva významy. Jednak k těm fotkám mám licence k použití, protože buď jsem je fotil přímo já, nebo v tomhle případě táta, případně fotografka Monika Hůlová, od které mám svolení je použít, a jednak jsou to prostě osobní fotky. Není to nějaká image banka, ze které čerpají stovky tisíc dalších webů. A čím Vás to tak fascinuje? 🙂

      To se mi líbí

      1. Na jiném webu jsem si toho zkrátka nevšimla – toho opakování stejných fotek ani výrazného používání fotek sebe sama. Já bych to třeba nejspíš nedělala 🙂 Mohl byste tam třeba (víc) dávat nějaké abstraktní fotky. Sebe v jiném věku než miminkovském nebo současném (teda, možná něco je, ale připadá mi, že toto převažuje). Nebo jiné lidi, i když tam už to bude složitější s ochranou soukromí…
        No, ale tak aspoň si čtení můžu zpestřit tipováním, jestli zase bude chlapeček u zábradlí nebo vyjukané mimimo na stole 🙂

        To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s