O vnitřních démonech a lidech

„Každý máme své démony“ zní oblíbené klišé, na kterém je samozřejmě mnoho pravdy. Přemýšleli jste ale někdy, jací démoni jsou ti vaši, jak a kdy se projevují a jak s nimi můžete bojovat? Že žádné nemáte? A znáte ten pocit, kdy něco ve vás vás nutí dělat věci, které nechcete a kterých pak litujete. Když si zkrátka „nemůžete pomoct“? Vítejte ve světě vnitřních démonů…

Démoni dnešní doby

IMG_7750_edited„Moc bych si přála přestat kouřit/hulit/opíjet se/…, ale prostě mi nejde přestat. Pokaždý si říkám, že to vydržím, a pak se najednou „něco“ zvrtne/zlomí/stane a já jsem zase v tom,“ zní typický démon, který se v psychiatrickém názvosloví jmenuje F10, neboli substanční závislosti. „Jsem odporně tlustá, nechutná, ohavná, všem se hnusím,“ říká zase démon jménem poruchy příjmu potravy. „Nejsem dost dobrý, vlastně nikdy nebudu dobrý, ostatní jsou vždycky lepší než já, vždycky byli,“ našeptává démon, kterého Alfred Adler pojmenoval jako komplex méněcennosti. „Nenávidím ho, ale udělám všechno pro to, aby mě neopustil, naprosto absolutně všechno, protože on mě nikdy nesmí opustit,“ říkává démon zvaný hraniční porucha osobnosti.

Ne všichni moderní démoni mají psychiatrický, psychoterapeutický či případně sexuologický název. Byť démony přisuzujeme mytologii, moderní doba jich přináší mnohem víc než všechna náboženství dohromady, nebo jsou spíš viditelnější. Co je všechny spojuje? Jsou to vnitřní nutkání až hlasy (myšleno hlavně v tom nepsychotickém slova smyslu), které nám brání v našem štěstí, díky kterým se cítíme hůř, děláme věci, které ve skutečnosti nechceme a za které se pak třeba i nenávidíme. Tohle je démonologie dnešní doby, která nám způsobuje ne-štěstí a ne-moc, a to v obou slova smyslech.

Když se řekne démon

Slovo démon pochází ze starořečtiny. Původně označovalo nižší božstva a strážné duchy, obvykle neutrální či dobrotivé. Až Nový zákon dal démonům spíš negativní konotace. Křesťanství ale nebylo první náboženství, které démonům zkazilo reputaci. První „negativní“ démony pojmenoval už buddhismus, a světe div se, buddhistická démonologie věrně kopíruje vnitřní démony, se kterými bojujeme dodnes. Ostatně princ Siddharta, než se stal buddhou neboli osvíceným, se také musel poprat s jedním démonem. Jmenoval se Mara, démon smrti a destrukce, znovuzrození a také touhy. Siddhartovy sedícímu pod stromem bódhi předhodil Mara své sličné dcery, aby mu zabránily dosáhnout osvícení. Chercherz la femme, jak říkával Alexander Dumas. I my máme své démony, kteří nám brání dosáhnout toho, čeho bychom chtěli. Jen možná nejsme v boji s nimi tak úspěšní jako Siddharta alias Buddha Gautama. Připadáte si, že si občas házíte klacky pod vlastní nohy? Dost možná v tom bude nějaký váš vlastní vnitřní démon…

Od spirituality k nevědomí a zpět

smacap_BrightNáboženství a spiritualita byly odjakživa nedílnou součástí lidského života. Dříve byla přítomna spiritualita v životech lidí jaksi zcela přirozeně. Dnes a denně se totiž lidé setkávali s přírodními jevy, které nedokázali vysvětlit. Ještě před sto, dvě stě lety, lidé neznali celou řadu pro nás dnes už zcela běžných souvislostí a zákonitostí. Moderní věda nám dala možnost pochopit dění kolem nás, získat nad ním domnělou kontrolu, a to včetně našich fyziologických a intrapsychických procesů. Rozdíl mezi zázrakem a běžným jevem dnes spočívá asi tak v 10 minutách na Googlu a Wikipedii. Tak vypadá život pod vládou démona racionalizace.

Tím se nám ovšem zkomplikovala cesta k základnímu Sokratovu poznání „Vím, že nic nevím,“ které jakoby definovalo podhoubí spirituality a hlavně vystihovalo fungování našeho mozku, který se nám jako ten největší démon ze všech snaží lhát o všem, co vidí – ať už prostřednictvím systému kaskádové filtrace podnětů, na kterém je postavený, nebo prostřednictvím složitých neurohumorálních procesů, které mají zajistit naše přežití. Ostatně teď právě vám váš mozek lže, že displej, na kterém čtete tento článek, permanentně svítí. Není tomu tak, ve skutečnosti problikne několikrát za sekundu a někdy při tom třeba i o bod posune text, který čtete. A už vůbec není umístěn na „bílém“ pozadí…

Spiritualita je podle belgické psychoterapeutky Mii Leijssen výjimečná v tom, že dokáže měnit význam všech událostí i prožitků, ať už minulých, současných nebo budoucích. I přes poněkud mylný dojem Čechů, že jsou „ateisty“, je u nás velmi častá, byť obvykle neopečovaná a nerozvíjená. Spiritualita totiž dokáže proměnit třeba tak obyčejný a dobře popsaný atmosférický jev jako je bouřka v cosi velmi silného, zkrátka v „něco víc“. A to třeba jen proto, že se kvůli bouřce rozhodnete zůstat v kavárně o něco déle, načež do ní zrovna vstoupí zcela promočená žena, které nabídnete kabát a která se o pár let později stane vaší manželkou, anebo že kvůli ní nevyrazíte do města na místo, kde o pár desítek minut později proběhne teroristický útok.

rhdr

Přitom tu první událost by šlo úplně s přehledem interpretovat jen jako nevědomou racionalizaci, která nám má pomoci přetrvat v partnerském vztahu, kde nám třeba není moc dobře, ale kde si můžeme říkat, že nám „byl souzen“, a tu druhou zase jako nevědomou snahu vyrovnat se s úzkostí ze smrti tím, že existuje nějaký nadpřirozený mechanismus, který nám pomůže nezemřít. Ano, synchronicity si lze vykládat spirituálně, jako třeba boží doteky (v křesťanské terminologii), nebo přísně analyticky jako nevědomé procesy. A stejně tak to jde dělat i s našimi vnitřními démony. Proto se pojďme podívat na to, jak se poprat s naším nevědomím, když se okoření špetkou spirituality.

Kde vznikají vnitřní démoni

„Něco ve mně mě nutí, abych…,“ je obrat, který používá Mia Leijssen, když mluví s klienty o situacích, kdy si v něčem „nemohou pomoci“, když si sami uvědomují, že dělají něco, co nechtějí. Po celá tisíciletí tyhle situace lidé přičítali démonům. Démony vymítali šamani, v křesťanství pak někteří kněží. Ostatně vymítání ďábla existuje dodnes, jen ho dělá jen velmi málo kněžích pověřených Vatikánem. Jak jsme si ale řekli výše, démoni nejsou jen ti zlí.

Mozek 3Řada lidí dnes trpí „posedlostí“ těmi dobrými démony. „Nemůžu si pomoct, ale snažím se všem lidem kolem pomoci. Ničí mě to,“ je typickým démonem v pomáhajících profesích, který lze shrnout jako syndrom pomocníka. Možná vám ale je bližší démon, který vám našeptává, že prostě není v pořádku říkat lidem NE, nebo démon, který vám říká, že se máte „obětovat pro svoji rodinu“. Byť pro ostatní tito démoni mohou nakrásně být aspoň v krátkém období „dobří“, pro dotyčného „posedlého“ tímto démonem přinášejí obdobnou zkázu jako ti „zlí“.

Pod vlivem démona

Jak poznáte, že vás zrovna ovládá nějaký „démon“? Poměrně jednoduše. Pod vlivem svého vnitřního démona totiž nejste svobodní, a tím pádem se cítíte „jinak“. Démon se vždy projevuje tělesnými pocity, už jen proto, že temenní lalok, kde je obsažena i epizodická dlouhodobá paměť (paměť obsahující pojem Já) a veškeré automatizované programy podle Josepha LeDouxa funguje na bázi konkrétní emoce a konkrétní reakce. Emoce přitom není jen smutek, vztek, překvapení apod., jak je pojmenovává psychologie, emocí je myšlen jakýkoliv konkrétní tělesný stav reprezentovaný konkrétním elektrickým signálem v hypothalamu, který se coby součást evolučně nejstarší části mozku přímo účastní na našem přežití i prožití všeho. Průvodním jevem démona bývá obvykle silný pocit ohrožení, který brání našemu vědomí a čelnímu mozkovému laloku v převzetí kontroly nad naším jednáním. To „něco v nás“ lze tedy stejně tak přisoudit jakési spirituální síle jako konkrétnímu shluku buněk v temenním laloku, který by šel zobrazit na funkční magnetické rezonanci. Klíčová otázka však zní: „Co s tím?“

Poznejte své démony

Mozek„Vždy je třeba učinit si obraz o nepříteli,“ praví Sun-c’ v Umění války. Pokud chcete bojovat proti svým vnitřním démonům, je potřeba je nejprve poznat. Nejlépe tak jde učinit formou, kterou Paul Ekman, americký psycholog věnující se emocím, pojmenoval jako emoční deník. Veďte si deník, kam si zapíšete pokaždé, když pocítíte přítomnost démona a jeho projev. Vnitřního démona obvykle provázejí projevy úzkosti v psychiatrickém slova smyslu – sevření na hrudi, tlak v břiše, „knedlík“ v krku (pokud tedy zrovna nejíte vepřo knedlo zelo), tachykardie (náhlé zvýšení tepové frekvence) event. pocení a často takový podivný pocit „rauše“ či tlaku v hlavě. Co následuje už často znáte – uděláte něco, čeho pak litujete. Jako byste to v tu chvíli ani nebyli vy. Pokaždé, když se to stane, tak si zapište, co příchodu démona předcházelo, kdo byl případně ve vašem okolí, jak přesně se příchod démona projevil. Ostatně kdo přijde třeba na adiktologickou kliniku U Apolináře, dostane na prvních 30 dní často podobný formulář.

Až budete mít dostatek záznamů, uvidíte, že některé vzorce chování se opakují. Že stejné pocity následuje stejná reakce, jak říká LeDoux. A že stejné pocity přicházejí v obdobných situacích, jak říká kognitivně-behaviorální terapie, potažmo Albert Ellis. Až se vám podaří dojít až sem, máte z části vyhráno. Poznali jste svého démona a teď je na čase mu dát jméno. Třeba démon sobeckosti a chamtivosti, tedy pro psychiatry narcismu, se v buddhismu jmenuje Jikininki. Pro záchvatovité přejídání, psychiatrickou terminologií, mají buddhisté démona Preta. Nejlepší však bude, když si zvolíte jména vlastní.

Jak bojovat s démony

sdr_HDRBOK, takže jste, jako každý jeden žijící člověk (v buddhismu doslova, protože ti, kteří nad démony vyhráli jsou buddhy, neboli osvícení a už se neúčastní Samsáry) a máte své vnitřní démony. Pokud už jste nějaké dokázali identifikovat, je to velmi dobrým znakem toho, že stejně tak jako „něco ve vás“ vás nutí dělat věci, které nechcete, existuje „něco jiného ve vás“, co je zdravé, očividně dost silné, a co proti tomu druhému „něčemu“ chce bojovat. Každý z nás má nějaké zdravé já, či sebeaktualizační mechanismus, abych použil Maslowův termín pro bytostnou potřebu každého žijícího organismu dosáhnout nejlepší verze sebe sama. A když říkám každý, myslím tím i vás. Jen někdy je to zdravé já zaneseno množstvím ran a démonů, takže nemusí být třeba hned vidět. Zejména, pokud trpíme například depresí v klinickém slova smyslu. Tu bychom ve spirituální terminologii mohli směle nazvat jako posednutí démony, tedy jako situaci, kdy démoni dočasně převzali plnou kontrolu nad vaším životem. Dočasně proto, že dokud žijete, dokud je přítomen spiritus, tedy latinsky dech, tak máte zároveň možnost se jim postavit.

Čelit vlastním démonům je vůbec to nejtěžší, co nás v životě může potkat. Démoni totiž vycházejí z našeho stínu, a teď mám na mysli stín v Jungovském slova smyslu, tedy z našich nejtemnějších stránek, které se často snažíme nevidět. Přesto ale démoni nejsou my, nejsou naší součástí, nemusí definovat to, jak budeme jednat. Jen s námi, bohužel, plují na stejné lodi. Démony si lze představit buď jako strašlivé příšery, jak je vyobrazuje buddhistická či křesťanská (přesněji spíš dantovská) mytologie, anebo jako nevědomé automatizované programy obvykle z našeho dětství.

V psychoterapii přitom existuje poměrně efektivní terapeutická technika, jak démonům čelit. Poměrně trefně se nazývá Acceptance and Commitment Therapy (ACT) neboli terapie postavená na akceptaci a odhodlání, konkrétně odhodlání dosahovat svých cílů navzdory svým démonům. ACT říká poměrně jednoduchou věc – vaši démoni jen tak nezmizí, vypadají děsivě, ale nemohou vám nijak ublížit. Vy s démony sice nejste v tuhle chvíli možná svobodní, ale máte svobodu rozhodování (jak říká třeba i křesťanství) v tom, zda jim budete naslouchat. Poměrně elegantně je tento přístup shrnutý v následujícím videu (v angličtině).

Sexualita a démoni

Video výše je poměrně věrným symbolickým ztvárněním našeho boje s démony, a to včetně toho, že démoni často chodí pohromadě, a pak jsou silnější. Co ono video však postrádá, je fakt, že existují démoni, kteří jsou násobně silnější než ostatní a jejichž přítomnost podporuje projevy ostatních démonů. Něco jako pomocníci nicoty v Nekonečném příběhu, či příšery chystající příchod ďábla v Apokalypsis (či chcete-li Zjevení Janově, jak to někdo špatně z řečtiny přeložil).

zena-v-temnu
Foto: Monika Hůlová

A existuje jedna oblast našeho života, kde jsou naši démoni, zdá se, výrazně silnější. Oblast, kde je někdy možná chceme i nechat promlouvat. Tou oblastí je sexualita. Ty nejsilnější démony totiž provází pocity našeho studu a celospolečenská tabu, což o sexualitě zatím stále ještě bohužel platí. Ostatně i ty nejděsivější psychiatrické diagnózy jako jsou substanční závislosti či poruchy příjmu potravy provázejí přesně tyto pocity. Tajemství, které nikdo nesmí zjistit – kolik toho vypiju, že si píchám pervitin, že tajně chodím zvracet, že mám skutečnou či domnělou parafilii (sexuální odchylku). Zkrátka to, že jsem „jiný“ než ostatní, což je i hlavním průvodním jevem démona vlastní nedostatečnosti, který provází syndrom adaptovaného pracovníka spolehlivě vedoucí k syndromu vyhoření.

Přitom ne nadarmo se léčby závislostí či poruch příjmu potravy nejprve ubírají směrem, kdy člověk musí hlavně přijmout, že takový skutečně je – „Ahoj, já jsem Frank, a jsem alkoholik“, můžete vidět v každém druhém americkém filmu zabývajícím se závislostmi. U poruch příjmu potravy je to podobné, stačí se podívat na snímek Thin, který boj s tímto démonem naturalisticky ukazuje. Zkrátka a dobře nejprve přijmout sebe i se svým stínem a teprve pak čelit démonům. Přijmout svoji sexualitu, včetně sexuální orientace a sexuálního chování, často bývá zdrojem vnitřní svobody a síly, která ostatní démony může notně oslabit.

Ostatně i kognitivně-behaviorální terapie učí, že čím víc se snažíte něco v sobě potlačit, tím je to silnější. Schválně, zkuste teď dvě minuty za žádnou cenu ani nepomyslet na růžového slona. Pokud v následujících 120 sekundách pomyslíte na růžového slona, jste pedofilní. Takže od teď 120 sekund a ani jeden růžový slon, růžový slon by byl vážný problém, takže hlavně žádné růžové slony. Teď…

Kolik že sekund jste vydrželi nepomyslet na růžového slona? Dvě, možná tři? A jak často jste na něj pomysleli v předchozích 120 hodinách, kdy vám byli růžoví sloni ukradení? S démony, zejména v oblasti sexuality, je to stejné.

Využití spirituality pro boj s démony

IMG_20170921_194533_777Jak už jsem naznačil výše, na boj s démony se lze dívat i spirituálně. V šamanské, buddhistické i křesťanské praxi přitom existovala celá řada nástrojů, které vám v něm měli pomoci. Silová zvířata, posvátné předměty, meditace a modlitby. Je na vaší vlastní spiritualitě, abyste takový nástroj našli. Nástroj, na který se obrátíte, když na vás démon udeří. Velmi silným nástrojem, používaným i v křesťanství, jsou ve spirituální praxi rituály. Křesťanství má své vymítání ďábla, šamanismus očistné a posilující rituály, buddhismus svou rutinu a meditaci. I vy můžete přijít s vlastním rituálem, který bude třeba i opakovaně posilovat vaše zdravé já proti vašim vlastním démonům. Někdy nám naši démoni i pořádně zavaří a pak přijde čas na zázrak. Rozdíl mezi zázrakem a běžným jevem dnes spočívá asi tak v 10 minutách na Googlu a Wikipedii. Jenže i na tom Googlu občas narazíte na ony zázraky. Však kolik lidí se dokázalo úspěšně postavit svému démonu např. substanční závislosti, kolik lidí úspěšně překonalo poruchu příjmu potravy, aniž by se kdokoliv dozvěděl, že s takovým démonem kdy bojovali. Takovéto zázraky se stávají, ale nestanou se bez vašeho přičinění.

Postavíte se svým démonům?

Čelit svým démonům znamená podívat se naplno do svého stínu, do temných zákoutí vlastní duše, které se snažíme nevidět. Boj s démony může být vyčerpávající, výhra nad démonem vás však posílí. Japonští samurajové věřili, že do jejich meče vstupuje síla a um bojovníků, které jím zabili. S démony je to podobné – síla a vynalézavost každého vašeho démona se stává vaší silou a vynalézavostí, pokud nad svým démonem dokážete zvítězit. A právě ta vám může někdy výrazně pomoci napravit třeba škody, které démon prostřednictvím vás napáchal. Všichni máme v sobě něco zdravého. Všichni máme v sobě něco, co se nám snaží ublížit. O tom, která část vás zvítězí a která bude silnější, můžete rozhodnout jenom vy. Jen někdy to rozhodnutí vyžaduje určitou cestu, kterou musíte ujít, cestu plnou odříkání a nesnází. Však ani princ Siddharta, když na něj podle legendy Mara zaútočil, to neměl zrovna nejsnazší…


Zaujal vás tento článek? Pokud máte zájem, můžete využít také individuální konzultaci. A dokážeme pomoci i vaší firmě a zaměstnancům.

PohledO autorovi

Martin Zikmund je průvodce lidí a firem klíčovými změnami, vede semináře a workshopy pro veřejnost i pro firmy zaměřené na témata zvládání stresu, meditace, spokojenost v práci i mimo ni a osobního rozvoje. Je autorem všech textů a většiny fotografií na tomto blogu. Více se o něm dozvíte na www.martinzikmund.cz.

 

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s