Jak poznat, že jste v začarovaném kruhu, a jak z něho ven

Točit se v začarovaném kruhu. Každý si tak občas v životě připadá. Nejčastěji je to ale ve vztazích s jinými lidmi. Proč pořád zažíváme ta samá zklamání, ty samé vztahy, ta samá zranění stále dokola? Inu, jistou roli v tom hrajeme my. Tedy přesněji naše nevědomí. Jak tedy poznat, že se nacházíme v začarovaném kruhu a kudy z něj?

Když se točíme v kruhu

Možná jste někdy zažili ten pocit – „Ach jo! Už zase?!?“ Jako byste se zase ocitli ve stejné nepříjemné situaci. Až se člověku nechce věřit, že by se historie opět opakovala. Další člověk, který mě …, další důkaz, že …“ Dosadit si můžete v zásadě cokoliv. Naději, že to bude konečně jinak, střídá obrovské zklamání a záplava smutku. Už nikdy to nebude …, už nikdy nebudu… Stejně to vždycky nakonec …,“ následuje takřka vzápětí. Pak mine ale pár týdnů, měsíců, možná let, a zkusíte přeci jen překročit znovu Rubikon, dokud ovšem nenastane stejná situace. Někdy ve stejném vztahu se stejným člověkem, někdy ve stejné situaci s jiným člověkem, někdy v trochu jiné situaci s jiným člověkem, avšak se stejným pocitem. Tak tomuhle se říká začarovaný kruh…

Zrada jménem mozek

Lidský mozek funguje poměrně jednoduše. Nebo se o to aspoň snaží. Jde cestou nejmenšího odporu – co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš. A tak pro každou jednu prožitou emoci v našem životě je v temenním laloku našeho mozku shluk buněk přesně zaznamenávající to, jak ta emoce vypadala. Aspoň to říká americký neurovědec Joseph LeDoux. „Problém“ spočívá ale v tom, že spolu s ní zaznamená i následující reakci – tedy nejen to, jak jsme se cítili, ale i jak jsme na emoci reagovali, co jsme dělali. Čím častější ta vazba emoce – reakce byla nebo čím silnější ta emoce byla nebo čím déle ta emoce trvala, tím silnější vazba.

Jakmile pak v budoucnu budeme cítit podobnou emoci, vytáhne se z naší „paměťové banky“ (přesněji z centra pro dlouhodobou epizodickou paměť) navázaná reakce, a ta se použije. Pro mozek je to totiž nejjednodušší, nejrychlejší, „nejlevnější“, aspoň co se spotřeby cukrů a kyslíku týče. Reagovat automatizovaně, na autopilota, je totiž 20× rychlejší, než reagovat vědomě, než se to snažit znovu vymyslet. Někdy máme možnost automatizovanou reakci zastavit. Třeba když jsme v klidu, nespěcháme a vzniklá situace nás neohrožuje. Právě pocit ohrožení je totiž klíčovým indikátorem pro to, jestli pojedeme na autopilota, či nikoliv. Vědomým reakcím nepomáhá ani nevyspání, stres a vliv jiné silné emoce. Co jim naopak pomáhá, je pravidelná meditace.

Emoce z jindy a jinde

Když se ocitneme v začarovaném kruhu, určitá část našich emocí i reakcí nepramení z tady a teď, ale z minulosti. A někdy je to dokonce dost výrazná část. A tak na relativně banální situaci, reagujeme jako by byla zcela fatální. Z banality se stává fatalita. Já to věděl(a), že …! Zase…“ To by přitom zas tak moc nemuselo vadit – ostatně každému z nás občas ujedou nervy – kdyby ona reakce nebyla rovněž datovaná do naší minulosti, obvykle do dětství. Díky tomu můžeme klidně ve čtyřiceti jednat jako malé pětileté dítě, což pokud máme problémy se sebevědomím, povede k tomu, že si to následně budeme vyčítat, což ještě prohloubí negativní výstupy této konkrétní vazby emoce – reakce, a do budoucna to bude ještě horší.

Někdy se přitom stává, že máme možnost všimnout si, že v naší reakci cosi nehraje. Někdo se cítí odpojený, někdo jako by se uzavřel za pomyslné hradby, někdo si opakuje ono staré známé dětské: Nikdo mě nemá rád!“. To podstatné ale je, že část našich současných emocí nepatří současné situaci. Tím pádem i část naší reakce patří k jindy, jinde, a co nejpodstatnější – někomu jinému.

Carl Gustav Jung tuto situaci pojmenovával jako komplexovou reakci. Komplexová reakce se tak nazývá proto, že zasahuje jak vědomí, tak i nevědomí člověka, přičemž většina reakce je skryta v nevědomí, a proto, že v sobě kombinuje emoce, vzpomínky, vnímání a třeba i přání člověka. Komplexová reakce je však často „scénářovou“ reakcí zahrnující i další postavy kromě nás samotných. My jsme v ní stále my, bohužel mentálně uzamčení v době, kdy reakce vznikla, ale ostatní postavy se mění.

Komplexovou reakci důvěrně znají třeba dospělé děti alkoholiků, kdy třeba tatínek alkoholik slíbí dceři, že jí bude odpoledne učit hrát na klavír, jenže nepřijde domů, protože uvízne v hospodě. Dcera je v tu chvíli smutná, protože se těšila, ale tatínek nepřišel. Když večeř přijde domů ožralý, nic neřekne, ale druhý den se omluví. No a slíbí, že ve čtvrtek odpoledne jí to vynahradí, že budou hrát na klavír. Ve čtvrtek odpoledne však opět uvízne v hospodě atd. Takže tu máme situaci, kdy důležitý muž, případně autorita, něco slibuje, a já, dcera, se zklamávám, protože svůj slib neplní. Přitom čím častěji se vazba emoce – reakce opakuje, tím je silnější. No, a o dvacet let později, slibuje toho času už dospělé ženě její přítel, že přijde odpoledne domů, a budou spolu něco dělat. Ale zdrží se v práci. Žena má rázem jasno: Vůbec mě nemiluje!“ Když pak večer muž přichází domů, nálada je na bodu mrazu a vztah na rozpadnutí. Muž se totiž ujal role otce, zatímco scénář zůstal stejný. Kolegové Jungiáni tomuto konkrétnímu případu říkají negativní otcovský komplex. Komplexů je ale samozřejmě mnohem víc.

Pozor na zakletá slůvka

Točení se v kruhu, či chcete-li v zajetí komplexové reakce, je vcelku běžnou záležitostí. Všichni máme komplexy, no ne všichni o nich víme. Existuje ale jednoduchá metoda, jak zkusit komplexovou reakci rozpoznat. To, že jste v „začarovaném kruhu“ totiž paradoxně poznáte podle „kouzelných“ slovíček, či chcete-li „zaklínadel“. VŽDYCKY, VŠICHNI, VŠECHNO, NIKDY, NIKDO, VŮBEC, ŽÁDNÝ – tedy řečí matematické logiky obecné kvantifikátory + KONEČNĚ, ZASE, STEJNĚ, ROZHODNĚ.

Zkusme si zmínit aspoň příklady nejčastějších komplexových zaklínadel. Vždycky to skončí stejně!“ „Všichni chlapi jsou stejní!“ „Já jsem ti dal(a) všechno, a ty…!“ „Nikdy už si nikoho nenajdu!“ „Nikdo mě nemá rád!“ „Vůbec mě neposloucháš!“ „Žádná holka/kluk už nebude taková/ý!“ „Konečně jsem našla toho pravého!“ Zase si mě zklamal!“ „Stejně to nemá cenu!“ „Já teda rozhodně ne!“ Z těchto vět je na první pohled cítit velmi silný emoční náboj, obvykle silnější, než by příslušelo tady a teď. A to je právě onen průvodní jev komplexové reakce, že část emočního náboje pramení z jindy a jinde.

Jak se vrátit do reality

Pokud se chcete vymotat ze začarovaného kruhu, je potřeba očistit své emoce a reakce v daných situacích o ty minulé. V tom vám velmi dobře může pomoci psychoterapie, a to nejen ta jungiánská (analytická). Částečně si však můžete zkusit pomoci i sami.

Prvním, pro mnohé jednodušším, krokem, je zaměřit se právě na ona výše popsaná slovíčka. Pokud se v nějaké emočně náročné situaci objeví, je na čase se zkusit zastavit a položit si pár otázek:

  1. Opravdu všechny moje emoce patří tady a teď? Je to vážně tak zásadní rána, co jsem teď utržil(a)?
  2. Necítil(a) jsem se takhle už někdy v minulosti? Pokud ano, kdy?
  3. Jaké mám vztahy s tím člověkem, se kterým jsme se takhle cítila?
  4. Můžu nějak odložit v čase svoji reakci na vzniklou situaci?
  5. Co můžu teď udělat pro to, aby mi bylo líp a abych se uklidnil(a)?

Existuje však i druhý krok. Ten je určen lidem, kteří mají už rozvinutý kontakt se svými emocemi a prožíváním. Komplexové, či chcete-li staré, reakce jsou spojeny s velmi specifickými tělesnými pocity. Jak je rozpoznat:

  1. Jak bylo řečeno výše, nejčastěji k nim saháme v situacích ohrožení. To u komplexových reakcí pociťujeme obvykle velmi intenzivně, a to právě díky schovaným ne vždy uvědomovaným emocím a reakcím z minulosti. Pokud máte náhle ledové dlaně (útěk) nebo ledová chodidla (útok), je pravděpodobné, že jste pod vlivem silných emocí, které si nemusíte vůbec uvědomovat. Pokud cítíte sevření v břiše nebo vám buší srdce nebo cítíte tlak na prsou, tak kromě infarktu myokardu to může být také tím, že pociťujete silnou úzkost, tedy iracionální strach, tj. nereagujete tak úplně na reálné tady a teď. Tedy jste v daném okamžiku de facto mimo realitu.
  2. Pokud jste nevyspalí, v silném stresu, nebo pod vlivem silné emoce, vaše staré reakce se automaticky spínají. Proto vaše emoce nebudou už do určité míry odrážet tady a teď. Jen jaksi je třeba nejprve vědět, jak se cítíte.
  3. Když platí situace ad 1 nebo ad 2, zkuste udělat něco pro zklidnění svých emocí. Krátkou meditační techniku, nebo třeba nějakou techniku pracující s tělem, která se vám osvědčila. I kdyby to měla být třeba procházka, cvičení jógy, nebo tanec. Pak teprve řešte vzniklou situaci dál.

Dospělé reakce na dětské emoce

Cesta ze začarovaného kruhu vlastně vede skrze oslabení „dětských vazeb“ na „dětské emoce“ a jejich nahrazením dospělými reakcemi. Je to vlastně úplně stejné jako když se v dětství učíme reagovat na to, když něco nejde tak, jak chceme. Obvykle to začíná brekem, pak to pokračuje třeba agresivními záchvaty, a jednou člověk „doroste“ do poklidných reakcí – „Ale jo no, za chvilku je fakt večeře, tak je asi hloupost si teď dávat zmrzlinu…“

K dospělým reakcím samozřejmě pomáhá, pokud člověk nejprve systematicky pracuje na svém sebevědomí, pakliže neměl zrovna ideální rodiče. Stejně tak je samozřejmě potřeba důsledně vědět, co chci. Ono totiž takovéto: Rozhodně bych nikdy nepřežil, kdyby …“ či za Žádnou cenu nesnesu, aby…“ je projevem hádejte čeho… 😉

Příště, až tedy uslyšíte nějaké ono zakleté slůvko, či ucítíte projev nějaké z těch příliš silných emocí, zkuste si pak v klidu situaci s odstupem času, a hlavně emocí probrat, třeba i s dalšími aktéry. A hlavně si zkuste říct, jak byste asi chtěli reagovat příště. Co vám v tom pomůže? Co by vám v tom mohlo zabránit? A co byste k té nové reakci potřebovali? Hodně štěstí!

Pohled

O autorovi

Martin Zikmund je průvodce lidí a firem klíčovými změnami, vede semináře a workshopy pro veřejnost i pro firmy zaměřené na témata zvládání stresu, meditace, spokojenost v práci i mimo ni a osobního rozvoje. Je autorem všech textů a většiny fotografií na tomto blogu. Více se o něm dozvíte na www.martinzikmund.cz.

1 komentář: „Jak poznat, že jste v začarovaném kruhu, a jak z něho ven

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s