Imunita vs psychika aneb proč a jak vám strach může zamávat s imunitou

Možná jste si na sobě nebo na svých blízkých už někdy všimnuli, že když vám není psychicky dobře, býváte častěji nemocní. Není to náhoda, ani žádná magie. Jaké je provázání mezi psychikou a imunitou, a proč „být v pohodě“ je pro ochranu před infekcemi, zejména viry, násobně účinnější než nosit roušku? A jde ovlivnit psychikou imunitu natolik, abyste byli zdravější?

Od ezoteriky k vědě

Žel bohu nánosy nesmyslů, mnohdy šířených i držiteli titulů MUDr. (dlužno dodat, že obvykle s atestací ze zcela nesouvisejících oborů medicíny), dnes z psychosomatiky udělaly mnohdy ezoteriku. A tak se dnes běžně dozvídáme nesmysly typu – dostala si rakovinu, protože se nemáš ráda, zlomil sis nohu, protože si se měl zastavit, pokud si nenajdeš milence, tak dostaneš rakovinu (abychom citovali nejmenovanou „psychosomatickou kliniku“) apod.

Jenže propojení těla a duše, potažmo imunitního systému a duše, ezoterika vůbec není. Moderní medicína, psychologie a mikrobiologie daly vzniknout řadě nových vědních oborů, které nám již daly odpovědi na klíčové otázky. Jen se o nich s laickou veřejností příliš nemluví, protože zejména mikrobiologie a epigenetika (podobor genetiky zabývající se změnami v expresi (projevení se) genů), které do této oblasti zásadně promlouvají, jsou velmi komplexními obory.

Dnešní věda tak poměrně přesně ví, co konkrétně může vést k tomu, že se nám imunita bez jasných fyziologických příčin „zblázní“, nebo že začne fungovat více než laxně. A stejně tak víme, co dělat pro to, aby naše imunita byla silnější. A přesně o tom je tento článek, a ještě mnohem podrobněji tento odbornější.

Pocit ohrožení jako určující (nejen) pro imunitu

Jak víme už z dob Hanse Selyeho, zakladatele moderní psychosomatiky, tak určujícím pro stav našeho těla je pocit ohrožení neboli stres. Ten ne zcela uvědomovaný a dlouhodobý na sobě často poznáte prostřednictvím pocitu tlaku, podrážděnosti apod.

Selye už před 84 lety popsal tzv. General Adaptation Syndrome, který velmi detailně a přesně popisuje reakci těla na ohrožení. Pocit ohrožení v nás totiž může vzbudit celkem tři různé negativní emoce (z pohledu neuropsychologie) – konkrétně vztek, strach a paniku, jak je kategorizuje jihoafrický neurolog a psychoanalytik Mark Solms. Právě odtud plyne ona podrážděnost, protože při déle trvajícím ohrožení začínáme být až příliš dlouho ve střehu a příliš dlouho (nevědomě) volíme z jedné z těchto tří emocí. A to nás, naše tělo, a tím pádem i naši imunitu vyčerpává.

Všechny tyto emoce jsou totiž spjaty se silnou hormonální reakcí našeho mozku. Náš mozek, nebo přesněji mezimozek, byl dokonale navržen k jedné jediné věci – přežití. A za to mu dnes můžeme poděkovat. Bohužel, pro naše přežití je nám mozek připraven doslova kdykoliv lhát (tzv. kognitivní zkreslení a egoobranné mechanismy) a vlastně i ubližovat našemu tělu. Mezimozek je totiž jednou z evolučně nejstarších částí mozku, kterou máme společnou i s ostatními savci, a jeho mechanismy zvládání jsou značně primitivní, až doslova pravěké. Není tedy navržen na moderní způsoby ohrožení jako „Mám málo followerů na instagramu“ „Pepa mě nebude mít rád“ nebo „Franta má lepší auto/víc holek/delší … výplatní pásku,“ nýbrž na ohrožení typu „Honí mě tygr!“ a „Potřebuju zabít mamuta, abych neumřel hlady!“

Stres jako zhouba části buněčné imunity

Právě do mezimozku směřují všechny naše vjemy, kde amygdala vyhodnocuje situaci, zda pro nás není stav okolí náhodou ohrožující. Pokud je, předá příslušné pokyny (nejen) sousednímu hypothalamu. Ten zodpovídá za vnitřní rovnováhu v těle (homeostázu), která je samozřejmě odlišná, když „máme klid“, nebo když jsme v ohrožení.

Hypothalamus pak má v podstatě jediný úkol – připravit tělo na zvládnutí ohrožení, prostřednictvím útoku (vztek), útěku (panika, silný strach) nebo ustrnutí (slabý strach). Bohužel i hypothalamus byl původně „navržen“ pro krátkodobá ohrožení, a nikoliv na ta trvající týdny, měsíce a roky.

Z pohledu imunity je u hypothalamu klíčové vědět, že při ohrožení spustí produkci kortizolu (podrobněji viz tento článek, kapitola imunita a hormony), který výrazně potlačuje funkci části imunitního systému, a to zejména klíčových NK buněk (viz tento článek, kapitola imunitní systém v kostce). NK buňky jsou přitom první linií obrany proti virům a klíčovou součástí protinádorového imunitního dohledu.

Naše imunita se mění v době ohrožení

Jenže potlačení části buněčné imunity není to jediné, co se nám ve stavu (třeba i domnělého) ohrožení s imunitou děje. Posledních čtvrt století už víme, že ohrožení má mnohem širší dopady na imunitní systém, než se původně myslelo. V roce 1994 francouzská imunoložka Polly Celine Eveline Matzinger jednou pro vždy změnila svět současné imunologie, a to když postulovala svoji teorii o přístupu imunitních buněk k imunitní odpovědi. Nazvala ji teorie ohrožení Danger Theory (nyní známé i jako Danger Model).

Zatímco ještě počátkem 90. let medicína a imunologie věřily, že imunitní systém funguje na základě rozpoznávání mezi „cizím“ a „vlastním“, přičemž standardně útočí na vše cizí, s rozvojem mikrobiologie a poznatků o nejrůznějších infekcích a autoimunitních onemocněních (viz [12]) silně závislých na stavu psychiky (typicky např. atopický ekzém, roztroušená skleróza nebo revmatoidní artritida) začínalo být zřejmé, že vše bude poněkud složitější. Při autoimunitních onemocněních jako jsou třeba i alergie, totiž některé imunitní buňky útočí i na vlastní tkáně, a to mnohdy i život ohrožujícím způsobem.

Molekulární biologie přitom záhy prokázala, že v případě, že naše psychika se nachází v ohrožení, změní se „nastavení citlivosti“ imunitních buněk. Náš imunitní systém se zjednodušeně řečeno stane citlivější na ohrožení. Tento proces je součástí procesu neuroimunomodulace, kterou poprvé do detailu v roce 2011 popsal americký neurovědec a imunolog Novera Herbert Spector. Ten vlastně jen navázal na tehdy již známý koncept imunomodulace, tedy procesu ovlivňování imunitního systému zvenčí. Toho jsou schopny třeba některé viry (např. EB virus), bakterie, paraziti či nádorové buňky, které dokáží potlačit reakci imunitního systému proti sobě, a to díky tomu, že aktivně komunikují s imunitními buňkami svého „hostitele“. Spector přitom v souladu s teorií ohrožení zjistil, že v případě pocitu ohrožení začíná imunitní systém fungovat tak, jako by velice důsledně hledal původ našeho ohrožení s ním souvisejícího utrpení uvnitř našeho těla. Pokud pak najde něco ohroženého – např. poškozenou buňku – (viz dále) nebo ohrožujícího – např. alergen – lepek, stopy látek z oříšků apod. – zasáhne s mnohem větší razancí, tedy patologicky.

Jak je tohle všechno možné? Buňky našeho těla si spolu totiž „povídají“ (přesněji „posílají si“ různé molekuly) a pocit ohrožení má na tuto komunikaci zásadní vliv.

TIP: Více o vývoji psychoneuroimunologie najdete v tomto článku v kapitole Proč a jak psychika ovlivňuje imunitní systém – od domněnkám k důkazům.

Když si buňky „nesprávně“ povídají

Buňky jsou ve skutečnosti velice komplexními a sofistikovanými funkčními celky. Však existují i jednobuněčné organismy, tj. organismy složené právě z jediné buňky. V lidském těle spolu buňky vzájemně komunikují, díky čemuž také naše tělo může fungovat jako jediný systém – tedy jako naše tělo. Komunikace mezi buňkami probíhá na chemické bázi, prostřednictvím tzv. buněčných signálů (cell signalling).

Buněčné signály však nejde úplně považovat za rovnocennou náhradu komunikace tak, jak ji známe my. Často nesou informace o dějích probíhajících v okolí buněk, či nějaké instrukce (typicky k dělení, k buněčné smrti apod.). Chyby v buněčné signalizaci pak často způsobují závažná onemocnění jako je rakovina (přesněji růst a cévní zásobení nádoru a jeho ignorování imunitním systémem), autoimunitní onemocnění, imunodeficience (nedostatečná funkce imunitního systému) či diabetes. Řada autoimunitních onemocnění přitom souvisí se stresem (viz [11][12]).

Každá buňka má na svém buněčném povrchu vystaveny stovky nejrůznějších molekul (povrchových znaků). Často jsou to proteiny (bílkoviny), glykoproteiny (typicky třeba MHC gp I.), glykolipidy apod. Jejich počet i konkrétní typ se liší podle typu buňky. Třeba imunitní buňky různého typu na svém buněčném povrchu mají různé typy tzv. cluster of differentiation (CD), podle kterých se v imunologii také rozlišují. Různé typy molekul na povrchu buněk mají také různé funkce. Klíčové jsou zejména receptory, jakési „klíčové dírky“ pro specifické typy molekul („klíče“), se kterými když přijdou do styku, tak dojde uvnitř buňky k nějaké často kaskádovité reakci.

Imunitní buňky reagují zejména na přítomnost cytokinů, malých bílkovin, které po kontaktu s příslušným receptorem na imunitní buňce vyvolají konkrétní reakci. Hladiny celé řady cytokinů jsou přitom přímo závislé na stavu psychiky.

Klíčové pro reakci imunitních buněk jsou však i signály DAMP (Danger-Associated Molecular Pattern, někdy též Damage), o kterých víme teprve od roku 1994. DAMP jsou molekuly, které jsou typicky přítomné uvnitř buněk (např. ATP, kyselina močová, nukleové kyseliny, některé bílkoviny z jader buněk apod. viz [1]). Pokud se takové molekuly ocitnou ve volném prostředí v těle, imunitní buňky se o nich dozví prostřednictvím svých receptorů, kam DAMP zapadnou. Tento signál si vyloží logicky tak, že někde dochází k poškozování buněk, což spustí následnou reakci a další signalizaci imunitního systému (podrobněji v tomto článku, v kapitole Když přijde signál ohrožení).

Klíčový problém je v tom, že některé DAMP se v těle začnou samy uvolňovat, pokud jsme ve stresu (ohrožení), a co je rovněž zajímavé, u člověka se vyskytnou poruchy nálad, pokud má v těle zvýšené množství signálních molekul DAMP (viz [10]). Je to jen další z vědeckých důkazů o propojení těla a duše, a to oběma směry – tedy psychosomatickým (tj. duše-tělo) i somatopsychickým (tj. tělo-duše). To, že vazba mezi psychikou a imunitou je oboustranně působící popisuje i celá řada vědeckých studií zmíněná v [14]. Přesnější znázornění této vazby najdete na schematickém obrázku z [14].

Schematické znázornění působení stresu na organismus, zapojení HPA osy a zpětnovazební regulace prostřednictvím cytokinů – zdroj: Monika Červinková [14]

O naší náladě informují imunitní systém konkrétní molekulární signály

Moderní věda dokonce má popsáno, jaké psychické události spustí produkci kterých konkrétních signalizačních molekul. A tak se kupříkladu stane, že smrt partnera spustí u staršího člověka produkci cytokinu IL-1β (klíčový signál pro aktivaci imunitní odpovědi, který je zároveň zodpovědný za depresivní nálady – viz [10]) a IL-6 (signál ke stažení svalových buněk) – viz [10]. Stres před zkouškami při studiu medicíny zase mění produkci IL-2, což je signál generovaný aktivovanými T-lymfocyty ale i dalšími buňkami, které zjistily, že v těle se nachází antigen, proti kterému je potřeba bojovat (viz tento článek, kapitola imunitní systém v kostce) – viz [12]. Produkci signálu DAMP přitom může způsobit i domnělé ohrožení, což zjistila americká neurovědkyně Monika Fleshner na krysách, kterým dala přičichnout ručníku, který byl nasáklý močí fretky (viz [10]).

Jak domluvit imunitě

Existuje tedy přímá rovnice mezi pocitem ohrožení a reakcí imunitního systému a potažmo dalších buněk (včetně např. svalových). Dá se ale imunitnímu systému nějak domluvit? Dá.

V současné době se používají dva způsoby, jak to udělat. Prvním z nich je farmaceutický přístup prostřednictvím imunoterapie, což je souhrnný název pro široké spektrum léčebných modalit zasahujících do chodu imunitního systému (viz tento článek a kapitola Jak zasáhnout do imunity farmaceutickými nástroji).

Další možností je zásah ze strany psychiky. Ronald Glaser z Institutu pro výzkum behaviorální medicíny na Ohio State University věnoval svůj celý odborný život tomu, aby popsal, jaký konkrétní dopad má stres na signalizaci imunitního systému. Ve svém výzkumu zjistil, že psychika se imunitních buněk dotýká i na úrovni exprese genů. Když se cítíme ohroženi, rodí se nám nové imunitní buňky s jinými receptory, než když se cítíme v pořádku (viz [13]), což vede k tomu, že na několik dní (po dobu života dané generace imunitních buněk) se náš imunitní systém měřitelně změní. Tzv. epigenetické faktory (viz [11]) ovlivňuje zejména dlouhodobý stres a má na ně vliv i to, zda žijeme ve městě, či v jakém žijeme prostředí z pohledu přítomnosti fauny, flory a mikrobiologických organismů. Omezený kontakt s přírodou pak dokonce může vést až ke vzniku alergií a diabetu I. typu (viz [11]).

Chcete mít zdravější imunitu? Hoďte se do pohody

Výsledkem desítek let výzkumů jsou tak de facto relativně jednoduchá, a nikoliv nová, zjištění. To klíčové si dovolím doslovně citovat z [11]:

„Nemoci jsou důsledkem změn na bio-psycho-sociální úrovni, což může naznačovat kromě lékařské péče a léčby je nutné provádět také změny v životním stylu. Emoce a stres výrazným způsobem ovlivňují zdraví a náchylnost k patologiím, stejně jako schopnost jedince uzdravit se z nemoci.Právě proto je také pro vaše zdraví zásadní problém, pokud nedokážete být v kontaktu se svými emocemi.

Rozdíl je jen v tom, že pro tato konstatování dnes existuje přesný vědecký podklad. Pokud vás zajímá blíže, vřele doporučuji prostudovat si použité zdroje níže, velká část zmiňovaných materiálů je volně přístupná online.

cof

Chcete-li se tedy vyvarovat těžších symptomů autoimunitních, ale také třeba některých virových onemocnění, anebo „jen“ posílit svoji imunitu, existuje pro to jeden klíčový nástroj – „buďte víc v klidu“, tedy přesněji, pociťujte méně ohrožení. Psychická pohoda totiž dokáže nejen přestat tlumit funkci imunitního systému, ale také přispět k jiné receptorové výbavě imunitních buněk (viz [12]). Pak se může hravě stát, že při infekci virem SARS-CoV-2 vše skončí již ve fázi eliminace viru NK buňkami a cytotoxickými T-lymfocyty, tedy třeba i zcela bez projevení příznaků jakéhokoliv onemocnění (tj. v tomto konkrétním případě silnější imunitní reakce).

A existuje pár vědecky ověřených kroků, které „bytí v klidu“ prokazatelně pomáhají.

  • Omezte stres – K tomu vedou v zásadě dvě cesty – omezit počet stresorů. Tedy pokud víte, že vás něco silně stresuje, a jde to vyřadit z vašeho života (byť třeba jen dočasně), udělejte to. Typickým příkladem může být sledování online zpravodajství o politice či koronaviru. A zadruhé – aktivně dělat něco pro to, abyste snížili hladinu vnímaného stresu. Například funguje meditace, aktivní péče o doplňování energie, procházky, cvičení, sauna, objímání se s bližními (kvůli produkci oxytocinu) apod.
  • Přestaňte se bát Se strachem je třeba bojovat. Jak říká staré české přísloví, tak „Strach má velké oči,“ což bohužel nemění nic na tom, že spouští pocit ohrožení, který, jak už víme, zásadně mění fungování imunitního systému. S úzkostmi vám prokazatelně pomůže bojovat meditace, psychoterapie, ale také třeba vaši přátelé a nejbližší.
  • Choďte do přírody – Procházky v přírodě jsou jedním z nejefektivnějších nástrojů nejen pro prevenci depresí, ale také pro posílení imunity. Snižuje to totiž vnímaný stres, a tím i hladinu kortizolu v krvi, a mírná expozice některým alergenům může posílit činnost Th1 lymfocytů, což řetězově vyvolá další změny v činnosti imunitního systému.
  • Pečujte o své psychosociální prostředí – Velmi důležitý aspekt, zmiňovaný nejen v [11] je také vaše psychosociální prostředí, zejména nejbližší rodina a přátelé. Lidé jsou evolučně přizpůsobeni pro život v tlupách. Mezilidský kontakt a zejména péče o někoho či péče o nás ze strany někoho jiného, vyvolává produkci oxytocinu, která zabraňuje tvorbě ACTH (hlavního stresového hormonu), čímž přímo ovlivňuje činnost imunitního systému (viz [15]). Podobného efektu lze přitom dosáhnout i při meditacích se soucitem. Přímý kontakt s ostatními lidmi, nebo v horším případě videokonference, je však pro lidi a lidské zdraví nesmírně důležitý.

Klíčem ke zdraví i svobodnému životu, tedy životu bez úzkostí a strachů, je tedy vnitřní klid. Ten vám sice nezajistí absolutní zdraví, ale pomůže vašemu imunitnímu systému fungovat tak, jak nejlépe dokáže, tedy bez patologických reakcí. A právě patologické reakce jsou to, co činí řadu infekcí a nemocí, včetně infekce virem SARS-CoV-2, nebezpečnými.

Použité zdroje

[1] HOŘEJŠÍ, Václav, Jiřina BARTŮŇKOVÁ, Tomáš BRDIČKA a Radek ŠPÍŠEK. Základy imunologie. 6., aktualizované vydání. V Praze: Stanislav Juhaňák – Triton, 2017. ISBN 978-80-7553-250-3.
[2] TSCHUSCHKE, Volker. Psychoonkologie: psychologické aspekty vzniku a zvládnutí rakoviny. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-717-8826-0.
[3] MAVOUNGOU, E., M. K. BOUYOU-AKOTET a P. G. KREMSNER. Effects of prolactin and cortisol on natural killer (NK) cell surface expression and function of human natural cytotoxicity receptors (NKp46, NKp44 and NKp30). Clinical and Experimental Immunology. 2005, 139(2), 287-296. DOI: 10.1111/j.1365-2249.2004.02686.x. ISSN 0009-9104. Dostupné také z: http://doi.wiley.com/10.1111/j.1365-2249.2004.02686.x
[4] SWANN, Jeremy B. a Mark J. SMYTH. Immune surveillance of tumors. Journal of Clinical Investigation. 2007, 117(5), 1137-1146. DOI: 10.1172/JCI31405. ISSN 0021-9738. Dostupné také z: http://www.jci.org/cgi/doi/10.1172/JCI31405
[5] SELYE, Hans. Stress and the General Adaptation Syndrome. British Medical Journal. London, 1950, (June 17), 1383-1392. Dostupné také z: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2038162/pdf/brmedj03603-0003.pdf
[6] Patel, S. Danger-Associated Molecular Patterns (DAMPs): the Derivatives and Triggers of Inflammation. Curr Allergy Asthma Rep 18, 63 (2018). https://doi.org/10.1007/s11882-018-0817-3
[7] Ader, R., & Cohen, N. (1975). Behaviorally conditioned immunosuppression. Psychosom Med, 37(4), 333-340. Dostupné také z: https://liberationchiropractic.com/wp-content/uploads/research/1975Ader-Immunosuppression.pdf
[8] De Yang, Zhen Han, Joost J. Oppenheim. Immunol Rev. Author manuscript; available in PMC 2018 Nov 1. Published in final edited form as: Immunol Rev. 2017 Nov; 280(1): 41–56. doi: 10.1111/imr.12577. Dostupné také z: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5699517/
[9] Shimabukuro-Vornhagen A, Gödel P, Subklewe M, et alCytokine release syndromeJournal for ImmunoTherapy of Cancer 2018;6:56. doi: 10.1186/s40425-018-0343-9 Dostupné také z: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC6003181/
[10] Fleshner, M., Frank, M. & Maier, S. Danger Signals and Inflammasomes: Stress-Evoked Sterile Inflammation in Mood Disorders. Neuropsychopharmacol 42, 36–45 (2017). doi:10.1038/npp.2016.125. Dostupné také z: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5143484/
[11] González-Díaz Sandra Nora et al., Psychoneuroimmunoendocrinology: clinical implications, World Allergy Organization Journal vol 10, 2017; Dostupné také z: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5460476/
[12] SOLOMON GF, MOOS RH. Emotions, Immunity, And Disease: A Speculative Theoretical Integration. Arch Gen Psychiatry. 1964;11(6):657–674. doi:10.1001/archpsyc.1964.01720300087011
[13] Glaser, R. (1990). Psychological Stress—Induced Modulation of Interleukin 2 Receptor Gene Expression and Interleukin 2 Production in Peripheral Blood Leukocytes. Archives of General Psychiatry, 47(8), 707. doi:10.1001/archpsyc.1990.01810200015002
[14] ČERVINKOVÁ, Monika. Vizualizace jako možnost ovlivnění biologických procesů. Praha, 2018. Diplomová práce. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. Dostupné také z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/download/120320910/?lang=cs.
[15] Daniel M. Gibbs, Oxytocin inhibits ACTH and peripheral catecholamine secretion in the urethane-anesthetized rat, Regulatory Peptides, Volume 14, Issue 2, 1986, Pages 125-132, ISSN 0167-0115, https://doi.org/10.1016/0167-0115(86)90213-2.

Pohled

O autorovi

Martin Zikmund je průvodce lidí a firem klíčovými změnami, vede semináře a workshopy pro veřejnost i pro firmy zaměřené na témata zvládání stresu, meditace, spokojenost v práci i mimo ni a osobního rozvoje. Je autorem všech textů a většiny fotografií na tomto blogu. Více se o něm dozvíte na www.martinzikmund.cz.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s