#SexQnAs: Proč sex už nesmí být tabu, a proč to musíme změnit

Velká část lidí má problém mluvit o sexu, a to nejen na veřejnosti, ale i se svými blízkými, a dokonce i se svým lékařem či sexuálním partnerem. Tenhle problém se přitom týká všech generací. Čím větší je sex tabu, tím větší taková konverzace přináší pocity studu. To by možná až tolik nevadilo, kdyby to bohužel nevytvářelo i prostor pro vznik někdy i fatálních psychických a fyzických problémů. Proč ze sexu nedělat tabu?

O projektu #SexQnAs

Projekt #SexQnAs (Sex: Questions and Answers), neboli v překladu otázky a odpovědi o sexu, si klade za cíl detabuizovat oblast sexuality. Projekt, který je svou formou zaměřen převážně na dospělé a dospívající, se postupně bude bez hodnocení a předsudků zabývat jednotlivými oblastmi sexuality a sexuálního zdraví, které lidem nejčastěji působí potíže s psychickým a fyzickým zdravím, v partnerských vztazích a ve vztahu k sobě.

Tento projekt vznikl jednoduše proto, že jsem se ve své soukromé psychoterapeutické praxi za poslední roky setkal až s příliš mnoho lidmi, kteří si nesli sexuální traumata a/nebo měli problémy v sexuální oblasti, a to často i v rámci dlouholetých vztahů či manželství, a to z jednoho jediného důvodu – nedostatku informací o sexualitě a neschopnosti o sexualitě hovořit.

Věřím, že svobodný přístup k informacím a možnost svobodně se vyjadřovat o sexualitě, vede ke spokojenějšímu a šťastnějšímu sexuálnímu a partnerskému životu. A protože psychoterapie je cesta ke svobodě, budeme tu teď mluvit otevřeně o sexu, aby i vy doma – ať už je vám 15 nebo 80 let – jste snáze dokázali uplatnit a využít všechna svá sexuální práva (viz Deklarace sexuálních práv a tento článek) protože sex je projevem zdraví. Sexualita je základní fyziologická potřeba každého člověka a právo na nejvyšší dosažitelný standard sexuálního zdraví, stejně jako právo na informace, patří mezi základní sexuální práva každého z nás.

Pojďme mluvit o sexu

Tabuizace sexu je zásadním problémem naší společnosti, který jde přímo proti Deklaraci sexuálních práv. V roce 2020 je už na čase s ní přestat. Naopak je třeba otevřeně hovořit o tom, co zdravá, ale i patologická, sexualita obnáší. V čím pozdějším věku s detabuizací sexu začneme, tím těžší to pro nás bude. Změna je ale vždy možná, jak říkával americký psychiatr Eric Berne. A teď je čas na změnu. Je čas na to svobodně prožívat svou sexualitu a svobodně o ní hovořit. Přesně o to usiluje i projekt #SexQnAs.

Sex je projevem zdraví, je základní fyziologickou potřebu, kterou má každý zdravý člověk.Se sexuálním pudem je to dokonce tak, že jeho poruchy (např. náhlý pokles libida – chuti na sex) jsou využívány jako důležitý indikátor fyziologických či psychických problémů.

Neexistuje rovnítko mezi tím, jakým jste člověkem, a vaším sexuálním chováním (tj. sexuálními aktivitami, které provozujete) či fantaziemi (tj. sexuálními představami, které však postrádají realizační fázi). To, jestli jste panic, nebo jestli máte třikrát denně sex, s hodnotou vás coby člověka nesouvisí, stejně jako to, zda máte sex s lidmi stejného či opačného pohlaví.

Při detabuizaci sexuality je klíčový respekt k odlišnostem. Už Alfred Kinsey, zakladatel sexuologie, říkal, že každý člověk je odlišný, a to i ve svých sexuálních potřebách, představách a chování. Respektujte sexuální potřeby své i ostatních, pakliže nepřekračují zákony. Respekt není totéž, co jejich schvalování, či souznění s nimi. Je to ale klíčový aspekt potřebný pro to, aby vy i ostatní jste se mohli cítit ve své sexualitě svobodní, beze studu a pocitů trapnosti.

A konečně – nebojte se projevit svou zvědavost a zvídavost. Využijte svého práva na vzdělávání se v oblasti sexuality, práva na přístup k informacím o sexualitě i právě na to těžit z poznatků moderní vědy. Sexualita není nic „nečistého“ a už nesmí být dál tabuizována, protože její tabuizace způsobuje příliš mnoho utrpení.

Problém se zakázaným ovocem

Když se mladí psychoterapeuté učí o tom, jaké to je mít obsedantně kompulzivní poruchu (úzkostná porucha projevující se vtíravými nutkavými myšlenkami a nesvobodným chováním, které je má kompenzovat), dává se jim obvykle jeden jednoduchý příklad:

Udělejme si malý test. Tento test má za úkol zjistit, zda náhodou nejste pedofilové (dospělí lidé, které převážně nebo výlučně sexuálně vzrušují děti). Na následující dvě minuty nesmíte ani jednou za žádných okolností pomyslet na růžového slona. Kdo, byť třeba jen jednou, pomyslí na růžového slona, je pedofil. Takže začněme, dvě minuty a ani jeden růžový slon. Pomyslet na růžového slona je problém. Kdo pomyslí na růžového slona, je pedofil. Ani jeden růžový slon. Takže teď…

Můžete si sami tento test zkusit. Bohužel se sice nejedná o test sklonů k pedofilii, ale jedná se o krásný příklad toho, jak to dopadne s vaší myslí, když se rozhodnete, že něco je tak „strašlivé“, že na to za žádnou cenu nesmíte myslet, ani o tom mluvit.

Kolik takových sexuálních fantazií asi tak máte? Jsou to homosexuální fantazie? Nebo sexuální fantazie zahrnující nějaké pro vás nestandardní sexuální praktiky? Nebo třeba jen obyčejná myšlenka na další masturbaci (sexuální stimulaci vlastních genitálií pro dosažení sexuálního vzrušení)? Za jaké své sexuální fantazie a myšlenky se nejvíce stydíte?

Sexuální tabu a nezdravý vztah k sobě

Znát odpovědi na tyto otázky je velice důležité, a to nejen pro váš sexuální život, ale i pro vaši psychiku. Sexuální představy, zejména ty, které sami nepovažujeme za „normální“, bývají problém hlavně pro lidi, kteří k sobě nemají zdravý vztah, kteří se nepovažují za OK tak, jak jsou. A takových je bohužel poměrně dost. Takoví lidé si své sexuální představy mnohdy zakazují, což myšlenky na ně samozřejmě posiluje, a vede k jejich častějšímu objevování se (však vzpomeňte na růžového slona). Co hůř, mnoho lidí se pak za své sexuální představy, fantazie a někdy dokonce i erotické sny nemá doslova rádo, považují se za špatné, či dokonce zvrácené a „úchylné“. Sexuologie přitom zjistila, že sexuální představy a sexuální chování jsou pro velkou část lidí dvě poměrně významně odlišné množiny. Ne každou představu totiž chceme rovnou realizovat.

V okamžiku, kdy se začneme stydět za vlastní sexualitu, přesuneme ji při nejmenším zčásti do svého stínu, tedy do té části osobnosti, kterou nechceme a odmítáme přijímat. Čím silnější je přitom stín, tím větší bývá u řady lidí nutkavá potřeba „vypadat dobře“ navenek, a být „dobrým člověkem“. Proč? Abychom si vykompenzovali to, jak jsme „hrozní“ a jak „hrozné a zvrácené“ máme sexuální fantazie a touhy! A tak někdo se začne třeba obětovávat pro ostatní, zatímco jinému k obrazu dobrého člověka bezvadně poslouží sociální sítě. Jenže ani líbivý instagramový profil bohužel nedá zmizet vnitřnímu rozporu mezi tím, že nějaké sexuální chování bytostně chceme a toužíme po něm, ale bojíme si ho vlastně dopřát.

Sexuální tabu jako zdroj fyzického i psychického utrpení

I v 21. století existuje poměrně dost lidí, kteří se domnívají, že mluvit otevřeně o sexu není správné. Že „se to nedělá“. Opak je pravdou. Jeden ze základních sexuologických postulátů říká, že sex je projevem zdraví.A o zdraví se vyplatí nejen hovořit, ale také pečovat.

Sexuální tabu se přitom, bohužel, ani zdaleka netýkají jen schopnosti mluvit o vlastních sexuálních potřebách a tužbách. Často se týkají i schopnosti mluvit o sexualitě jako takové, a to včetně třeba různých gynekologických či urologických potíží. Řadu lidí provází i stud z toho, že by své genitálie měli třeba ukázat svému lékaři. A to právě proto, že pro mnoho lidí je sexualita spojená se studem a „něčem, o čem se nemluví“. Obvykle tento pocit mívají lidé, jejichž rodiče s nimi o sexualitě odmítali hovořit, nebo ji dokonce nějak démonizovali. Démonizaci sexu a pohlavních orgánů však mnohdy obstarají i kněží nebo učitelé. Démonizace a tabuizace sexuality je však aktem potlačování základních sexuálních práv člověka.

Jako taková má navíc někdy až fatální dopady. Jaké jsou ty nejčastější?

Problémy s pohlavním životem jsou vlastně tím vůbec nejčastějším důsledkem tabuizace sexuality. Nespokojenost s vlastním sexuálním životem je logická v okamžiku, kdy nejste schopni ani své potřeby a tužby sdělit svému sexuálnímu partnerovi, nebo sami sobě dopřát realizaci svých sexuálních fantazií. Navíc mnoho lidí má vlastně problém si i své vlastní sexuální touhy vůbec připustit. Lidé, pro které je sexualita tabu, někdy mívají také po sexuálním chování pocity viny, a to dokonce třeba i po obyčejné masturbaci. Podobný přístup samozřejmě vede ke všemu možnému, jen ne ke schopnosti svobodně projevovat vlastní sexualitu. To však sekundárně těmto lidem i brání v tom, aby byli sami sebou.

Problémy ve vztazích jsou pak logickým důsledkem výše popsané nesvobody. Řada lidí žije v představě, že je v pořádku mít vztah, ve kterém nejsou naplňovány jejich sexuální potřeby. Co hůř, řada lidí, zejména pak žen, žije ve zcela nesprávné a z pohledu sexuologie patologické, představě, že musí strpět sex se svým partnerem i tehdy, když o něj nestojí (tomu se budeme brzy věnovat v článku o souhlasu a kritériích normálního sexuálního chování). Bohužel, v gynekologických ordinacích je poměrně běžné vídat ženy, které si lékaři stěžují na bolesti při sexu. A to často při sexu, který vlastně v danou chvíli nechtějí! Neuspokojivý partnerský sexuální život přitom vede i k neuspokojivým partnerským vztahům, a to nejen těm současným, ale bohužel i budoucím. Sexuální traumata prožívaná s partnery totiž zásadním způsobem ovlivní i budoucí partnerské vztahy.

Pohlavní zneužívání je velice často důsledkem pouhého nedostatku informací o sexualitě. Důsledné potírání práva na informace (viz Deklarace sexuálních práv, o které se více dozvíte v tomto článku), kterého se dopouštějí někteří rodiče a které dokonce prosazují např. někteří církevní představitelé, totiž činí lidi zranitelnější vůči manipulaci a sexuálním predátorům. Hezkým příkladem může být i český film V Síti o tom, jak někteří dospělí zneužívají nedostatků informací o sexu u dospívajících dětí. Právě informační nevyváženost v oblasti sexuality může snadno vyústit v takové sexuální chování, ke kterému vlastně nedali méně informovaní účastníci svobodný souhlas (viz článek o souhlasu, již brzy).

Psychické problémy jsou pak dalším logickým důsledkem výše popsaného. Nezdravá sexualita vyúsťuje často v traumatické zážitky. Strach z toho, že moje vlastní sexuální představy a potřeby nejsou „normální“ a strach o nich mluvit, zase mnohdy končí úzkostmi. Stejně tak i to, pokud si člověk zažije nepřijetí od ostatních např. pro svoji sexuální orientaci (viz článek o sexuální orientaci, již brzy). Trestání se za sexuální chování, včetně např. masturbace, které se někdy děje u dospívajících, pak zase může snadno vést k závažným psychickým potížím, včetně depresí.

Rozvoj a šíření pohlavně přenosných nemocí je samozřejmě výrazně snazší v okamžiku, kdy se bojíte jít za lékařem si promluvit o tom, že se vám třeba na vašich genitáliích či v jejich okolí dělá podivná vyrážka, či výtok. Řada pacientů se sexuálně přenosnými chorobami (STD) se navíc bojí toho, že lékaři budou při prohlídce necitliví, nebo budou až příliš detailně vyzvídat, za jakých okolností se dotyční nakazili. Problémem to je zejména pro ty, kteří udržují i mimopartnerské sexuální kontakty, často proto, že se své partnerce/partnerovi bojí svěřit se svými sexuálními tužbami a potřebami, nebo že jsou s nimi necitlivě odmítnuti.

Vznik pokročilých stádií nádorových onemocnění je opět nepříjemným a měřitelným důsledkem tabuizace sexuality. Klíčovým preventivním faktorem některých nádorových onemocnění jsou preventivní gynekologické prohlídky, kam ovšem 55 % žen v České republice vůbec nechodí. Mnohdy proto, že se stydí ukázat své genitálie lékaři, nebo že mají nesmyslné představy o průběhu či údajné bolestivosti takového vyšetření. Řada žen se bojí provádět si i samovyšetření prsu, které je velmi efektivní v záchytu nádorů prsu. Proč? Protože „osahávat si prsa“ se přeci „nesluší“. Ani muži, pro které je sex tabu, však nemají vyhráno. Řada mužů se bojí zajít k urologovi, pokud si všimne třeba projevů zvětšené prostaty. O problémech při ejakulaci či močení pak raději neříkají ani svému praktickému lékaři, protože se prostě stydí. Někteří muži zase nejsou komfortní při provádění samovyšetření varlat, které je opět nejlepším nástrojem pro včasný záchyt zhoubných nádorů varlat, avšak pro někoho může třeba připomínat „zakázanou“ masturbaci.

Pornografie jako bořič i zdroj nových tabu

Pornografie se na první pohled může zdát jako cesta ke svobodnému vnímání sexuality. Ve skutečnosti, bohužel, obvykle plní i vzdělávací funkci, namísto škol a rodičů. Problém s pornografií je ten, že na jednu stranu je sice schopná pokrýt nejrůznější sexuální fantazie mnoha lidí, včetně těch, které vybočují ze sexuální normy (viz samostatný článek již brzy), a tím i člověka trochu uklidnit, že ve svých fantaziích a tužbách není osamocený. Na tu druhou však bohužel výrazně zkresluje pohled na sexualitu. Důležité prvky normálního sexuálního chování jako je např. vzájemný souhlas jsou zde často vypuštěny, a navíc zde vzniká iluze, že muži i ženy jsou na sex neustále připraveni, a to pokud možno ihned a napořád. Navíc přispívá i k pokřivení sebeobrazu mužů (kvůli velikosti penisu) i žen (kvůli tvaru postavy). Sledování pornografie, zejména té zahrnující vyobrazení méně obvyklého sexuálního chování, navíc podporuje ve sledujících následné pocity studu, o kterých zde už byla řeč. Schválně, kdyby někdo cizí věděl, jaké sledujete porno, byli byste s tím v pohodě?

Rozdíl mezi pornografií a realitou z pohledu novozélándské vlády

O čem se dozvíte příště

V dalším díle #SexQnAs se podíváme podrobně na Deklaraci sexuálních práv tak, jak jí v roce 2014 schválila Světová asociace pro sexuální zdraví (WAS) sdružující sexuology z celého světa. Dozvíte se, jaká máme v sexu práva, i to, jak je chrání mezinárodně platná legislativa. A co víc, povíme si o tom, jak se žije lidem, kterým jsou jednotlivá sexuální práva upírána, a tedy i to, proč tato práva byla do deklarace zařazena.

Pohled

O autorovi

Martin Zikmund je průvodce lidí a firem klíčovými změnami, vede semináře a workshopy pro veřejnost i pro firmy zaměřené na témata zvládání stresu, meditace, spokojenost v práci i mimo ni a osobního rozvoje. Je autorem všech textů a většiny fotografií na tomto blogu. Více se o něm dozvíte na www.martinzikmund.cz.

2 komentáře: „#SexQnAs: Proč sex už nesmí být tabu, a proč to musíme změnit

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s