Energetická gramotnost, aneb jak mít v životě energii

Cítíte se dlouhodobě unavení a vyčerpaní? „Nemáte si na co stěžovat,“ ale přesto se nemáte dobře? Do ničeho se vám nechce a často prokrastinujete? Co když jen nemáte dostatek energie? Co když jen máte problém s něčím, co bych si dovolil nazvat energetickou gramotností

Není gramotnost jako gramotnost

Možná jste někdy slyšeli pojem finanční gramotnost. To je takové to, co když člověk nemá, snadno se dostane do dluhů a exekucí, protože neumí nakládat s penězi. V ČR ji postrádají stovky tisíc lidí. Energetická gramotnost je však ještě mnohem vzácnější. A kdo ji nemá, tak se často cítí unavený a vyčerpaný. Nejdřív psychicky, a časem i fyzicky. Co je energetická gramotnost a jak ji získat?

„Celková energie izolované soustavy zůstává konstantní při všech dějích, které v ní probíhají,“ praví zákon zachování energie. A skutečně. Dokud žijeme o samotě, problémy s energií nás obvykle tak často netrápí. Žití o samotě nám dává dostatek prostoru s energií dobře hospodařit, a to i když to vůbec neděláme vědomě. Horší to začíná být tehdy, kdy přestaneme být izolovaní, a přibude k nám nejdřív partner(ka) a později třeba děti. Mnohým z nás však mohou „způsobovat“ problémy s energetickým hospodařením i přátelé, kolegové či podřízení v práci. Při životě s ostatními se totiž energetická ne-gramotnost nejvíce projeví. Však dnešní „generace singles“ by mohla vyprávět, kolik energie to někdy stojí být s někým ve vztahu…

Ve fyzice se energie počítá v joulech. To je jednotka, kterou zná dnes snad každý. V době diet totiž lidé vědí, že pokud příjem energie v jídle převáží její výdej, budou tloustnout, zatímco v opačném případě začnou hubnout. Řada lidí dokonce zná i pojem bazální metabolismus, což je zjednodušeně řečeno množství energie, které vaše tělo spotřebuje za 24 hodin, i když nebudete vykazovat žádnou fyzickou aktivitu – na „ohřev“ těla a provoz fyziologických procesů. Protože i žití samotné holt něco stojí. Jenže ne všechno jde ale počítat na (kilo)jouly.

Člověk totiž není jen hora masa a kostí, ale i duše. A i ta potřebuje přísun energie, i její provoz něco stojí, a i tady se jasně projeví chronický nedostatek či naopak přebytek energie. A tak je možná na čase se podívat na „tu druhou energii“, která se sice nedá měřit přístroji, ale za to každý z nás okamžitě pocítí, pokud ji nemá dostatek…

Každá sranda něco stojí…

„There’s a price you have to pay for everything you choose,“ (Za všechno, co si zvolíme, platíme určitou cenu) zněla věta jednoho Američana, kterého jsem potkal na svých cestách. U energie, o které se zde bavíme, to ale tak úplně neplatí. Existují totiž činnosti, které nám energii berou, a činnosti, které nám ji naopak dobíjejí. Skutečně, můžete strávit třeba dlouhé hodiny náročnou fyzickou aktivitou, a pocítit přísun energie. Jenže činností, které nám energii dodávají, jsou bytostně individuální, a hlavně se to v čase mění.

Třeba práce nás někdy může nabít na maximum, zejména pokud při ní zažijeme tzv. flow, tedy pocit, kdy se naplno ponoříme do dané činnosti a doslova ztratíme pojem o čase, a jindy nás může totálně vyšťavit. Přitom se může jednat o ty samé činnosti. O tom, co nás nabíjí a co nás vysiluje, přitom nerozhodují ani tak vnější „objektivní“ faktory, jako naše subjektivní vnímání situace, naše emoce.

Od nabití k vyčerpání

Klíčovým faktorem rozhodujícím o tom, zda pro nás nějaká činnost, setkání, či prožitek, bude vyčerpávající, nebo ne, je to, zda se při něm dostaví pocit ohrožení, neboli stres. Ten totiž mění fyziologický stav našeho organismu, který se v takovém okamžiku připravuje na ohrožení. Podle délky trvání takového stavu pak začíná tělo razantně spotřebovávat i onu energii v kilojoulech. Hans Selye tento proces popsal jako General Adaptation Syndrome (GAS). Oním ohrožením přitom nemám na mysli jen ohrožení na životě, to je dnes poměrně vzácné, ale jiné druhy ohrožení – ohrožení sebepojetí, ohrožení pocitu, že mě někdo má rád, ztrátu pocitu bezpečí atd. Někdy přitom stačí jediná věta, poznámka, nebo pohled, a to, co nám obvykle dodávalo energii, nám ji najednou vezme. „Nepřibrala si nějak?“ „Tobě už se dělá pleš?“ „No jo, to jsi celá/ý ty!“ Stačí pár sekund a energie, která by vám bývala stačila na celý den je náhle fuč.

Lidé se poměrně dlouho snažili zmapovat, které události jsou ty, které nás stresují, které nás ohrozí dokonce tak, že díky GAS se projeví na našem zdraví. Thomas Holmes a Richard Rahe dokonce v roce 1967 dali dohromady seznam 43 událostí, které nás vždy budou stát energii. Jenže Sonja Lyubomirsky prokázala, že ve skutečnosti vnější faktory hrají jen 10 % roli v tom, jak se cítíme. Klíčový, vedle genetiky, je totiž náš vlastní postoj k dané situaci, události či činnosti. To, co sami uděláme, má vliv na 40 % toho, jak se budeme cítit. I objektivně nepříjemná situace jako úmrtí partnera, které v žebříčku Holmese a Raheho stojí absolutně nejvýš, může někoho stát výrazně méně energie než jiného.

Telefon dobíjíte každý den. A co sebe?

A tak se konečně dostáváme k oné energetické gramotnosti. Základ je jasný – mít při nejhorším vyrovnaný příjem a výdej psychické energie, a to ideálně na denní bázi. V situaci, kdy je zřejmé, že nemůžeme mít dopředu pod kontrolou to, kolik nám co dodá, nebo sebere energie, to ovšem – na rozdíl od populárních pasivních krabičkových „diet“ – znamená, že v průběhu dne pro onen při nejhorším vyrovnaný stav holt budeme muset něco sami dělat. To je těch 40 %, o kterých mluví Sonja Lyubomirsky.

Dobrá zpráva je, že tak jak věda dokázala popsat situace, které nám vždy seberou energii, dokázala popsat i ty opačné. Morten Kringelbach z univerzity v Oxfordu totiž zjistil, že takovými prožitky jsou všechny hédonické prožitky (včetně jídla, pití, sexu, koukání se na filmy, hraní her apod.), po jejichž ukončení jsme stále rádi, že jsme je měli. Stejný efekt má také meditace, tedy pro ty, kteří nejsou perfekcionisty, kteří trpí představou, že při ní nikdy nebudou na nic myslet, či dokonce do maximálně dvou minut dosáhnou osvícení. Meditace také příliš nesvědčí lidem s psychotickou poruchou osobnosti, kteří by s ní měli být velmi opatrní. Proč?

Klíčem k doplňování energie, je vnitřní uvolnění. Toho docílíme prostřednictvím aktivace parasympatické části autonomní nervové soustavy, které se v angličtině dle její hlavní funkce přezdívá „rest and digest“ (odpočinek a trávení). Je to až symbolické, protože právě trávení, nikoliv samotné pojídání, potravy dodává našemu tělu energii v kilojoulech. Zároveň, z pohledu neuropsychologie, jedinou emocí spojenou s pozitivními pocity, je emoce hledání, která může být aktivní pouze tehdy, když nepociťujeme ohrožení. Právě tento emoční okruh totiž obsahuje podokruh odměny spojený s dopaminem, jedním z hormonů štěstí, který může za to, že si věci „užíváme“.

Udělejte si energetickou bilanci

Kde vzít ale energii a nekrást? Stejně jako ve strategické managementu, i tady bude potřeba začít situační analýzou neboli zjistit, jak na tom vlastně jsme. K tomu vám může pomoci vytvoření vlastní „energetické bilance“. Psychickou energii sice nelze měřit přístroji, ale vědeckými metodami ano. Stačí si vytvořit subjektivní škálu příjmu/výdaje energie, kde každé pro vás nějak význačné události, přidělíte konkrétní hodnotu energie, kterou vás stála, nebo vám dodala – na stupnici od -10 do +10. Když si první dva týdny budete vést takovýto záznam, např. v Excelu, můžete si pak snadno udělat součet za den, týden, či celých 14 dní. Někdy se vyplatí si tento záznam rozšířit i o klasický deník, kde budete zaznamenávat na začátku, v polovině a na konci každého dne, jak se cítíte. Čistě ze zvědavosti, pokud tedy náhodou nemáte pravidelný nerušený spánek v délce 7 až 9 hodin, si tam můžete doplnit počet hodin spánku. Ten je totiž pro naši náladu i řadu biologických mechanismů uvnitř těla zcela zásadní.

A co udělat po dvou týdnech s takovým záznamem? Je poměrně pravděpodobné, že při jeho pročítání záhy zjistíte, že některé události nebo činnosti jsou pro vás vždy do nějaké míry pozitivní a některé vždy negativní. Při nejmenším u těch s nejvyššími hodnotami se pak vyplatí věnovat pár minut tomu, abyste zkusili rozkrýt, proč tomu tak bylo a co měly společného. Někdy to může i opakujícími se lidmi, kteří jsou jim přítomny.

Co je cílem takovéto energetické bilance? Inu, mít seznam aktivit, které vás nejvíce „vyšťavují“. Těm se vyplatí buď zcela vyhnout, nebo si je v týdnu rozplánovat ne po sobě a/nebo si do dnů, kdy vás čekají přidat co nejvíce těch „plusových“ aktivit. Stejně tak, pokud identifikujete nějaké aktivity, po kterých vždy cítíte přísun energie, můžete si jich každý den zařadit víc. Skončit každý den v „energetickém přebytku“ je totiž více než žádoucí 😊

Udělejte akční kroky

Energetická bilance, kterou si samozřejmě můžete provádět i mnohem déle než dva týdny, vám zkrátka dá k dispozici jakýsi „jídelní lístek“ různých aktivit s pozitivní energetickou hodnotou. V dalším kroku je dobré si ještě přidělit ke každé aktivitě její dobu trvání. Cílem totiž bude změna v koloběhu vašeho života, abyste nebyli vyčerpaní, ale naopak plní energie.

A tím se dostáváme k tomu dalšímu, nejdůležitějšímu kroku – vlastně k sebepéči. Spousta lidí se o tento termín zajímá, jen neví, jak na to. Sebepéče spočívá ale v tom, že sami pečujete o to, aby vám v životě bylo dobře. Že sami dbáte na to, aby každý váš den končil ideálně aspoň vyrovnanou energetickou bilancí, že pečujete o to, aby po každém negativním energeticky náročném prožitku jste si do života vnesli jeden z těch pozitivních. K tomu je ale samozřejmě důležitý onen faktor času, protože vnášení pozitivních prožitků do života by nemělo být na úkor spánku. To by bylo jako začít trénink na maraton tím, že si prostřelíte nohu. Ve svém „jídelním lístku“ byste tak měli mít aktivity, které vás dokáží rychle a hodně dobít, stejně jako aktivity, které vás dobijí hodně, ale za dlouhou dobu, nebo málo za krátkou.

Chovejte se k sobě jako ke svému mobilu…

…a dobíjejte se každý den. Je to hloupé, ale je to tak – spousta lidí se ke svému telefonu nebo autu chová líp než k sobě. Nebuďte jedním z nich. A stejně jako péče o mobil nebo auto nespočívá jen v jeho prostém dobíjení, i o sebe je potřeba pečovat „trochu“ komplexněji a s dlouhodobější vizí. Energetická gramotnost je ale základem. Naleštěné auto s perfektně opečovaným interiérem je vám totiž s prázdnou nádrží jaksi k ničemu, stejně jako vybitý mobil s nejaktuálnější verzí systému, stovkami skvělých aplikací a luxusním koženým pouzdrem.

Dejte sebe na první místo, doplňujte si své deficitní a pečujte o své rozvojové potřeby, dopřávejte si pravidelně hédonické prožitky s pozitivním „dozvukem“ stejně jako život naplněný smyslem. Pečujte nejen o své tělo, ale i o svou duši.

Ne, energetická gramotnost není nástrojem, který vyřeší všechny vaše problémy, vytáhne vás ze začarovaného kruhu, existenciální krize, nebo deprese. Je to ale nástroj, který vám může pomoci do ní pokud možno nespadnout, který vás dostane blíže k vašim vlastním emocím a který vám umožní si zařídit takový život, ve kterém vám bude líp. Je jen na vás, jestli se ho rozhodnete někdy vyzkoušet 😊

Pohled

O autorovi

Martin Zikmund je průvodce lidí a firem klíčovými změnami, vede semináře a workshopy pro veřejnost i pro firmy zaměřené na témata zvládání stresu, meditace, spokojenost v práci i mimo ni a osobního rozvoje. Je autorem všech textů a většiny fotografií na tomto blogu. Více se o něm dozvíte na www.martinzikmund.cz.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s